Kam zmizela ta roztomilá, rozesmátá holka v květovaných šatech
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11252/bmid_kam-zmizela-ta-roztomila-rozesmata--655a12a954dea.jpg
4
191
191
Tato posmrtně vydaná sbírka básní a povídek kultovního amerického spisovatele Charlese Bukowského patří k jeho bezkonkurenčně nejlepším a nejreprezentativnějším souborům. Více než stovka básní a půltucet povídek mapuje jeho vývoj od surreálně laděné poezie po sevřené epické útvary, básně-historky s nezbytně vtipnou či provokativní pointou. Svou otevřeností mohou Bukowského práce šokovat, na druhé straně jsou však nepochybně i určitou kritickou sondou vyslanou do života americké společnosti. Autor nemoralizuje ani se nepokouší podat hlubší výklad o tom, jakým způsobem existují a žijí vrstvy, navyklé na životní stereotyp, v němž hraje hlavní roli sex, drogy a alkohol. Přesto i v tomto jeho pohledu se objevuje i charakteristická poetika, která Bukowskému zajistila mnohem větší počet příznivců než odpůrců.... celý text
Literatura světová Povídky Poezie
Vydáno: 2003 , PragmaOriginální název:
Betting on the Muse , 1996
více info...
Přidat komentář
PS. Jel jsem domů v horkém odpoledni, vedle mne seděl jeden z těch venkovských studentů a já se díval na fotku tváře mrtvého Chinaskiho Poslední báseň v knize Kam zmizela ta rozesmátá holka v květovaných šatech. Takový holky tím busem jezdí - jen květovaný šaty jsou už passé Ale často si říkám: tahle by se mi líbila, nebo odhaduji, jak by šla zušlechtit támhleta baculatá šeredka, která se vodí s proplešlým třicátníkem. Odhaduji její stehna, pneumatiku, prsa, zadek. Čte vždy něco dobrého, je chytrá, jako v tý písni Olympiku (Měl jsem chytrou holku nehezkou)
Chinaski, dík za upřímná slova. Přibírám tě do svého ranního studentského busu, abys potěšil svoje veselé oko. Mrkni na mě, spiklenče!
........Většinu času jsem špatný. Ale když jsem dobrý, pak jsem zatraceně dobrý.........
skvělý výběr básní a povídek od legendy Charles Bukowski kdo má rád autora doporučuji nejen přečíst ale vlastnit
tohle je jedna z mejch srdcovek, Bukowski je dobrej tím že líše opravdově a nechutně ale zároveň tam vobčas zajebe tak pravdivou metaforu že to nechápete ještě osm měsíců potom, četla jsem to tak třikrát a mam dojem že se tam sice opakovaly jeho běžný motivy (šukání, alkohol, koňský dostihy, sraní) ale že si to přečtu počtvrtý, protože v něm vždycky najdu něco co si chci vytetovat na oční víčka abych to mohla číst znova a znova a znova
Tuto knihu jsem sháněl dobré tři roky, beznadějně vyprodaná, schovávající se přede mnou, takže jsem si sám kolikrát říkal: Kam zmizela ta roztomilá, rozesmátá holka v květovaných šatech? Nakonec na mě v jakémsi antikvariátu přeci jen vykoukla, láska na první pohled.
Dlouho jsem teď Bukowského nečetl, přestože jednu dobu bývala snad každá má druhá čtená kniha od něj.
Během té delší pauzy, přečetl jsem mnoho jiného, a když jsem se k němu konečně vrátil, měl jsem v sobě trochu skepse. Myslel jsem si, že dojde k určitému vystřízlivění, že mi jeho pozérství začne trochu vadit, že jsem čtenářsky dospěl. Byť je to možné, touto knihou si mě ten parchant opět získal, posté mi ukázal, v čem tkví jeho kouzlo.
Ten, kdo se postaral o výběr básní si zaslouží velkou pochvalu. Logicky gradující básně od dětství až po smiřování se s odchodem. K tomu několik povídek. Nepotřebuješ nic víc. Bukowski napsal miliardu básní a je jasné, že každá nemůže být skvělá, každá ti v hlavě zůstat nemůže, ale ta silná část, jež v této knize je si zaslouží veškerý čtenářský obdiv, který dokážu vyplodit. Dost keců, protože poezie by se neměla pitvat, ta se musí číst a prožívat. Přidám už jen jednu báseň, kterou jsem četl asi třiapadesátkrát a pokaždé mě zdrtila, vnitřně rozplakala, absolutně rozesrala:
slova přicházejí a odcházejí,
já sedím doma a jsem nemocný.
telefon zvoní, kočky spí.
Linda luxuje.
čekám, jestli budu žít,
jestli umřu.
kéž bych tak mohl zvony rozeznít na počest
nějakého udatného činu.
to jsem ale v pěkné kaši,
ovšem strom před domem nic netuší:
koukám, jak s ním cloumá vítr
v pozdně odpoledním slunci.
teď už nemám, co bych dodal.
zbývá jen čekat.
každý se s tím musí vyrovnat sám.
ach, jak jsem byl kdysi mladý,
jak já byl neuvěřitelně
mladý!
