Damato
přečtené 1125
Maus – Souborné vydání
2012,
Art Spiegelman
Knihu mi půjčil syn, věděl že komiks stylu Rychlé šípy jsou moje krevní skupina. Holocaust jsem začala studovat hned jak jsem začala rozum brát-ovšem dodnes pro mě není pochopitelná to hloupost lidí, kteří šli slepě za svým velkým vůdcem a začali vybíjet svou lidskou rasu. Velice se ztotožňuji s komentářem Gladya, ten mi mluví z duše. A čím dál víc děkuji, že žiji právě v této době. A čím dál víc prosím kohokoli tam nahoře, kdo řídí kroky lidstva- nedopusť další stresy z války, utrpení dětí, jejich matek a kohokoli, kdo žije tady na matičce Zemi s dobrou vůlí. Ať všichni naši potomci žijí v klidu, míru a zdraví...... celý text
Dobře mi tak
2014,
Radka Třeštíková
odpad!
Dobře mi tak.... moc dobře jsem věděla, že knihy téhle autorky jsou zmatené a takřka o ničem. Přesto jsem knihu vzala do rukou- protože je prostě málo českých autorek a mě baví číst knihy českých autorů a pak - taky jsem si jsem si myslela, že tahle bude konečně jiná, lepší... Není. Takže pokud chcete nějakou ufňukanou nudu, tak prosím- na pultech je jí dostatek, Ale s kvalitní literaturou se tohle dílko asi nepopasuje....... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Prosím, neporovnávejme Hanu a jakoukoli další knihu. Porovnáváme neporovnavatelné. Slepá mapa, Hotýlek..... všechny knihy paní Mornštajnové jsou ...WAU...Kdyby napsala pouze jednu z nich, byla by pro mě TOP autorka. Tiché roky- číst je první , psala bych ódy na autorku. Její styl, její naprosto dokonalá orientace v době, její naprosto uchvacující vtažení do děje, kdy čtenář čte a během toho čtení je vtažen do děje tak moc, že stojí v obyváku u klavíru, v tu chvíli sedí sedí v autě a zavírá oči hrůzou, stříhá novinové ústřižky až se málem střihne... Paní Mornštajnová- děkuji. Děkuji za všechny čtenáře, kteří jsou vašimi knihami pohlceni tak jako já a v neposlední řadě děkuji i dárci, který mi knihu daroval, protože ví, jak moc jsem po ni toužila. A všem čtenářům, kteří se chystají knihu číst přeji nezapomenutelný zážitek.... celý text
Domovní důvěrnosti
2004,
Jindřiška Smetanová
Knihu mi přivezla před 30 lety sestra do nemocnice. Věděla, že jsem knihomol a s knihou v ruce přežiju všechno. Naštěstí s touto knihou mi přivezla i jiné. Nesčíslněkrát jsem se pokoušela knihou prokousat. Ilustrace pana Renčína přímo svádí k tomu knihu otevřít a číst. Ale za těch 30 let jsem se dostala ke stránce 150- mám tam permanentně založenou záložku, jestli se kdy dostanu dál. Začátek super, ale pak jen šeĎ a nuda. Řečeno řečí pana Cimrmana- asi sedím vlevo.... celý text
Srdce na udici
2002,
Hana Andronikova
Nejdříve trochu rozladění, protože Zvuk slunečních hodin zůstává v mém srdíčku i po pár letech od přečtení. Tenkrát jsem u čtení promočila nejeden kapesník. Srdce na udici jsem četla nedávno, proto se to mnohem hůře hodnotí. Autorka se již -Bohu žel -nemůže proti mému komentáři bránit. Ale mně to celé připadalo takové ne snad necitlivé, ale studené, chladné, bez emocí. Nebo jsem knihu četla ve špatné době, kdy jsem sama byla emočně trochu mimo a celý svět stál proti mě. Proto knihu hodnotím průměrem a za pár let ji dám určitě šanci. A - uvidíme.... celý text
Transsibiřská magistrála
2015,
Václav Turek
Můj životní sen, sednout v Moskvě do vlaku a 14 dní poslouchat klapot kol a kochat se pohledem na zemi, o které jsem tolik slyšela - ať už v dobrém, nebo zlém, Ale lidi, lidi jsou přeci všude stejní. Jednou si spolu sednem a pojedem, ano? Necháme všechny starosti tady doma a s napečenými vepřovými řízky ( slibuji, že budou měkké) se necháme kolébat po téhle transsibiřsé magistrále, koukat na Bajkal a splníme si sen o našem cestování. Nejdřív ale musíme zjistit, kde zabukovat jízdenky, na Idosu to totiž nejde. Tahle železniční příručka mě trochu dostala do rauše a už se vidím , jak okénem ruského vagónu koukám na krásu Sibiře.... celý text
