annastasia.j
přečtené 52
Balíček
2018,
Sebastian Fitzek
Hlavní postava, psychiatrička Emma, byla znásilněná v neexistujícím hotelovém pokoji. Při hororové noci přišla o své krásné vlasy, tak jako další oběti, vždy ženy, neznámého vraha, kterého veřejnost pojmenovala "Holič". V domě Emmy se zanedlouho po této zdrcující události objeví záhadný balíček, původně adresovaný sousedovi, který je však stejně záhadný, jako jeho zásilka. Od doby, co Emma nechá pro nezastiženého souseda balík u ní doma, její život se začne hroutit jako domeček z karet. Tak přesně na tohle jsem se nechala nalákat. Dle mého názoru se jedná a skvělý a originální námět, který měl obrovský potenciál a mohl vzniknout geniální, napínavý psycho příběh, ale nic... Možná mě neoslovilo, že 80 % knihy je líčení osudného dne, kdy Emma převzala balíček, zbytek knihy je přítomnost, tedy rozhovor s jejím dlouholetým kamarádem Konrádem v jeho kanceláři. Čekala jsem, že kniha bude mít dlouhodobější charakter, ne že celý děj proběhne v takto krátkém úseku. Celá kniha je vlastně až příliš nereálná, divná, zmatená... Od S. Fitzeka jsem čekala víc, zkrátka zklamání.... celý text
Panda a dráček
2022,
James Norbury
Ilustrace jsou krásné, moc se mi líbí design knížky, když ji člověk vidí úplně poprvé. Co se týče výběru zvířátek - zrovna panda a dráček jsou rozhodně zajímavá a dobře zvolená dvojice. Panda je kreslená klasicky, je hezká, ale dráček? Neskutečně roztomilý! Líbí se mi rozčlenění knihy dle ročních období, je také zajímavé že kniha nemá začátek ani konec (jak je tomu u Malého prince nebo Chlapce, krtka, lišky a koně). Působí to na mě, jako by nás panda a dráček nechali nahlédnout do jejich života, který byl a bude pokračovat i potom, co knížku dočteme. Osobně ale mám trochu problém s moudry, které pro mě osobně jednoduše nejsou nijak zajímavé. Nepohladily mě po duši, jako tomu bylo u Chlapce, krtka, lišky a koně, nepřinesly moudro, které bych si založila a vracela se k němu.... celý text
Cesta domů
2020,
Sebastian Fitzek
Bylo to zvláštní, zajímavé, napínavé, zamotané, komplikované, bylo to psycho... Celý příběh se odehrál během velmi krátké doby, přesto se tam stalo velké množství událostí a zvratů. Knížka se moc dobře četla a jen těžko se dala odložit. Musím vyzdvihnout, že autor dokáže čtenáře vtáhnout hned od první stránky a hned od začátku se kniha rozjede a končí až na samotném konci. Závěr jsem opravdu nečekala a byla velmi překvapená.... celý text
Panny
2022,
Alex Michaelides
Po autorově prvotině, mlčící pacientce, která byla brilantní, jsem měla hodně vysoké očekávání. Každopádně, prvních 135 stran bylo strašných. Nic se nedělo, informace byly nezajímavé, dlouhé popisy a úvahy, měla jsem chuť knížku odložit. Od 150. strany se knížka stává mnohem lepší, ale rozhodně ne na psycho-thriller dostatečně zajímavou a napínavou. Líbily se mi dvě věci - úplný závěr - takovýhle konec rozhodně nikdo nečeká. Opravdu nikdo. Zkrátka zajímavý a šokující závěr, ikdyž na můj vkus moc rychlý. Druhá věc, která mě nesmírně potěšila - v knize se, byť jen velmi okrajově, mihla hlavní postava z první knihy, psychoterapeut Theo. Za závěr a propojenost s první knihou dávám o hvězdičku navíc.... celý text
Ta přede mnou
2017,
J. P. Delaney (p)
