Slepota

od:


KoupitKoupit eknihu

Na semaforu v jakémsi bezejmenném městě naskočí zelená. Jedno auto přesto zůstává na křižovatce stát,jeho řidič totiž znenadání oslepne. Ale namísto aby upadl do temnoty, vidí najednou vše bílé, jakoby byl v mlze nebo spadl do mléčného jezera. Pomocníka, který jej doveze domů a poté mu ukradne jeho auto, stihne tentýž osud. Během jediného dne oslepne nejen manželka prvního slepého, ale i taxikář, který pár vezl k lékaři, onen lékař, jeho pacienti i zloděj auta. Slepota se šíří jako epidemie a stát bezcitně zareaguje ve snaze zabránit panice. Slepí jsou izolováni v prázdné psychiatrické léčebně, kde jsou odkázáni jen sami na sebe, pod dohledem vojáků, kteří mají rozkaz střílet po každém, kdo se pokusí o útěk. V této společnosti slepých lidí je přesto jeden pár vidoucích očí – doktorova žena, která slepotu jen předstírá, aby mohla zůstat se svým manželem. Počet slepých narůstá, jejich azyl praská ve švech, a o to víc je problémů se zásobováním, hygienou a pohřbíváním mrtvých, kteří také přibývají. Je neodvratné, že se společenské konvence začínají rozpadat – jedna skupina slepých převezme kontrolu nad dodávkami potravin a používá je k vykořisťování ostatních. Mezitím se lékařova žena snaží ochraňovat svou malou skupinku slepých a nakonec je vyvede z karantény do venkovního světa, který se strašlivě proměnil. Společnost, jak ji znali, se téměř zhroutila. Vládne násilí, nemoci a strach, lidé jsou zoufalí......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30808/slepota-cGG-30808.jpg 4.2205
Orig. název:

Ensaio sobre a Cegueira (1995)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Plus
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (48)

Přidat komentář
Bílá paní
16. října

Subjektivně jedna z nejhorších knih, jakou jsem kdy četla - myšleno tak, že si už ji nikdy nepřečtu a pravděpodobně ji nedoporučím nikomu, na kom mi záleží - možná druhá po Panu Theodoru Mundstockovi.
Má to všechno - všechnu špínu, ubohost a beznaděj lidské rasy, i její dobrotu, která zoufale prohrává, a nakonec i happyend, který ale happyendem úplně není. Závěrečná scéna v kostele je geniální a celkově mám pocit, že tu knihu potřebuju rozdýchat, takže ji ještě nebudu ani hodnotit. Silná věc ve všech ohledech.

bekule
17. září

Je to přesně ten typ knihy kterou už nikdy nezatoužím znovu číst, ale určitě i po letech si přesně vybavím děj .Drsné, nechutné, místy až odporné.... kam se v rámci žánru hrabe Cesta, nebo Vteřinu poté. Dlouho mě trvalo než jsem si zvykla na autorův strohý styl vyprávění, místy zbytečně dlouhé a hlavně přehnaný začátek knihy, žádná společnost by se nezachovala v počátcích epidemie takhle krutě.

Jane2016
26. srpna

Tohle byla jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Čte se neuvěřitelně rychle! I když sama dobře vím, že nejlepší je si knihu pomalu vychutnat, tady u té to nešlo. Kniha mě donutila přemýšlet a uvědomit si pár věcí, kterých jsem si předtím nevážila. Je to dílo, které by si měl přečíst každý :)

JIVaJaH
05. srpna

Čtivá kniha potom, co si čtenář zvykne na to, že zde nenajde klasické přímé řeči. To, že je spousta lidí duševně slepých víme, doladění a vlastně potrestání fyzickou slepotou je však silné! Dopady na společnost, která se rozpadá, nefunguje, lidé nežijí, jen přežívají a řídí je hlavně pudy... Kniha na mě silně zapůsobila, hmm.

