Andulino přečtené 250

Kocour Bob 2017, James Bowen

Knihu jsem dostala darem a neměla jsem od ní velká očekávání, počítala jsem s milým příběhem o kočce, která našla domov. Jaké bylo moje překvapení, když jsem příběh hltala a byla z něj nadšená, dojatá, znechucená. Ano, kniha ve mně rozvířila všechny tyto emoce. James nežil vždy klidný život, ale nyní se snaží být lepším člověkem, nadobro se zbavit své závislosti a chovat se k ostatním lidem slušně a s respektem. Bob mu do života přinesl zodpovědnost, strach, ale hlavně obrovskou lásku. Jednotlivé vzpomínky, které se čtenáři James sdílí, jsou napsány velmi poutavě. Tolik útisku, předsudků a arogantního či agresivního chování si žádný člověk nezaslouží! A můj strach o Boba, když se ztratil, byl úplně stejný jako ten Jamesův. Boba jsem si velmi oblíbila a na YouTube zveřejněná videa mi potvrdila, že je tak roztomilý a unikátní kocour, že bych si jednoho takového přála i já! :)... celý text

Tichá modlitba 2017, Angela Marsons

Bílá Voda 2022, Kateřina Tučková

Famózní kniha! Nedivím se, že ji autorka psala 10 let, téma si nastudovala opravdu dokonale, taková hloubka a úroveň znalostí se jen tak nevidí. Přiznám se, že knihu jsem četla dvakrát, poprvé jsem se jaksi nemohla začíst, jelikož jsem na čtení neměla moc času, a dočetla jsem asi do poloviny. Podruhé jsem ale knihu slupla jako malinu. A ač je četba dost náročná a kniha velmi dlouhá, do světa internačního kláštera, útisku sester a především Tobiina deníku jsem se ponořila, a ve chvílích, kdy jsem nečetla, přemýšlela nad tím, co se asi bude dít dál. Úžasné je, že příběh v knize se velmi potkává s realitou, a ač jednotlivé hlavní hrdinky nejsou skutečnými osobnostmi, vlastně by mohly být. Evaristu jsem si tak oblíbila, byla mi sympatická od prvního momentu: nezlomná, odvážná, přijímající svůj úděl a všechny těžkosti života s nečekanou sílou a optimismem. Bylo mi velmi smutno z toho, jaký útisk musely tyto ženy zažívat a jaké pokrytectví a nehoráznost panovaly ve vládě a ve vedení církve, která vlastně dlouhou dobu opravdovou církví nebyla. Velmi působivé byly pro mě i příběhy Leny a Agnieszky, autorka těmito dějovými linkami skvěle doplnila mozaiku celého impozantního díla. Cítím, že ve mně ještě bude vše nějakou dobu doznívat a jsem si jista, že knihu nikdy nezapomenu.... celý text

Volodymyr Zelenskyj: Muž, který píše dějiny 2022, Sergej Rudenko

Na knihu o ukrajinském prezidentovi jsem se chystala už delší dobu, nemohla jsem ale dlouho najít žádnou, která by mi svou kvalitou vyhovovala. V rámci Čtenářské výzvy (Kniha od ukrajinského autora/autorky) jsem ji konečně našla! Autor odvádí perfektní novinářskou práci, je objektivní, nestranný a jednotlivým epizodám dává péči a detail. Pravdou je, že tento fakt s sebou českému čtenáři přináší i určité nevýhody. Pokud ukrajinská politika nebyla po dlouhé roky vaším koníčkem, v obrovském množství jmen politiků a oligarchů se ztratíte raz dva. Jejich osobnosti, kauzy a jednání jsou ale v mozaice příběhu Volodymyra Zelenského naprosto zásadní. Ano, ocenila bych, kdybychom se dozvěděli více o prezidentově dětství, mládí a soukromém životě. To by pak už ale nebyla politická žurnalistika a pro tyto účely musím nejspíš sáhnout jinam. Velmi mě zaujalo, že poslední kapitoly již byly psané v prvních týdnech války v krytu. A ať byl Volodymyr jakýkoliv, ať mu chyběly teoretické znalosti jakéhokoliv rozsahu a jeho protivníci mu vyčítali cokoliv, jako prezident státu, na který zaútočil nepřítel ze sousední země, nebude jistě nikým a ničím překonán. Taková odvaha, skvělá komunikace a nezlomnost prezidenta i celého národa v prvních dnech války se jen tak nevidí!... celý text