"Dokonalý minimalistický dům, temný ovdovělý architekt, podivná vražda, záhadná podoba mezi nájemnicemi, velmi přísná pravidla,..." Tyhle fráze mě přesvědčily, že bude kniha originální, napínavá a plná zvratů. Děj samotný se mi líbil, kniha se výborně četla, rozhodně to není poslední kniha od J.P. Delaneyho. I tak jsem ale asi čekala trochu víc. Na to, že má kniha 350 stran, se dlouhou dobu vlastně nic moc neděje, Emmina vražda je popsána strašně zjednodušeně, až primitivně, přitom by se zrovna téhle situaci mohlo dát víc prostoru. Závěr knihy je taky dost předvídatelný. Hlavní hrdinky - Jane a Emma byly sympatické, každá byla svým způsobem zajímavá. Celkově hodnotím knihu kladně, ale pokud hledáte opravdu brilantní thriller, tahle kniha asi vaše očekávání nenaplní.... celý text
Vzdělaná
2020,
Tara Westover
Kniha je ve zkratce o tom, jak se z nevzdělané holčičky stane moudrá studentka jedné z nejprestižnějších univerzit v Anglii. Je o týrání ze strany agresivního bratra, o soužití s otcem trpícím bipolární poruchou a matkou, která udělala v životě příliš mnoho chyb. O tom, jak moc může, ve špatném slova smylu, člověka ovlivnit rodina, ale i motivovat ho k tomu, aby se sebou něco udělal a nevedl tak otřesný život, jako jeho rodiče a sourozenci. Mně osobně víc než fyzické týrání hlavní postavy vadí to, že si rodina, která nemá peníze ani vzdělání (a vlastně ani rozum, ale hlavně že má víru...) udělá X dětí a nemá potřebu je vzdělávat a vychovávat. A vlastně se o ně ani starat. To, že hlavní postava Tara několikrát málem zemřela kvůli nezodpovědnosti a nezájmu jejího otce, je něco neskutečného. To, že byla označena za děvku, protože si dala řasenku. Že se velmi vážná zranění v rodině řešila bylinkama a lékaře označovali jako vládou zkorumpované blbečky. No absolutně absurdní a psycho situace. Celá tahle kniha mi předala jednu informaci: Nezvdělanost je opravdu ten největší problém společnosti. Každý tuhle knihu doporučuje a chválí, pro mě osobně to byla ztráta několika stovek za těžko sehnatelnou knihu, ale hlavně ztráta několika hodin času. Příběh je rozhodně silný, možná i motivační, ale že by stál za těch 350 stran? Všechno se vlastně hrozně táhne, spisovatelka zmiňuje situace, které jí utkvěly z jejího dětství a dospívání v hlavě, ale nic převratného. Navíc pochybuju o pravdiosti příběhu. Že by někdo přijal na univerzitu člověka bez maturitního vysvědčení? Trochu hloupost, ale řešit tuhle otázku mi úplně nenáleží.... celý text
Sběratel
2004,
John Fowles
Tak nějak nevím, jak tohle dílo ohodnotit... Spousta recenzí na tuto knihu je velmi pozitivních, najde se tady i hrstka čtenářů, kteří ji hodnotili jako "ohromnou, úchvatnou, geniální, perfektní a vynikající". Knihu jsem tedy s velkým očekáváním objednala a hned se dala do čtení. Četla se dobře, začtete se prakticky hned, děj docela hezky plyne. Je napsaná klasickým stylem, což se dá vzhledem k roku vydání očekávat. Každopádně za mě to bylo zklamání. Ač jsem se opravdu snažila, genialitu jsem v této knize nenašla. Nevím, zda se o velmi pozitivní recenze postaraly filozofické myšlenky postav (díky nic dávám o hvězdičku více) nebo je za tím něco jiného, za mě ale nakonec nic moc. Záleží, jak to asi bude člověk hodnotit. Vsadím se, že pokud bych si knihu přečetla před X lety, tedy v době, kdy jsem neměla s thrillery žádnou zkušenost, byla bych zřejmě nadšená a musím přiznat, že na rok 1963 je toto dílo velmi originální a průlomové. Každopádně, v dnešní době, kdy jsou knihkupectví plná skvělých psychologických thrillerů je tohle příliš obyčejné až primitivní dílo. "Nenávidím Boha. Nenávidím cokoli, co stvořilo tento svět a lidské plemeno, co umožnilo existenci lidí jako Kaliban a situací jako je ta moje."... celý text
