Samozřejmě kvalitní, ALE zároveň vlastně poměrně vágní, jako jakési účtování málo konkrétní, v místě "švů" násilně pospojované prázdnými frázemi. Pro mne nepřekonaným vrcholem Hradeckého zůstává geniální Na Cvičišti. Také mi při čtení vícekrát vytanul Bernhard.
Po úchvatné předešlé Sojkově sbírce Přemalovat pot (pro mne byla adeptem na Literu) působí tato jako poměrně nucená chaotická změť, která se jen občas zableskne nápaditým obrazem, nedrží však příliš pohromadě a z mého pohledu nikam nesměřuje. Možná jen můj pocit, ale celkově silně evokuje slabší momenty Hradeckého, včetně stylu, který dle mého Sojkovi příliš nesedí. Na druhou stranu, když takto záhy po vydání nějakou sbírku zkritizuji, často je z ní Litera :-)
Když si přečtete Královu první sbírku Situace v kostce vydanou v roce 2025 jen pár měsíců před touto, jako by to psali dva různí autoři, což je obdivuhodné. Opravdu je to břitkost a civilnost proti fantazii. Přesto já bych raději volila spíše z tohoto soudku. (Plus je vše na téhle útlé knížce do detailu vymazlené, dokonalá symbióza s kolážemi.)
Prózy paní Bolavé jsem nečetla, nicméně tohle mi přišlo neinvenční, stále jakýmsi nevyzrálým způsobem čpící prózou. Ale pro někoho srozumitelná poezie, chápu.
Velmi na mne zapůsobilo, jak se sbírka odlišuje od dnešní většiny, v přístupu k psaní samotnému, zároveň jeho reflexí, přesností, ale i ojedinělou duchovností.
Myslím, že jsem se s autorem shodla, že básně do strany 20 jsou nejlepší, jinak by byla příliš velká náhoda, že právě to, co se mi nejvíce líbí, umístil na začátek. Zbytek vata.
Sbírka nechvalně ilustrující celou tuhle edici poezie Odeonu - Goldstein, Zedník (jejich nejslabší sbírky), o Kyšperském ani nemluvě - básně adorující formu a rezignující na obsah, čili plytce ukecané, ploché, nudné - jestli tohle naznačuje směr, kterým se naše poezie ubírá (naštěstí ne všechna), tak potěš koště...
