uzivatel6780 komentáře u knih
Borkovec sám sobě vydal soubor, nutno dodat vizuálně podbízivý ke koupi. Nejvíce se mi líbí jeho devadesátá léta, pak je sestupná tendence téměř rovna volnému pádu. Současná poezie už je jen snůška hloupostí, na které jsem už neměla nervy.
Jedna z nejlepších sbírek roku 2023, které se ke mně dostaly. Sevřené, ponuré, bizarní, promyšlené. Skvělé!
(Jediným mínusem je, možná je to jen můj pocit, že autorka píše stejným jazykem jako spousta dalších současných básníků, a její svět je součástí téhož ponurého univerza. Je v tom jistá neoriginalita, poplatnost dobovému stylu. To nic nemění na tom, že z básníků podobně píšících je Krásenská nejlepší.)
Já to neumím napsat jinak: jednoduchá poezie pro jednoduché lidi.
V první polovině vybroušená kritika, verše plné sarkasmu, pak vztek překypí a nedá se to číst, vulgarity, výkřiky, agitace, ubohost, která ničí dojem. Když se ale vrátím k prvním básním, je spravedlivé hodnocení někde nad středem. Vlastně jako celek asi nejlepší, co jsem od JT's četla.
Recenze níže naprosto výstižná, spíše než jednotlivé básně, to na mne působí jako skvělý celek, a to já ráda.
Mně u Švandy chybí nějaké ostří, něco, co by mne z toho snu občas probralo. Je to koncepční dílo (což já ráda - nejlepší za mne Hradeckého Na Cvičišti a Královy Písně dne a noci), ale přesto bych čekala, že trochu více básní bude fungovat i osamoceně.
O dost slabší než nejlepší McEwanovy romány (Solar, Cizinci, Pokání).
První čtvrtina skvělá, mé nadšení stoupalo, pak náhle jako by básně ztratily ostrost (od druhého oddílu - kniha je dělena na čtyři), většina byla spíše do počtu. Jako celek průměrné hodnocení, nicméně první oddíl super.
Hradecký mne tolikrát zklamal a přesto jsem si ho zase koupila. A konečně se trefila. Za mne jeho nejlepší kniha. Bavila jsem se ohromně, místy jednoduše geniální.
Mně to přijde jen jako takový jednorázový chrchel bez cenzury či editace.
Čtivý až strhující příběh, napsaný skvělým stylem, není co dodat.
Klára G. má talent pro básnické obrazy, bohužel už nemá dar myšlenky. Výsledkem je krásně opisované nic, nový rozměr monotónnosti.
Já Vám nevím, vidím to přesně opačně než většina čtenářů zde. Kundera mne bavil okolo dvacítky, když jsem poznávala kvalitní literaturu. Dnes cokoli otevřu (včera Život je jinde, vloni Nesnesitelnou lehkost), tak skoro nedokážu číst. Pro upachtěnost jazyka. Pro překombinovanost šustící papírem. Pro násilná kompoziční řešení. Pro vidění světa, které snad bylo přežité už v šedesátých, z něhož se nikdy nevymanil. Někteří jej nazývají světovým. Netuším v čem. Román-esej je v jeho podání neuvěřitelně krkolomná záležitost (vůbec radši nezmiňuji Nevědění, to je jak špatná slohovka a Slavnost bezvýznamnosti je špatný vtip.) Dle mého názoru je to náš nejpřeceňovanější autor (s možná jednou dvěma lepšími knihami). Kohout, Korner, Hrabal jsou bezesporu vysoko nad ním.
Bojím se znovu otevřít Nesmrtelnost, která mne před zhruba dvaceti lety uchvátila.
Já Vám nevím, vidím to přesně opačně než většina čtenářů zde. Kundera mne bavil okolo dvacítky, když jsem poznávala kvalitní literaturu. Dnes cokoli otevřu (včera Život je jinde, vloni Nesnesitelnou lehkost), tak skoro nedokážu číst. Pro upachtěnost jazyka. Pro překombinovanost šustící papírem. Pro násilná kompoziční řešení. Pro vidění světa, které snad bylo přežité už v šedesátých, z něhož se nikdy nevymanil. Někteří jej nazývají světovým. Netuším v čem. Román-esej je v jeho podání neuvěřitelně krkolomná záležitost (vůbec radši nezmiňuji Nevědění, to je jak špatná slohovka a Slavnost bezvýznamnosti je špatný vtip.) Dle mého názoru je to náš nejpřeceňovanější autor (s možná jednou dvěma lepšími knihami). Kohout, Korner, Hrabal jsou bezesporu vysoko nad ním.
Bojím se znovu otevřít Nesmrtelnost, která mne před zhruba dvaceti lety uchvátila.