Za zavřenými dveřmi
2017,
B. A. Paris (p)
Dokonalý pár žijící v dokonalém domě. On je úspěšný charismatický advokát, ona je krásná žena povoláním manželka v domácnosti. Nikdo ale neví, že tahle "dokonalost" má blíž spíše k tragédii než hezkému životu dvou lidí. Tohle je za mě ideální knížka, pokud si chcete přečíst zajímavý thriller, ale nechcete v něm řešit až příliš mnoho postav, komplikovaný a zamotaný děj, mimořádně složité časové úseky. Kniha je sice psaná stylem, kdy jedna kapitola popisuje přítomnost a další minulost a takhle po celou dobu knihy, ale rozhodně se v ní neztratíte, je hezky přehledná. Dá se do ní výborně začíst, na můj vkus se děj možná až moc táhne, ale na druhou stranu jsem z ní měla pocit, že je vlastně tenoučká a měla jsem ji přečtenou za pár dní.... celý text
Terapie
2022,
B. A. Paris (p)
Ach, tohle bylo tak skvělý! Kniha je ve zkratce o tom, že se Alice, překladatelka na volné noze, a její přítel Leo, odstěhují do bezpečného, prominentního a diskrétního komplexu domů, který se jmenuje Kruh. Za normálních podmínek by si dům nemohli dovolit, ale proto, že byla v domě brutálně zavražděna psycholožka Nina, o dům delší dobu nikdo nejeví zájem, a tak se jeho majitelem stane právě Leo. Do domu se Alice a Leo nastěhují, ale hned od počátku se dějí velmi divné věci. Oba dva se po nocích budí s tím, že je někdo v domě. Duch zemřelé Niny? Zloděj? Nebo snad jiná tajemná osoba, která v domě nemá co dělat? Do příběhu se postupně zaplétají noví sousedi, soukromý detektiv, realitní makléř, kamarádky... Alice začíná být zoufalá, neví, kdo je k ní upřímný a kdo naopak lže, časem si začíná myslet, že je snad sama blázen. Tahle kniha je dle mého názoru jeden z nejlepších thrillerů, který jsem kdy četla. B. A. Paris píše naprosto výborně, stránky se čtou samy, kdykoliv, když na chvíli odložíte knížku a pak zase začnete číst, za pár řádků přesně víte, kde jste skončili, žádné složité a zdlouhavé začítání. To platí i o začátku knihy, jakmile přečtete pár stran, už to pak jde samo a rázem se ocitnete ve světě Alice. Strašně se mi líbilo vylíčení postav, jejich jednotlivé role v knize, vzájemné vztahy a rozhovory. Obecně mě zaujal koncept uzavřeného komplexu domů, kdy může každý dům skrývat svá tajemství. Spisovatelka si se čtenářem zřejmě ráda hraje, vlastně celou dobu moc nevíte, koho z divných činů podezřívat. Konec byl dramatický, za mě bohužel až moc rychlý. I tak jsem však zůstávala v napětí až do úplně posledního řádku knihy.... celý text
Půlnoční knihovna
2022,
Matt Haig
Kniha je, co se týče designu obálky, jednoduše krásná a něžná. A tohle jsou vlastně dvě slova, která ji definují i po obsahové stránce. Na romány osobně moc nejsem, ale tenhle mě bavil. Kniha je výborně napsaná, moc dobře a plynule se čte, já osobně ji měla přečtenou asi za dva dny, používáte u ní vlastní fantazii a díky ní se ocitáte v úplně jiném světě. Musím uznat, že když čtu, občas se podívám na jaké jsem straně, abych měla představu o postupu čtení. U téhle knihy se mi několikrát stalo, že jsem myslela, že jsem na straně 50 a byla jsem na straně 100. A takhle to bylo celé čtení, jako by se četla sama. Z anotace jsem čekala něco trochu maličko jiného, ale zklamaná nejsem. Ano, kniha je lehce předvídatelná a možná i lehce naivní, ale rozhodně bych ji neshazovala. Zkrátka taková příjemná a snová knížka, kterou si dokážu představit číst v posteli když jsou deštivé dny nebo třeba jako dárek kamarádce o které nevím, co přesně čte a jaké autory preferuje. Za mě tedy moc fajn knížka s velmi zajímavým a neotřelým tématem.... celý text