Les v domě 2023, Alena Mornštajnová

Dávám pět hvězdiček, protože kniha byla napsaná bravurně, ostatně jako všechny autorčiny. Téma ale bylo tak bolestivé! V momentě, kdy jsem začala tušit, oč běží, mi bylo fyzicky zle, a nepříjemný pocit jsem nemohla setřást po celou dobu čtení. Někteří uživatelé ve svých recenzích zmiňují, že jim kniha neubíhala a do čtení se museli nutit. S tímto názorem se vůbec neztotožňuji, knihu jsem měla přečtenou za dvě odpoledne. Vydýchávat ji ale budu ještě dlouho, všechny ty "co kdyby" mě ničí, hlavní hrdinka mohla mít úplně jiný životní příběh, kdyby všichni nepřehlíželi, co se jí odmalička dělo. Poslední řádky mě šokovaly a vyvolaly další otázky!... celý text

Králíček Sameťáček 2007, Margery Williams

Králíček Sameťáček se na Databázi knih stal v roce 2024 hitem díky Čtenářské výzvě a Chandlerovi! :) Knihu jsem četla v angličtině, díky čemuž jsem si opět obohatila slovní zásobu. Je to milý krátký příběh, který obsahuje několik hlubokých myšlenek (že když jste skuteční, bolest vám nevadí, že láska z nás dělá ty skutečné bytosti a že nakonec budeme tím, kým být máme). Z pohledu dítěte bych ale tento příběh hodnotila spíše jako nevyhovující, vždyť obsahuje tolik strachu, smutku a osamocení. Navíc nevíme, jak to s králíčkem dopadne, jestli je šťastný a spokojený, jestli mu chlapec nechybí či jestli ho ostatní králíčci přijali. Poslední věta z příběhu mě ale samozřejmě dojala: "But he never knew that it really was his own Bunny, come back to look at the child who had first helped him to be Real."... celý text

Co kdyby? 2014, Randall Munroe

Úžasná kniha! Jsem moc ráda, že jsem na ni v rámci čtenářské výzvy narazila (Kniha, která má v názvu “kdyby). Ano, stejně jako většina ostatních čtenářů byly výpočty nad moje znalosti a mozkové kapacity. Ale to, že ty nejpodivnější otázky čtenářů dokáže někdo takto detailně vypočítat a vysvětlit, mě prostě nadchlo. Miluju autorův smysl pro humor a vtípky, kterými byla celá kniha protknuta. Použití žiraf na měření výšky je dokonalé! Můj oblíbený příběh byl ten o jednom molu krtků (A Mole of Moles), a to nejen pro samotnou otázku, ale i díky úžasné práci překladatelů, kteří mě v poznámkách pod čarou potěšili a pobavili (jeden mol molů je přece jen na češtinu více vhodný!). A nakonec, poslední příběh o záporných stupních Richterovy stupnice po všech těch bizarních otázkách a výpočtech zahřál na duši.... celý text

Nikdo není sám 2022, Petra Soukupová

Soukupovou si vždycky ráda přečtu, příběhy bez výjimky plynou jako voda a knihu mám raz dva přečtenou. Tento konkrétní příběh ve mně vyvolává spoustu soucitu, ale i frustraci. Vztah s rodiči bývá často komplikovaný, měnící se v průběhu let, zatímco se z dětí stávají dospělí s vlastními rodinami. Je to ironické i logické, ale právě tento vztah bývá jeden z nejbolestivějších. Tento rozměr příběhu popsala autorka dokonale, snahu zavděčit se, zalíbit a všechny uspokojit, i frustraci plynoucí z toho, že ať člověk dělá, co může, nikdy to nebude dle rodičů tak, jak si představovali. Chování Veroničiných rodičů, především matky, bylo opravdu děsivé, nerespektující a sobecké. A přitom věřím, že v tom všem zlém hledali pozornost a lásku své dcery. Vyprávění z pohledu Veroniky a jejích dvou dětí přidalo příběhu nový rozměr, moc mě to bavilo. Co mě ale mrzelo, je absence úhlu pohledu tatínka, který mi byl ze všech nejsympatičtější. A ano, chudák Veronika, na kterou toho život tolik naložil a nutil ji lítat od čerta k ďáblu. Nicméně způsob, jakým všechny peripetie řešila (snaha mít všechno pod kontrolou, odmítnutí říct si o pomoc, sklony k alkoholu, který tu bolest trochu otupil) mi nebyl příliš blízký. Ale kdoví, jak bych se v takové situaci zachovala sama. Proč knize dávám čtyři hvězdičky? Chyběla mi nějaká gradace, překvapení, odhalení, něco, co mě šokuje. Kniha zkrátka tak nějak plynula, četla se dobře, jako všechny knihy autorky, ale nedotkla se úplně mého srdce.... celý text

