Delirium
přečtené 197
Konec civilizace
2011,
Aldous Huxley
Myslím, že knihu objektivně nemusím popisovat, neb patří mezi jedno z nejvýznamnějších sci-fi 20. století a rozhodně si myslím, že je to jedno z děl, které je známé široké veřejnosti. Pokud bych ji měla přirovnat ke knihám psaným v podobným stylu - 1984, 451° Fahrenheita, pro mně byla suverénně nejlepší. Ostatně jako spoustu knih, neuspokojí tato kniha každého. Má velmi pomalý rozjezd, kde se spíše popisuje běžné dění světa, to jak ten svět funguje, kdo má jakou pozici a co to obnáší, a tak dále. A návrh na konzumní společnost, ze které prakticky zmizela lidskost, je skvělý. Samotná zápletka byla docela prostinká, avšak líbí se mi, že se díky ní čtenáři rozklíčuje fungování Nového světa. Postava Johna (divocha) na mě působila příliš uhlazeně. Moc nechápu, odkud pramenily jeho romantické myšlenky (zcela pochybuji, že od indiánů či Lindy, a že by to opravdu zmohly "pouhé" knihy mi přijde přehnané). Jednoduše byl zcela odtržen od reality, nejen té, kterou prožíval 16 let, nicméně i té, která se mu otevřela v Novém světě. Jinými slovy, tato kniha má své mouchy, avšak má i své klady a pokud vás zaujalo Bradburyho 451° F, myslím, že je velká šance, že i toto dílo se vám bude v lecčems zamlouvat.... celý text
Na cestě
2005,
Jack Kerouac
Vlastně je to příběh o Salovi, který mi na začátku připadá relativně vnímavý (později mi přijde, že to s ním jde z kopce), a o Deanovi, který se nestará o nic a nikoho jiného, než o sebe. Příběh, už podle názvu, poskytuje náhled do Salova cestování. Jako vždy, i zde mě rozčiluje nezodpovědnost hlavních i vedlejších postav, také se mi zdá, že kdyby byl román kratší, rozhodně by mu to neubralo, ale naopak přidalo. Kniha byla psaná hezky, nicméně pouhý hezký styl psaní to občas neutáhne.... celý text
Jelito
2016,
Charles Bukowski
Miluji básně Bukowského, zvláště proto, že jsou tak nakrásno surové a za nic se neskrývají. Jeho próza, pokud tedy usuzuji pouze z tohoto jediného díla, se mi však příliš nezamlouvá, obzvláště kvůli té surovosti, kterou mám na poezii tak ráda. Nemyslím, že mi přísluší hodnotit obsah knihy, protože si jsem 100% jistá, že nejsem zrovna cílová skupina, takže hvězdičky si nechám pro sebe. Nicméně příběh o člověku, který nejdříve všechny nenávidí, pak se nechá nenávidět a jediné, co ho zaujme, je alkohol, mě příliš nenadchnul. (Nenechte se však odradit od čtení - pokud Vám nevadí drsnější ráz. Jak už jsem podotkla, nejsem cílová skupina a věřím, že spousta lidí v tomto díle našla své.)... celý text
Vyhoďme ho z kola ven
2010,
Ken Kesey
Do psychiatrického zařízení přijde drzý McMurphy, člověk, který na jednu stranu potřebuje krotit kvůli násilnickým sklonům, na stranu druhou by mu neuškodila spíše věznice či nucené práce, ze kterých se svojí skromnou hrou na blázna vymanil. Román popisuje dopad McMurphyho na celkový chod léčebny. Příběh je vyprávený z pohledu jednoho chovance, pana Bromdena, obrovitého indiána a pravděpodobně schizofrenika, který předstírá hluchoněmost, což mu umožňuje nepozorovaně sledovat dění v zařízení jak mezi pacienty, tak mezi personálem. Knihou proplouvají Bromdenovy vize, jeho halucinace, které ho odtrhávají od reality. Do děje jsou tyto vize zakomponovány velmi pečlivě, občas člověku přijde, jako by to nebyly ani představy. Něžný ¡SPOILER!: velmi jsem ocenila jak se postava Bromdena za celou knihu vyvinula, od docela maličkého člověka, který se bojí „vlastního stínu“ až po člověka vědomého si sám sebe a vlastní velikosti. Konec prozrazovat nechci, nicméně i přesto, že to nebyl klasický happy end, z něho mám pocit, že to tak mělo být, rozhodně nebyl nějak odfláknutý, ani zbytečně natažený. Prostě tak akorát. Kniha samotná se četla velmi dobře, přes prvních pár stránek jsem se musela prokousat, avšak dál se četla prakticky sama.... celý text
Báječná léta pod psa
2002,
Michal Viewegh
odpad!
Povinná četba k maturitě mi dohodila tuhle knihu. Jediné, co mohu říct je, že jsem skončila po prvních 50 stránkách, protože mě kniha neskonale nudila. Pravděpodobně neumím ocenit styl autorova humoru, už mi to přijde až příliš vynucené. (Ne, není to tak, že bych neoceňovala klasiky, právě naopak, každopádně tohle mě vůbec nechytlo, děkuji pěkně.)... celý text
Čekání na Godota
2005,
Samuel Beckett
A tohle zase můžu, to ne, že ne. Opět povinná četba, ale líbilo se. (Velice!) „Už nepláče. Vystřídal jste ho vy. Slzy jsou věčné. Za každého, kdo se rozpláče, někdo jiný přestane. Stejně je tomu i se smíchem. Neproklínejme tedy naši dobu, není o nic horší než doby předchozí. Není ovšem nutné ji zvlášť chválit. Nemluvme o ní vůbec.“... celý text
Hrdý Budžes
1998,
Irena Dousková
Povinná četba k maturitě - doporučuji. Čte se rychle, je to jednoduché, není tam nic, co by se nedalo pochopit. Každopádně ta jednoduchost z toho činí spíše průměr, ačkoliv musím říct že silnější. 70%... celý text
