invocation11
přečtené 949
Chamtivost
2019,
Berg
Pecka! Nechápu, že má kniha tak málo čtenářů, zasloužila by si daleko víc! Být to zahraniční titul, je už dávno na seznamu bestsellerů... Skutečně kvalitní thriller plný zvratů, tajných služeb i nám dobře známých míst, sympatické postavy, napětí, které si standardně drží svou laťku po celou dobu... Ten konec, ano, pro mě možná trochu patetický, ale proč ne? Na české poměry skutečně dobře napsaná kniha, kterou je radost číst. Já jsem spokojená a Bergovi fandím! 4,5*... celý text
Les Bor
2020,
Pavel Kohout
Ach jo, chudák ten náš budějovickej Bor… a přitom má takovej potenciál! Na knížku jsem se těšila, ale jsem vážně DOST zklamaná. Napínavé…? To tedy nevím, trochu mám pocit, že na rozdíl od dalších čtenářů jsem četla úplně jinou knihu. Vadilo mi neustálé opakování jmen (vlastně příjmení) osob, na které se zrovna děj soustředil – zeptala se Koutná a Koutný na to řekl a tak pořád dokola... pokud se ve scéně nacházejí pouze tihle dva, je přeci jasné, o kom se mluví, čtenář nepotřebuje pořád dokola číst, že Koutná se zvedla, zatímco Koutný zůstal sedět a zamyšleně se na Kutnou zahleděl, když Koutná kráčela pokojem… Je to zkrátka rušivé, pomalu to ze čtenáře dělá blbce a kdyby se to prostě nahradilo obyčejnými zájmeny, znělo by to daleko lépe a uhlazeněji. Stejně tak mi vadily překlepy, chybné používání sloves (zatímco vylézat z postele) nebo skloňování (projel Březnice - Březnicí! Je to TA Březnice, nikoli TY Březnice), před vydáním by to vážně chtělo trochu lepší korekturu... Dějově: klasická rádoby tajemná vražda, milenecká zápletka, jednoduchý motiv, nesympatické postavy a náš tajemný les Bor, o které se to celé opírá. A to zcela záměrně. Páč kdyby Boru nebylo, nebyla podle mě ani tahle kniha. On je ten název totiž tak hezky lákavý, ale co si budeme povídat, o ten Bor zas až tak nejde a jeho tajemná aura se vytrácí s každou další stránkou... Po pravdě, nechápu tak vysoké hodnocení. Když jen porovnám s Chamtivostí od Berga, kterou jsem po Boru začala číst a kterou VÁŽNĚ doporučuji, je to úplně jiný level. Jako určitě lepší než hovadina Oni, která si také bere náš Bor na paškál, ale i tak mě to nijak neoslovilo, ani nebavilo – 1,5.... celý text
Skleněné město
2019,
Steven Savile
No, co říct? Je vidět, že autor je velkým fanouškem starých filmů, má přehled, ví, kdo a co všechno je/bylo ve filmografii třeba (střihač, negativ, film, projektor atd.), a nejraději by možná, aby se doba černobílého filmu vrátila. Jako nápad to nebylo špatné, ale… Nevím, co ostatní, ale mě to prostě nebavilo. Nebýt pár rádoby sexuálních scén, byla to zkrátka taková fantasy pohádka. Celá ta myšlenka skleněného města mi přišla dost chabá, dědičné nervy drásající hledání pravdy jakbysmet a ani postavy mě nijak nebraly. Při čtení mi to místy připomínalo Gaimanův Podlondýn (Nikdykde), stejně jako Dům o tisíci patrech od Weisse a pokud by někdo chtěl tu magii, tak třeba Noční cirkus (Morgensternová), ten je však daleko promyšlenější a kouzelnější.... celý text
Návrat do Valbone
2019,
Josef Habas Urban (p)
Ach jo, všechny knihy, na které se poslední dobou těším, jsou pro mě zklamáním… Zpočátku bylo celkem náročné se v tom vyznat, x osob najednou, spletenec vztahů a kdo k sobě teda nakonec vlastně patří a jak? Podobně jako jiným, i mně vadilo skákání z minulosti do přítomnosti, a to na místech, kde to vážně nebylo třeba a ani se to nehodilo. Čekala jsem příběh O zmizelých studentech, ale dostala něco, co se jen O zmizelé studenty opírá. Viděla jsem s autorem rozhovor, kde sám uvádí, že si pouze MYSLÍ, že se jim něco takového stalo, a na tom vlastně stojí celá kniha. Jediné, co na mě zapůsobilo, jsou závěrečné doslovy příbuzných všech tří pohřešovaných. SPOILER: Všechno mi přišlo takové prvoplánové – sestra alkáč, co se v pohodě vydá někam do hor, aniž by pocítila absťák a na chlast si vzpomene jen, když se to zrovna nabízí a hodí, náhodou zrovna chodí s týpkem pracujícím ve firmě, co hledá a pomáhá lidem v nouzi. Chování postav? Co k tomu říct? Ti dva se honí nejdřív rychle tam, pak zas rychle zpátky jako by varování zkrátka nestačila a musim všechno vidět na vlastní bulvy. Nedej bože ty jejich myšlenkový pochody – jé, starý ohniště! Bude tu už pěkných pár let (a to´s jako zjistil jak, hochu? Podle vrstev kolem rostoucích lišejníků?!), Možná tu tábořila moje sestra a tohle je její láhev! (Jasně, páč tu od tý doby nebyla ani noha... wtf?) Doporučuji knihu Krvavý březen, kde je aspoň popsáno fungování krevní msty i význam oné věže, o kterých si v této knize člověk nic nedozví (prostě krevní msta a věž, no a co?). Ohledně černého trhu s orgány doporučuji spíš filmy Brazilský masakr (zas takový masakr to není, nebojte) nebo Nádech. Tady je to prostě jen snůška autorových teorií a úvah, jak to asi může fungovat. Ono by to možná šlo, kdyby autor strčil příběh do šuplíku a s odstupem času se k němu vrátil, trochu ho poupravil a vyšperkoval. Takhle to ale působí, jako by knížku prostě chtěl jen za každou cenu TEĎ HNED vypustit do světa. Pro mě prostě zklamání, co dodat…... celý text