Anglické listy
2009,
Karel Čapek
Naprosto se ztotožňuji s komentářem Alef- knihu jsem četla v nedělní zimní podvečer, zabořená v křesle s hrnkem bylinkového čaje, kdy jsem měla všechno hotovo a jen tak si vychutnávala večerní ,nedělní nicnedělání. A s Čapkovou knihou- co je lepšího. Venku začíná chumelit a vy si ve svém teplém a uklizeném 3+1 čtete o rozlehlých sídlech ( tam musela být zima a nevlídno) o parcích, kde by jeden zabloudil a vše vlastně psané s tak milým čapkovským přehledem , že to všechno člověk vidí před sebou a brouzdá parky, klepe se zimou ve studeném dešti , abyste se pak s hrdým anglickým lordem stavil na jeden drink v útulném klubu. Vše s anglickou přesností a přesto milé, pohodlné, nekonfliktní. A pořád aktuální. Jakoby to Čapek psal včera. Pokud hledáte odpočinkovou četbu, doporučuji.... celý text
Plachetnice na vinětách
2020,
Jiří Hájíček
Za mě je tohle Hájíčkovo TOP dílo. V minulých letech jsem u knih pana Hájíčka občas nedočítávala a přeskakovala stránky, u téhle knihy jsem si přála, aby se četla pomalu. Dynamika a spád této knihy byl dalek nudných knih předchozích. Kniha se četla naprosto skvěle, možná i proto, že jsem ve věku Marie, rozvodem jsem také prošla, rodiče bydlí daleko a také potřebují pomoc, na rozdíl od knihy se ale my se sestrou dohodneme, protože bydlíme obě daleko a víme, jaké to jsou nervy. Četla jsem svoje myšlenky, svoje průšvihy, svoje touhy.... četla jsem svůj život. Pane Hájíčku, tohle se povedlo a já vám moc děkuji. A tobě ségro taky - nebýt tohoto dárku, asi bych sama po dalších knihách autora dobrovolně nesáhla, ale tohle se mi fakt líbilo.... celý text
Salomon: Přežil jsem v Hitlerjugend
2001,
Sally Perel
Naprosto přikurtována k židli jsem tuto velice zajímavou knihu četla a děkuji za doporučení. Tohle prostě bylo tak poutavě napsáno, to prostě nelze vymyslet. Maximum hvězdiček pro autora, žádnou hvězdičku pro lidi- to co zažil 16 letý kluk, to prostě jiný druh, než člověk, na téhle planetě nevymyslí.... celý text
Noční vlaky
2000,
Barbara Wood
Naprosto jedinečné zpracování holocaustu a polského odboje. Už dlouho se mi nestalo, že bych se do knihy začetla a nevnímala okolí. Za takhle úžasné zpracování okolností, které byli bravurně zapracovány do knihy patří autorce plný počet hvězdiček. Samozřejmě, že to není odpočinková kniha, nezasmějete se u ní, opět budete žasnout, jak lze pomyslnou ideou zfanatizovat dav, který věří, že nadčlověk může všechno. Pokaždé, když čtu podobný druh knih, říkám si, že všichni ti členové SS, kteří měli nějaké funkce byli přeci studovaní lidé, kteří měli minimálně maturitu na gymnáziích, přesto se nechali zblbnout a věřili ve svou nadřazenost. Chápete, jak málo stač k tomu, aby se povedlo člověka a potažmo dav zfanatizovat?... celý text
Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
2016,
Miloň Čepelka
Za mě také deset *, byla jsem tímto milým čtením okamžitě vtržena do knihy, což miluju a pan Čepelka je náramný vypravěč, sám Cimrman by mu jeho talent mohl závidět. Samozřejmě mamku v Aktu to nepředčí, ta je jen jedna a lépe už to ani nejde (viď taťko...), ale knihu doporučím, na takovéto podzimní sychravo- ideální.... celý text
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Skvělý Murakami.... a vlastně , co jsem jiného čekala???? MOŽNÁ VÍC OPTIMISMU, mládí a studentská léta přeci voní láskou, zamilovaností, bezstarostností. A najednou ne???? Ano, tady - u tohoto čtení si totiž každý sáhne na své vlastní dno. I přesto jsem u čtení byla naprosto fascinována dějem a díky Murakami, bylo to čtení bez nádechu. A díky Dádul za půjčení, jednou, až si budu s mým vnoučkem povídat o knihách, všechno mu budu vysvětlovat a doporučovat, už se na to těším.... celý text
