Andulino
přečtené 252
Sluha dvou pánů
2013,
Carlo Goldoni
Divadelní představení Sluha dvou pánů s Miroslavem Donutilem patří mezi moje nejoblíbenější. Při přemítání, jakou knihu vydanou před sto a více lety si chci přečíst, byla tak volba jasná, obzvlášť proto, že jsem hledala malou a zábavnou knihu na dovolenou k moři. Oceňuji vysvětlivky a pozámky v překladu, jsou velmi zajímavé. Knihu jistě doporučuji, stránky plynou jedna za druhou neskutečným tempem a po přečtení ve vás zůstane příjemný pocit lehkosti. Neopomeňte však zmíněnou divadelní hru, v níž Miroslav Donutil celou komedii pozvedává ještě o úroveň výše.... celý text
Naslouchač
2016,
Petra Stehlíková
Fantasy knihy jsem nikdy nevyhledávala, až do doby Game of Thrones, kdy mě bravurně vymyšlený svět naprosto pohltil. A stejně tak tomu bylo i u této knihy, miluji, když autor dokáže vytvořit zmíněný fantasy svět tak poutavě, že není možné se odtrhnout. Oceňuji velké množství nových slov, které jsem zprvu často vyhledávala ve slovníčku na konci knihy, a v průběhu čtení měla radost, že už vím, co znamenají a orientuji se. Svět v roce 2346 není úplně přívětivým místem, s tajemným nebezpečím, před kterým se všichni chrání, s nedostatkem, zotročováním, ale především obrovskými rozdíly mezi jednotlivými skupinami obyvatel. Schopnost Ilan naslouchat sklenitu, úžasnému nerostu, a léčivý lutomin, zůstávají pro mě fascinujícím aspektem příběhu i do dalších dílů. Co je na světě v roce 2346 však velmi ironické, je na konci knihy zmíněná pařížská horečka, silně mi připomínající aktuální epidemii COVID-19. Nepříjemný pocit, že se možná řítíme do světa popsaného v knize, mě neopouští. K samotnému příběhu, Ilan je velmi sympatická hlavní hrdinka, příběh nemůže být už ani o maličko poutavější a stránky jsem vyloženě hltala, bez ohledu na denní či noční hodinu. Je pravda, že Ilan procházely i průpovídky a činy, které by měly být s ohledem na její postavení trestány mnohem přísněji, nicméně kapitán přece může mít nějaký dobrý důvod, proč je pro něj Ilan tak důležitá, či mít pro ni jednoduše slabost. U dvou momentů se mi tajil dech, a to v jeskyni a při potyčcce na hradbách, děj byl extrémně strhující a jsem hrdá, že tak úžasný fantasy příběh pochází z pera české autorky. Moc se těším na přečtení dalších dílů, zajímá mě především to, jak si autorka poradila s dospíváním Ilan z pohledu jejího utajení.... celý text
Houbařka
2018,
Viktorie Hanišová
Při čtení jakékoliv knihy mi v hlavě vyskakují body, které zmíním v recenzi. U Houbařky to tak nebylo, kromě jediné připomínky: prostředí hub mi blízké není, avšak v příběhu nerušilo. Jinak z knihy zůstává jen hluboký smutek, beznaděj, bolest a lítost. Už v první části, kde se nenápadně zmiňovaly určité minulé události, jsem měla neblahé tušení. Když jej sama autorka černé na bílém potvrdila, chvíli se mi nechtělo číst dál. Matčina lhostejnost a ignorování toho, co se dělo, pro dosažení alespoň zdánlivé rodinné pohody, mě ale doslova zničily. Vztah s matkou, který osobně považuji za jeden z nejdůležitějších v životě, si nedokáži spojit s takovou zradou. Jak mohla svoje dítě nechat tak trpět? Při představě, jak se život rodiny vyvíjel na začátku správným směrem, jsem nemohla přestat dumat nad tím, jestli nějaká maličkost či náhoda mohla ovlivnit budoucí směřování. Vžila jsem se rovněž opět do věku 25 let, který si spojuji s nadějemi, nadšením ze života a ze samostatnosti, a Sáry mi bylo tak moc líto, tím víc, že trpěla následky už dlouhá léta, a navíc bude jistě poznamenaná navěky.... celý text