Mlýn na mumie
2014,
Petr Stančík
Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd... Ano, páč "sympatický" prasák Durman si vedle hledání vraha vždy neopomene najít čas i na nějakou tu říznou desítku či dvanáctku, ať už jde o zlatavý mok nebo pučící dívenky. Vůbec se zdá být tak šarmantní a neodolatelný, že mu veškeré ženské osazenstvo v Praze i mimo ni, ba dokonce i v zahraničí, s ochotou a radostí vykasává sukně. Takže namísto toho, aby náš "sympatický" prasák cokoli prošetřoval, spíše se dějem tak nějak postupně proš....á k závěru. Kniha možná zpočátku působí zábavně, ale přeci jen má 400 stran a každé to Durmanovo vyhození z kopýtka na každé druhé straně začíná být bohužel směšně nudné (no, možná si tu autor jen promítá své vlastní tajné fantazie). Kdekdo tu odkazoval na Hrabala, mně při čtení naskočil automaticky Švejk. Jazykově docela dobré, ač na mnoha místech je vidno, že jde jen o rádoby jazykovou vzletnost a hraní si na něco, co kniha prostě není. Jak jsem byla na knihu natěšená, vracela jsem ji do knihovny se zklamáním a nic s tím neudělal ani pečený netopýr připravený přesně podle Durmanova receptu.... celý text
Tohle jsem měla napsat v přítomném čase
2017,
Helle Helle (p)
Em, ne. Na tohle téma bylo napsáno daleko více lepších knih. Mě Dorte nudila, její depky mě nebavily, nijak jsem s ní nesouzněla ani nesoucítila, spíš mi přišlo, že se prostě jen sama nudí a tak o tom píše… Nevím, proč hledáme v zahraničí, když Myšková (Nícení), Soukupová (Marta v roce vetřelce) nebo Semotamová (Ve skříni) si touto tematikou hledání vlastní existence a svého místa ve světě poradily daleko lépe, a jsou to naše české autorky. PS: Knihu jsem četla v lednu a s odstupem téměř tří měsíců si z ní nevybavím žádnou myšlenku, scénu, pocit... snad jen znuděnou "achjocojenmamdělat" Dorte.... celý text
Sucho
2019,
Neal Shusterman
Tak na tohle jsem se těšila – zas trochu jiný, originální a vcelku aktuální námět, ale až při čtení jsem zjistila, že jde o young adult literaturu, no nic. Přišlo mi, že na svůj věk se tu děcka chovají až moc „dospěle“, téměř všechno vědí, znají a téměř se vším si poradí (ač chápu, že nějak prostě museli odstřihnout ty dospěláky, aby děcka stála v popředí, páč o tom přeci YA je, o mladých, dospívajících atp.) Konec tedy až moc „happyendovský“ na to, jaký měl děj průběh, čekala jsem možná nějaký větší zvrat/dopad/následky, ale nakonec se přeci jen můžeme všichni šťastně obejmout. Klidně bych zachovala název Bezvodí, vcelku se mi líbil a dobře zní. Tak jako ok, čekala jsem něco trochu jiného, ale pro mladé je to vcelku dobré... budu hodná – 3.... celý text
Nikdy nezapomenu
2018,
Michel Bussi
Dovedu si to představit jako film. Hodně italských detektivek má podobně zamotané provázané scénáře (Tělo, Contratiempo apod.), ale jako kniha? Nevím... Začátek byl skvělý – parádní rozjezd, tajemno, akce, jako skok do studené vody (4 hvězdičky), jenže postupem času a všemi těmi dalšími rádoby zápletkami/překrucováním pravdy a manipulací to začalo upadat (takový průměr), no a ke konci už to i trochu nudilo, alespoň mě. Hlavní hrdina lynčovaný chudáček, na druhou stranu nejde pro ránu daleko, ale duší je naivní romantik. Ten závěr by mohl být daleko víc překvapující, kdyby nebylo místy tak zdlouhavých pasáží a zbytečného děje uprostřed. 2,5 – sorry, Jamale.... celý text
Nejsem mrtvá
2018,
Anne Frasier (p)
Pokud bych měla popsat knihu jedním slovem, bylo by to - RYCHLÁ. Rychlý začátek, rychlý útěk, rychlá rekonvalescence, rychlé kolegiální sblížení, rychlá akce, rychlé poskládání si všech puzzlí dohromady, rychlé vyřešení, rychlý závěr, dokonce i ten styl/mluva jsou rychlé, úsečné, co nejstručnější (věty typu: Kocour se neukázal. Vyšly hvězdy. Nestarala se o to. Vrátila se do bytu apod.) Byť by to námětově mohlo být zajímavé, já se s nikým "nesžila" ani nesoucítila (možná jsem to při té rychlosti ani nestihla), bohužel. A viník byl pro mě jasný hned od počátku knihy...... celý text