Anežka 2015, Viktorie Hanišová

Po dočtení mám rozpačité pocity. Zprvu jsem Julii velmi fandila, její bolest z toho, že se jí nedaří počít dítě, byla doslova hmatatelná. Postupem času mi ale hlavní hrdinka začala být čím dál víc nesympatická a s jejími rozhodnutími jsem se nemohla ztotožnit, ani když jsem se o to velmi snažila. U noční scény potratu jsem však i tak pocítila neskutečný soucit, z Juliina utrpení mi bylo fyzicky nedobře a jaksi mě to bolelo i za ni. Když do příběhu vstoupila Agnes, moc jsem si přála, aby byla přijata, milována a aby šance na život nepřišla vniveč. Jenže to není jen tak. Geny hrají svou roli, to jistě, nicméně větším problémem podle mě byly pocity Julie, která celou dobu věděla, že to není její vysněná Anežka, vlastní miminko podobné své matce fyzicky i povahově, a za to Agnes (vědomě či nevědomě) trestala. Navíc, jak jsme se dozvěděli ke konci příběhu, na Agnes mělo jistě obrovský vliv i to, že byla nechtěná, že v rodině způsobila chaos, vztek, žárlivost a že byla od počátku vnímaná jako problém. Jak moc mi to bylo líto! Každému dítěti bych přála lásku a vděčnost za to, že vzniklo, od prvního okamžiku, kdy se o jeho existenci matka a otec dozví. Kdyby to tak u Agnes bylo, možná by její příběh dopadl jinak, možná ne. Ano, nic v této knize není černobílé. Agnes se k Julii nechovala s respektem a dělala jí starosti, ale nebylo to tím, že sama necítila od své matky respekt k tomu, kým je? Že necítila bezpodmínečnou lásku a hledala ji tak jinde? Že když náhodou zjistila, jak to všechno je, její svět se rozpadl a musela si ho stvořit a slepit znovu a jinak? Konec mě vyloženě zklamal, jako by příběh autorku přestal bavit a rozhodla se jej kvapně ukončit. Co tím myslela? Co se tedy opravdu stalo? Ano, otevřené konce ponechané představivosti čtenáře, jsou často zábavné, ale v tomto případě jsem lačná po odpovědích.... celý text

Babička pozdravuje a omlouvá se 2015, Fredrik Backman

Jak moc jsem se na dalšího Backmana těšila. A jaké bylo moje zklamání, když jsem zpočátku nebyla vůbec nadšená! Příběhy z Miamasu mě jaksi nudily, nedocházelo mi, jak souvisí s hlavním příběhem. Když jsem se dozvěděla, jak to je s názvy jednotlivých království, byla jsem dojatá. A při poznávání jednotlivých obyvatelů domu jakbysmet. Každý z nich má svůj životní příběh, svoje trápení, svoje důvody, proč je takový, jaký je. A ač někteří uživatelé psali, že postavy nejsou uvěřitelné (Ředitel školy tolerující šikanu? Terapeutka, která nedokáže vyhledat pomoc? Babička, která vnučku uvrhne do nebezpečí?), já věřím tomu, že právě tyhle paradoxy, přehlížení a nelogické chování jsou to, co mezi lidmi vždycky bylo, je a bude. Elsu jsem si oblíbila, k šikaně stačí málo, jedna jediná věc, na kterou někdo upozorní a která se obecně nelíbí, a stanete se kořistí, stejně jako Elsa. Její smutek po odchodu babičky byl tak bolestivý, obzvlášť když jsem si v takové situaci představila samu sebe, představa mě drásala dokonce i v mém dospělém věku, natož v sedmi letech. Dojalo mě i zlomené srdce Elsy kvůli worsovi, ač samozřejmě celá postava worse byla velmi tajemná a nebylo jasné, kde se vzal, kde bydlel, komu patřil a jak moc mystický/obyčejný byl. Ano, Ove byl pro mě silnějším příběhem. To však nic nemění na tom, že tak jako tak jsem v knize opět našla spoustu moudrosti a laskavosti a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.... celý text