Peyka
13. května

Opět kniha, kterou by měl znát každý!!!! Velmi barvitě, naturalisticky a depresivně vykreslený nadčasový příběh o bílé slepotě, která zasáhne lidstvo, aby se konečně probralo! Saramago kritizuje konzumní společnost a s ní spojené lidské činy směřující k záhubě (nebo ke spáse, uvidíte na konci knihy ;)). U této knihy je potřeba si zvyknout na jazyk, bez diakritiky se čte hůř, ale dá se na to zvyknout, protože to přehluší idea a pojetí románu. Doufám, že si každý uvědomí hlavní message románu!

Uroborus
18. března

Pre mňa, značne depresívna kniha, ako inak,...

Dagros
08. března

Nádherná kniha, která se čte opravdu sama. Četla jsem knihu před 4 lety a musím říct, že si ihned vybavím celý její děj, což se mi zrovna často nestává. Je napsaná velmi poutavě, že se od ní nemůžete odlepit a navíc je tam hodně věcí na zamyšlení. Určitě si jí opět někdy ráda přečtu.

rabor
18. ledna

Další krásná apokalypsa, tentokráte v podobě epidemie slepoty. Jsem rád, že mám dočteno, kniha byla z počátku dost sugestivní a bál jsem se, že bych taky mohl zničeho nic oslepnout a nemít přitom dočteno, ale vzhledem k poslední třetině knihy, která múj pětihvězdičkový dojem srazila k slabému prúměru, by mě náhlé oslepnutí štvalo snad jen proto, že bych oslepl při čtení slepoty a neviděl bych nikoho, kdo by se té situaci zasmál.

parvitas
17.10.2017

Klasiská postapo. Som neskutočne rada, že sa mi táto kniha dostala do rúk. V našej knižnici neexistuje ani jeden výtlačok, dostať sa ku Slepému mestu cez antikvariáty je nemožné... a keď mi jedna zlatá žienka knihu požičala, padla za večer. Ďakujem! Btw, zaujímavosťou je, že toto české vydanie (Slepota) má zväčšené písmená.
Dej asi všetci poznáte, najpr oslepne jeden človek a potom aj všetci tí, s ktorými príde do kontaktu a vláda ich nakoniec zavrie do sanatória, kde majú buď prečkať, kým sa nájde liek, alebo... No skôr to vyzerá na to alebo. Ako prvé sa zhumusili záchody. Prestane odtekať voda, záchody sa upchajú, a hneď je hnedá katastrofa na svete a v chodbách...
Tá jediná, čo vidí, sa neprezradila (zatiaľ), ale musí to byť fuj... Dodávky jedla slabnú, silnejší terorizujú slabších a keď dôjde na hromadné znásilňovanie, tak dvojnásobne fuj. Kým sa nevyrieši, vyzerá to ako koniec sveta, čiže fajné postapokalyptické dianie naokolo. Všetko sa točí okolo jedla a pitia a bezpečia. Klasika. Akurát mi nejde do hlavy, prečo autor zabudol na malé deti?!?! Je tam spomenutý jeden chlapec, bez veku, ale to je všetko... Jasné, že si začnem domýšľať, ale aj tak. Akoby v tom Samarangovom meste neboli mladšie osoby. Za to mu dávam bod dolu, lebo keď sa už tak odviazal na scénach v blázninci, či v meste, tak už mohol spomenúť detailnejšie aj deti. Vlastne tuším nejaké boli pošliapané davom. Ale to nemohli byť všetky...
Správanie sa davu na uliciach mi pripomínalo Deň trifidov, takže až také šokantné to nebolo. Podľa mňa by ľudia boli ešte horší...

micha-ella
10.08.2017

Výborný námět. Nepříjemné dialogy.

lucik2773
06.08.2017

Za začátku jsem na text koukala trochu s nedůvěrou, souvislý text bez jmen, bez uvozovek u přímé řeči...ok, kniha napsaná jiným stylem, zase něco nového, uvidím jak se mi to bude číst...a ono ejhle, když jsem si zvykla, četla se mi kniha víc než dobře. Příběh se mi líbil, až na ten rychlý a odbytý konec, proto dávám 4 hvězdy.

lushi
28.11.2016

Text plynul. Začal šokem a pak na sebe navaloval další a další hrůznosti. Jednalo se o skvělé vtáhnutí čtenáře do slepého světa. Občas jsem po odložení knihy zapomněla, že vlastně vidím a nejsem slepá jako všichni ostatní. A divila jsem se, že přítel slepý není. Opravdu tak moc mě svět této knihy pohltil.

