Sluha dvou pánů

Obzvlášť během studií na střední, ale i na vysoké škole jsem divadelní hry četl jako na běžícím páse. Rád se k nim vracím. A to platí i o téhle italské komedii, která ve Vás zůstane i dlouho po přečtení.

Zábavné, romantické, humorné. Hodně pobavilo. O hře jsem měl jen to ponětí, že sluhu v Národním Divadle hrál Donutil. Teď mám o to větší chuť to představení zhlédnout.

Táto nestarnúca divadelná hra vás nenechá v štichu.

Taliansky klasik Carlo Goldoni nás vo svojej hre zavedie do Benátok, kde sledujeme niekoľko milostných zápletok a umenie sluhu Truffaldina, ktorý slúži dvom pánom. Omyly a zámena postáv na seba nenechajú dlho čakať.

Dielo srší satirou, dôvtipom a sviežosťou. Oddychovka na každý deň!

3*/5*
Na tento titul mě nalákal komentář Fortuny7, sama bych se do něj pravděpodobně nepustila. Jedná se o krátkou comedii dell'arte, starý italský divadelní žánr, který se dnes, pokud vím, již nehraje.
Hra mne mírně pobavila a ukrátila dlouhou chvíli, ale hodnotím průměrně. Druhá polovina mě moc nebavila, za mě se nejedná o nic světoborného. Neurazí, nenadchne.

Opravdu mě tato knížka překvapila. Je to napínavé, vtipné a obsahuje to i lásku. Zkrátka perfektní čtení. Na to, že je dílu už 280 let, tak je krásné. Přijde mi i osobně jedna z nejlepších knížek k maturitě z těchto "nejstarších děl", žádný složitý jazyk, málo postav - takže opravdu doporučuji!

Trochu přeceňované. Dokážu si ale představit třeba atmosféru letní scény, pro kterou se tento žánr perfektně hodí, kdy bude Sluha dvou pánů báječně fungovat. A nemusí to být zrovna s M. Donutilem v hlavní roli. Já bych tedy po takovém představení odcházel určitě spokojený.

Zábavná a komplexní klasicistní komedie se skvělými dialogy. U Lakomce jsem se sice nasmála ještě víc, ale Sluha dvou pánů poměrně vyniká díky své zápletce a akčnosti.

Vtipné a výborné, ještě se kouknu na divadelní představení.

Dělá mi problém hodnotit dílo objektivně. Jsou věci, které po návštěvě národního divadla z hlavy nevymažete. Kniha se v porovnání s Donutilovým výkonem zdá lehce obyčejná. Doporučuji především těm, kteří verzi z národního zatím neshlédli.
"Souhlas, nikoliv soulož uskutečňuje manželství."
"Už je to tak na tom světě, že si člověk pořád jen zoufá, chvílemi doufá, moc často stejská a málokdy vejská."
"Od pláče k smíchu je to sladký skok: najednou všechny mrzutosti zůstanou za námi. Od radosti k žalosti je to stokrát horší."

Někteří lidé říkají že je lepší si zajít do divadla, na danou hru, než číst původní autorovu knihu. U sluhy dvou pánů to platí dvojnásobně. Přečetl jsem si knihu a potom jsem se koukal na slavnou divadelní inscenaci s naprosto skvělým Miroslavem Donutilem. A opravdu, u inscenace jsem doslova prskal smíchy, v knize tak dobře vtipy nevyzní, to je dáno. Ale jinak výborný příběh který byl ještě výborněji zpracovaný v roce 2000 v Národním divadle.

Ve škole jsem řadu knížek z maturitního a doporučeného seznamu povinné četby vynechala a tak si čas od času doplňuju tyto mezery. V případě Goldoniho Sluhy dvou pánů to byla lahůdka. Tato hra má zápletku a navíc je vtipná. Jedna z nejlepších divadelních her, které jsem kdy četla. Teď plánuju ještě divadelní představení a moc se těším. 5*
(12/24)

Skvělá divadelní hra. Člověk se fakt nachláme. Doporučuju všeckým.

20. AUDIOKNIHA
Hra, o které jsme se často učili a já ji, v tomto případě poslechla, až teď. Je škoda, že ve škole si mnohdy neuvědomujeme, jak povinná četba a známá literární díla mohou být zábavná a jak by nám přečtení díla to dílo přiblížilo. Pod názvem Sluha dvou pánů jsem si nic moc představit nedokázala. Teď už ale vím, o co se jedná.
Chviličku mi to trvalo, ale pak jsem se do komedie zaposlouchala a začala mě bavit. Postava Beatrice mě bavila asi nejvíc, nevím, jestli to bylo dabingem, nebo je tak tahle postava napsaná, ale to "přehrávání" mě fakt bavilo. Rozhodně tohle dílo řadím mezi ty, které bych ráda viděla i v divadle.

