Kain

Absolutní pecka

Přiznám se rovnou, že na rozdíl od Josého Saramaga jsem Bibli nečetl, ale dost příběhů i tak znám. Jakby také ne, v našem kulturním kontextu je neznalost těchto základních příběhů asi spíše výjimkou. Saramago kritizuje zdá se mi doslovné čtení Bible, a je to kritika inteligentní a zábavná. Eticky problematické pasáže v Bibli jsou velmi lehkým terčem kritiky, avšak Saramagovo stylistické podání vyzdvihuje tuto knihu mezi oprávněné kousky postmoderní evropské literatury. Saramago byl levičácký ateista a ne všem může být toto jeho přesvědčení po chuti, ale myslím, že právě krása jeho stylu jde nad politické přesvědčení.

Jsem potěšena, že nejsem sama, kdo některé části bible považuje za strašlivé a nebezpečné nehoráznosti. Že nejen já se ptám, co za boha může žádat vraždu jako důkaz poslušnosti, co za boha může chtít takhle poslušně uctívače, jestli to nakonec není někdo, komu bychom říkali spíš ďábel... Nebylo to vůbec veselé čtení, zato očistné ano.

Výborně napsaná kniha, která se mi nelíbila, protože odráží pohled ateistů na boha. Svým způsobem mi připadala stejně tendenční jako jakýkoli jiný výklad světonázoru. Od nositele Nobelovy ceny jsem čekala víc.

Nic proti militantnímu ateismu a parodizaci model, ale tohle bylo hloupé a nedodělané. Snad se na Kainovi podepsal fakt, že jde o poslední Saramagovo dílo, jinak si neumím vysvětlit, proč je Slepota dokonalá a Kain dokonale fádní.

"Bylo by logické, přirozené a naprosto lidské, kdyby abraham poslal hospodina do prdele, ale on to neudělal."

Jako námět na porno asi fajn, jako svébytný román slabé. Nenávist a antisemitismus zřejmě samy o sobě k zanechání výraznější stopy nestačí. Opravdu netuším, jde-li o záměr překladatele, nebo o původní Saramagův nápad, ale přímá řeč a pravidlo o psaní velkých písmen mají svoje opodstatnění. Jejich okázalá ignorace a následný chaos v hlavě čtenáře je posledním hřebíčkem do rakve téhle nepodařené frašky. (revize: Aha, tak to dělá autor sám, ale u Slepoty jsem to přešel, protože to je skvělý román. Tohle není.)

Nejsem věřící, ale znám skoro všechny biblické příběhy. Kain mi byl ze všech asi vždycky nejsympatičtější a teď ještě víc, díky této skvělé knize. Hodně se mi líbila role Kaina jakožto protivníka Boha, při setkání u archy jsem fandila Kainovi aby mu to natřel :) Působivě a hlavně čtivě napsaný příběh bratrovraha, který z pohledu p. Saramaga nebyl vlastně až tak zlý, spíš začal škodit až poté, co ho napadlo svůj čin srovnávat s konáním Boha, který v příběhu konal více zla než dobra.

Velmi zajimavy vyklad Bible. Pohled z naprosto jineho uhlu, z uhlu prvniho vraha vubec. Tedy nemuzu rict, ze mi byl vzdycky sympaticky. Urcite stoji za precteni, nevim, co k tomu jineho napsat, musim pocity z knihy jeste vstrebat. :) zajimavy je i styl psani, na ktery si je potreba zvyknout,ale myslim si, ze i to ma svuj duvod. Doporucuji i Saramagovu Slepotu! :)

Aj napriek veľkým medzerám v znalosti biblických príbehov, som si naplno vychutnal ich vysoko satirickú interpretáciu, ktorá zobrazuje boha ako despotického, neľútostného a tvrdohlavého sadistu. Ak budem potrebovať počas prípadného cestovania po Amerike nejakú vhodnú knihu do hotelových nočných stolíkov, mám víťaza.

*Čitateľská výzva 2017 - kniha s jménem v názvu

Trochu jiný výklad příběhu dvou bratrů soupeřících o přijetí Hospodinovo. Saramagův Kain je odbojný, hádavý chlap, sexuálně při chuti, který se červími (asi) dírami proplétá světem, aniž by ho nějak omezoval prostoročas. Pozoruje dílo Hospodinovo a nazná, že jeho vlastní zločin nevyznívá ve srovnání s těmi Jeho(vovými) až tak hrozivě a nakonec vymyslí a také zorganizuje vlastní hnutí odporu.

Pôvodne som tejto knihe veľa nedávala, ale prekvapil ma spôsob akým bola napísaná a tým si ma aj získala :) Uznávam, že dej po niekoľkých desiatkach strán začal trocha viaznuť, ale i napriek tomu som si ju celkom obľúbila :)

Prvních padesát stran mě nadchlo, vtip, nadhled, skvělý styl. Pak se ale kouzlo začalo vytrácet, příběh nějak negradoval, začal připomínat jízdu na Kainově oslu.Není to však kniha špatná a za přečtení stojí. Pro mě z toho vyplynulo, že ten hospodin je pěkná svině, až jsem zalitoval, že nejsem věřící.

