zdennyrakky komentáře u knih

Jedna z mnoha skvěle napsaných knih o tom, že holocaust byl zlo. Hlavně závěrečná kapitola, která vlastně dává celé knize smysl, je opravdu mimořádně sugestivní. Ale bohužel nic víc než dobře zpracovaný silný příběh jsem v Haně nenašel. Za mě je to jen výborná kniha s konvenčním obsahem. Zato si říkám, kde vlastně berou lidi, kteří to nezažili, právo vymýšlet si takové příběhy. Dnes bereme holocaust jako jakési scifi, o kterém si může kdo chce co chce psát. Ale ona to byla realita. A aby o tom mohli všichni ti spisovatelé psát a sbírat pak úspěchy za své knihy, musel to napřed někdo odžít. A to mi přijde strašně nefér.

20 03.12.2022

110stránková báseň v próze plná krystalicky čisté lidskosti a životní moudrosti. Kdo si myslí, že si to nepotřebuje přečíst, protože viděl film (jako jsem si to myslel já), ten se hluboce mýlí. Nic proti filmu, leccos zachytit dokázal, ale zdaleka ne všechno. Naopak např. scénu znásilnění, na které si filmaři dali opravdu záležet a udělali z ní jeden z vrcholů příběhu, tu v knize nenajdete (bylo pro mě docela úlevné to zjistit :-)). Jediné, co bych knize vytkl, je na mě příliš náhlý a rychlý závěr.

16 03.12.2022

Velké překvapení. Sci-fi jsem si představoval docela jinak, a proto jsem se tomuto žánru dlouho vyhýbal. Tahle kniha je nesmírně lidská, "sci-fi" příčina apokalypsy a trifidi tam figurují jen jako jakási kulisy, na jejichž pozadí se autor zamýšlí nad rozmanitostí lidských charakterů, nad jejich projevy za extrémních podmínek a nad potenciálem lidstva k přežití. Mimochodem, kniha z roku 1951, ale stále zatraceně děsivá a varovná...

15 17.10.2017

Četli jsme ji ve škole a já si ji pak doma přečetl celou znovu, jak se mi líbila. A to jsem jako dítě četl hodně málo. Teď jsem ji otevřel skoro po 30 letech, a nestačím žasnout, jak je to fantastická kniha, jak nádhernou češtinou je napsaná. Nemám dalších slov.

14 03.07.2018

Pro mě asi úplně nejlepší kniha ze všech, které jsem dosud četl. Jsem rád, že jsem ve škole kašlal na povinnou četbu a dostávám k těmto titulům až ve středním věku. Zrovna Žert bych dřív rozhodně nepobral. Těžko říct, o čem ta kniha vlastně je. Myslel jsem si, že hlavně o odvrácené straně budovatelského nadšení 50. let. Pak mi spíš přišlo, že o vývoji od stalinských padesátek k uvolněnějším šedesátkám. (A byly asi hodně uvolněné, protože když mohlo už tehdy toto vyjít...) V tom mě rozsekal autorův nadhled: padesátky jsou tu vykresleny tak, jako kdyby na ně vzpomínal s půlstoletým odstupem, a ne po patnácti letech! Ale ani o tom není jádro knihy. O čem tedy je? Možná o nástupu středního věku a o různém pohledu na svět a na život očima stárnoucích a očima nové mladé generace. Takhle mi to připadalo, když nastoupila na scénu slečna Brožová a všechny ty hrůzy prožité v 50. letech se najednou staly jakoby bezvýznamnými. Ale šlo se ještě dál, ještě víc do hloubky. Bylo to o zpětném pohledu na sebe sama a na vlastní minulost a o vyrovnávání s ní. O nesmyslnosti msty. Těžko to ale nějak shrnout, těch motivů je tam daleko víc a vytvářejí jakousi geniální polyfonii příběhů a významů, kde všechno do všeho zapadá, kde i nejrůznější zdánlivě nepodstatné okolnosti a detaily fungují jako velice výmluvné symboly toho, co chce autor vyjádřit. Neuvěřitelně zralá kniha. Neuvěřitelně formálně vyspělá - žádný příběh, který by někde začal, nějak se vyvíjel a nějak skončil. Prostě Kundera. Když začínáš číst, říkáš si, co z tohle bude. Je to zezačátku nemastný, neslaný, studený jak psí čumák, přitažený za vlasy. A pak se to pomaličku rozjíždí a nakonec tě to vezme tak, že se ti o tom i zdá. Jasně, i tady jsem měl slabší chvilky. Třeba "milostná" scéna s Helenou. Říkal jsem si, tohle už je moc, to se mu nějak nepovedlo. Jenže on to byl zase hlavně symbol, ke kterému se pak vracel a bez kterého by ta strhující fuga nefungovala. Zkrátka žádná slabší místa tam ve skutečnosti nejsou, všechno dává smysl a není tam ani písmenko navíc. Howgh.