Trojský lev - Ze zápisníku ředitele zoo
2016,
Miroslav Bobek
Nádherná kniha plná milých příběhů, kterou jsem si přečetla jen díky Čtenářské výzvě 2021, děkuji! Příběhy jsou o českých i zahraničních místech, zoologických zahradách, o různých zvířatech nebo zájmech autora (jako sbírání pohlednic). Mozaika jednotlivých sloupků publikovaných v novinách je opravdu úchvatná a rozmanitá. Při čtení jsem cítila naději, častokrát se pobavila, jako u příběhu s agamou, odchytem ibisů nebo likérem zoo nazvaným Sloní moč. Bohužel spousta příběhů na mě ale dýchla smutkem, ať už u goril hubených při získávání palmového oleje nebo uvědoměním si, kolik druhů již vyhynulo či je na nejlepší cestě k vyhynutí. Do mysli se mi zapsala věta z knihy: "Jenže říct promiň nestačí."... Přidanou hodnotou knihy jsou zajisté nádherné fotky, v nichž se opět prokázal můj úžas nad roztomilostí. Čtenářům doporučuji vychutnat si fotky ledních medvědů, lachtana, vypouštění koně Převalského do divočiny, sedícího medvídka ze staré pohlednice či právě narozených mláďátek tapírů.... celý text
Dědina
2018,
Petra Dvořáková
Ach, to byla kniha! Návrat zpátky domů díky nářečí mně velmi dobře známému a lidé, kteří žijí v každičké dědině. Autorka krásně vykreslila neustálou ublíženost, pomluvy, vypočítavost, občas až úplnou absenci citu hlavních hrdinů. Strach o to, "co by na to řekli lidi" a argument "to je přece normální a dělalo se to tak odnepaměti" jsou v životech některých (fiktivních i skutečných) lidí obtisknuty tak hluboko, až sami nevidí jejich absurditu. Některé scény byly pro mě těžko stravitelné, až nechutné. Sem tam mě dojala určitá provázanost jednotlivých osudů a občasná soudržnost obyvatelů dědiny, i přes to všechno. Věřím, že neexistuje podobná kniha a jsem přesvědčena, že každý čtenář v řádcích najde určitou nostalgii nebo to, co v něm zarezonuje, co ho zabolí.... celý text
Operace Rath
2015,
Radek Kedroň
Bravurně zpracovaná kniha nabitá fakty, důkazy a detaily o jedné z největších korupčních kauz české politiky. Po přečtení jsem ztratila iluze o tom, že v politice je někdo, kdo má opravdu za cíl rozvoj země/komunálních celků. Toto prostředí je plné špíny a komplikací, knihu jsem tak prakticky celou četla s Googlem v druhé ruce a dohledávala si konkrétní osoby, místa a události. V poslední části knihy jsem byla neskutečně otrávená z bájí pana Ratha při soudním řízení, z jeho odporného chování mařícího soudní proces, z jeho drzosti a hrubosti. Fraška s pádem z kola to pak pro mě završila a chápala jsem ji jako vrchol směšnosti. Obžalovaný ale pokračoval s báchorkami dál, až za hranici trapnosti. Propletenost a vzájemné vazby nejen mezi politiky a podnikateli, ale i záchrannou službou a částí policie pak hodnotím jako extrémně frustrující. Poslední věta krásně uzavřela knihu, na kterou nikdy nezapomenu: Cestu do vězení Rathovi a Kottovým zařídila ze všeho nejvíc jejich vlastní hamižnost.... celý text
Tatitatitati
2019,
Tamás Jónás