Kocovina
2019,
Stanislav Beran
Možná proto, že jsem se do tzv. Sudet v době kdy začínal skomírat socialismus přistěhovala, do místa Bohem zapomenutého, ale bývalými německými Sudeťáky neustále navštěvováno a i finančně podporováno. Jsme celkem empatická povaha a po pár vyprávění místních , českých občanů, jsem tady začala cítit tíhu, kterou tenhle, ano krásný,ale neskutečně smutný kraj v sobě a sebou nese. Neštěstí, které se touto krajinou od roku 1938 až do dnů sametové revoluce prohnalo, je bytostně cítit do dnešních dnů a v knize je to nádherně popsáno. Ta bolest lid - ať už Čechů nebo těch ostatních tady prostě je . Starousedlíci pomalu vymírají, mladí , kteří se sem ( málokdy) vrací ze studíí a kteří jsou tu doma, tady sice trochu rozčeří vodu svou energií, ale je to žalostně málo. Pořád - stejně jak v této smutné knize je celé naše pohraničí kraj zapomenutý, kde infrastruktura prostě nefunguje a když funguje, tak špatně. Kniha je velice smutná a velice výstižná. Bude vás u čtení bolet duše, bude vám smutno- ale tak to prostě je.... celý text
Jako každý normální člověk, který v současné době projde kolem tohoto titulu, zastaví se a nakoukne. Já nejsem vyjímka. Zastavila jsem se a až doma koukla na hodnocení tady na DK. I přesto jsem začala číst. A tak teď mám rozporuplné pocity. Detektivka není můj šálek kávy, ale číst se to dalo. Možná jsem čekala víc- Já vám teda řeknu, co jsem čekala. Pozitivní zakončení celé karantény. A to se nekonalo. Podle mě dost depresivní a kdo tuhle dobu přežíváte na antidepresivech, tak se knize vyhněte. Já si po přečtení hned po antidepresivech sáhla. De facto ( podle skutečnosti)- čekala jsem víc.... de jure ( podle práva) - není to špatně napsané, ale číst to s chutí čtenáře, který se na čtení těší - to se fakt nedá ( alespoň pro osoby s menší psychickou odolností- a to jsem já).... celý text
Z jabkenické myslivny
1976,
Běla Čapková
Knihu jsem četla jako malá 12-13 letá holka a naprosto mě fascinovala. Možná i díky své sestře, která hudbu studovala na brněnské konzervatoři jsem k vážné muzice trochu přilnula a do dnes mám moc ráda, když se ve Stavovském divadle usadím a kochám se nejen krásou divadla, (které mám naprosto nejraději ze všech našich divadel, protože tam na mě dýchá minulost ze všech koutů) ale i muzikou. Vidím tam za dirigentským pultem nejen Smetanu, cítím tam naše národní dědictví. Ke knize jsem se vrátila jako dospělá . A ouha, najednou jsem uvízla ve svém současném světě a už jsem se nedostala přes dospělácký náhled. Přesto, že je kniha napsána velice poutavě, trochu tam cítím určitou naivitu dětství. Tu samozřejmě máme ve vzpomínkách na dětství všichni, přesto bych asi knize ubrala na hodnocení. Ale neudělám to už proto, že knihu určitě doporučím vnoučatům, až budou vnímat naši , českou, kulturu. Smetanovo rodiště jsem prošla nesčíslněkrát v životě, protože pocházím z města nedaleko Litomyšle , nedávno jsem byla po letech i na zámku, kde nás provedla paní průvodkyně po domě , kde se Smetana narodil ( mimochodem, trošku se paní ztrácela ve výkladu a přestože byla velice milá, chyby v jejím výkladu byly do očí bijící...) a po procházce Litomyšlí musím opravdu toto město mládí pana Smetany ( a pana Jiráska, paní Němcové , paní Rettigové a spoustě dalších našich historiků a spisovatelů) jen a jen doporučit . Stejně tak, jak Jabkenice, kde vznikala ty nejnádhernější opery a díla pana Smetany.... celý text