Slečna Baudelairová
2022,
Yslaire (p)
Komiks je po designové stránce krásný, kresby jsou moc povedené, detailní, ze situací v knize až dýchá její závažnost a osoby jakoby promlouvaly až k nám, všem čtenářům. Celá kniha díky kresbám zkrátka nabírá až umělecký rozměr. Dalo by se říct, že komiks prakticky neobsahuje barvy, že se celý táhne v duchu černé, bílé, šedé a krémové barvy. Zároveň se nejedná o černobílý komiks, je to zase něco, co vás táhne do Paříže 19. století. Když jsem si tenhle komiks koupila, měla jsem o Baudelairovi základní znalosti a o jeho "slečně Baudelairové" nebo taky "černé Venuši", "míšenské múze" či "Jeann Lemerové" jsem věděla jenom to, že někdo takový existoval. Kniha v podstatě začíná na hřbitově, roku 1867, kdy Charles Baudelaire umírá. Na pohřbu se mihne Jeanne, což se jeho matce vůbec nelíbí, později ji v dopise žádá o její dopisy, které "svému Pánovi" kdy poslala. Celá kniha je vlastně dopis, který Jeanne paní Baudelairové, Charlesově matce, poslala, ve kterém jí popisuje jejich vztah. Jak se seznámili, jak spolu trávili léta, jak měli těžší období, jak se rozešli a zase k sobě vrátili, pak zase rozešli. Celá kniha je vlastně hrozně ponurá, proplouváte životem jednoho z nejslavnějších básníků všech dob a vlastně si uvědomujete, jak měl svým způsobem těžký život - svojí láskou si nebyl jistý, byl nemocný, syfilis "léčil" rtutí a laudanem, ke slečně Baudelairové se choval až hnusně, vyčítal jí, jak vypadá a jak se chová, později dojde k závěru, že ji vlastně už v životě nepotřebuje a každý proplouvá životem sám. Kniha odhaluje, že se Baudelaire rozhodl pro sebevraždu, která mu nevyšla, že byl přítelem známého malíře, zakladatele realismu, Gustava Courbeta, ještě před jeho proslavením, že se dostal do dluhů kvůli koupi drahých obrazů, které byly stejně jen napodobeniny, že potřeboval mít vždy úplně bílé a naškrobené límečky, že nosil své Jeanne její oblíbené petúnie, nechal se i s Jeanne namalovat na Courbetův nejznámější obraz "Ateliér", následně se pak dožadoval, aby byla Jeanne z obrazu odstraněna, že s ní nechce mít nic společného. Byla vlastně vyřešena i otázka tohoto obrazu - zda a proč na obraze Jeanne je nebo není. Charles Baudelaire roku 1867 umírá bez Jeanne, v náručí své matky. Ke konci je kniha vlastně velice smutná, oba pomalu zaživa umírali na syfilis, oba se vzájemně milovali i nenáviděli, oba na sebe mysleli možná mnohem víc, než si kdy byli ochotní připustit. Na závěr, kniha je skvělá, rozhodně ji doporučuju. "Chci si na něj uchovat jen vzpomínku na ta vzácná tajná slova, v nichž mě láskyplně oslovoval slečno, když už jsem si nikdy nemohla říkat paní Baudelairová." "Mám jenom Jaenne Lemerovou. Spočinutí jsem našel jen u ní a nechci, nemohu strpět pomyšlení na to, že by jí to, co jí dávám, bylo odepřeno s odvoláním na můj chabý rozum. Může mi snad někdo vyčítat, že chci zaplatit za ty vzácné okamžiky rozkoše, jež jsem na tomhle ohavném světě nalezl? Jeanne Lemerová je jediná, kterou jsem kdy miloval."... celý text