„Jahve je skoro jedinej ze starověkejch bohů, kterej nikdy nebyl ženatej. Dokonce nikdy nešel ani na rande. Pak není divu, že je z něj takovej neurotickej a autoritativní kokot.“ Tom Robbins

Bůh dal lidem svobodnou vůli, ale zároveň se ustanovil vševědoucím, což je trochu nedomyšlené, ale zato pevně dané. Bůh, obzvláště ten starozákonní, je totiž téma, o kterém se nediskutuje a diskutuje-li se, se zlou se táže. Musíme vycházet z jednoduché premisy – Bůh nemá pravdu. Díky své věčné a neutuchající omylnosti by se mohl, teoreticky, jako malé pitomoučké štěňátko, zapsat tou svou směšnou nemotorností do srdcí všech lidí světa. Je pitomý, ale tak roztomilý, no, neberte ho. Ale Bůh se holedbá kromě vlastní starozákonně historické roztomilosti i dalšími popisnými metodami. Dejme tomu žárlivost. Neustálá vzteklost. Do dokonalosti dovedená mstivost. Zlolajnost. Bůh jakožto ďábel. Toť Starý zákon v kostce. A je jen na nás, jak až kostkou mrštíme a které číslo nám padne.
Každý máme tři pokusy.

Pokus první. Šestka.

Kain je vrah. Nedá se svítit. Po plodné diskuzi je Bohem označen a vyhnán k věčnému bloudění. Kain se této příležitost chápe s vervou neskutečnou a bloudit věru začne. Probloudí se několika zásadními kapitolami Bible a každou zastávkou jen dokazuje ubohost tragické chyby nacházející se v lidských myslích pod pojmem Bůh. Kain jakožto kritik božích úradků je svým označením vraha nedotknutelný, tedy si může vyskakovat jako ten gibbon. Proběhne se po Babylonské věži, zatluče na vrata Jobova statku s žádostí o zaměstnání, strhne společně s rozhněvaným vojskem hradby Jericha a Noe se stane jeho kapitánem. Raz dva, raz dva. José Saramago s nedotknutelným, a tedy privilegovaným Kainem proleze starozákonní příběhy jen proto, aby si z nich udělal bezuzdnou legraci a prostou logikou učinil z Boha diletanta. Při četbě Bible člověka musí nutně napadnout, že když tvořil Bůh svým zprofanovaným „budiž“ logiku, sám tématu příliš nerozuměl a tudíž se omezil jen na školometnou definici, a žij si, když už jsi mi přišla na mysl, on už to někdo domyslí za
mě.

Pokus druhý. Šestka.

Již tu byl pokus zničit náboženský cit definicí Oidipova a mnoha dalších komplexů. Saramago se pokusil zničit křesťanský mýtus o neomylnosti doslovným pochopením věci. Záměrně odmítl hledat v díle metafory, skryté pravdy, alegorie, mystické věrouky a řekl si – píšeš a, proč bych to měl chtít chápat jako b. Chceš a, máš mít a. A tak celou knihou zní věta – císař je nahý. José Saramago se nechal občas unést a stvořil vtip či myšlenku z třetí cenové, kteréžto se k duchu knihy příliš nehodily. Ale mistrovskému dílu je třeba odpustit, když se jedná jen o jakési odlehčení situace, kde pro hromadu mrtvol ze Sodomy a Gomory, člověk nějak přestává vidět Boha jako esenci čisté a dokonalé lásky.

Pokus třetí. Šest.

Novozákonní doba ukazuje Boha trpícího morální kocovinou, kde nechce se postiženému nikomu na oči, protože má podezření, že to, co prováděl předešlou noc, muselo být věru ohavné, když má podlitiny i v loknách vlasů. Radši si zalézt někam do kouta s knížkou a kyselými okurkami a pokusit se přečkat dobu, kdy si budou zúčastnění pamatovat. Pravda, trvá mu to doposud. Schován za paravánem studu, hřímá na lidstvo už jen zprostředkovaně, přes ústa černoprdelníků.

Souhra hodů – 666.

Saramago v knize několikrát narazil na hrůznost vědomí toho, že právě Bůh určil do poslední minuty průběh našeho života, že není úniku před jeho vůlí. Je vrah vrahem, když byla vůle boží, aby tím vrahem byl? Není vrahem spíše Bůh a obětí domnělý vrah? Není Bůh opravdu spíš kokot? A není to jedno?

Naprosto famózní kniha. Úžasné, až kacířské zpracování biblických příběhů, od adama a evy, až po Sodomu a Gomoru. Dějem nás provází bratrovrah Kain, a dělá z boha bestii a hlupáka. Nezvyklé stylistické zpracování. Výborná kniha!!!