Pravý úhel
Alžběta Luňáčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445545/bmid_pravy-uhel-EEQ-445545.jpg
4
30
4
Hádám, jak daleko si budu, sáhnu-li na sebe vypůjčeným gestem, oslovím-li se infinitivem, nebudu-li precizní, růžolící maso, ale pravý úhel. Pravý úhel může být utopicky chápán jako jediný správný úhel (pohledu). Básnické usilování o prostor, kde nic není nakřivo, jako naivní způsob dosažení vnitřní (ne)uspořádanosti. Rovnoběžky, tvary, hrany, poloviny, viny… Stupně jako vývoj. Paradoxy blízkosti a vzdálenosti, pohybu a nehybnosti, klidu a neklidu. Estetika pravoúhlosti jako jediný možný koncept vnějšího vizuálního i vnitřního duševního světa. Pravoúhlé sny. Básně z let 2017 až 2019.... celý text
Přidat komentář
Debutová sbírka básní mladé autorky, která se tematicky zaměřuje zejména na mezilidské vztahy a pojetí (možná spíše přijetí?) sebe samé. Stylisticky spíše chladné básně jsou přísně kontrolované, ale občas jimi prokmitne i humor. Pravý úhel znázorňuje zdání dokonalosti, které ale není v reálném světě možné a autorka poukazuje na nemožnost takové dokonalosti dosáhnout. Velmi zajímavý počin, nicméně jak opakovaně upozorňuji, nejsem přílišný znalec poezie
Krásná niterná věc. O mládí v dnešní době. O strachu, tlaku okolí a standardů a jejich očekáváních, o úzkosti a depresi číhajících na slabou chvilku, o svůdně lákajících lahvích alkoholu, o bojujících i poražených...
Krásná kniha. Jak mimořádně elegantním grafickým zpracováním, tak především famózními texty.
Sevřené (což je přiléhavé, neboť i motiv sevřenosti je v básních častý) a intenzivní texty. Intimní, ale nevlezlé. Místo zbytečné sentimentality panuje pichlavá ironie.
Bavila mě i nenadálá jazyková hravost („Bestie zmije, jedovatá geometrie.“, „Dnes oslovujeme, voláme: Matko! / Dnes oslavujeme, že nikdo nechybí.“)
Pravý úhel nabízí nespočet možných obratů, které Luňáčková využívá („Co když ale stojím v pravé poledne na ideálním místě, pane doktore?“). Paradoxy a naivní držení se pravého úhlu jakožto jediného spravného úhlu pohledu perfektně zobrazují verše „Abych šla nahoru, musím se propadat, abych byla plná, musím se vyzvracet.
Motivy prostoru, vzdálenosti, uzavřenosti a vyhraněnosti.
Zajímavé jsou také časté „češtinářské“ motivy, kterým dodává kouzlo nová čeština.
Toto je to pravé ořechové.
Na samotě není nic ušlechtilého,
vysvětluji své imaginární kočce
a vracím do lednice víno místo mlíka.
Atmosférické vrstvy musí zůstat neporušené,
abyste byla šťastná, vyplňuje mi doktor čas
při čekání na výtah, exosféra – troposféra,
venku se opírám o dopravní značku,
abych se mohla nadechnout.
Terapie se nezdaří, zdravím svou kočku,
skloním se, pohladím sinusoidu,
prohnutý hřbet, a jdu do lednice pro mlíko.
(s. 33)
Štítky knihy
prvotina česká poezie Magnesia Litera
Pravý úhelKniha Pravý úhel je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 32x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 6x |
Mně to přijde jen jako takový jednorázový chrchel bez cenzury či editace.