Sběratel

Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého „psychothrilleru“ z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou – nechce jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace – stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouři fascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/20_/2057/sberatel-2057.jpg 4.4494
Originální název:

The Collector (1963)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Volvox Globator
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (73)

Přidat komentář
aydam
07. února

Mrazivý příběh o psychopatickém Cleggovi s touhou vlastnit objekt své touhy.
Je vyprávěn nejprve z pohledu věznitele, pozastaven vyprávěním téhož, avšak z pohledu vězněné, a následně dokončen výpovědí věznitele.
Mirandina část (psána deníkovou formou) mi přišla zdlouhavá, proto strhávám hvězdičku. Byl jsem totiž příliš v napětí, jak to celé dopadne a některé myšlenkové pochody dvacetileté studentky jsem nechápal.
Závěr mě rozsekal a jistě na knihu nezapomenu, avšak v knihovně něco tak temného a bezvýchodného mít nechci.

invocation11
07. února

Snažilo se to být umělecké, hluboké a filozofické, ale mě to bohužel nepřesvědčilo. Nejlepší je 3. část, čili těch posledních asi 25 stran, ale prokousávat se kvůli tomu těmi předchozími 250? Konec nijak překvapující (upřímně, čekal to někdo jinak?)

Formálně se mi líbila kombinace vyprávění a deníkového záznamu a s tím i náhled na stejnou situaci z pohledu dvou různých aktérů (my lidé zkrátka NEROZUMÍME tomu, co druhý cítí, jak anebo co se nám snaží říct).

Hlavní hrdina na mě působil jako pan Stevens, co si odskočil ze Soumraku dne, páč se nám zabouchnul. Mirandiny pasáže pak typické mladické plácání jednoho přes druhé, vsuvky s malířem spíše nudily, ale chápu, co měla taky v tom sklepě dělat jinýho, než vracet se ke vzpomínkám? Celé to bylo spíše o jednom velkém nedorozumění/nepochopení svých vzájemných tužeb a přání.

Pro mě zklamání, čekala jsem psychologický THRILLER, ale dostala spíše psychologicko-existenciální román s thrillerovými prvky.

iveta3689
02. února

Námět zajímavý, ale celkový dojem bohužel průměrný. Části z pohledu únosce jsou výborné, strhující, velmi čtivé. Část z pohledu oběti je příšerně rozvleklá, zdlouhavá.

hammond
30. ledna

Výborne rozbehnutý dej so zaujímavou psychológiou postáv a veľmi špecifickým vzťahom únoscu a obete. Od polovice knihy, keď sa pozeráme na príbeh z pohľadu unesenej, však úroveň výrazne klesá.

Zvolená forma, pozerať sa postupne na dianie z oboch pohľadov, je pre mňa veľmi zaujímavá a otvára obrovský potenciál, to by však ten druhý pohľad musel priniesť nejakú pridanú hodnotu. Zápisky unesenej neodhaľujú reálne nič nové, ničím neprekvapia a jej životné spomienky považujem za irelevantnú nudu. Škoda...

* Čitateľská výzva 2018 - kniha, která byla zmíněna v jiné knize

LEGACY
31.12.2017

"Já vím, co pro něj jsem. Motýl, kterého chtěl vždy chytit"

To je tak, když slepě milujete a slepě věříte, jste strnulý magor, tyran bez vlastního rozumu, pokřivenej zabedněnec, který v normální společností nemá šanci a ublížená oběť svého nekontrolovatelného sebeklamu, která se vám snaží ve všem vyhovět a dá vám vše na světě, kromě toho, co potřebujete nejvíce. S dlouhodobou osamělostí se těžko bojuje, začnete se dvořit, když jste neustále odmítán můžete se začít izolovat od společností být skeptický vůči všemu a všem, probouzíte v sobě zášť a paranou a začnete fantazírovat. Clegg neměl v životě moc štěstí (Miranda už vůbec ne), za něco si mohl sám, za něco ne, nefunguje zde jako typickej nemilosrdnej záporák, naopak je to člověk, který se snaží být ohleduplný a pozorný, ovšem nikdy by se nesmířil s tím, že by nebyla jeho (lépe řečeno, že by byla někoho jiného) a i když je vztah jednostranný a nemá šanci na úspěch on se jej nikdy nevzdá, já osobně jsem se v něm neskutečně zklamal a je mi jich obou líto, každého trochu jinak jestli mi rozumíte. Jinak nevím jestli to víte, ale Sběratel je jedna z nejoblíbenějších knih u sériových vrahů - shodou okolností i jedna z mých - škoda jen, že se něco podobného skutečně stalo - mrazivé a bravurní.

