Kocovina
Stanislav Beran
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418106/mid_kocovina-9tI-418106.jpg
4
82
30
Sudety jsou v knize Kocovina vykresleny jako místo, kde lidi zůstávají jen proto, že nemají jinou možnost. Místo plné marasmu, jehož obyvatelé ztratili zájem o zbytek světa a začínají se tak trochu podobat zvířatům. Nedávná historie je ve vesnici v blízkosti rakouských hranic stále přítomná: postava místního blázna Honzíka, syna Češky a odsunutého Němce Hanse, je středobodem vyprávění. Kolem něj se rozvíjejí příběhy ostatních, nejčastěji místních, ale i Rakušanů, co sem přijeli za levným nákupem a levným sexem, nebo turistů, kteří chtějí na chvíli vyměnit kancelář za přírodu. Od konce války po současnost se před námi otvírají jednotlivé šuplíky osudů – svět malých, obyčejných lidí žijících či živořících na místě, na které se zapomnělo.... celý text
Přidat komentář
Přečíst se to dalo... Povídky, které jsou propojené, ale žádná sláva to není.
Retrospektiva, ke které si musíte najít klíč sami.
Z mého pohledu - kam se hrabe Mornštajnová...
Slušný pokus o postižení genia loci jedné zničené vesnice v Sudetech - svého času všem ukradené zemi nikoho...
Tak James Joyce by to asi napsal jinak, ale atmosféra tam je :-) Ona je to dnes kolem Nové Bystřice a bývalých Nových Mlýnů spíš taková turistická idylka, tak je těžko si představit, že by to mohlo být takové "peklo na zemi"...
Čtení této knížky určitě nebyla ztráta času. Bylo to celkem dobré, ale na druhou stranu to asi není něco, k čemu bych se vracela.
Kniha mě bavila,postupně jsem poznávala v každém příběhu osoby z minulé povídky a pěkně to do sebe zapadlo.Zároveň se připomíná doba nedávno minulá a život který se tam lidem otočil o mnoho stupňů.
Kniha měla strhující spád. Beran si s tématem poválečného dění na území Sudet, pohrál neobyčejným způsobem. Retrospektivní forma příběhu mě nutila k občasnému listování zpět, bylo příjemné s autorem postupně navazovat na dějové linky jednotlivých postav a tvořit z nich celistvost v komplexnosti knihy. Otevřený konec dává čtenáři možnost vlastního domýšlení jeho charakteru, kterého chtěl autor zřejmě dosáhnout. Já osobně jsem nebyla schopna jej pochytit a konec tak pro mě byl menším zklamáním. Přesto však knihu doporučuji komukoliv, kdo má zájem o kvalitní čtivou literaturu.
Stanislav Beran mě naprosto míjel, ale teď mu budu věnovat pozornost. Kocovina byla VYNIKAJÍCÍ a já se moc těším na další autorovy knihy. Sudety jsou mi, jakožto rodačce z Hané, naprosto vzdáleny, ale tahle novela mě tam přenesla dokonale. Různý pohledy, různý časy, různý obyčejný životy. Tak to mám přesně ráda. Nejlepší kniha za posledních pár měsíců.
Ke konci jsem byla napjatá, jak se děj rozuzlí a otevřený konec mě zklamal... nebo mě někde něco uniklo ... ani už nevím, tím, jak to bylo na přeskáčku.
Přijde mi , že některým knihám neprospívá dělení děje... nezvýší to jejich hodnotu ani zajímavost a tohle je ten případ.
Líbí se mi to jako komplexní obraz života v sudetech, kde nikoho neznám, a tak jsem ráda, že mám alespoň nějaký obrázek. Kniha pojednává o několika obyčejných lidech, jejich osudech a běžných starostech.
V komentářích dole pode mnou je v jednom komentáři sděleno čtenářům....Žádný silný moment... Ano, kniha o obyčejném životě obyčejných lidí ve věčně bolavých Sudetech. Nic nového . A kdo si myslí, že je to uzavřená věc, lže sám sobě.
