Básně II. 1985–1986: Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11243/basne-ii-nekdy-jste-tak-sami-az-to-proste-dava-smysl-11243.jpg
4
168
17
Sbírka básní dnes již téměř kultovního autora.
Poezie
Vydáno: 2003 , PragmaOriginální název:
You Get So Alone at Times That It Just Makes Sense , 1986
více info...
Přidat komentář
V den, kdy rozlitej shake starýho banánu a skoro prošlýho kokosovýho mlíka způsobí, že vám rupne v bedně a tak začnete házet s ponožkama, po celým bytě, protože jsou domíchaný (a děravý) a protože vás sere nemožnost mít kdy uklizeno, furt uklízíte (ku**vaaa!), se mimo jiné prokousávám 200+ stránkama od Buka (ale dynamika je to podobná, jen on víc chlastá), celkem okolo šesti stovek jeho poezie, za posledních několik dní a i když je rozjezd téhle sbírky slabší a verše "ukecanější", stejně jako 'Love is a Dog From Hell' mě touha si tohle přečíst provází roky, později tam má Hank prostě banger after banger after banger, tedy jednu silnou věc za druhou a je jich tam fakt hodně. Kolegyně v práci mi z kanclu občas nosí záložky, chci vždycky ty užší, menší, ale měli jen širší, takové ty trhací, mám tu založeno tolik míst, že kniha působí, jakoby z ní rost malý oranžový les, většinou beru cokoliv, co mám po ruce (což je někdy i toaleťák, účtenky, jízdenky). Je těžký vypíchnout z tohohle něco, část, nebo i jen pár věcí, když tam narazíte na tolik drobných momentů, veršů, někdy i celých básní, co souzní, co jsou pravda, nebo co mluví o tom, "jak kráčet skrze oheň", jak ostatní se ženou za tím, co melou, v co věří, jak melou hovna a nemají srdce, dalo by se říct, že mají hovna a melou srdce. Takže zkusím alespoň parafrázový průřez: "for the concerned": když se oženíš, myslí si, že jsi vyřízenej a když jsi bez ženy, myslí si, že jsi nekompletní. "close to greatness"(!); "the price of creation is never too high, the price of living with other people always is."; Fante ("the wine of forever"). Přežívání. Hladovění. Návštěva v bordelu. Šílenství žen. báseň: "True". Líbí se mi i báseň, která dala téhle sbírce jméno, Buk v ní popisuje, jak četl všechny velká jména v časopisech, v knihovně, byl tehdy vyhublý a přišlo mu to falešný, pokoušel se psát... ale pak šel deset let chlastat a přišel skoro o sto liber těžší a připravený. Van Gogh dal svoje ucho šlapce, která ho zahodila. Šlapky nechtějí ucho, chtějí peníze. Proto byl Van Gogh tak dobrej malíř, protože nerozuměl ničemu jinýmu. Někdy zase znovu, Hanku. 8.5/10
Jeden z nejlepších výborů Hankovi poezie. Od srdce, od péra i od lahváče. Ale celkově jsou ty věci tak nějak melancholičtější než třeba z výboru Láska je pes. No, starej prasák stárne, přátelé umíraj o samotě v nemocnici, a k tomu je tu spousta lidí, co vás chce jen vykolejit nebo vojebat a dostat z vás trochu tý vaší šťávy. Hank to má ale na háku a dobře ví, že nejlepší je bejt pěkně o samotě, jen s kočkama, s psacím strojem a lahví něčeho slušnýho k pití. Starej prasák s duší Li Poa řízlou Schopenhauerem, tak trochu ve stylu: vím, co chcete, ale tady to není...
Díky této sbírce jsem se zamilovala do Charlese Bukowskiho. Miluju jak píše, miluju jeho myšlení. Ta surovost a umřímnost je neskutečná! Nádherná sbírka!
Vezměte spisovateli psací stroj a zůstane vám jen nemoc, která ho k němu dostala.
Kniha je plná zvláštního moudra.
"Aby něco byla pravda, musíš tomu jenom věřit."
"Jenom rostliny a zvířata jsou skuteční přátelé."
"Rozhodně není málo osamělých lidí, kteří neví, co si v noci počít."
"...ale vypadá to, že čím víc pijeme, tím snáz nás napadají slova."
Dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Charlese Bukowského, a toto byla první kniha, po které jsem od něj sáhla. A byla hodně zvláštní. Zpočátku jsem se do ní zamilovala, pak jsem z ní byla rozpačitá, následně se rozplývala nad genialitou jeho veršů a u některých básní si říkala, že jsou prostě jen...divné?
Krásná kniha. U které jsem vždy dostala chuť na alkohol :)
Charles Bukowski - kus prožitého života - animálnost - ale i sebereflexe...
.
...určití lidé nikdy neumírají
a určití lidé nikdy nežijí
ale dnes v noci jsme všichni naživu...
...svět smrdí staletími Lidstva, zatímco
ty jsi na tahu a ještě zbylo něco k pití....
...už od počátku jsem samozřejmě cítil,
že ve mně cosi zvláštně hlodá
ale ani ve snu by mě nenapadlo, že
zažiju tolik štěstí tolik absolutní milosti
moje smrt se bude nanejvýš zdát
jako postskriptum...
...když jedu po dálnici, vidím duši obyvatel svého města
a je hnusná, hnusná, hnusná: žití udusilo srdce...
...tvorba jistých lidí je jako ohromný most
který vás převádí přes spoustu těch
drápajících, trhajících věcí...
...a pak bylo nejlepší
že jsem nikomu nikdy nechyběl...
Takové originality myslím na světě chybí...
Knihu jsem viděla ve filmu Nádherné bytosti, kdo film zná tak si určitě vybaví scénu "Je dobrý? - Definuj dobrý." :D
Teď když jsem knihu přečetla už vím jak definovat slovo "dobrý" :-) líbí se mi, že píše tak jak to je, bez zbytečných příkras :-)
Baví mě Bukowského nadhled. Baví mě jeho psaní. Některé básně byly slabší, některé silnější. Ke konci knihy jsem si začala uvědomovat, že je vlastně většina básní jen o alkoholu a sexu, což mě trochu zamrzelo a znudilo. Myslím, že by autor zvládl mnohem více.
Poezie není můj čálek kávy, ale tato se čte sama. Přijde mi spíš jako jeho klasická próza poskládaná do formátu básně. Našla jsem v nich hloubku a poprvé ve svém životě plně rozumím tomu, co říká. Myslím, že to bude věkem, takže se vrátím k jeho knihám, které jsem hltala před více jak deseti léty.
Bukowski byl ztělesněný nadhled. Píše jasně a čistě bez zbytečných klišovitých keců. Svět je jednoduše hnusný, nechutný a zkažený místo, ale je zapotřebí brát to tak, jak to leží a běží a v tom je právě ono kouzlo..
Naprosto úžasné! Poezie není můj šálek čaje, ale Bukowski je něco naprosto jiného. Nemohla jsem se odtrhnout. Bukowski všechno píše prostě tak, jak to je. Nic nezlehčuje, nic nepřibarvuje. Po přečtení této knihy jsem si okamžitě objednala další dvě. Bukowski je borec! :D
Sbírka básní se mi moc líbila, ikdyž dávám přednost spíše povídkám. Poezii moc nemusím, ale tohle se četlo samo.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Kniha Básně II. 1985–1986: Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 279x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 75x |
| Chystám se číst | 120x |
| Chci si koupit | 53x |
| dalších seznamech | 4x |
Četl jsem už před pár lety od ,,Buka" básně z let 1974-1978, obsažené ve sbírce- Láska je pes.
Byly dobré.
Básník zestárnul a jeho verše z osmdesátých let jsou pořád dobré, ale malinko jinačí. Bukowski v nich více vzpomíná, přemýšlí o běhu života, o stáří, o slávě, o smrti. Neodpustím si jednu ukázku:
Boty
když jste mladí
pár
dámských
bot na vysokém podpatku
zapomenutých
v šatníku
vám dokáže
rozproudit
krev
když jste staří
je to jen
pár bot
v kterých nikdo
nechodí
a
ještě že
tak.
A ještě jedna věc.
Bukowski měl rád alkohol, dostihy a ženy. To se ví a každý o tom mluví.
Jeho velkou láskou však byl i poslech klasické hudby a tuto vášeň pro tóny často reflektoval právě v básních.