Hlas kukačky 2019, Hana Marie Körnerová (p)

Chvíli mi trvalo se do knihy začíst, pak jsem ale Erice fandila a byla ohromená tím, jak perfektně autorka zasadila příběh do tehdejší doby a všech významných událostí. Porod ženy putující kvůli odsunu z pohraničních oblastí byl zobrazen tak surově, až se mi tajil dech. Druhá část příběhu pro mě byla zase nová a Erika mi chvíli chyběla, ale pak jsem se opět nadchla. Po vyslechnutí celého životního příběhu Irmy jsem došla k názoru, že je vlastně ještě víc obdivuhodná, vzhledem k tomu, jak ji život zkoušel a trestal. Dojímal mě její vztah k Hedě, nezlomnost, odvaha a odhodlání přijmout vše, co život přinesl a naložil na bedra. Rozplétání rodinného tajemství bylo velmi zajímavé a některá zjištění až příliš bolestivá. Konec knihy mě samotnou dost zaskočil, z první části Eričina příběhu jsem usoudila, že je odhodlaná se o dítě postarat. Odhalení, že utekla od obou svých dětí, mě přistihlo naprosto nepřipravenou. Nesoudím, je jistě lepší, když děti dostanou šanci na krásný život a nemusí ho trávit s rodičem, který o něj nemá zájem. Jen mi celé vyprávění jaksi zhořklo a přineslo zvláštní pachuť. Ale život je zkrátka takový a každý z nás úplně jiný, s jinými hodnotami, prioritami, schopnostmi a možnostmi. Moc hezká kniha a těším se na Heřmánkové údolí!... celý text

Historky z Tinderu 2022, Lucie Macháčková

Knihu o podivínech z Tinderu jsem chtěla napsat už několik let, Lucie mě ale předběhla :D Knihu jsem měla přečtenou raz dva, jednotlivé příběhy ubíhaly, některé mě zaujaly více, některé méně. Sem tam jsem se zasmála a jako bych se opět viděla na jednom z mých bizarních Tinder setkání. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, přemýšlím i o Svatebních historkách. Kniha však není z těch, kvůli kterým nebudete spát a o kterých přemýšlíte ještě dlouho po přečtení. To však není chybou autorky, fejetony zkrátka na duši stopu spíše neudělají.... celý text

Nejšťastnější muž na Zemi 2021, Eddie Jaku (p)

Kniha mě velmi poznamenala. Eddieho těžký život by vydal na několik svazků, on sám však to podstatné shrnul v této úzké knížce. Málokdo by se vzpamatoval z takového utrpení a bolesti, ať už zdravotně či mentálně. Eddie však věděl, že přežil díky štěstí a často i díky náhodám a laskavým lidem, kteří v té hrozné době byli o to více důležití. Svou pozornost tak upřel spíše na to dobré, na naději, vděčnost a lásku. Nadpisy jednotlivých kapitol jsem si sepsala jako patnáct nejdůležitějších rad do života a jsem uchvácena hloubkou každé z nich. Jakkoliv to zní jako klišé, být šťastný je opravdu rozhodnutí. A pokud to řekne někdo jako Eddie, jehož tělo i duše byly tolikrát zlomeny, musí na tom přeci něco být, no ne? Pocit štěstí podle Eddieho nepadá z nebe, je v našich rukou. Pochází z našeho nitra a od těch, které máme rádi. A pokud jsme zdraví a šťastní, jsme milionáři. Taky se najednou cítíte jaksi jinak, lehčeji, vděčněji? Eddieho příběh mě tak zasáhl a dojal a vím, že jej s sebou budu nést už napořád. A nezapomeňte: Nikdy není příliš pozdě na to být laskavá, slušná a milující lidská bytost.... celý text

