choze
přečtené 47
Smrt trávy
1996,
John Christopher (p)
"Máme před vámi tři dny náskok. Už nejsme slušní lidé. Po cestě sem jsme zabíjeli a možná budem zabíjet dál." Útlá postapo záležitost z 50. let, kdy to prý přineslo "potřebný závan drsné reality do jinak poklidného žánru katastrofických románů". Kdo četl Živé mrtvé, ten se nad tím jen pohrdavě ušklíbne.... celý text
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Další z kingovských klasik, která mě ale přes tradičně dobře napsané postavy, dialogy a řadu silných scén (včetně drsného otevřeného konce) a nápadů, nebavila tolik jako třeba Misery nebo Christine.... celý text
Misery
2003,
Stephen King
Paul Sheldon byl jako každý spisovatel existenčně závislý na svých čtenářích a jejich zájmu o jeho tvorbu, ale když se po těžkém úraze stane rukojmím své fanatické fanynky, je nucen se proměnit v novodobou Šeherezádu, která se vyprávěním příběhů už nesnaží jen vydělat na živobytí, ale zachránit si tím holý život. Misery je klasika a špičkový komorní psychologický thriller, který jsem si koupil coby svého prvního Kinga v pubertě, kdy u nás vyšel poprvé, a od té doby jsem ho četl už několikrát (napoprvé mě nechytl, ale to jsem byl mladej a blbej). Miluju příběhy o umělcích a tohle je pro mě ultimátní příběh tématizujicí románopisectví - vztah spisovatele k vlastní tvorbě (co jej nutí psát, dilema umění komerce vs umění), vztah čtenáře k fikci (který v extrémním případě může nabýt nebezpečně patologických forem) a hlavně vztah spisovatele a jeho čtenáře, který je vzájemnou závislostí. Krom toho román těží ze střetu dvou zcela odlišných, skvěle popsaných postav, jejichž světy se nečekaně a fatálně protnou. Stejně jako třeba v Nezbytných věcech dokáže King velice sugestivně popsat fyzickou bolest hlavního hrdiny, při řádění Annie ale zbytečně tlačí na pilu s brutalitou, což je asi jediná věc, kterou bych vyčetl, a které se výborná filmová adaptace s úžasnou Kathy Bates vyvarovala, aniž by tím ztratila na působivosti.... celý text
Ledová sfinga
1929,
Jules Verne
Méně známá verneovka, ale zajímavý Verneův experiment, kdy se už jako uznávaný spisovatel pokusil napsat volné pokračování známé knihy jiného slavného autora a sice Dobrodružství Arthura Gordona Pyma od Edgara Allana Poea, protože ho neuspokojoval její tajemně otevřený konec. Asi jako kdyby Stephen King napsal pokračování Draculy nebo Frankensteina. Nevadí, pokud jste stejně jako já Poeův román nečetli, protože události z něj, jsou tu neustále připomínány, a ono vydávání fikce za realitu a pátrání po postavách původního příběhu, nalézání jejich stop a osvětlování, co se tehdy stalo, mi na celé knize přišlo nejzajímavější. Postavy jsou celkem sympatické a děj je sice tradičně retardován zeměpisnými popisy tentokrát polárních krajů (v době napsání románu ještě nezmapovaných a Vernem poměrně blbě vybájených), ale mám pocit, že se tu Verne v tomhle ohledu ještě držel na uzdě.... celý text
O psaní: Memoáry o řemesle
2005,
Stephen King
King pojal svou příručku velmi osobně, v čemž tkví její velká přidaná hodnota. Od zásadních událostí v jeho dětství a dospívání, které ho jako spisovatele definovaly, se přesouvá k praktickým radám, a uzavírá momentem, kdy těsně unikl smrti a poté znovu usedl ke psaní. Výborně napsané a velmi inspirující.... celý text
Mýtus zvaný Stínadla
2010,
Miloš Dvorský
Hromada zajímavostí o tom, jak vznikla nejen stínadelská trilogie, ale celkově jak Foglar tvořil a kde se inspiroval/mohl inspirovat pro Rychlé šípy, Stínadla, Vonty, ježka v kleci, létající kolo, jednotlivé zápletky, jména postav aj., a také koho svým dílem inspiroval zase on a zhodnocení jeho osobnosti a přínosu.... celý text