Beebee
28.12.2017

Moc zajímavý příběh, mrazí z něj, deformovaná láska, deformované sebepojetí, boj soucitu s mocí a egoismem, jehož následkem je tragédie pro všechny. Dokonce i pro hlavního hrdinu, jelikož se tím, co prožívá nemění k lepšímu, jenom propracovává do hloubi svoji patologii. Hezký vnor do vývoje struktury budoucího hromadného vraha. Sleduje vývoj od relativně neškodné myšlenky vlastnit k pocitu, že zabít je také zcela v pořádku.

AlTyxAy
15.09.2017

Panejo. Mistr.

chamyl
13.09.2017

Intenzívně smutný příběh zachycující různé podoby lásky i "lásky". Pro mne o to silnější, že do literárního Clegga se mi neustále vtěloval konkrétní člověk z mého okolí... Brr!
Fowlesova přesvědčivost je naprosto obdivuhodná a to jak v mužské, tak i v ženské roli. V dalších komentářích zmiňovaná práce se čtenářovými pocity je dokonalá, a to přestože karty zla a dobra jsou rozdány bez jediné pochybnosti. Tím je autorův výkon pozvedán do první spisovatelské ligy.
Opravdu velmi silná kniha, která ovšem vaše emoce příliš nepotěší.

Fundelot
06.09.2017

Musím říct, že Fowles mi se svým Sběratelem naprosto vzal dech a zanechal ve mně tíživý pocit, kterého se nezbavím ještě dlouho po jeho dočtení. Klobouk dolů za to, jak mistrně dokázal vystihnout charaktery obou dvou hlavních postav a popsat děj ze dvou naprosto odlišných úhlů pohledu - z pohledu duševně narušeného Fredericka Clegga a z pohledu vzdělané, ctižádostivé Mirandy Greyové, která se stala objektem jeho posedlosti.
Dílo není jen mrazivým psycho-thrillerem, který vyústí v tragický konec, ale má i svůj sociologický kontext. Hlavní postavy, které jsou si navzájem protikladem, symbolizují dvě různé sociální vrstvy.
Každopádně jsem ho určitě nečetla naposledy a v budoucnu se k Sběrateli zase vrátím.

BeyondHorizon
02.09.2017

Úžasná kniha. Fowles nabízí pohledy obou postav kolem kterých se točí celý příběh, který je.. zvláštní. Působila na mě jeho psychologie a z knihy jsem měla nepříjemný pocit, což byl autorův záměr (alespoň doufám). Nedokázala jsem ale skutečně nesnášet Clegga za to, co udělal, protože on sám si ani neuvědomil, co vlastně dělá. Bylo mi ale opravdu nepříjemné, jak se ospravedlňoval. Duševní porucha je děsivá věc.

Katja
16.08.2017

Wow, tak to byla ta pravá psychothrillerová jízda! 300 stran, dva úhly pohledu. Napětí graduje s každou větou až do úplného, tragického, konce. Kdo by snad cekal cernobile rozdeleni roli, tak se plete, protoze ani chudinka unesena a veznena Miranda neni uplne sympatanda,kterou chcete za kamosku. A její deníkové zápisy, no... bezne si asi ve sklepnim vezeni clovek nespisuje milostne vzpominky, ale proti gustu... Clegg je deviant jak podle příručky. K tomu vice dodavat netreba. Člověku jde z celého příběhu mráz po zádech od začátku do konce.