S nezvyklým tokem textu jsem bojovala celou dobu, absence označení přímé řeči mě mátla, ale na hodnotě textu neubírala. Vlastně tím text získal nový (nebo spíše správný) rozměr. Rozhodně jde o knihu pro čtenáře se silným žaludkem, Saramago sice popisuje prostě, ale i to stačí...

Jsem ráda, že jsem se k čtenářské výzvě 2016 přidala. Díky kategorii knihy autorů oceněných Nobelovkou jsem objevila úžasné knihy a autory. A tato je jedna z nich. O autorovi ani knize jsem nikdy předtím neslyšela, přitom se jedná o fantastické dílo!

Matty
19.09.2016

Bezejmenní lidé v nejmenovaném městě postupně začnou ztrácet zrak. Nevidí černotu, ale bílo. Jak píše autor, jejich oči jsou „zaplaveny mořem mléka". Tento básnický obrat nijak neumenšuje děsivost viru, jemuž je prakticky nemožné se vyhnout. Stačí slepcův pohled a sami oslepnete. José Saramago na půdorysu (post)apokalyptického thrilleru rozvíjí zneklidňující podobenství o zkáze, k níž zaslepená společnost směřuje. Nevidomost je zde vnějším projevem lidské nevšímavosti, sobeckosti a krutosti. Když nevidíme, co pácháme, proč bychom vůbec měli vidět? Boží trest (třebaže i svatí jsou nakonec slepí), nebo vysvobozující prozření?

Autor nás zavírá do blázince společně s ostatními. Bez kontaktu s okolním světem, bez vysvětlování, proč k „tomu“ došlo. Po příčině slepoty příznačně nepátrá ani žádná z postav, jako kdyby na podobné ztrestání čekali. Na ohlížení do minulosti není čas, vyprávění se ubírá stále vpřed, mrtvé a trpící nechává za sebou. Z lakonických, dění z mírného odstupu komentujících poznámek autora číší více ironie než soucitu. Není krutý, jde spíše o postoj „co jste si způsobili, to máte“. Žánrově kniha osciluje mezi zmíněným thrillerem, věcným a realistickým a podobenstvím, aniž by metafyzická rovina znemožňovala číst Slepotu coby zručně napsanou žánrovku.

Zatímco lidé přicházejí o zrak, Saramago zbavuje své psaní jakýchkoliv stylistických kudrlinek. Je maximálně úsporný, vyhýbá se popisům prostředí a postav, ve skutečnosti spíše určitých typů charakterizovaných jejich pojmenováním (nikoli jmény). Souvislý tok vyprávění nenarušují vykřičníky, otazníky a u přímé řeči ani uvozovky. Výroky jednotlivých postav je obtížné odlišit. Obrazy mizí, slovo vládne. Se strohým stylem kontrastuje brutální realita „oslepeného“ světa, v němž jsou lidé schopni těch největších krutostí.

Stejnojmenný film Fernanda Meirellese z podstaty filmového, tedy vizuálního média nedosahuje působivosti neobrázkové (slepé) knihy, ale stejně jako u knihy jsem se při něm necítil vůbec příjemně, což berte jako doporučení.

midlajs
11.08.2016

Mozny spoiler, upozornuji predem.
Nevadilo mi jak to bylo napsane. Vadila mi ta absence jmen, preci se museli nejak oslovovat?
Cely dej tak nejak tekl, chvilema se zasekaval kdy to bylo mega nudny a ten konec? Jakoze slovo bozi oslepilo lidstvo?
A jeste takova malickost: Divim se, ze obálka knihy neni zarive bilá :-P

janča06
26.05.2016

Zajímavě napsaný příběh.

