denjis2957
přečtené 147
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
2017,
Ladislav Zibura
Knihy od Ládíka mám nesmírně ráda - možná i proto, že máme podobný smysl pro humor a sdílím jeho životní postoje. Pokora, umění se odprostit od zbytečných předsudků a přizpůsobení se místní kultuře jsou totiž bohužel vlastnosti, které u mnoha Čechů stále postrádám. Humor při bádání turisticky ne příliš frekventovanými zákoutími naší planety knize opravdu nechybí (s čímž má bránice nepochybně souhlasí). Zároveň je příběh psán velmi poutavě a je nám přiblížen život místních. Díky vzniklým, mnohdy i ne zrovna příjemným situacím jsem měla po přečtení pocit, jako bych tyto dobrodružství zažila já sama (zde zase zaplesala má cestovatelská duše). Je mi sympatický i fakt, že se vždy dozvím něco, co mně donutí si poté o daném tématu zjistit více, jako je v tomto případě tamní napjatá situace v Arcachu nebo arménská genocida. O inspiraci pro mé další plány na cestování nemluvě. Bez povšimnutí není ani Ziburův spisovatelský vývoj, kdy je dle mého názoru kniha v porovnání s předešlými díly více poutavější a humor příjemně/nenásilně doplňuje celý příběh (než aby tomu bylo naopak). Budu se se zvědavostí těšit, kam nás Ládík při svých putováních zavede příště.. Malý tip na závěr: oblíbila jsem si také autorovu facebookovou stránku, kde se vždy po přečtení knihy ráda vracím hledat album fotografií věnované právě té konkrétní cestě. Tak si můžu lépe přiblížit děj, nebo porovnat vyprávění o lidech a přírodě s obrazovým doprovodem. Třešničkou už pak jsou jen jejich popisky, které obsahují více humoru než politické debaty před volbami.... celý text
