Dobře utajené housle

Nádherná kniha. Miluji Horníčkovy eskapády slov, slovní obraty, příměry, obrazy... Skutečná pastva pro mysl a srdce člověka, který se slovy a jejich řetězením zabývá celý život. Velmi osvěžující, vtipné a povznášející čtení.

Kousek, který dal název této sbírce, je odrazem celé knihy - lehká absurdita, nejdoucí však do výsměchu, naopak v laskavosti a jemnosti humorně bruslící tu po povrchu, tu rázem mnohem hlouběji.
Na každém fejetonu mě něco zaujalo, některé byly možné trochu slabší, ale jiné opravdu skvostné.
Třeba "Opuštěné byty". Ten potenciál prostoru, míjení se v něm, s prostorem samotným, s časem, s druhými, sám/sama se sebou. A co dělá prostor domovem?
A potom poslední dílo, "Chvála prvního kroku", z něhož si dovolím citovat:
"Všechno je zázračné při prvním kroku. Teprve další kroky, které jsou či zdají se být pouhým opakováním, mění zázračné ve všední a vedou nás končinami nudy. Neprávem. Jdouce dál a dál, stále se něčím stáváme. (...) I v životě by měl člověk jednoho dne spatřit věci jakoby poprvé a vídat je tak stále."
Ano, protože napoprvé je pro každý zážitek a každý pohled snadné být intenzivní, ať už v pozitivním nebo v negativním slova smyslu, ale co napotřetí, napodesáté, posté a dále, kde už ani nemáme šanci to spočítat? Tam je teprve umění přinést kouzlo jako z prvního okamžiku.

Roztomilé prozaické miniatury, k nimž se vždy rád vracím pro kouzelné nápady, jako jsou titulní housle, chorál v prádelníku anebo telegram pro psa. Jsou zde i slabší místa, kde se autor příliš rozfilozofuje a pozapomene, že není Karel Čapek, ale také geniální momenty, které mne rozsekají vždy, když si je před vnitřním zrakem vybavím: úlevný výkřik při přecházení silnice s dítětem, závěsné prkénko do vlaku a hlavně příchod na korzo s "myší" na provázku.

Dobře utajené housle pro mě byly trochu oříšek. Knihu jsem přečetla rychle, je krátká, čtivá a má svoje kouzlo. Je vidět, že autor umí psát a styl je opravdu příjemný.
Zároveň jsem se ale úplně nepotkala s jejím humorem. Vím, že je to hlavní prvek celé knihy, ale mně osobně spíš unikal. Často jsem měla pocit, že mi něco nedochází nebo že to prostě není typ humoru pro mě.
Neznamená to, že by kniha byla špatná. Spíš naopak, jen je hodně postavená právě na tomhle stylu, který si buď sedne, nebo ne.
Já jsem si z ní odnesla hlavně to, že je napsaná lehce a chytře, ale emočně mě úplně nezasáhla. Pro čtenáře, kteří mají rádi tento druh humoru, to může být skvělá kniha.
Za mě spíš průměr, ale rozhodně nelituji, že jsem si ji přečetla.

Za mně výborná knížka.Co dodat prostě PAN Horníček.

Posloucháno jako audiokniha načtená autorem. Hlas Miroslava Horníčka je velmi příjemný. Před dvaceti lety bych obsah povídek asi ocenila víc. Nyní, nevím jestli jsem větší cynik, ale přijdou mi rádoby moudré a trochu povrchní. A to při vší úctě k autorovi, kterého jsem poslouchala jako mladá v předscénách s Janem Werichem a zamilovala si ho jako pana Pécucheta. Asi nejvíc z celého poslechu mi utkvělo, že filozofové bývají často málo použitelní v běžném životě. Ve svém středoškolském věku bych bez váhání dala plný počet hvězdiček. Jen už mi není sedmnáct a povídky tohoto typu mě už neohromují.

Milovala jsem Miroslava Horníčka, jeho hraní a humor. Knížku mám moc ráda.

Nádherná kniha, napsaná skvostným jazykem moudrého člověka. Kniha, která potěší i pobaví laskavým humorem.

Výbornej Horníček. Mám rád též i jako audio. Poslechnuto několikrát.

První povídka je na ***** hvězd. Pak už trošku ústup, ale možná je to stářím knížky a mým nepochopením. MH byl velký člověk.

Knihu jsem objevila v knihobudce, řekla jsem si, že ji zkusím. Pan Horníček se mi líbil v seriálu "Byli jednou dva písaři", nepatřil do mých oblíbenců, ani nevím proč. Audioknihy nevlastním, ale jsem sběratelka gramodesek, tak léta vím, že existuje tato kniha i na gramodesce, ale nikdy jsem po ni "neprahla" a to se dá stále ještě lehce sehnat.
O to víc mě tato kniha mile překvapila. Je v ní nejen skvělý humor, ale i dost trefných, moudrých myšlenek, to jsem nečekala a už vůbec jsem si nemyslela, že se mi toto počtení bude tak moc líbit. Knihu určitě doporučuji a zapřemýšlím, jestli si to "elpíčko", přece jenom do své sbírky desek nekoupím :-)

Vynikající kniha, ráda se k ní vracím, jemný humor, krásná čeština.

Krásný humor pana Horníčka.

Tak tato knížka je opravdu povedená “jednohubka”. Pan Horníček psát rozhodně uměl. Knížka pobaví, pohladí na duši a přímo vybízí k tomu, aby ji čtenář četl znovu a znovu… Jsem si jistá, že se k “housličkám” v budoucnu vrátím. A ostatním čtenářům vřele doporučuji!

Kromě toho, že mě moc bavil laskavý a chytrý Horníčkův humor, jsem dospěla k přesvědčení, že manžel se synem musí mě a dceru určitě také podezírat z dobře utajených houslí. ;)

Dobře utajené housle jsou dalším krásným počinem Miroslav Horníčka, který vás vezme za srdce a náplní pohodu a klidným veselím.

“Mirku-život je příliš krátký, než aby se uklízelo!”
Pan Horníček je mistr slova, povídky jsou čtivé, příjemně strávené nedělní odpoledne s knihou.

Je to knížka, která se mi zapsala do srdce i do hlavy a ač už byla x krát někomu půjčena a já mezitím zapomněla, kde knížka je, vždycky se mi vrátila. "A jsou naopak věci, které k nám přilnou a kterých se zbavit nemůžeme. Vracejí se zas a zas, a třeba i proti naší vůli, vracejí se tak dlouho, až oblomí naši nechuť a zalíbí se nám". Jen tady nikdy nebyla nechuť, jen radost.

Jazykově je to parádní text, autor se slovy uměl zacházet jak na jevišti, tak v psané podobě a jeho čeština je bohatá a rozmanitá. Že by to bylo vyprávění laskavé, jak je v anotaci, to mi ani nepřišlo a že bych se u toho smála, až bych se za břicho popadala, to také ne.