85098211
27.06.2017

Tak tohle jsem poslouchala jako audioknihu už před časem - a je to fakt dost dobré! Napětí se stupňuje s každou minutou poslechu a trvá až do úplného konce, který by ale mohl být na můj vkus aspoň o něco optimističtější - ale to asi neměl autor v plánu, jinak by to nenapsal takhle ;-). Nechte se však překvapit sami, knihu rozhodně doporučuji.

Mius6
31.05.2017

Upřímně téhle knize nemůžu dát žádné "hvězdičky", protože ve mně zanechala dost rozporuplné pocity. Není pochyb, že autor je velice dobrý a kniha je psaná poutavě. Bylo mi řečeno, ať si to přečtu, že je to "výborný kousek". Zvolila jsem nakonec audioknihu a nevím, jestli jsem neudělala chybu, výsledek byl totiž o mnoho víc autentičtější (a odpornější). Co mi (asi přirozeně) vadilo, byl příběh. Je mi z toho fyzicky špatně, pro mě je totiž omluvitelnější, když je někdo deviant a dělá to z jeho čiré zkažené vyšinuté radosti, ale když si někdo něco takového ospravedlňuje a snaží se to velmi často zaonačit za gentlemanství nebo že "jiní by dávno využili situace", apod., zvedá se mi žaludek (ne, že by se mi z jiného devianství žaludek nezvedal, ale tohle je pro mě prostě velké sousto, často tam byly pasáže, kdy únosce vyloženě považoval svoje jednání za JEDINÉ správné). Je taky na pováženou, co se to vlastně honí v hlavě autorovi při psaní takového díla :) .. Pohled zajatkyně se mi zdál často nesmyslný a až příliš odlehčený, nebyla vůbec sympatická a teď, když nad tím přemýšlím, možná ani neměla být. Kdyby autor chtěl, abychom nějak přehnaně soucítili s obětí, napsal by to jinak. Naopak mě lehce vyvádí z míry, že lidé často soucítili s únoscem.. Podle mého názoru je to kousek pro tolerantnější lidi, mě to znechucovalo a rozčilovalo.

Schullerka
23.05.2017

Na Sběratele jsem se chystala docela dlouho a měla jsem vysoká očekávání. Ty se také naplnila a já odkládala knihu s otevřenou pusou... no skoro. Konec jsem totiž trochu čekala, ale nevím jestli to bylo kvůli tomu, že jsem nedávno četla knihu, která skončila úplně stejně (nechci jmenovat, ať někomu nespoileruju). Ta ovšem byla zasazena do současnosti a byla v některých ohledech mnohem méně stravitelná než Sběratel.

Jak tu ale někteří už psali, část kterou vypráví Frederick je zajímavější. Pro mě byl i víc sympatický, jestli se to tak dá říct. Zvláštní bylo, že jsem celou dobu myslela, že je to starší muž a on zase ve výsledku zas tak starý nebyl. Ten pocit ale plynul hlavně ze stylu jeho vyprávění, to jak se vyjadřoval atd. Mirandino vyprávění mě nebavilo hlavně z toho důvodu, že se stále vracela do minulosti a ta mě zrovna nezajímala. Nutno ale zmínit, že Miranda a její deníkové záznamy poskytly pohled na situace z té druhé strany, která si nemyslí, že je to normální.

Fowles umí naladit atmosféru tak, že má člověk pocit, že plánuje s Frederickem, jako by seděl v jeho hlavě. A to je podle mě v psychologických románech to nejdůležitější, protože když se člověk nedokáže vcítit a pochopit chování postavy, tak pak vyprávění nemá takovou sílu. Už se těším až si od tohoto autora přečtu něco dalšího, protože jestli tohle je debutové dílo, tak jaké musí být jeho další knihy?!

