Slepota

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Na semaforu v jakémsi bezejmenném městě naskočí zelená. Jedno auto přesto zůstává na křižovatce stát,jeho řidič totiž znenadání oslepne. Ale namísto aby upadl do temnoty, vidí najednou vše bílé, jakoby byl v mlze nebo spadl do mléčného jezera. Pomocníka, který jej doveze domů a poté mu ukradne jeho auto, stihne tentýž osud. Během jediného dne oslepne nejen manželka prvního slepého, ale i taxikář, který pár vezl k lékaři, onen lékař, jeho pacienti i zloděj auta. Slepota se šíří jako epidemie a stát bezcitně zareaguje ve snaze zabránit panice. Slepí jsou izolováni v prázdné psychiatrické léčebně, kde jsou odkázáni jen sami na sebe, pod dohledem vojáků, kteří mají rozkaz střílet po každém, kdo se pokusí o útěk. V této společnosti slepých lidí je přesto jeden pár vidoucích očí – doktorova žena, která slepotu jen předstírá, aby mohla zůstat se svým manželem. Počet slepých narůstá, jejich azyl praská ve švech, a o to víc je problémů se zásobováním, hygienou a pohřbíváním mrtvých, kteří také přibývají. Je neodvratné, že se společenské konvence začínají rozpadat – jedna skupina slepých převezme kontrolu nad dodávkami potravin a používá je k vykořisťování ostatních. Mezitím se lékařova žena snaží ochraňovat svou malou skupinku slepých a nakonec je vyvede z karantény do venkovního světa, který se strašlivě proměnil. Společnost, jak ji znali, se téměř zhroutila. Vládne násilí, nemoci a strach, lidé jsou zoufalí......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30808/slepota-WTq-30808.jpg 4.2237
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Plus
Orig. název

Ensaio sobre a Cegueira, 1995

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (56)

Kniha Slepota

Přidat komentář
veronna
29. října

Tak to byla síla… Apokalypsa. Velice dobře zpracované téma. Kniha je temná, drsná, autor se s postavami nemazlí, vše je realisticky vylíčeno. Jediné, co mi vadilo je to, že autor nepoužívá přímou řeč, takže mi občas postavy s mluvením splývaly a špatně jsem se v dialozích orientovala. Na tuto knihu rozhodně jen tak nezapomenu.

Desmond04
04. září

Wau. Ke knize jsem se dostal v podstatě náhodou, ale naprosto mě upoutala. Tahle post-apo na trošku jiný způsob měla naprosto všechno...fantastický děj, apatii, depresi či znechucení. Saramago je naprosto mistrný v popisování temných scén. Stejně tak, jak se čtenář dostává hlouběji do knihy, tak úměrně s tím se zvyšuje i počet i síla poměrně nepříjemných scén. Film jsem neviděl a ani to neplánuji, neboť si jsem takřka jist, že tohle se na filmové plátno zkrátka přenést nedá. Nicméně to není jen o tomhle. Postavy jsou skvěle napsané, čtenář nemá jediný problém se s nimi ztotožnit, děj není složitý a orientuje se v něm poměrně dobře. Nicméně není překvapením, že Saramagovo dílo nebude pro každého. Jsem mladý chlapík, který není úplně měkkouš, ale musím uznat, že i mě to docela zasáhlo a občas jsem měl problémy se přes určité řádky přenést, kor v noci. Všem odvážlivcům ale jinak knihu důrazně doporučuji. Pokud chcete zážitek, tady ho dostanete vrchovatou měrou. A navíc se i dozvíte, jaké je to být slepý...a možná...stejně jako já, si uvědomíte, že jsme vlastně všichni svým způsobem slepý. Jestli bylo tohle sebeuvědomnění Saramagovým cílem nevím, to už nechám na vás...

frantisek8863
07. srpna

Slepota má silné téma, ale v první polovině knihy mi nešla přijmout myšlenka, že stát/armáda nechali karanténu bez jakéhokoliv systému pro lidi, kteří jsou slepí, neznalí nového a rozlehlého prostředí areálu léčebny. Sprostě nechaní pospas sobě samým, svým pudům, strachu a své bílé slepotě. Alespoň v počátcích jsem očekával vypracovanou vnitřní organizaci, pomocný personál v ochranných oblecích.... Bylo zvláštní, že slepci si vše musí najít a zařídit sami, zorientovat se v rozlehlém neznámém prostoru pouze hmatem a naučit se zde žít. Pozdější rozšíření epidemie a úpadek obyvatel v karanténě je obrazem úpadku venkovní společnosti. Vláda kyje a tesáku se dala očekávat, že silní zlý budou zneužívat ty slabé hodné, ale, že to může zajít tak daleko to mě nenapadlo. Lékařova manželka je obdivuhodná osobnost a zásadní postava knihy. Jak již někdo napsal, druhá část je podobná knize Den trifidů. Kniha se přes moje počáteční rozpaky čte skvěle, je poutavá a napínavá. Rozhodně stojí za to jí věnovat pozornost a ještě se k ní jednou vrátit.