A kdo žije v tom, že je tady nuda a šeď lže si sám sobě taky. Všude přece žijí lidé. Lidé se svými radostmi a starostmi. Tam , kde se člověk narodil, prožil dětství s rodiči, dospělost se svými dětmi a stáří s vnoučaty na kolenou a pořád má tomu svému rodnému kraji co říct - ten je spokojený. Ať je to ve středu Václaváku, nebo na pasece na vesnické samotě . Sudety- oblast věčně vřící národnostními sváry , ať už z jedné strany s německou národností, po válce pak s tzv. přesídlenci, ke kterým patřili i moji rodiče, kterým česká vláda nabídla práci v pohraničí a tím i částečné zabezpečení rodiny. Přivezli si sem i své zvyky a tradice , které se zdály a do současnosti i zdají některým domorodcům nepochopitelné. Já jsem tady doma a při představě, že by mně, mým dětem a vnoučatům chtěl někdo tento domov opětovně vzít se mi , tak jak v roce 1938 našim vojákům, otvírá kudla v kapse. V knize velmi dobře popsána atmosféra pohraničí. Kdo tady žil a žije pochopí zdejší atmosféru a kdo sem jezdí jednou za rok na lyže nemůže tento kraj a lidi zde žijící soudit.
Poutavý román. Zdánlivě nesourodé roviny tvoří komplexní příběh. Opravdu dobré.
Možná proto, že jsem se do tzv. Sudet v době kdy začínal skomírat socialismus přistěhovala, do místa Bohem zapomenutého, ale bývalými německými Sudeťáky neustále navštěvováno a i finančně podporováno. Jsme celkem empatická povaha a po pár vyprávění místních , českých občanů, jsem tady začala cítit tíhu, kterou tenhle, ano krásný,ale neskutečně smutný kraj v sobě a sebou nese. Neštěstí, které se touto krajinou od roku 1938 až do dnů sametové revoluce prohnalo, je bytostně cítit do dnešních dnů a v knize je to nádherně popsáno. Ta bolest lid - ať už Čechů nebo těch ostatních tady prostě je . Starousedlíci pomalu vymírají, mladí , kteří se sem ( málokdy) vrací ze studíí a kteří jsou tu doma, tady sice trochu rozčeří vodu svou energií, ale je to žalostně málo. Pořád - stejně jak v této smutné knize je celé naše pohraničí kraj zapomenutý, kde infrastruktura prostě nefunguje a když funguje, tak špatně. Kniha je velice smutná a velice výstižná. Bude vás u čtení bolet duše, bude vám smutno- ale tak to prostě je.
Osudy lidí a jejich příběhy ze Sudet v minulém století,které se vzájemně propojují.Kniha se četla dobře.
Dobrý příběh, jen mám pocit, že jsem něco takovýho četla už sto krát: proplétajicí se příběhy, střídání dob, zbabraný životy. Dobrý, ale žádný silný moment.
Román v povídkách. Nahodilá setkání, různé časy, odlišná vnímání doby. Výborné je to.
Život v Sudetech - život v "kocovině", dost často to tam ani jinak nešlo. Kraj, kde lidský pelmel, chudoba, nepropustná hranice vykonaly své, kraj, který jsem si zamilovala a ráda navštěvuji a ráda si o něm čtu, kraj, kde nevím, zda bych tenkrát dokázala žít bez kocoviny.
Bolest, nevolnost, zmatek v hlavě a tísnivý pocit, že tomu neujdeš. Že to prostě musíš přežít... Taková je kocovina - kdo by to neznal? A taková je, přátelé, i Kocovina. Není to veselé a milé čtivo. Zakousne se a bolí.... A to obzvláště ty, kteří mají i jinou zkušenost - zkušenost s místem. Sudety - konec světa, samoty... Kraj, kde se po dlouhá století mísily odlišné národy. Kraj chudý, přesto krásný - kdo mu propadl, není pro něj úniku... Na Kocovinu budete chtít buď rychle zapomenout, nebo se vám vryje do šedé kůry mozkové na hodně dlouho.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kocovina |
| 2007 | Až umřeš, nikdo ti už nebude chtít sahat na prsa |
| 2023 | Schrödingerův hotel |
| 2013 | Žena lamželezo a polykač ohně |
| 2010 | Hliněné dny |
Kniha Kocovina je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 107x |
| Čtenářské výzvě | 30x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 68x |
| Chystám se číst | 80x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 2x |
Zajímavé povídky, propletené a smutné osudy z pohraničí.