Kniha s vysokým hodnocením čtenářské komunity, kterou jsem ale asi nedokázala (zatím) ocenit. Autor velmi poeticky popisuje vztah s otcem. Tento vztah byl všechno, jen ne jednoduchý, plný lásky i nenávisti, obdivu i pohrdání, laskavosti i nechutností, jemnosti i surovosti. Zachycené vzpomínky vnímám jako srovnávání se s něčím, co v autorovi bolelo, což jej vedlo právě k sepsání této knihy. Mě osobně zarážely chudoba, výchova k vinění osatních, scény násilí, nechutné popisy a jakási šokující otevřenost a detabuizace intimity a sexu. Některé věty byly vyloženě nečekané a řečené jen tak mimochodem, jako informace o tom, že autor byl zneužíván od jeho 4 let. Dlouhé věty byly téměř básnickým popisem plným metafor a symbolů, moc jsem se ale neorientovala v čase a pořadí událostí. Dočetla jsem především proto, že jsem si přála blíže poznat pohled na svět člověka s diametrálně odlišným zázemím, výchovou, kulturou a přístupem k životu, než jsou ty moje. Pocity, které ve mně zůstávají po přečtení, je možné vystihnout následovně: smutek, lítost, obdiv autorovy otevřenosti. Jednu maličkou citaci bych ráda do mé recenze odložila, velmi ve mně rezonovala: "Každé potěšení smrdí. A s Bohem jsem od té doby v občanskoprávním sporu."... celý text
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Četlo se mi krásně, měla jsem přečteno za den.Velmi oceňuji střídání role vypravěče mezi Barunkou a její matkou, příběh byl díky tomu extrémně autentický. Jazyk hlavní hrdinky byl přirozený, připomněl mi moje deníčkové zápisky (vyzvedla bych názvy školních předmětů a zakončování vět slovy "a tak", v tom se vyloženě vidím!). Samotná osoba matky mi byla krajně nesympatická již od první stránky. Klesala u mě v průběhu čtení čím dál víc, ať už favorizováním druhé dcery, manipulací či její primitivností založené na tom, co si řeknou ostatní. Pro mě to byla necitlivá odporná ženská, která nátlakem nutila k buzeraci Barunky i jejího otce, jen aby měl klid. Její fráze "To je celá ona." mě každým použitím vytáčela víc a víc. Autorka je opravdu mistr ve vytváření nesympatických postav, jen co je pravda. Rodiče hodnotím jako vyloženě frustrované, otrávené životem, otec na mě pak ke konci působil až děsivě slizce. Báry mi bylo moc líto, že musí žít v takovém prostředí, kdy se viní z toho, že za všechno může ona, nevědíc, že to tak není v pořádku. I když, bohužel, takové rodinné zázemí je i ve skutečnosti více než obvyklé. Při čtení jsem myslela na všechny děti v podobné situaci a bylo mi z toho moc smutno. Ony totiž jsou u malých dětí poznámky rodičů celým jejich světem, sama si pamatuji, že to, co moji rodiče vyslovili a za moment zapomněli, si já pamatuji doteď, a to se jednalo o vtípky a maličkosti. Psychická újma dítěte, pokud se jedná o takové odpornosti jako v knize, musí být nekonečná. Po přečtení jsem neplakala, jako někteří další čtenáři, ale zaplavil mě hluboký smutek, že Barunce nikdo nepomohl. Dvě pasáže ve mně zůstanou asi napořád: „Když jsem přišla ze školy, bylo to doma strašný. Úplně nejstrašnější. Teda až přišli naši z práce. A zase jen kvůli mamce. Kvůli tomu, jak pořád jenom řve. A nejhorší je, že to řve na taťku a on je pak naštvanej na mě. Ani to bití nebylo tak strašný jako to, co na mě pak kvůli ní řval.“ „Vyletím z okna ven a je mi dobře, protože vím, že už nikdy tady nebudu.“... celý text
Mlčící pacientka
2020,
Alex Michaelides
