Jáchym se hodil do stroje, a nějakým zázrakem mu to takhle šikovně semlelo slova. Z tohodle textu se jednomu lebka doslova obtáčí kolem mozku, jako nějaký z mumie servaný fáč. Fuj, to je ale úžasně morbidní lastura, tahle kniha. Ještě čtu a vychutnávám...;)
Ano, název skutečně vůbec nekoresponduje s obsahem. Smrt, se asi nachazí kdesi uprostřed čtverce světla. A život tedy nejspíš uprostřed kruhu tmy. Pí na ťřetí = Kvadratura koule.
Nakapal jsem si asi do očí příliš mnoho verbálního gelu lubrikačního charakteru. Poněvadž mi ta kniha do hlavy prosákla tak rychle, že než jsem ženě stačil říci " šikovný" švec tuhle boudu ušila, byl knihy konec. A to, že jsem film viděl 2x a vraha jsem až do samého závěru knihy nedokázal identifikovat mě asi neomlouvá. 4* a pusu autorce.
Pane učiteli, pokud nejste obdařen konstatní hmotností, musí být rovnice pro výpočet gravitace irelevantní. Možná proto padáte na hubu po každé mé otázce pod pravým úhlem a se zrychlením, které je přibližně rovno gé.
Jø tohle Harry umí. Prdon Jø;) Prostě napsat detektivku, která se nejenom dobře čte, ale hlavně dokáže výborně vypíchnout to důležité, to skryté za pointou. No a pak taky tady ještě zbývá ta pěkná zapeklitě zapletená zápletka...4*
Drahý Tomáši...po třech týdnech jsem se dopročetl až na stranu 250 (už mi zbývá pouze 550:). Jsem nadšen, zděšen i polichocen. Strana 61 mi dala opravdu mnoho, možná tolik, že se vydrápu až na vrchol kopce těch tvých vět. Ale předem slibuju, že nic neslibuju! ;) ...po půl roce str.287. Tak snad někdy příště...
Vynikajicí literární jednohubka. Při četbě této knihy jsem několikrát přistihl srdce chrochtat blahem. "Řeka teče jenom jedním směrem. Nikdy neztrácí čas litováním, to je šťastný rys její povahy." 5*
"Žijeme, radujeme se, zápasíme, jdeme za svými cíli, děláme všechno to, co nám připadá důležité. Ale umíráme, naše hroby zarůstají travou, náhrobky se drolí, jsme zapomenuti spolu se svými činy, a dokonce i následky našich činů se ztrácejí v minulosti. Je kvůli tomu náš život prázdný? Vymysleli jsme si smysl života, pozvedli jej nade všechno ostatní a došli jsme jen k tomu, že jsme zmizeli. Byli jsme zapomenuti. Má tedy vůbec cenu dělat si starosti z takové maličkosti, jako je život?"
S údělem rodiče se zároveň stáváme nechtěnými soudci. "Tohle můžeš, tohle nesmíš, tohle se sluší, tohle je tabu". Miliardy úhlů vytváří bilióny kombinací...kdesi v nezmapované zemi našeho svědomí...MC opět nezklamal...5*
Některé knihy zhltnu i s navijákem bez návnady. Některé knihy se zkrátka musí dočíst do konce, poněvadž až na konci vás někdy čeká překvapení. A některé knihy, jako například tato, se sice na oko tváří jako příběh, potažmo detektivka, nicméně neobsahují ani jeden z těchto prvků, no a to se pak musí zákonitě odrazit v hodnocení. Takže dle mého názoru 3* ... nejspíš za tuto zajímavou větu "Pravda je kompromis mezi dvěma lidmi, kteří se nechtějí hádat." ;)
Nezabiješ vs Nezavraždíš. No a v tom spočívá ten zásadní rozdíl. Protože zabít, znamená zabít a zavraždit znamená zavraždit. Téměř malicherná verbální klička bude navěky ohýbat slovo boží, jelikož všichni bohové jsou si v jednom ohledu rovni...a to v mlčení. Kniha jest úžasnou...výpravou za "patrně tím nejneodbytnějším nalezením společnosti." 5* a skutečně hluboké moře smutku.
Jo. Jo. Netuším, proč to tolika lidem překrucuje mentální střeva. Vždyť jde o knihu určenou pubescentům. Kámoše prostě sežral telefon...a k tomu ten Nesbův bláznivý tanec slov..."Oči mu zastírala blána - připomínala jezírko v Zrcadlovým lese, jehož hladinu pokrejvaly shluky žabích vajíček. Hodil jsem do nich jednou kámen, abych zjistil, jestli mě pak bude hryzat svědomí. Hryzalo. Přesto jsem hodil další." O takových větách se může Králům jen zdát. Dávám 4* a vůbec se za to nestydim.
Je to skvělé, hermeticky uzavřené, taková molekulárně bezchybná próza. Jenže, až se mne někdo zeptá o čem ta kniha byla, odpovím jen pustou frází..." Ta kniha byla o smrti zabalené v sáčcích nebezpečně krásných vět." Asi tak.