Seznam hostů
2021,
Lucy Foley
Seznam hostů je kniha o ženě jménem Jules a jejím snoubenci, kteří spolu s jejich přáteli a rodinou chtějí oslavit jejich lásku v podobě svatby. Oba jsou úspěšní, krásní, mladí lidé, okolo kterých se motá bulvár, proto si vyberou jako místo svatby opuštěný ostrov, kam nikdo z pevniny nedohlédne. Tím, jak jsou svatebčané na jednom ostrově a není možnost úniku, začínají spolu vést dialogy, začínají se chovat nevhodně, podezřele a pár hostů dokonce zjišťuje, jak i přesto, že jsou vlastně cizími lidmi, nemůže být jejich seznámení čistá náhoda, ale vyloženě osudové setkání a mají vlastně spolu mnohem víc společného, než by čekali. Kniha je strukturovaná do opravdu krátkých kapitol, každou vypravuje jiná postava, což dělá knihu zajímavou a "vnímatelnou z mnoha úhlů pohledu". Navíc se do kapitol míchá i současnost v podobě krátkého popisu situace, tedy nalezení mrtvoly. Hrozně hezky se dá do knihy začíst, vše se začíná dít rychle, ale zároveň se nic moc neděje. V překladu: není to kniha, u které se budete prvních 50 stran nudit, zatáhne vás do děje hned na začátku, zároveň v sobě úplně neukrývá dynamiku a takové to vyvrcholení, kdy jenom s otevřenou pusou hltáte každou stranu. Postavy jsou moc hezky vykreslené, každá z nich je vlastnostmi jiná, každá vnímá svatbu jinak a i tohle přispívá k tomu, že je kniha opravdu zajímavá. Pokud tedy sháníte knihu, která je jiná než ostatní (jak dějem, tak strukturou) a chcete si ji zapamatovat ještě nějakou dobu po dočtení, tak tuhle rozhodně doporučuju, hezky se do ní dá začíst, bude vás bavit od začátku do konce a rozhodně vás nenechá chladnými... celý text
Chlapec, krtek, liška a kůň
2021,
Charlie Mackesy
Tohle je definice toho, jak má vypadat kniha, kterou můžete dát jak dítěti, tak dospělému. Jsou v ní skvělé myšlenky, zároveň to nejsou složité citáty, což je logické, vzhledem k tomu, že se jedná o dětskou knihu. Je to zkrátka taková obdoba Malého prince, ale s lepším designem, lepšími ilustracemi, lepšími postavičkami a menším množstvím textu - proto bude pro děti rozhodně vhodnější než Malý princ, kterou děti často nevědí, jak uchopit a je to podle mě spíše kniha pro dospělé. Za mě je to úžasná moderní knížka s dokonalými ilustracemi. PS: Pokud jste milovníci abstraktního umění, tuhle knihu doma prostě potřebujete! (Tuhle knihu vlastně doma potřebujete i pokud nejste milovníci abstraktního umění.)... celý text
Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení
2001,
Charles Bukowski
Všichni jsme od Bukowskiho zvyklí na spoustu alkoholu, žen, sexu, dostihů, jsme zvyklí na jeho averzi k lidem a vůbec k celé lidské společnosti. Ovšem - tahle knížka je podle mě ukázkou toho, co se stane, když člověk dojde vlivem stáří do bodu, kdy přemýšlí nad svým životem, hodnotí, jak ho prožil, přemýšlí, co mohl udělat jinak a líp, dochází mu, že se možná mohl k blízkým lidem chovat líp a že třeba mohl být odvážnější a víc riskovat. Jde cítit, že se z flegmatického a hrubého chlapa stal postarší muž, který si váží své ženy a svých koček a vzpomíná na své jediné dítě a bývalou ženu. Pro fanoušky typické Bukowskiho tvorby je to asi zklamání, ovšem mě tohle dílo párkrát po dobu čtení dohnalo k slzám a taky dlouhému přemýšlení nad tím, kdo vlastně byl... Jestli se tento upřímný a citlivý člověk schovával za masku vulgárního alkoholika nebo prostě jenom zestárnul.... celý text