Kniha mě ze začátku moc do děje nevtáhla, obzvlášť kvůli popisům uměleckého díla, mytologie a historie. Byla jsem trochu zklamaná, vzhledem k faktu, že je kniha vítězem Goodreads Choice Awards 2019 v kategorii Mystery & Thriller. Někde ve čtvrtině ale vše nabralo na obrátkách a velmi dobře se mi četlo, až mě kniha přesvědčila k hodnocení 5 hvězdičkami a k motivaci ji dál doporučovat. Theo mi už od samého začátku přišel Alicií fascinovaný, a to až nezdravě. Můj odhad byl takový, že mezi nimi došlo k nějaké aférce, kterou si Alicia kvůli traumatu nepamatuje, nebo že si Theo představuje, že Alicii vyléčí a udělá z ní následně svou partnerku. Pak jsem tento pocit jaksi zapudila a byla zmatena osobami Gabrielova bratra Maxe a Aliciina kamaráda Jean-Felixe, kteří mi přišli velmi podezřelí. Nakonec se ale ukázalo, že ačkoliv Max je poměrně perverzní nerudný muž a Jean-Felix má určitou obsesi spojenou s Alicií, autor je využil k vytvoření falešných podezřelých, a dost se mu to povedlo! Od tří čtvrtin knihy jsem pak ale věřila, že různé drobné náznaky, spojené s mým tušením ze začátku knihy, asi nejsou náhoda. Samotný plot-twist jsem ale neodhadla, takže mě (stejně jako většinu čtenářů) docela překvapil, a vlastně posílil víru v můj šestý smysl :) Docela ráda bych si knihu přečetla ještě jednou, vzhledem k tomu všemu, co teď vím. Třeba bych se na jednotlivé události dívala zase jinýma očima. Někteří čtenáři píší, že jim pochopení a rozuzlení děje ztížila kombinace dvou časových období, kdy jim nebylo jasné, že se vše neděje současně. To mně samotné problém nedělalo, a v čase i prostoru jsem se zorientovala a pochopila, že je mezi příběhy časový odstup, například i díky informacím o počasí. Jednotlivé postavy měly dle mého názoru téměř všechny určité psychologické poruchy, včetně samotého terapeuta Thea, a samotný příběh je vlastně velmi smutný a creepy. Po přečtení mě napadlo tolik otázek! Proč Theo musel zabít Alicii, i když by pravděpodobě jejím případným nařčením nikdo nevěřil? Proč byl Theo tak arogantní, že si nepřipustil, že by ho Alicia mohla poznat? Proč se Theo snažil zachovat jako bůh, jehož odpovědností je trest a otevření očí ostatním lidem? A nejrevolučnější myšlenka ze všech, kterou nechám zaznít na konec mé recenze: Co když si Theo celou aféru vymyslel a všechno, co se stalo, včetně tolika zničených životů, tak bylo zbytečné?... celý text
Zbavte se svého emočního batohu
2019,
Vivian Dittmar
Kde jenom začít? Tato kniha mi doslova a do písmene změnila život. Už po prvních dvou kapitolách, kdy jsem došla k prvnímu uvědomění, jsem věděla, že tohle bude něco velkého. Kniha je skvěle strukturována, je dělena na určité "lekce", připomínající mi intenzivní kurz seberozvoje. Vlastně jsem si celou dobu připadala jako na one-on-one terapii, tento pocit umocňovalo i 20 praktických cvičení. Kapitoly se zaměřovaly na pro mě smysluplná témata, velmi oceňuji i grafické zpracování, jmenovitě pak tučně zvýrazněné věty/slova, schémata a shrnující tabulky. Přečetla jsem už poměrně velké množství knih týkajících se seberozvoje. Některé byly laskavé (Louisa Hay), jiné extrémně upřímné (Gary John Bishop). Oba přístupy ve mně něco zanechaly a byly mi něčím blízké. Tato kniha pro mě představovala nový směr kombinace obou výše zmíněných přístupů, který mám