13 18.06.2020

Hm, u mě by tedy při srovnání se Segalovými Doktory jednoznačně zvítězil Poslední kabriolet. Kniha - aspoň pro mne - myšlenkově mimořádně hluboká, moudrá, mistrovsky vyprávěná, a hlavně, hlavně, hlavně: prostá jakéholi kýče, klišé, přitaženosti za vlasy. Doktory jsem taky četl rád, ale vyprávění pro mě nebylo zdaleka tak přesvědčivé. Příběh líčený v Posledním kabrioletu mi běžel před očima naprosto reálně, u Doktorů jsem měl pocit, že sleduju romantický film. Jo, a připojuju se k těm, pro které je tahle kniha tou nejlepší, kterou kdy četli :-)

13 10.05.2016

Těch 77% tady snad nemůže být z jiného důvodu, než že tuhle knížku hodnotila i masa středoškoláků unavených povinnou četbou - jinak si to neumím vysvětlit...

11 07.05.2020

Tyjo, tohle nějak zhodnotit je dost náročné. Místy ukrutně zábavné (teda pro toho, komu to sedne), místy vůbec. Umělecká kvalita? To fakt ne. Poselství? To možná, ale... Rozhodně nelituju, ale hlavně ke konci už toho na mě bylo nějak moc.

10 06.12.2023

Prostě co čtenář, to jinej zážitek. Někteří tu píšou, že se při čtení moc nenasmáli - já teda právě naopak. Ne, není to žádnej třeskutej humor, spíš decentní a často jenom slovní. A myslím, že velice vydatně k tomu přispěl pan překladatel.
Malá ukázka:

"Ale člověk se taky pořád nevydrží třást kvůli nějakým těžkostem, zvlášť když aspoň na chvilku mají události hladší průběh. Na všechny své starosti jsem dokonale zapomněl, když jsem čtyři hodiny nato vstoupil do Mariannina bytu, pak do její postele a posléze do ní, přesně v tomto pořádku. Kam se v tu chvíli mé trable poděly!"

Souhlasím samozřejmě s tím, že obsah knihy je z drtivé většiny nevěrohodný - ale vadí to u humoristického románu? Mně vůbec.
A je to sice absolutní oddechovka, ale podle mě rozhodně ne úplná ptákovina, mezi řádky jsem našel spoustu životní moudrosti (nejvíc asi v postavě Andyho Butlera).

9 23.08.2022

Panečku, to byla síla. Vůbec si nevím rady s tím, jestli je to geniální román, nebo mistrovská slátanina. A dokonce ani s tím, jestli je to skutečně reakce na dobové politické okolnosti, nebo "ezoterická" próza k podpoře individuálního duchovního růstu (pro to by mluvil závěr románu, pro mě poměrně silný a přesvědčivý). Každopádně nejvíc ze všeho se mi líbily občasné momenty, které byly jako vystřižené z Čapkových povídek nebo z Devatera pohádek. Zkrátka pro mě Čapek stále zůstává především géniem drobných próz laděných do moudrého humoru. Až časem snad dospěju k Čapkovi coby tvůrci velkých závažných opusů.

9 23.08.2021

Některé texty neuvěřitelně vtipné (právě o těch utajených houslích, o balení umyvadla aj.), jiné se musejí trochu vydržet nebo přeskočit. Nicméně pro mě zásadní kniha. Vždycky když my s tátou (25-30 let zpátky) už jsme dávno čekali před domem, máma si dávala na čas a táta vždycky říkal, že "hraje na housle". Už vím naprosto přesně, jak to myslel :-)

8 30.04.2019

Stejně jako byl kdysi Viewegh v módě, dneska je v módě jím a jeho knihami pohrdat. Jistě, z řady důvodů se to tak trochu nabízí, je to kontroverzní spisovatel, ale upřímně, jeho knížky nejsou špatné a najdou se mezi nimi i vysloveně výborné. Spíš ty ranější, podle mého názoru. Tohle má být jeho knižní prvotina a podle mě patří k těm vůbec nejlepším. Kdo ji kritizuje za slabý příběh, ten ji myslím naprosto nepochopil a nic si z ní nevzal. Je to především lyrická kniha o mládí a o životě na malém městě.