atyja
10.05.2016

Víc než nevidění všech a jeho důsledky mě ťala do živého absence jmen aktérů...nebo spíš umocnila slepotu a zvíře v nás...doporučuji

lilium
05.02.2016

Jedná se o velmi silný psychologický román, který si musíte dávkovat, abyste unesli informace, které jste právě přečetli.
Po přečtení knížky, ale to se stávalo i během čtení, Vám v celém těle ulpí neodbytný pocit: pocit děsu, jaké monstra jsou lidé, když mají strach, když mají strach o svůj život - tehdy dělají zlé věci, které omlouvají třemi slůvky "pro vyšší dobro". A to vše navíc umocněné autorovým specifickým způsobem psaní.
Nikdy už bych tuto knížku nechtěla číst znovu, a i tak nelituju, že jsem ji přečetla.

zarivybagr
22.10.2015

S chutí za den a půl přečtený téměř čtyřsetstránkový román - alegorie. Do důsledků dotažený obraz náhlého oslepnutí, které postupně zachvátí celou společnost. Situace se rozvíjí skrze skupinu postav, které osleply v rychlém sledu jako první a jsou tak internováni v psychiatrické léčebně v marném pokusu vlády a vojska epidemii zastavit.

Velmi mi blízký styl literárního toku, proloženého neuvozenou přímou řečí a množstvím úvah a situačních komentářů. Ty zajišťuje hlas vypravěče, komentátora, který situace glosuje, pojmenovává, mnohdy se jí také sarkasticky vysmívá, především skrze vazby na ustálená rčení a přísloví.

Postavy nemají jména, jsou charakterizovány nějakým typickým znakem, nebo svým povoláním. Žena lékaře, která se zpočátku obětuje pro svého muže, později pro celou skupinu slepých, jako jediná zrak neztratila. To jí umožňuje být průvodkyní a také aktérem vzpoury proti degradujícímu tlaku zlých slepců, kteří převezmou vládu nad ústavem, který se víc a víc začíná podobat peklu odpadků, bezmocnosti a lidské bídy.

Alegorie společnosti v rozkladu, slepota jako už poněkud nadužívaný symbol lidského nevědění (podobně, ale mnohem rafinovaněji v Sabatově Zprávě o slepcích), přesto po obrazech marasmu a beznaděje mile zahřejí momenty lidské pomoci a vzájemnosti v krajní bídě. Díky tekoucímu fabulování se ale kniha čte jedním dechem, některé situace (jako například hledání jídla ve městě plném slepců) mě natolik vtáhly, že jsem se ocitnul v prostředí v románu vykresleném a na čas se stal jeho součástí.

Temný snílek
29.08.2015

Slepota je impozantní román, který musíte číst pomalu, jedině tak vám přinese výjimečný literární zážitek, který si vychutnáte a vážně vás dostane jako nákaza. Vynikající.

Román se nečte zrovna nejlépe, nejen proto, že tam postavy nemají vlastní jména, což působí nezvykle, ale také proto, že je příběh vyprávěn ve větách za sebou bez přímých řečí označených uvozovkami. Věty plynou dál a dál jako tok bez interpunkce. Celé dílo tak působí rozvláčněně a nikdy netušíte, kolik věcí dokážou věty pohltit. Vše je doplněno sarkasmem, nadhledem a dobře propracovanou atmosférou.

Kniha je rozhodně zvláštní nejen svým dějem, ale též úžasným vyprávěním a realistickou atmosférou. Lidé oslepli a přestávají doufat, nebo jsou vyděšení. Všechny emoce jsou silně popsány a nutí čtenáře k zamyšlení nad situací současné společnosti. Je dobrým nápadem všechny nakažené dávat na jedno místo a dál se o ně nestarat?

douchová
11.08.2015

Píšu komentář poletech, co jsem knihu četla, ale moc dobře se pamatuji na rozčarování ze stylu psaní, které mi přišlo jako slohovka. Téma hrozně zajímavé, moc jsem se na knihu těšila, dočetla jsem, ale fakt mě to zklamalo. Nebyla jsem tam.