odteď spojený s Vivian Dittmar. Kniha je totiž exaktní, někdy i trochu vědecká, ale nepostrádá humor, intimitu a určitou osvětu. První třetina knihy, představující koncept emočního batohu a emočních aktivací pro mě tedy představovala wow efekt. Druhá třetina mě, přiznám se, chvílemi nebavila, nejspíše mám k praxi vědomého vybíjení ještě stále daleko. Poslední část knihy byla ale opět skvělá, nabitá praktickými tipy a řešící rovněž kolektivní aspekty emocí lidstva. Po dočtení ve mně chvíli přetrvávala jakási prázdnota a smutek nad tím, že mě už nečeká žádná "lekce" s Vivian. A tato prázdnota je u mě opravdu spíše doménou beletrie. Což jasně vysvětluje mých 5 hvězdiček a knihu určitě doporučuji dál.... celý text
Chirurg
2019,
Petra Dvořáková
Kniha jedné z nejoblíbenějších českých autorek současnosti, od které jsem dosud četla pouze Sítě, řekla jsem si a po Chirurgovi sáhla s nadšením. Hodnotím však jen třemi hvězdičkami. Nejdříve k tomu pozitivnímu: Kniha mi utíkala velmi rychle, četla se krásně. Rovněž v našich krajích oblíbené prostředí nemocnice mě potěšilo, bylo zajímavé nahlédnout pod pokličku toho, jak to tam možná chodí. Autorka se úžasně vcítila do role muže středního věku, který si život trochu pokazil. Z řádků jsem cítila aroganci, suverénnost, denodenní naštvanost a negativitu, ale i přes to všechno nějaké zbytky morálnosti, lítosti nad kroky vedoucími do současnosti i melancholické vzpomínání na minulost. Celou dobu jsem při čtení přemýšlela nad tím, PROČ. Proč si už tak dost pokažený život Hynek komplikuje dál a pracuje na tom, aby byl ještě víc pokažený? Je jasné, že v životě člověk spoustu věcí neovlivní, ale většina je pouze důsledkem předchozích rozhodnutí, jen chtít. Hynek, hlavní hrdina, mi tak byl krajně nesympatický, což možná bylo autorčiným cílem. Přece jen i na přebalu knihy stojí "Před sebou neutečeš!". Ještě více ve mně zarezonovala věta z knihy: "Člověk si svoje peklo připravuje sám." A pak mi došlo, že opravdu každý z nás někdy dělá chyby, akorát některým se menší chyby sejdou dost nešťastně. Pocit určité beznaděje a nekonečnosti trápení je pak nevyhnutelný. Velmi mě rovněž dojal pláč Hynka u pohřbu a autorčina schopnost překrásně popsat emoce muže, který je jinak poměrně bezcitný. I tak mi ale chyběla jakási eskalace, wow moment nebo překvapení, víceméně všechny události jsem tak trochu předvídala a ostatními zmiňované stereotypy se v této knize vskutku naplnily do puntíku. Knihu budu ráda doporučovat dál, těším se rovněž na další knihy autorky. Tři hvězdičky ale dávám především proto, že věřím, že ze skvěle rozehraného příběhu se dalo vytvořit ještě něco víc.... celý text
Dům v Bretani
2013,
Marta Davouze
Moc milá kniha, v níž autorka líčí příběhy z Bretaně, kam se přestěhovala a kde poznala svého druhého manžela. Kniha mi utíkala velmi rychle a příběhy byly milé, vtipné a zajímavé. Je pravdou, že jsem cítila z vyprávění určitou zášť vůči exmanželovi, ale je to asi pochopitelné. Je rovněž zřejmé, že paní Marta se do Bretaně zamilovala, a opět, není divu. Někdy mě ale až zamrzel hate na Česko. Naštěstí manžel-sympaťák se naší krásné země zastal a hned jsem si ho tak oblíbila :) Mezi moje nejmilejší příběhy z knihy patří ten, kdy autorka bez vysvětlení vystoupila z auta a nechala chudáka manžela jezdit pořád kolem dokola :)) Knihu určitě doporučuji, pohladí vás po duši a zavzpomínáte si na autorku, která byla velmi významnou známou osobností, alespoň pro mě.... celý text