8 12.09.2018

Hvězdy nedávám, protože jsem nečetl, jen poslouchal rozhlasovou četbu. Podle mě vůbec nic světobornýho, střídání perspektiv, experimentování s literární formou a občasný filozofování snad proboha není vynález pana Němce. Občas mi to připadalo jako pouhý přepis dialogů, ke kterým občas dochází snad v každém vztahu. Tehdy jsem se fakt nudil a ptal se sám sebe, proč to vlastně poslouchám. A opravdu nevím, co si myslet o té "otevřenosti" = explicitním líčení různých intimních detailů. Čili podle mě naprosto žádný zázrak a nominace na ML mě udivuje. Ale jak jsem předeslal, poslouchal jsem jen audioverzi výběru z té knihy...

Nejsem schopen hodnotit počtem hvězd. Opravdu čtivě napsaná kniha, možná i celkově docela dobře, vlastně velice příjemné prázdninové dobrodružné čtení, ale o to víc je mi z ní zle - "vysvětluje" lidem "Únor", lakuje zvěrstva s ním spojená na růžovo, dělá z vrahů Rychlé šípy. Podobně by třeba mohla vzniknout knížka ze života esesáků, taky jistě měli své dobré stránky, slabosti, bolesti, epizody se ženami... Prostě hnus. A podle toho, jak se všeobecně líbí a obdivuje ten film, mi připadá, že jde o dodnes skvěle fungující komunistickou propagandu. Podle mě by se to mělo promítat jedině s nějakým rozumným komentářem (tak jako na cigaretách je napsáno, že škodí zdraví), a pokud by se uvažovalo reedici knihy, tak třeba s nějakými reportážemi, dokumenty a fotkami o tom, jak to bylo doopravdy...

Zázrak to asi úplně není, "jenom" velmi dobře udělaná kniha, řekl bych. Klidně by se dal na to téma napsat románek do červený knihovny, ale tohle takový není, autor neustále drží solidní úroveň - po všech stránkách. Četl jsem to rád. Jen to prostě pro mě není ten zázrak, no...

6 01.08.2022

Wow, ve svý době absolutně převratnej pohled na konec války! Bože, jak tohle tehdy mohlo vůbec vyjít?? Vždyť tam je otevřeně popsaný násilí proti Němcům, slavná Rudá armáda vylíčená jako houf zaostalejch mužiků atd. atd. No a je to samozřejmě po všech stránkách dobrý, jen tý Ireny je tam možná trochu moc...

6 07.07.2022

Prostě Zweig! Strhující vyprávění, které nelze odložit před dočtením. Četl jsem to v 16, dnes je mi 42, ale byl to pro mě takový čtenářský zážitek, že si ho dodneška pamatuju velmi živě. Ačkoli neškodilo by asi zkusit to po těch letech znovu... P. S. Teď běží na Vltavě Zweigův Joseph Fouché. A přesně to samé - dokonalá analýza charakterů a situací. Zweig byl naprostý génius s neuvěřitelnou schopností shrnování dílčích faktů ve strhující závěry jdoucí až na dřeň toho, o čem píše. A kromě toho humanista každým coulem. Jeho texty jsou prosyceny lidskostí. Stejně jako pohled jeho očí na některých fotkách. Prostě Člověk.

6 23.12.2020

Čte se to samo, skoro jako Patrik Hartl :-) Ale tohle je literatura, nejde tu o pobavení čtenáře, ale o to jít do hloubky různých lidských povah. Jen mi připadá, že to v nic moc nevyústilo. Závěrečné dovyprávění osudů jednotlivých postav už mi přišlo jako nastavovaná kaše. Ale o autorčiných záměrech nic nevím, můžu se zatraceně mýlit. A ještě jedna věc mi maličko vadila - občas drhnoucí čeština. Celkově ale vynikající čtení, poctivé čtyři hvězdy. A moc se těším na nějakou další Soukupovou :-)

5 10.02.2023

Triviální literatura ve svý nejryzejší podobě :-) Ale proč ne, taky posloucháme populární hudbu a ne jenom Mozarta a Janáčka :-) Jenom by asi byla velká škoda omezit se JENOM na takovýhle knížky, co se čtou samy, čas u nich frčí, ale kromě pobavení a odpočinku od vlastních problémů ti to nic nedá. P. S. Nemůžu si odpustit srovnání s M. Vieweghem. Je teď strašná móda na něj plivat, ale nemůžu si pomoct, přinejmenším jeho ranější knihy mají i skutečné literární kvality, ať už je to vynikající jazyk nebo rafinovaná práce s formou. U P. Hartla bych mluvil nanejvýš o příjemném živelném vypravěčství.

Má pravdu ten, kdo píše, že to není kniha pro každého. Po sto stránkách už asi tuším, co tím chtěl básník říct, ale prostě mě to nebaví. Podobně jako někoho nebaví Švejk, jinýho zase Pan Kaplan, co má stále třídu rád, holt každej máme jinej šálek čaje...