Ze začátku v zásadě klasika - někdo, komu jeho zku... rodiče pos...život se v tom plácá a myslí si, že je to omluva pro jeho zku...život, který vede. Kdo se z toho dostal, nebo kdo měl větší štěstí do začátku, toho nenávidí. Život ve čtyřkových hospodách je jediný správný. Sázet na koně je cool, sledovat baseball bezbřehá nuda. (a co biatlon?)
Následuje vystřízlivění, stařecká zatrpklost, smíření se smrtí...
Bukowski se od jiných (pseudo)umělců tohoto ražení liší dvěma podstatnými věcmi - má obrovský talent a má rád kočky.
PS: Moje hodnocení 3,5 hvězdičky. Zaokrouhluji dolů proto, aby se víc lidí netvářilo jako umělec, když jsou prostě jenom zapšklí zadlužení alkoholici se záznamem v trestním rejstříku.
Hank je prostě svůj. Nemám ráda sborníky, ale tuhle knížku miluju. Kdysi jsem ji dostala k narozeninám v práci, byla to trochu loterie, ale zafungovala skvěle. Některé ty básně (Lidi) nebo ten text o výtahu... vracím se k nim dodnes.
Tak tohle čtení se mnou zamávalo. Znáte ten pocit,když něco čtete,pak četbu odložíte,protože to není pro vás,celkem to i odsoudite,ale nedá vám to a ve finále to stejně dočtete a na konci jste rádi,že jste dodočetli,ale uvnitř vás hlodá malilinkatý červíček s myšlenkou...ty jo,to byla bomba...zatímco ten druhý vám našeptává...ale houbeles,to vůbec nebylo k čtení. Pár takových knih a jsem jasný případ pro Chocholouška ( pro mladší generaci - známý psychiatr z českého filmu).
Z těch desítek autorových knih mám tuhle nejraději a čas od času se k ní vracím. Zvlášť ty poslední básně jsou skvělé. Starý autor, který tak nějak tuší, že to má za pár a s lehkou nostalgií účtuje s uplynulým životem i se smrtí. Ale nebyl by to Buk, kdyby to účtování neopepřil nějakým tím ironickým šlehem. Na tom průřezu tvorbou je ale dobře vidět, že některé jeho věci jsou jen póza, a když pak dojde na smrt a odcházení, je i Buk tak trochu sentimentální a naměkko. Ale to jsou právě ty nejopravdovější a nejsilnější básně. Doporučuji.
Objevil jsem ji v knihovničce kroměřížské psychiatrické léčebny, kde jsem se před pár lety dostával z těžkých depresí. A nedám na ni dopustit. Má srdeční záležitost!
I genialita praštěných lidí se musí cenit.
Básně Charlese Bukowského jsou pro mě naprosto rozporuplnou záležitostí. Ale co je důležité, naprosto jsem jim propadla. Nedokážu odolat té pointě, kterou ledabyle nahodí na konci básně.
Ovšem tato sbírka byla jiná než všechny ostatní. Dokážu tady nahlédnout pod tu zkaženou kůži Bukowského. Naprostý ignorant se bojí. Bojí se smrti, bojí se, že bude zapomenut. Ano, vše je sarkasticky laděno a má to samozřejmě šmrnc.
Je to prostě až nepříjemně upřímná kniha z pohledu sarkastického pesimisty.
Nakonec bych si dovolila citovat část anotace ke knize Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení:
"Bukowski - profesionální narušitel klidu, básník losangelského podsvětí píšící s bláznivou romantickou naléhavostí ..."
Právě nad tímhle popisem Bukowského jsem se musela pousmát - dokonale sedí.
Má nej kniha od Ch. B. Hlavně úvodní báseň a skvělá povídka o dvou únoscích, to jsem se smál, až mi tekly slzy. Navíc mám k této knize osobitý vztah. Narazil jsem na ni v době, kdy mi bylo nejhůř a dost mi její četba pomohla.
Básně a povídky, podle mého to nebyly básně. Občas tam bylo něco pěkného a vtipného, ale stejně to není nic, co by mě bavilo. Ještěže to čtení šlo tak rychle. Poslední "básně" jsou smutné, o strachu ze smrti, je to až děsivé.
Bukowski ako vyšitý. Kniha plná básní a poviedok, ktorých obsah je znalcom jeho tvorby veľmi dobre známy.
Nie je to kniha, ktorú otvoríte a čítate od začiatku do konca, ale je to kniha, ktorú môžete otvoriť kdekoľvek a kedykoľvek a nájdete v nej trošku Bukowskeho poezie, či krátkeho príbehu.
Jednoduchá a slúžiaca ako spestrenie, či odľahčenie medzi náročnejšou literatúrou.
Posmrtně vydaná sbírka básní a několik povídek. Má to teda grády a smlsnul jsem si. Jen když se Hank pustí tak trochu do surreálna, tak mě to poněkud míjí, ale naštěstí to nedělá často. Místy Bukowski jakoby bilancuje svůj život, dost ironicky se směje sám sobě. Titulní povídka je naprosto přesná, protože něco podobného jsem sám zažil - v jiné podobě, ale v naprosto stejném duchu a ptal jsem se dost podobně, kam zmizela ta...
