1. Domů
2. Autoři
3. Samuel Beckett
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 25
• Bazar 9
• Životopis
• Citáty 18
• Diskuze 4

Populární knihy

/ všech 25 knih

Nové komentáře u knih Samuel Beckett

Čekání na Godota

„Přečteno, ale spíše z donucení. Jediné, co jsem si ze školy o tomto díle pamatovala je, že stejně nepřijde... No, další díla ani zkoušet nebudu, můj šálek čaje to opravdu není.“... celý text
— kuky921

---

Čekání na Godota

„Přiznám se, že některé knihy na TBR mám čistě jen proto, abych jednou mohla prohlásit: „Ano, opravdu jsem to četla.“ A Čekání na Godota je přesně ten případ. Není to dlouhá kniha, ale o to víc jsem ji odkládala. Prokládala jsem ji jinými knihami, a možná to o téhle hře vypovídá víc než cokoli jiného. Na první pohled totiž nedává smysl. Dialogy působí roztříštěně, postavy mluví, jako by každá byla v jiném světě. Vladimír o koze, Estragon o voze, do toho Pozzo, Lucky a Chlapec… a čtenář si říká, jestli mu něco zásadního neuniká. A pak se to zlomí. V jednu chvíli jsem přestala hledat smysl a začala jen „poslouchat“. Rytmus replik, opakování, ticho mezi slovy. A najednou to začalo fungovat. Ne tak, že bych tomu rozuměla – ale začalo to mít zvláštní, těžko popsatelnou přesnost. Beckett si s čtenářem hraje. A upřímně – pokud na tu hru nepřistoupíte, pravděpodobně vás to bude jen frustrovat. Pokud ano, začne se pod tím zdánlivým nesmyslem objevovat něco mnohem nepříjemnějšího. Čekání. Dva muži čekají na někoho, kdo nepřichází. A vlastně ani pořádně nevědí proč. Jen vyplňují čas –řečmi, hádkami, opakováním stejných gest. A čím déle to sledujete, tím víc to přestává být absurdní a začíná to být… povědomé. Možná nejde o to, že jazyk nedává smysl. Možná jen odhaluje, jak často ho používáme k tomu, abychom zakryli prázdno. Nejsem si jistá, jestli jsem tuhle hru pochopila. A čím víc nad ní přemýšlím, tím víc mám pocit, že o to vlastně vůbec nejde. Beckett mi nic nevysvětlil. Jen mě donutil sedět v tom nepohodlí, čekat – a klást si otázku, na co vlastně čekám já. „Všichni se rodíme jako cvoci. Některejm to zůstane." – Estragon 2,5*/5*“... celý text
— Alioth

---

Čekání na Godota

„1,5*/5* Nejproblematičtější klasika, co jsem zatím četla, resp. nejlepší ve vyvolání frustrace a pocitu, že ničemu nerozumím. Už od první stránky jsem viděla, že mi absurdní drama asi nesedne, ke konci už jsem byla tak naštvaná a frustrovaná, že jsem hru dočetla s velkým sebezapřením, a to se jedná o kratičkou knihu na dvě hodinky čtení. Celý děj se točí kolem postav Estragona a Vladimíra, kteří uvažují o sebevraždě zatímco čekají na neznámého spasitele, Godota, jehož jméno si vykládám jako God - Bůh. Přechodně se objevují tři další postavy. Všechny charaktery mi byly velmi nesympatické, celý námět na mě byl moc "z jiného vesmíru". Přesto si myslím, že jsem pochytila základní myšlenky o smyslu existence. Ty pokusy vyplnit tíživé ticho tlacháním o ničem, jen aby se něco dělo. Ty pokusy porozumět si, když se nedokážou dohodnout ani na tom, co si pamatují ze včera. Nesmyslnost celé situace. Celkově je to za mě velké ne z hlediska pocitů, které ve mně hra vyvolala, ale milovníkům absurdního dramatu doporučuji.“... celý text
— MollyCornelia

---

---

Čekání na Godota

„Klasika, výhodou je, že je krátká a láká k opětovnému čtení.“
— Metuje

---

Čekání na Godota

„Kniha na mě působila trochu úzkostně - neustálé čekání na něco, co nemá smysl a pravděpodobně nikdy ani nepřijde. Postavy vyplňují čas prázdnými řečmi, nesmyslnými dialogy a humorem, který je spíš zoufalý - a pořád doufají, že „zítra“ se něco změní. Asi chápu myšlenku, že v životě neustále slepě vyhlížíme něco, o čem tušíme či rovnou víme, že stejně nikdy nepřijde, ale příliš hlubšího poznání ve mně kniha nezanechala.“... celý text
— Natty