Krasojezdkyně
2017,
Jojo Moyes
Zpočátku jsem ke knize byla mírně nedůvěřivá, prostředí koní mi není úplně blízké. Rovněž jsem měla pocit, že je kniha určena spíše pro young adult čtenáře, vzhledem k nízkému věku hlavní hrdinky Sarah. Ve čtení jsem ale pokračovala, i kvůli tomu, že Jojo Moyes je pro mě zárukou skvělého příběhu, a knihu si vlastně nakonec užila. Bez zbytečných spoilerů mám tři poznámky. Zaprvé, příběh Sarah nebyl vůbec jednoduchý. To, čím si takhle mladá dívka musela projít, by vydalo na několik životních příběhů. V bodě, kdy všechno vypadalo beznadějně, jsem si představila sama sebe v kůži Sarah, a ten pocit bezmoci mě rozplakal a Sarah mi bylo neskutečně líto. I přesto ale prokázala neskutečnou dávku odvahy a cílevědomosti a na konci jsem pochopila, jak moc Sarah musela svého koně milovat. Zadruhé, poučila jsem se i z chování dospělých v této knize, a musím přiznat, že Natasha mě někdy neskutečně vytáčela. I přes její vzdělání a sociální status tak často dala na domněnky, předstírala, že je "v pohodě", ačkoliv se jí její vnitřní svět úplně hroutil. Přitom by stačilo i malé množství upřímnosti a komunikace. No a nakonec, pro nás, francouzsky nemluvící, bych velmi ocenila v poslední části knihy překlady francouzských vět. V tomto je úžasná například Kateřina Krištůfková, překladatelka knihy od Joa Nesboho. Dojal mě epilog i poslední část poděkování, která vysvětluje autorčinu motivaci knihu napsat. Po přečtení jsem si zjišťovala něco o Le Cadre Noir a to, co jezdci s koni dokáží, je opravdu neuvěřitelné.... celý text
P.S.
2015,
Aňa Geislerová (p)
Pro mě osobně překrásná kniha, kterou si hrdě vystavím v knihovničce a budu se k ní ráda vracet. Moc se mi líbila forma fejetonů, které Aňa psala několik let. Bylo tak vidět, jakými životními fázemi si procházela, co se měnilo v jejím okolí i v ní samotné. Jednotlivé fejetony jsem si dávkovala, a mohla jsem se tak těšit na chvilky s Aňou po téměř celý jeden rok. Ačkoliv byla Aňa vždy mou oblíbenou slavnou osobností, po přečtení knihy jsem ji začala mít vyloženě ráda. Spousta dalších čtenářů zmiňuje, že se jednalo o odpočinkové příběhy ze života Ani, ale já jsem v knize našla hluboké pravdy a pasáže, které mě dojaly až k slzám (jako například dopis tatínkovi). Moc ráda bych rovněž vyzdvihla nádhernou grafickou stránku knihy, Leliny ilustrace mě bavily a tento konkrétní umělecký styl plný lehkosti a pastelových barev mi zážitek z knihy jen umocnil.... celý text
Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč
2011,
Sherry Argov
Kniha mi byla doporučena kamarádkou, která mi tvrdila, že jsem někdy až moc hodná. Přečtením knihy jsem se potvorou nestala, ale některé myšlenky jsem si převzala a budu se je snažit v mém životě aplikovat. Kniha sama o sobě často opakovala vlastně jedno poselství stále dokola: Mít svou hodnotu a nenechat nikoho, obzvlášť muže, ji snižovat. Autorka demonstrovala svoje názory na reálných příkladech ze života svých známých, a někdy byla velmi vtipná. Ke konci už mi však kniha připadala zbytečně dlouhá. Tak jako tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla :)... celý text