LaCata
22.04.2017

Sběratel aneb Co by se stalo, kdyby Prosperova kouzla nebyla tak mocná a Miranda padla do rukou Kalibanových. A taky Fowlesova pocta Shakespearovi. (Nebo pomsta?) Díky doslova ďábelské možnosti vidět do hlavy devianta najednou není všechno tak jednoznačné, protože jsou chvíle..., jsou určité chvíle..., vlastně spíš jen vteřinové momenty, kdy Kaliban by snad opravdu mohl být Ferdinandem. (Zvlášť v podání Jaroslava Plesla, protože v tomto případě jsem dala přednost audioknize a udělala jsme dobře.) No ale není, a za to, kdy jsme si to mohli třeba jen na vteřinu myslet, nás Fowles pěkně vytrestá. Přijdou totiž mnohem delší chvíle, kdy se čtenář chvěje fyzickým odporem a zhnusením a otřásá se při představě, že i v jeho ulici může žít takový napohled normální chlapík. Vyvést z rovnováhy, to tedy Fowles umí hodně dobře. A když už jsem se zmínila o audioknize: Dokáže si někdo představit Lucii Pernetovou jako dlouhovlasou blondýnu? Mně to tedy nešlo a každá zmínka o vlasech hrdinky na mě působila jako ten slavný zcizovací efekt. Ale když si vzpomenu na Francouzovu milenku, myslím, že Fowles by proti tomuhle obsazení – s tímhle účinkem – vlastně vůbec nic neměl.

Kája95
19.04.2017

Část první, kterou vypráví únosce je zajímavá. Druhá část se mi líbila již méně. Miranda mi přišla v určitých částech velice hloupá a nechápu jak v takové situaci mohla takhle smýšlet. I když kdo ví, jak by člověk reagoval,že?

denib
06.02.2017

Ty části, které vypráví únosce, pro mě byly zajímavou návštěvou v hlavě psychopata. Tomu není co vytknout. A konec to ještě vylepšil - skoro jsem měla husí kůži. Bohužel mě moc nenadchly ty části, které vypráví unesená. Samozřejmě mi jí bylo líto, i když ve mně nedokázala zrovna vzbudit sympatie. Ale nechtělo se mi věřit, že by opravdu přemýšlela tímto způsobem. Ovšem co já vím, jak bych v tak extrémní situaci přemýšlela já. Mám dojem, že kdyby celá kniha byla napsaná jen z pohledu únosce, vůbec by to nevadilo. I tak je to pro mě celkem dobrá jednorázová kniha.

marara
31.01.2017

Skvěle napsaná knížka, oba úhly pohledu - únosce i oběti, psychologie obou, vývoj zločince od začátků, skvělé. Ale bylo to tak deprimující!

moni.ka
02.01.2017

Tak tomu říkám horor. Pořádný psycho. Původně jsem knížku vůbec nechtěla číst, protože nejpopulárnějšího a vychvalovaného Fowlesova Mága jsem kvůli přebytku slov prostě nedala. Sběratel byl ale ve slevě a zrovna jsem nevěděla co číst...udělala jsem moc dobře.
Kniha, na kterou se nezapomíná.

Shimy
17.12.2016

Kniha se mi líbila, ale čekala jsem od ní asi víc. Vyprávění z pohledu "Kalibana" mě bavilo, vtáhlo mě do děje, ale vyprávění Mirandy mi přišlo někdy až naprosto zbytečné. Když psala, ohledně únosu, tak se to četlo dobře, ale často, když popisovala svoje zážitky a vzpomínky, tak jsem je jen přelétala skoro jen pohledem, jak mě to nudilo. To bych z knihy naprosto vypustila, její myšlenky na minulost byly nezajímavé a hlavně, než jsem se v nich také vůbec zorientovala. Prostě takový průměr.

hrabalikoval
24.11.2016

Tohle je fakt silná knížka. Vůbec bych se nedivila, kdyby někdo tak šílený byl i ve skutečnosti a nedokážu si představit, kdyby se to opravdu stalo. Knížka je staršího data, ale myslím si, že zanechala v literatuře silnou čáru. Vůbec se nedivím, že jsme měli toho i na povinné četbě v češtině. Musím říct, že je to jedna z mála z kategorie "povinné četnní ve škole", která mi něco dala a dokonce jsem se k ní vrátila.
Knížka je napsaná fakt skvěle a myslím, že v době kdy byla napsaná (ikdyž i v dnešní) si lidi nedokázali představit, že by se to stalo ve skutečnosti. Je to kontroverzní téma.
Silný příběh, který doporučuji si přečíst určitě!!