Salonka
18.07.2015

Zo začiatku náročnejšie čítanie (kým som si zvykla na jednoliatosť textu, absenciu interpunkcie, mien postáv a celkovo na štýl autora, s ktorým som sa doteraz nikdy nestretla), postupom času už lepšie. Príbeh považujem za relatívne zaujímavý, koniec ma nesklamal (taký nejaký som aj očakávala).

Moje pocity a postrehy vystihuje výborný komentár užívateľa paulhunter, nemám čo dodať.

Zvláštne, nie pre každého.

Nikoho neprekvapujú toľkí slepí pohromade, podaktorí sú už ako ľudské hyeny s kožuchmi posiatymi škvrnami, vyzerajú takmer ako tí mŕtvi v rozklade, behajú okolo so stiahnutými chvostami, akoby mali strach, že mŕtvi, ktorých o všetko obrali, sa preberú a oni budú musieť zaplatiť za to, že hrýzli do bezbranných. Ako to vyzerá vo svete, spýtal sa starec s čiernou páskou a lekárova manželka mu odvetila, Neexistuje nijaký rozdiel medzi tým, čo je vonku, a tým, čo je vo vnútri, medzi tým, čo je tu a čo je tam, medzi trochou a množstvom, medzi nami, čo ešte žijeme, a medzi tým, či zajtra ešte žiť budeme, A ľudia, ako vyzerajú ľudia, pridala sa dievčina v tmavých okuliaroch, Všade sa motajú ako mátohy, presne takto musia vyzerať mátohy, vedia, že existuje život, lebo im to navrávajú štyri zmysly, ale nemôžu ho uvidieť.

KlérTomson
07.06.2015

Knihu jsem přečetla během tří dnů, styl psaní je hodně čtivý a celková myšlenka i filozofie knihy jsou dokonalé. Určitě bych nic neměnila až na ten konec. Nedokázala jsem přenést přes srdce, že všichni najednou zase vidí. Někteří slepci dospěli k prozření, tak jako dívka v tmavých brýlích, ale proč se vrátil zrak i jiným? I těm, kteří žili na úkor jiných a nezměnilo se v nich vůbec nic? Tato otázka ve mně zůstává otevřená.

Palivo
29.04.2015

Žuzé Saramáču, jak by řekl kingpin Studia fotbal Pavel Čapek, si Slepotou dupnul a nakonec tu Nobelovu cenu přece jen dostal. A musím říct, že po právu. Aby někdo psal takhle dlouhý souvětí, na to musí být fakt chytrej. To se prostě nedá popřít, stejně jako se nedá vyvrátit, že velryby se vyvinuly z Haliny Pawlovský.

Docela mě mrzí, jak se někteří lidé v komentářích pouští do autorova stylu, jen proto, že jsou rozmazlení a chybí jim uvozovky. Taky mě mrzí, jak někteří vyčítají postavám nesmyslné chování a to i přesto, že Saramáču vždy stráví alespoň třicet vět tím, aby vysvětlil, proč se někdo zachová jako debil (a vždy to obhájí). Mrzí mě to, protože ti lidé si neuvědomili, o čem Slepota ve skutečnosti je. Ano, slyšel jsem hodně názorů, že poukazuje na naše zvířecí pudy a na to, co všechno se v lidech ukrývá. To je dobrý postřeh, ale pořád to není to, o čem vlastně Slepota je.

Slepota není knihou o slepotě, ale o tom, co by se stalo s lidstvem, kdyby na světě nefungoval ani jeden záchod!!! A to je ten pravý post-apo element této knihy. Nikdo nevidí kam kadí a když se náhodou trefí, nemůže to spláchnout, protože nefunguje splachování, někdo kadí na další lidi, někdo si kadí do kalhot. I mnou kdysi zhlédnuté německé porno, kde nebohá Helga z výčepu musela jít do sklepa, kde vyfasovala brčko, aby mohla dýchat skrz na obličej složený náklad šestnácti Jürgenů s kšandama, je proti Slepotě jen slabý náznak toho, jaký armageddon by nastal, kdyby zemřely všechny záchody na světě.