Dela111
07. května

Slepota je jednou z knih, na které se nezapomíná. Tato apokalyptická vize je kritikou společnosti, která vidí, ale přesto je slepá a tak ji nechá autor oslepnout skutečně.
I přes dlouhé věty bez označení přímé řeči (nebo možná právě díky nim?) je vyprávění poutavé s velmi realistickou atmosférou. Scény odehrávající se v karanténě jsou drsné, naturalistické. Z knihy sálá bezmoc, špína, hnus, smrad a velká beznaděj.
Je jedno jestli se kniha líbí nebo ne, pokud ji přečtete celou, tak i po letech budete vědět o čem byla, co kritizovala, na co autor upozorňoval.
90 %

Finn69
03. května

V první polovině až nečekaně drsné postapo, první dny slepoty a scény z izolace jsou asi to nejsilnější z celé knihy. Druhá polovina trochu připomínala Den trifidů, ty ulice plné bezmocných slepých lidí, spoušť všude kolem... Zhruba v té době také začalo být jasné, jak o celé skončí, ono taky moc možností nebylo. Takže se vlastně jen čekalo, jestli všichni hodně rychle umřou, nebo ta pohroma sama od sebe pomine. Styl mi nevadil, každý takhle psát nemůže, ale Saramago to zvládá bez problémů a troufám si tvrdit, že se v textu žádný průměrně zběhlý čtenář neztratí.
Abych to shrnul, kniha je to dobrá a zajímavá, nicméně dost dobrá na Nobelovku mi nepřijde. Viděli jste někdo film?

Denny45
20. ledna

V knižnici, ktorú navštevujem, je táto kniha zaradená do kategórie sci-fi. A vôbec nechápem prečo...
Ak máte strach z viet bez interpunkcie, nemajte ho Ak sa bojíte tohto príbehu, nebojte sa ho Obidve veci si po čase prestanete všímať... Zostane len ľudskosť Nie tá ľudskosť, ktorá nás odlišuje od zvierat Ale tá, ktorá nás nimi robí Slepota by nás všetkých dokázala vyzliecť behom jedného momentu
Vynikajúce dielo Vynikajúce opisy Postavy mi neprišli plytké, Saramago jednoducho opisoval len to, čo bolo možné zistiť v stave slepoty A čo bolo potrebné na prežitie Mňa tá kniha úplne pohltila a pri čítaní som oslepol Nevšímal som si čas, okolie, farby, život, len litery na papieri Nedokážem opísať, o čom všetkom som uvažoval a nad čím ešte stále rozmýšľam Na mnoho vecí som sa po prečítaní začal pozerať úplne inak Jediné čo chcem vytknúť, bol ten koniec Až príliš veľký happyend Mohlo to byť trošku tragickejšie, alebo otáznejšie Záverečné posolstvo by sa tam stále hodilo
Podľa mňa to bol klasický psychologický román Len ho bolo treba vyzliecť zo šatu postapokaliptickej literatúry

denniys
27.12.2018

zajímavá kniha...začátek mě bavil opravdu hodně, protože po pár řádcích poznáte, že je "jiná", ke konci nadšení opadalo, ale i tak je nadprůměrná..kromě tématu slepoty a slepé civilizace, která okamžitě civilizací být přestává, mě nadmíru oslovil styl psaní..žádná přímá řeč, interpunkce a hlavně žádné jméno, to jsem zatím potkala snad jen u Cesty..je zajímavé, že bez těch jmen to funguje právě u takovýchto apokalyptických knih tak skvěle!.."dívka v tmavých brýlích", "lékařova žena" a člověk je má snad radši než kdyby věděl, že jedna je Eva a druhá Hana..kniha se nevyhýbá hlubokým filozofickým úvahám ani analýze společnosti a ukazuje fakt, zmíněný v mnoha postapo dílech, fakt, že naše civilizace stojí na křehkých základech, z měst se v takovéto krizi stanou pasti a my lidi rozmazlení technikou a dostupností všeho se stáváme zvířaty bojujícími o přežití, ale přežít většina z nás neumí....plný počet hvězd nemohu dát pouze za konec knihy, teď budu částečně spoilerovat - není to vyloženě happyend, ale prostě takovéhle knihy dobrý konec mít nemají..

nanana
12.12.2018

"Myslím, že jsme neoslepli, ale že jsme slepí. Slepí, kteří vidí. Slepí, kteří přestože vidí, nevidí nic."

"Nejvíc slepý je ten, kdo nechce vidět."

"Nevěřím, že špatnost a zlo mají nějaké meze."

"Kdybychom pokaždé mohli předvídat následky svých skutků a mohli je promyslet, nejprve ty bezprostřední, potom ty pravděpodobné a dále možné, představitelné, nehnuli bychom se z místa, kde nás zastavila první myšlenka."

1