Julius a Albert
Miroslav Horníček
Nejrozsáhlejší próza Miroslava Horníčka vypráví formou humoristického románu o tom, jak a proč došlo k tomu, že se nenápadný staromládenecký knihovník Julius z Levého Brodu na prahu padesátky stotožnil se slavným francouzkým spisovatelem Albertem.
Přidat komentář
Podivná kniha. Začíná velmi slibně a člověk pořád čeká, co přijde. A ono nepřichází nic, nebo spíš, nic co by čekal. Jen je to pitomější a pitomější. Zhruba v polovině jsem měl chuť knihu definitivně odložit, protože mi její děj připadal nejen krajně nepravděpodobný ale navíc bez jakéhokoli smyslu a pointy. Ovšem vytrval jsem a dobře udělal. Nakonec to jakýsi nadhled a vtip bezpochyby má. Žádná velká sláva to ale taky není. V podstatě by to byla milá povídka o stárnoucím podivínovi, kdyby nebyla nepochopitelně natažená na rozsah celé (byť útlé) knihy. Kdyby se to seškrtalo a mělo to nějakých patnáct nebo dvacet stránek, bylo by to bezpochyby vtipné, pohotové a chytré. Horníček byl zjevně mistr malých forem a ty rozsáhlejší mu příliš nešly... Celkový dojem: 66%
Velké zklamání. Knihu jsem odložil asi po padesáti stranách. Zdálo se mi, že tam není žádný děj, hrdina nesympatický a všechno tak nějak utahané.
Mně se dílo líbilo a pobavilo. Svým sarkastickým přístupem a tématem mi připomnělo knihu Roucho pana de Balzac od Vladimíra Neffa!
Dočetl. Zmaten. Unaven. Jo nebo nebo? Bylo cílem napsat životní opus, vysmát se čtenářům, vydat ze sebe to nejlepší? Občas mám pocit, že pan Pecuchet byl Miroslavem Horníčkem a ne obráceně. Knihu jsem si, přes všechny výhrady, jak se dnes říká, užil. Četl jsem a slyšel Miroslava Horníčka. A radoval se ze života. Asi to chtělo ještě červené víno a francouzskou hudbu a proč by si i učitel nemohl představovat, že není učitelem, ale francouzským inženýrem, ...
To je opravdu slabé. Pan Horníček nebyl romanopisec. Skoro si člověk říká, jak někdo tak kultivovaný mohl vytvořit něco tak slaboduchého.
Tak tohle se zasloužilému umělci nepovedlo. A nebo vlastně ano. Nákladem 100 000 výtisků si autor přišel v roce 1989 na slušný peníz. Každopádně se ještě i dnes cítím podveden. Skončil jsem na straně 70 a knihu jsem odložil tam kam na věky patří - do kontejneru.
Co je to za pitomost nevím, ale ačkoliv si vzpomínám v jednom rozhovoru kdysi řekl, že se mu líbí Francie především Bretaň, tak jestli v té knize vzpomínal na Bretaň pokud ji tedy navštívil tak asi to nějaký význam má. Ale jinak se ztotožňuji s předchozím komentářem jedním slovem ,, nuda"
Je mi líto, že to musím napsat, protože Miroslava Horníčka mám rád, ale nemohl jsem se dočkat, abych už měl tu knihu přečtenou. Nebavila mě, pořád jsem čekal na nějaký ten humor, ale nedostavil se. Celkově to bylo čtení poměrně mdlé, text byl příliš upovídaný a děje pomálu. Bohužel. Podle textu na obálce, který je mimochodem dost scestný, autor vkládal do této své knihy nemalé ambice, i náklad je velmi vysoký (100 000 výtisků), podle mne ale očekávání zůstalo nenaplněno.Tím ale neříkám, že je to úplně špatná kniha, mne ale trochu zklamala.
Autorovy další knížky
| 1966 |  Dobře utajené housle |
| 1971 | Listy z Provence |
| 1980 | Jak hledat slunce |
| 1989 |  Julius a Albert |
| 1984 | Dobře utajené housle / Jablko je vinno |
Kniha Julius a Albert je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 45x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 52x |
| Chystám se číst | 13x |
| dalších seznamech | 1x |
Čekal jsem, čekal, jestli se ta kniha rozjede, a pár náznaků tam bylo, ale pak to zase usnulo. Buď jsem nepochopil nějakou skrytou hloubku, nebo tam žádná nebyla, ale dost jsem se nudil.