V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku 2018, Tim Marshall

Knihu jsem si vybrala v rámci Čtenářské výzvy a jsem moc ráda, že jsem to udělala. Autor má neskutečně široký záběr a přehled o dění na celém světě. S geopolitickou knihou jsem se předtím nikdy nesetkala a velmi mě udivilo, jak spolu příroda a politika souvisí. Chápu, že vyprávění bylo podáno z pohledu evropské kultury a kdyby knihu psal autor z jiného kontinentu, možná by celý příběh vyzněl úplně jinak. Tim Marshall je ale expertem v poli geopolitiky a věřím, že se snažil být maximálně objektivní, co mu jenom jeho evropský původ dovolil. Musím říct, že mi autor svým vyprávěním objasnil všemožné světové konflikty a, co je děsivé, některé další předpověděl. Překvapivě skvělé!... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Fredrik Backman je jedním z mých nejoblíbenějších autorů a jeho knihy si šetřím, co to jenom jde. Miluju laskavý humor a to, že mě autor dokáže rozplakat lusknutím prstu. V případě této knihy tomu nebylo jinak. Ove je bručoun a zásadový člověk, což nejsou úplně lákavé a obecně ceněné vlastnosti. Jakmile ale pochopíme jeho životní cestu a to, proč je Ove takový, jaký je, nejde jinak než si ho zamilovat. Příběhy z aktuální dějové linky jsou proloženy vzpomínkami z dětství a mládí Oveho. A tady začíná to, čemu říkám postupné lámání mého srdce. Ove zažil tolik příkoří, nespravedlnosti, osudových ran a trápení. Ztráta nenarozeného dítěte a ženy samozřejmě patří k těm největším. Právě myšlenky ohledně toho, jak život bez milované ženy je jaksi o ničem, mě dojaly nejvíce. Přesto bylo povzbudivé vidět, že ač vdovec truchlící po své ženě, pokud se člověk obklopí lidmi, kterým na něm záleží, celý svět má najednou úplně jiné barvy. A to, že Ove po tom všem ještě v srdci našel tolik lásky a laskavosti, je neskutečně dojemné.... celý text

Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood

Knihu jsem si vybrala v rámci Čtenářské výzvy jakožto knihu od držitele Ceny Franze Kafky, a rozhodla jsem se přečíst si ji v originále. A bylo to náročné čtení. Samozřejmě extrémně oceňuji svět, který autorka vytvořila, tak dokonale propracovaný a promyšlený, pamatuji si, jak jsem byla paf, když jsem o něm slyšela úplně poprvé ve stejnojmenném seriálu. Právě srovnávání knihy se seriálem však samotné knize v mém případě neudělalo dobrou službu. Ač většinou upřednostňuji knihu, v tomto případě kniha ani zdaleka nedosahuje kvalit seriálu s brilantní Elisabeth Moss a kinematograficky dokonalými záběry. Dlouhé popisy okolí zpomalovaly děj, slovní zásoba pro mě byla extrémně náročná a samotné myšlenky Offred byly zajímavé, leč v porovnání s detailními záběry na obličej Elisabeth Moss a jejím geniálním sarkastickým monologem přece jen něco postrádaly. Beru to ale tak, že bez této knihy by Gilead a celý jeho zvrácený systém nikdy nevzniknul, a nemohl by tak být natočen perfektní seriál, který přinesl obrovskou naléhavost, strach, širokou plejádu emocí a souznění s hlavními hrdiny. Tak jako tak Gilead chápejme jako varování nad tím, co vše se může stát a kam to za žádnou cenu nemůžeme nechat zajít.... celý text

Metráček 2 aneb Kosti jsou vrženy 1977, Stanislav Rudolf

Čtení této knihy jsem úplně neplánovala, nicméně po přečtení prvního dílu v rámci mé Čtenářské výzvy jsem se s Jitkou Pažoutovou nedokázala rozloučit a pokračovala s druhým dílem. A dobře jsem udělala! Jitka je starší a vyspělejší, řeší nová témata, jinak přemýšlí. Chyby sice dělá stále, některé navíc dost fatální, ale oblíbila jsem si ji právě až v tomto druhém díle. Bavily mě její myšlenkové pochody, její ponaučení, trápení, hledání lásky i vtipné příběhy z rodiny. To, že se snaží zavděčit někomu, kdo ji od prvního momentu vlastně neuznával, jí přidává na lidskosti, a čtenář má pak o to větší radost, když se z tohoto nastavení začne posouvat. Na konci jsem pak cítila naději a příslib něčeho nového, co možná přijde, a celá poslední kapitola ve mně doznívala ještě dlouho. Jaká škoda, že už autor nikdy nic dalšího nenapíše. Děkujeme za tolik radosti a tvorbu nádherných nadčasových knih pro dívky.... celý text