hancass
23.10.2016

Ještě teď se třesu při pomyšlení, že se to opravdu může stát - kdykoliv, kdekoliv, komukoliv. Úchylný šílenec, vlastně jeden z "normálních lidí", trochu zaláskovaný, trochu nejistý zavře ženu "svého srdce" do vězení a chce ji vlastnit. Román byl napsán před více než padesáti lety, ale jeho příběh je stále živý a věčný, doporučuji.

Nestorkea
12.09.2016

Už je to nějaký pátek, co jsem knihu četla, a pořád ji mám v paměti. Úžasná, i když tak trochu úchylná :-) Brousím si zuby, až si ji dám znova. A to o mnoha dílech říct nemůžu.

Almond
23.08.2016

Brr, tolik let uběhlo a i přesto si jasně vzpomínám, jak je tahle kniha děsivá. Málokterá kniha mě dostala do kolen. Doporučuji

f.enjoy69
11.07.2016

Tak jestli jsem za posledních xy měsíců četl něco, o čem bych mohl říct, že je to "masakr," tak je to přesně tahle knížka. Moc často se mi nestává, že by mě jen tak něco dostalo, ale Fowles si dokáže tak perfektně a bravurně pohrát s dialogy, že už od samého počátku knížky, kdy pozorujeme syrovou hru na kočku a myš mezi Fredem a Mirandou, jsem tu a tam prostě musel knihu zaklapnout a jít pryč to rozdýchat. Až takové peklo to někdy bylo. Je to odporná kniha, ale zároveň tak napínavá, čtivá a čímsi zajímavá, že ji musím dát plný počet...

PS: pokud nechcete, aby vám na mysli vytanuli všichni možní démoni, kteří někde v zákrutu mysli číhají, tak si ponechejte posledních dvacet stránek na ranní či odpolední dobu :)

julika
05.07.2016

Úplně náhodou se mi dostala do ruky, zaujala mě, protože mi o ní brácha vyprávěl. A protože jsem tak zvědavá a musím mít všechno hned, tak jsem si ji ještě to odpoledne dala do čtečky. Pro mě docela výzva, ještě moc anglicky neumím, ale zkusila jsem to. Četla jsem jedním dechem, až do půlnoci, kdy jsem měla strach si jít vyčistit zuby. Během knihy se u mě vystřídalo spoustu emocí občas jsem měla i pocit, že se dusím, nejvíc při pomyšlení, že ztratíte svobodu, jste zavřeni v nějaké místnosti a nemůžete ven. Jako tvrdohlavý člověk bych to nepřežila ani minutu, mlátila bych kolem sebe a bylo by mi špatně z toho, že jsem zavřená a nemůže ke mně slunce. A další odporností by bylo, že tam pořád leze ten blázen s tácem, úplně neschopný porozumět tomu, že je monstrum, co všechno ničí. Jo, a nejvíc mě naštval ten konec. Věřím ve spravedlnost, doufala jsem, že dobro nakonec zvítězí nad zlem...A ono to dopadne jak to dopadne. Copak je tohle spravedlivé? Pořád si říkám, že mi tam chybí další dvě stránky!

Šárka_D
03.07.2016

Tak tohle bylo něco. Výborný psychologický román, na jehož konci jsem napětím a zděšením ani nedýchala a několikrát jsem knihu musela odložit, abych si "odpočinula". Divnej týpek unese inteligentní mladou holku a drží ji ve sklepě, přičemž doufá, že v ní vzbudí lásku. Děsivé na tom je, kolik podobnejch podivínů mezi náma asi žije, a kolik by se jich projevilo podobně, kdyby, slovy Fredericka, měli prostředky. Miranda touží po svobodě a nejprve se jí daří svým věznitelem manipulovat, časem jí dochází, že jí nestačí intelektuálně, lidsky, ani jako muž. Obdivovala jsem její vůli k životu a to, že se navzdory vší hrůze nevzdala, proto mě konec hodně zasáhl.
A taky si nepamatuju, že bych někdy nějakého záporáka nenáviděla tolik, jako Fredericka.