Skvělá hra, kterou jsem před lety shlédla v divadle. V televizi jsem viděla několikrát inscenaci a nyní jsem si ji pustila jako audioknihu a opět se mi velmi líbila.
Sluha, aby vydělal více peněz a víc se najedl, se nechá najmout dvěma pány. A pomotá vše, co se pomotat dá. Je tam opravdu dost vtipných momentů a herci načetli hru opravdu velmi bravurně.
Divadelní hra je v audiotéka klubu jako superprodukce - každá postava má svůj hlas. Takže si budete připadat jako kdybyste opravdu navštívili divadlo.
Rozhodně doporučuji všem.

Samotný Goldoniho text bych neocenila na víc než tři hvězdičky, ale záznam z Národního se mi trefil do nálady a s děckama jsme si tenhle původně jen studijní úkol nečekaně užili.
(A dneska jsem jim uvařila pudlik!)

Divadelní inscenace s Donutilem je naprosto geniální, tak jsem si řekl, že si přečtu i původní hru. Vše je velmi chytře promyšlené a humorem bych to umístil někde mezi Shakespearea a Cimrmany (což odpovídá to tomu i časově). Sláva pudlíku... tedy pudinku a jdeme obsloužit jednoho dva pány.

Nebyla jsem vůbec zklamaná i když musím přiznat že jsem měla před očima pana Donutila jak to podal na divadle. Hra je výborně napsaná, vtipná, příjemná, zápletka bravurní. Mě se to moc líbilo a přečetla bych ji kdykoliv znovu. Doporučuji!

(SPOILER) Na mne to bylo moc zmatené, pořád jsem si pletla postavy, takže některé souvislosti mi unikaly. Hlavní postavou je Truffaldino - sluha dvou pánů, byl tak přihlouplý a zároveň mazaný. Beatrice to byla tedy velmi kurážná žena. Dílo v aknize je pro mne průměrné. Asi si dám závazek, jít na toto představení do divadla, třeba lépe pochopím.

Brilantně provedená – comedie dell´artt - od jednoduché milostné zápletky – skrze propletenec komických a směšných situací – k tradičnímu šťastnému vyústění milostné šarády.
Tak to je Sluha dvou pánů - aneb temperamentní komedie o třech dějstvích a stále živý příběh.

„Tak já vám řeknu pravdu já se přiznám. Všichni jsme lidé chybující.“

A takhle to začíná – jedním „omylem“, jak tvrdí Truffaldino, je to totiž právě on, náš milý, dost svérázný až vypočítavý, věčně hladový, trochu pošetilý a všemi mastmi mazaný sluha. A má ještě spoustu dalších vynikajících vlastností ___
do jejich výčtu nesmíme zapomenout přidat, ještě že je poněkud zapomětlivý – katastrofu, z toho vyplývající můžete tušit od samého začátku, teda minimálně od té chvíle, kdy zjistíte že slouží dvěma pánům /a to ještě ani neví, že jedním z nich je žena/.

Truffaldino, který všechno poplete, zaplete a zauzluje, se tak dostane (a spolu s ním i všichni aktéři jedné milostné taškařice) do situace, ze které zdá se, není cesta ven. Ale protože tyhle komedie vždycky dobře končí, čeká vás „jen“ dobrá zábava – vtipná situační komedie, která i „na papíře“ dokáže hodně (a že je vážně dobrá – o tom svědčí nespočetně divadelních zpracování, vč. pro mě nezapomenutelného Truffaldina od pana Donutila).

Tak „jen do toho, jaképak upejpání.“

"TRUFFALDINO: No tak, vždyť o nic nejde. Budeme všichni spokojení, dej sem dopis a až se vrátím s odpovědí, tak to dokončíme.
SMERALDINA: Tady je. (Podá mu dopis.)
TRUFFALDINO: Víš, co je v něm?
SMERALDINA: Právě, že nevím. Ale moc ráda bych to věděla.
TRUFFALDINO: Ještě aby to byla nějaká nepříjemnost – a já za něj pak dostanu přes hubu.
SMERALDINA: Kdopak to ví? Milostné psaníčko to asi sotva bude.
TRUFFALDINO: Abych nepřišel zbytečně k úrazu. Když nevím, co v něm je, tak tam s ním nepůjdu.
SMERALDINA: Což o to, otevřít by to šlo – ale jak to pak zase zavřít?
TRUFFALDINO: To už nech na mně. Zalepovat otevřené dopisy, to je moje. A nikdo nepozná ani tohle –
SMERALDINA: Tak ho otevřem!
TRUFFALDINO: Umíš číst?
SMERALDINA: Trošku. Ale ty umíš dobře, viď?
TRUFFALDINO: Taky trošku.
SMERALDINA: Tak se na to podíváme.
TRUFFALDINO: Otevírat se musí opatrně – (Utrhne kus dopisu.)
SMERALDINA: Podívej, cos to proved!
TRUFFALDINO: Maličkost – to se zase spraví. Já mám na to patent. Tak koukni, už je otevřený.
SMERALDINA: Tak čti!
TRUFFALDINO: Přečti to radši ty. Ty znáš ruku své slečny líp než já.
SMERALDINA (prohlíží si dopis): Abych řekla pravdu, nepřečtu z toho ani bé.
TRUFFALDINO: To je náhodička. Já taky ne.
SMERALDINA: Tak nač jsme ho otvírali?"