Panda v nesnázích 2018, Markéta Lukášková

Markétu Lukáškovou já můžu! Miluju její sarkastický smysl pro humor i způsob, jakým vypráví nejen příběhy v knihách, ale i ty opravdové příběhy, které se opravdu staly :) Panda mě bavila trochu méně než Losos, asi proto, že zápletka v Lososovi byla opravdu originální a neobyčejná. Ale abych tu nepropagovala jinou knihu, než kterou komentuji, moc se mi líbilo střídání vypravěčů i dějových linek. S Terezou soucítím, žít s úzkostmi není vůbec snadné, a mám takový pocit, že sama Markéta nejspíš ví, o čem mluví. Bylo mi ohromně smutno z toho, jak přístup rodičů dokáže ovlivnit celý náš život, Tereza mohla být vlastně úplně jiná a pociťovat klid, který jí velmi chyběl. Dějová linka z roku 1952 dokonale popsala tehdejší dobu a trápení těch, kteří odmítali respektovat režim a s tím související omezení. Marii jsem tak moc fandila, občas až nedýchala, a ano, ač jsou trápení a starosti čistě subjektivní záležitostí, přemýšlení o tehdejší době opravdu přináší novou perspektivu. Samotný konec mě překvapil, takový zvrat jsem nečekala, ač zpětně uznávám, že dával smysl. Těším se na další knihy autorky.... celý text

Metráček aneb Nemožně tlustá holka 1974, Stanislav Rudolf

Oblíbený autor mé maminky, o kterém mi básnila celé moje dospívání. A já chápu proč, ve své době se muselo jednat o moderní, zábavnou knihu se sympatickou hlavní postavou, se kterou se dospívající dívky mohly snadno ztotožnit. Kniha mě ostatně bavila i v dnešní době, musím říct, že jsem v uvažování Jitky často poznávala sama sebe. Inu, dospívání se v čase nemění, pouze okolnosti a to, v jakých kulisách je náš příběh zasazen. Speciální pochvala za úžasného tatínka, který byl nad věcí a do rodiny Pažoutových vnášel lehkost a nadhled. Co mi však nešlo do hlavy, je samotná přezdívka Metráček, kdy kvůli Honzovi hlavní hrdinka zažila pocity ponížení, vztek a trápení, a pak ho vzala tak snadno na milost. V dnešní době by tohle už nejspíš neprošlo, ale je fakt, že dospívající chlapci často neumí dát svůj zájem jinak najevo. Jsem vděčná za Čtenářskou výzvu, díky níž jsem si knihu přečetla, a budiž autorovi země lehká.... celý text

Zahrada 2022, Petra Dvořáková

Mísí se ve mně tolik pocitů. Mám velké sympatie pro lidi, kteří jsou jiní, divní, svoji, proto mi začátek příběhu s Jaroslavovým novým startem připadal zajímavý, symbolický, dokonce jsem mu fandila. Ale samozřejmě, jako u všech knih autorky, jsem čekala na to tajemství, na to, co je špatně. Nepříjemné tušení jsem začala mít v momentě, kdy se kolem Jaroslava začínaly točit sousedovic děti, nic však nedokáže popsat, jak zle mi bylo u scény s panenkou. Chápu, že se nám autorka snažila ukázat, že ta kletba, s kterou se narodíme, představuje opravdu těžké břemeno, které ani většinou nechceme. A ano, s Jaroslavem jsem měla slitování, jeho myšlenky na zahradě, než uviděl růžový balón, opravdu bolely. Ale konec pro mě nebyl uspokojivý. To, že o toto prokletí Jaroslav nestojí, že mu vzdoruje a nenávidí ho, nic nemění na tom, že je nebezpečný pro společnost. Nikdo neví, zda se ještě neodstěhuje jinam, kde bude mít čistý štít. Nikdo neví, zda svoje touhy jednoho dne prostě nebude moci uhlídat a zničí někomu život a zlomí srdce celé rodině. Chtěla nám autorka ukázat, že všichni jsme lidé s trápením a příběhem? V pořádku. Snažila se nás varovat, abychom se měli u svých dětí více na pozoru? Jistě, chápu. Ale to, že policie, ač nepřátelský naladěná, není schopna případ posunout dále, že Jaroslavovi nebyla dopřána léčba, která by mu třeba i mohla pomoci, to je za mě zklamání. A ano, chápu, že kniha není motivační příručkou ani letákem s nabídkou pomoci, a možná zkrátka jen popisuje to, jak to v naší společnosti často dopadá: než se stane něco vážného, neděje se nic.... celý text