Salonka
22.06.2016

Sběratel. Knižku som hltala ani nedýchajúc a meravá od hrôzy. Prišla som na koniec (– no to snáď nie!), donútila sa ako-tak upokojiť, vrátila som sa na začiatok a okamžite si ju prečítala znovu. Ani nedýchajúc a meravá od hrôzy. Vzalo ma to. ... Sila.
Príbeh o dvoch protipóloch, o svetle (Miranda) uväznenom v temnotách (Frederick).

Miranda je plná života, príťažlivá celou svojou osobnosťou, imponujúco nezlomná a odhodlaná napriek podmienkam, v ktorých sa ocitla a strachu, aký prežívala. Sledujeme jej dozrievanie – podvedome využila nedobrovoľnú izoláciu (telo je lapené, duša nie) a uvedomila si kadečo, čo je obvykle prekryté vplyvmi prostredia, povinností či spoločnosti iných ľudí.
Frederick je jej pravý opak – bezcitný, absolútne mu chýba empatia, pohŕda životom a ani si to neuvedomuje. Drží v zajatí a umŕtvuje.

Je to jeden príbeh písaný z uhlov pohľadu dvoch hlavných postáv (ostatných ľudí, ktorí patrili do ich životov predtým, než sa Frederickov a Mirandin osud spojili v starom dome, poznáme len prostredníctvom ich rozprávania). Nedalo sa vyhnúť porovnávaniu týchto zápisov a nevnímať tragické a priepastné rozdiely medzi nimi (čo pripisujem Fowlesovmu citu pre ľudské povahy a spisovateľskej brilantnosti). Rozdiely medzi prázdnotou („Není to člověk. Je to prázdný prostor v lidské podobě.“) a jej pravým opakom. Miranda najprv ani nedokáže pochopiť, že niekto taký vôbec môže existovať. Aké to len je, hľadať niečo, čokoľvek – a nenájsť vôbec nič, iba slepo tápať a zistiť, že vás má v moci prázdnota, do ktorej sa obyčajne bojíte čo i len šliapnuť?

Obdivujem myšlienku a vyzdvihujem jej spracovanie, tiež autorov ´plný´ štýl (ani slovo navyše) a prirodzené plynutie deja, ktorý svojou naliehavosťou rezonuje v mysli a duši ešte veľmi dlho. Miranda Greyová je jedinečná knižná postava, prirástla mi k srdcu a nikdy na ňu nezabudnem.

Hovorí sa, že lúč svetla prežiari akúkoľvek temnotu. Žiaľ nemusí to tak byť.

„Myslím, že nic nepotlačuje. Není co potlačovat.“

Rade
13.06.2016

Docela mě překvapilo, jak některé komentáře tak trochu fandí Frederickovi. Miranda je namyšlená, Fredericka trápí, ponižuje…
Ano, Miranda je levicová intelektuálka bojující proti vodíkovým pumám (je počátek šedesátých let!), zaměřená tak trochu na sebe a na svoje jedině správné názory (upřímně, kdo v jejím věku takový tak trochu nebyl?). Ve vztahu s Frederickem má ale navrch opravdu jen zdánlivě; je vězenkyně se vším všudy s malou nadějí na změnu, zato s obrovskou nejistotou, co bude. Její intelektuální povýšenost nad Frederickem je jen chabou zbraní a vzpomínky na zvláštní vztah s GP (tam je naopak Miranda ta intelektuálně nejistá) jsou jen únikem z hodně drsné reality.
Frederick Clegg je zato psychopat se vším všudy a speciálně jím vyprávěné části jsou neuvěřitelnou sondou do hodně ujeté mysli, která je logická, milující a empatická jen zdánlivě. Což se naplno ukáže v závěru.

RamonVarga
07.05.2016

Moc pěkně napsaná kniha, teď když čtu Misery od Kinga, tak mi přijde, že obě knihy mají stejné nosné téma.