Dobře utajené housle

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Soubor krátkých vypointovaných próz, v nichž autor v řadě humorných historek hovoří o umění manželského soužití a ohleduplných vzájemných vztahů.

https://www.databazeknih.cz/images_books/93_/93047/dobre-utajene-housle-93047.jpg 4.4193
Žánr
Fejetony, eseje, Humor, Literatura česká
Vydáno, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (45)

Kniha Dobře utajené housle

Přidat komentář
Sněžková
28. října

První kniha od pana Horníčka, kterou jsem četla. A doufám, že ne poslední. Laskavý humor, který je mi velice blízký, i pohled na svět v němž je vše od špinavých chodníků až po náruč milující manželky.

kralika
26. září

Milé, laskavé, pomalu plynoucí - to jsou kapitoly této krásné knížky.

"Muž napsané čte a posuzuje, žena prožívá a přejímá."

"Soudy se mění, svatost bývá tu přidělována, tu odnímána, a lidé občas odstraňují nejen své ukvapené názory na sochy, ale ukvapené sochy vůbec."

olga8832
29. srpna

Jsou knihy, které si ráda pomalu čtu a vychutnávám a ty Horníčkovy k nim patří.

mol378
27. července

Poklidné, laskavé, humorné, místy třeskutě vtipné, milé a moudré.

Tantalis
14. července

Laskavý humor, životní moudrost ve všednodennostech.

Petibrko
02. července

Přečtení jako tip ke čtenářské výzvě. Moc pěkné povídání o zdánlivě úplně obyčejných věcech. Plno laskavého humoru. Doporučuji.

vladkamudrova
29. května

Pan Horníček je mistr slova. Pobavila jsem se u jeho postřehů které se týkaly žen . Má nás přečtené.

ddkk
06. května

Skvostný jazyk, vynalézavé slovní hříčky, vtipné a květnatě vinuté historky, přechodníky (správně používané), pozapomenutá slůvka, umná slovní spojení … prostě - radost číst!

A tak jen pár citací páně Horníčkových:

"...Vidíte-li malou ženu, jak vynáší do třetího poschodí dva kbelíky plné uhlí, procitají ve vás ušlechtilé myšlenky a začnete uvažovat, zda byste jí neměl pomoci..."

"...Vzpomínám na jednoho hanáckého cukráře, u kterého jsme se zastavili cestou do Beskyd. Byl to mohutný člověk, jen o málo menší než jeho cukrárna, a bral nás jako své zákazníky až do chvíle, kdy zaslechl, kam jdeme. Pak se jeho vztah k nám rychle a zásadně změnil. Teď jsme byli oběťmi osudu, štvanci nic netušícími, chudáky, kteří se ženou vstříc útrapám a trýzním. "Taky jsem tam jednou byl," řekl s výrazem člověka, který vzpomíná na mrazivé peklo Tibetu. "Den. Pak jsem musel pryč. Tam jsem poznal, co je to hlad."...

"...Znám ženu, která jednoho jitra vyšla z domova, navštívila několik obchodů, pohovořila na ulici s několika známými a vrátila se v poledne domů. Zde pak zjistila, že ztratila část svého prádla , a to z horní poloviny těla. V obchodech ani na ulici se nesvlékala. Dodnes neví jak se to stalo a nesnaží se tomu porozumět. Jen člověk posedlý zlou pýchou by v takovém případě chtěl pochopit a vědět...."

A přidávám roztomilá tvarosloví, která se hned tak nevidí: … zprvu jsem se domníval, že jsem byl bacen do hlavy … vina je na straně praotcově, … jezdil i do míst, kde umyvadel se nepoužívalo,...nikdy jsem ještě neštěstí na horách nepotkal, aniž ono potkalo mne...

Co dodat? Nic než doporučit.

1