Jsem rád, že Saramáču jako jeden z mála velkých spisovatelů poukázal na tento hypotetický katastrofický scénář, který se již brzy může stát skutečností.

Franc
14.04.2015

Ze začátku je třeba dát knize trochu času. Autorův styl psaní není obvyklý tvoří souvislý ,text je téměř prost interpunkcí označení přímé řeči nečekaně ,a bez souvislosti prokládám autorovými úvahami.

Ale pokud toto čtenář akceptuje a přijme, je odměněn nezapomenutelným čtenářským zážitkem. Samozřejmě mluvím za sebe, někomu může zvolené téma připadat obehrané a tuctové, ale pro mě, jakožto milovníka postapokalyptického žánru, kniha nabídla jedno z vrcholných děl daného žánru.

Hanka_Bohmova
22.02.2015

Jak pravil klasik - Nezvládla. Chtěla, snažila, plakala, nezvládla.

Samotné téma mě nijak neoslnilo, Den trifidů jsem četla ještě jako holka. Tak jsem se tedy těšila na ten propracovaný psychologický vhled. Jenže děj tak odplýval a styl psaní byl tak odtažitý, až jsem z toho byla odtažena na kilometry daleko a začalo mi být srdečně jedno, co a komu se děje. Následovala otázka: Je nutné tím nadále ztrácet čas?
A proto jsem tuhle knihu nedočetla ani do půlky. Ať si ji užije někdo jiný.

exitus
02.01.2015

Skutečně mne překvapuje, že tato kniha není v širším povědomí, čte se sama - skutečně, zvláštní styl psaní mi vůbec nevadil, naopak, přišlo mi, že děj díky tomu plynul hrozně rychle. Líbilo se mi i to, že postavy neměly jména, protože jsme si je skutečně mohli představovat jen podle popisu, stejně jako ostatní, kteří je neviděli. Občas byla kniha dost nepříjemná, protože realistická a popisná. Byla jsem ráda, že kniha skončila tak, jak skončila.

lucimark
15.12.2014

Lidstvo postupně slepne, jde zjevně o nakažlivou epidemii, takže nakažení se jeden po druhém se ocitají zavření v karanténě, kde se o ně nikdo moc nestará a jsou necháni na pospas sami sobě a svým slepým spouluvězňům. Jeden z klíčových románů nositele Nobelovy ceny. Dá se to číst jako post-apo, je to ovšem alegorie o soucitu a solidaritě. Dojem poněkud kazí závěr, který vyznívá jako komunistická agitka (bodejť by ne, vzhledem k politickým postojům autora), ale jinak mohu jen doporučit.

Melic
15.03.2014

Dobrá knížka, ten styl psaní se mi taky úplně nelíbil, ale po chvíli už jsem si navykl a čtení šlo plynule. Co hlavně oceňuji, je autorův realistický přístup k lidské "dobrotivosti", která je luxusem, jenž si můžeme dovolit v době hojnosti a bezpečí. 4*

Jossie
17.02.2014

Zajímavá myšlenka o oslepnutí celého lidstva s jednou jedinou vidoucí pozorovatelkou vší té hrůzy okolo trochu kazil styl psaní předlouhých vět včetně přímé řeči, ale zvyknout se na to dalo celkem rychle.

Jirmus
30.01.2014

super!


TIP: Máte rádi Databázi knih? Podpořte ji v Křištálové lupě (Zájmové weby) - hlasujte zde.

Štítky

slepota epidemie postkatastrofická psychologické romány portugalská literatura

Autor a jeho další knihy

José Saramago

José Saramago
portugalská, 1922 - 2010

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených3x
v Přečtených266x
v Čtenářské výzvě19x
v Doporučených32x
v Knihotéce65x
v Chystám se číst213x
v Chci si koupit35x
v dalších seznamech9x