Mě ta knížka bavila. Jsou v ní stránky, které máte chuť číst pořád dokola a říkáte si "to je dokonalý". Jednoduchý a přitom silný. A jsou tam stránky, kdy jsem si vyloženě představovala, že sedět Bukowski v křesle vedle mě, tak po něm snad tu bichli fláknu :)) Hodně rozporuplné, ale možná právě tím tak trochu geniální.
Musim se priznat, ze jsem neprecetl knizku stranku po strance a tudiz mozna mi i nejaka basen unikla. Je to me prvni seznameni s timto spisovatelem a ikdyz me kniha neoslnila, urcite neni knihou posledni. Je fakt, ze z nekterych basni jsem padal na zadek, jak z napadu tak jeste vic i z uzasneho (du)vtipu, ale +- 50% me vubec neoslnilo a nektere vylozene zklamaly.
Štítky knihy
Část díla
- Hvězda
- Kam zmizela ta roztomilá, rozesmátá holka v květovaných šatech
- Moje šílenství
- Nehostinný vesmír
- Niklák
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Solidní sbírka, okolo které jsem navíc kroužil roky, nicméně sehnat věci od Pragmy bylo počínaje rokem, kdy jsem s Bukem začal, 2006, myslím, dost obtížné, respektive všechny ty sbírky byly všude rozprodané a tak jsem si je posledních pár let do-sehnal v originále, převážně poezii. Tu teď doháním, protože většinu těch let předtím jsem četl převážně jeho povídky, dopisy, pak romány a teprve teď se dostávám k tomu, podle některých, nejlepšímu... ano tyhle sbírky se dají sehnat, třeba na knihobotovi (tahle konkrétně a aktuálně třeba za 2 281 Kč), ale to dám radši přednost novému originálu za odpovídající cenu, než starému ohmatanému paperbacku s přirážkou a v překladu, koneckonců k čemu je vám angličtina, když toho nemůžete ani využít? Navíc, originál je většinou lepší volba. Vždycky jsem si říkal ten název, o čem je, kdo je ta holka, bude to nějaké poetické ohlédnutí nad nevinností... nakonec se ukázalo, že je to jedna z povídek, která mě ale bavila snad nejméně (ačkoliv to zápolení hlavního hrdiny, který se snažil své šílené přítelkyni vyjít vstříc, aby jí zajistil výměnu pneumatik je ukázkou toho, jak se každý muž musí vypořádávat s šíleným mentálním nátlakem a hustlem, připadal jsem si jako bych četl běžný den u sebe v práci, pokud jde o to, jak se furt vše vysírá, nefunguje), což je ale zajímavý paradox, protože celkově má Buk povídky v téhle sbírce, které vždy tak trochu rozseknou a zpomalí tempo básní, absolutně luxusní. Připomnělo mi to začátky, když jsem si četl ty dobře vypointované věci, ačkoliv i zde se Buk pomalu dostává ke konci své cesty a ke konci je to čím dál více patrné (chemo, přemýšlení nad koncem). Ale ty povídky, krátké momentky že života s trefnou pointou, problémy ze života lidí, kteří chlastají, chtějí se zabít, ale skončí v kavárně, kde jejich sebevražda dostane příležitost v podobě zloděje, aby tím, že ho složil a přiměl k útěku nakonec zapůsobil na servírku, která je panna a tak s ní skončí v posteli, aby za 46 let života viděl tu nejkrásnější ženu (potom, co začala natahovat a on se rozhodl neodejít a ona byla šťastná, když šla pro jídlo a víno... ale ano, už se učím, Buku, tohle tě napadlo v tvojí hlavě v kavárně, nebo ještě lépe, doma u piva). Nebo ta povídka o starém herci, který už má dost své manipulativní ženy a tak to za ně za oba vyřeší vidlička a trocha emocí. Večer v baru. Je tu fakt spousta skvělých momentů. Nebudu ani zmiňovat, že je tu taky tak tucet básní, co jsou fakt skvělé, třeba jedna z Bukových velmi známých 'The Laughing Heart', tu jsem už četl, nebo slyšel tolikrát, že jsem ji tady musel přeskočit, nejvíc mě tu bavily ty básně o takových těch malých výhrách v životě, vědomí, že si myslíte, jak jste na tom špatně, ale je to jen iluze a realita je jinde, v tomhle tu Buk kraluje, v těch drobných malých "fuck you" společnosti, kde si každý hraje na vítěze. V originále se sbírka jmenuje podle básně 'Betting on the Muse' a stejně tak tajemně na mě působila i obálka, dokud jsem si knihu nekoupil v jiném odstínu, v originále a nedošlo mi, že to jsou jezdci na dostizích. Zvláštní, že k závěru čtení jsem si pustil i 'Písně z druhého patra' a v jedné z básní Buk píše, že seděl v druhém patře (podobné věci se mi popravdě stávají často). Nicméně, opona nad další sbírkou, okolo které jsem kroužil 18 let, opět spadla. A je to solidních 8/10. Ciao.