zdennyrakky

Přečtené 92



O smutných očích Hany Karadžičové
? - srpen 2021
O smutných očích Hany Karadžičové 1971, I. Olbracht (pseudonym)

V prvé řadě: velký dík autorovi, že žádné rituální krveprolití, ke kterému to zdánlivě směřovalo, se nakonec nekonalo. Perfektní, skvěle napsaná kniha se silným příběhem, to bezesporu. Občas se tam pro mě objevily nějaké nesrovnalosti, ale budiž. Spíš se nemůžu úplně srovnat s tím, že jsme opustili Polanu s pocitem vítězství a radostného očekávání šťastnějších zítřků v moderní atestické společnosti. Z toho optimistického podobenství jízdy z hor do roviny mě spíš mrazilo. Ale jinak vážně dobré, jen prostě ne na plných 5 hvězd.


Krakatit
? - srpen 2021
Krakatit 2009, Karel Čapek

Panečku, to byla síla. Vůbec si nevím rady s tím, jestli je to geniální román, nebo mistrovská slátanina. A dokonce ani s tím, jestli je to skutečně reakce na dobové politické okolnosti, nebo "ezoterická" próza k podpoře individuálního duchovního růstu (pro to by mluvil závěr románu, pro mě poměrně silný a přesvědčivý). Každopádně nejvíc ze všeho se mi líbily občasné momenty, které byly jako vystřižené z Čapkových povídek nebo z Devatera pohádek. Zkrátka pro mě Čapek stále zůstává především géniem drobných próz laděných do moudrého humoru. Až časem snad dospěju k Čapkovi coby tvůrci velkých závažných opusů.


Čeština pro učitele
? - únor 2021
Čeština pro učitele 2010, Jaroslav Hubáček

odpad!

Pokud Vás láká tento navenek pěkně vypadající svazek všech základních nauk o češtině, důrazně Vás před ním varuji. Jednotlivé kapitoly jsou vesměs špatně napsané, přetékají zbytečnostmi, zato leckteré opravdu podstatné věci si stejně budete muset dostudovat odjinud, a obsahují bezpočet nedomyšleností, matoucích vysvětlení i vyložených nesmyslů. A to vše, prosím, ve "vydání čtvrtém, upraveném". Například celá morfologie je jeden velký telefonní seznam slovních tvarů, ale to nejdůležitější, kvůli čemu vlastně morfologii studujete (tedy morfematická stavba slova), je tam vyloženo naprosto nedostatečně. Podobně slovotvorba: můžete se leda nadrtit pár pouček a nekonečný soupis slovotvorných kategorií a typů, ale na hlubší vhled zapomeňte, o slovotvorné analýze nemluvě (ostatně kapitola o slovotvorbě předchází morfologii - což je podobná zhovadilost, jako kdyby se v historii napřed probírala druhá světová válka a pak teprve první). Že je Čeština pro učitele knihou pro učitele, to byste mimo název a kapitolu o syntaxi vůbec nepoznali. A veškerá její tolik proklamovaná ucelenost? Ve skutečnosti si každý autor hrál na svém písečku, takže jednotlivé kapitoly na sebe nijak nenavazují ani neodkazují, občas si protiřečí, zbytečně se zdvojují, používají odlišných zkratek atd. A snad úplně největší výtka: nejsou tu vůbec žádná cvičení, natož úkoly s řešeními, takže bez dalších materiálů nemáte šanci naučit se zhola nic. Takže doporučuji: neztrácejte mraky času ani nervy s tímto paskvilem a rovnou si najděte něco jiného, lepšího, je toho spousta. P. S. Suverénně nejhorší a naprosto marné jsou zmíněné kapitoly o morfologii a slovotvorbě. Naopak u syntaxe, v zásadě dobře pojaté, by možná stačilo, kdyby si ji uvedené "recenzentky" skutečně přečetly a pomohly ji autorce vyčistit od nepovedeného a dotáhnout do použitelné podoby. Úvodní kapitoly o češtině jsou jakž takž, ostatně na tom není moc co zkazit, lexikologie dejme tomu taky (i tak se ale velmi vyplatí otevřít i jinou učebnici) a fonetiku/fonologii jsem nestudoval, takže tu ze svého hodnocení vyjímám.


Filosofská historie
? - leden 2021
Filosofská historie 2002, Alois Jirásek

Velmi příjemné, poetické čtení, má to atmosféru a vtáhne tě to do poloviny 19. století. Ale zase že by to byl vyloženě trhák... To nejdůležitější z celého příběhu - účast kluků v obraně Prahy - odbyto na pár stránkách. Najednou se tam objevil Špína v mnišské kutně a samozřejmě padl, což mi přijde jako trochu laciný literární postup. Postavy pěkně charakterizované, ale absolutně černobílé. A pokud jde o Jiráskovy pokusy o "humor" (které odnáší vesměs chudák pan aktuár), tak ten fakt nebyl jeho silnou stránkou. I toho vlastenčení (i ze strany autora) je tam občas nadmíru, ačkoli taková byla doba (1878). Naopak velmi silně a nenuceně na mě působil osobní příběh slečny Elis. Byla to vlastně jen okrajová linka celého příběhu, ale ve mně to zanechalo asi nejvíc z celé knihy. Takže i přes nějaké ty drobnosti, které jsem si dovolil výše zkritizovat, je to rozhodně fajn knížka, která stojí za přečtení i mimo rámec povinné četby. Jen ji proboha nenutit dětem ze základní školy, ať ji čtou nejmíň středoškoláci. P.S. Zdeněk Nejedlý byl kokot všech kokotů, ale v doslovu k Filosofské historii je v pohodě a leccos dovysvětlí, doporučuji také, máš-li nějaké starší vydání.


Šachová novela
? - prosinec 2020
Šachová novela 2001, Stefan Zweig

Prostě Zweig! Strhující vyprávění, které nelze odložit před dočtením. Četl jsem to v 16, dnes je mi 42, ale byl to pro mě takový čtenářský zážitek, že si ho dodneška pamatuju velmi živě. Ačkoli neškodilo by asi zkusit to po těch letech znovu... P. S. Teď běží na Vltavě Zweigův Joseph Fouché. A přesně to samé - dokonalá analýza charakterů a situací. Zweig byl naprostý génius s neuvěřitelnou schopností shrnování dílčích faktů ve strhující závěry jdoucí až na dřeň toho, o čem píše. A kromě toho humanista každým coulem. Jeho texty jsou prosyceny lidskostí. Stejně jako pohled jeho očí na některých fotkách. Prostě Člověk.


Hacknutá čeština
? - prosinec 2020
Hacknutá čeština 2018, Martin Kavka

Samozřejmě není to pro každýho, pro někoho je to silný kafe. Ale mě na tom baví právě ta výbušná směs intelektuálství (slovník má mnoho rysů seriózní lexikografické práce) a přízemnosti bez jakýchkoli hranic. A samozřejmě lidový tvořivosti, která taky téměř nezná hranic. A taky, jak tu někdo podotýká, jde i o sociální rozměr češtiny. Dozvíš se plno věcí, které z vlastního života neznáš, a naopak tu najdeš leccos svého a můžeš se nad sebou pozastavit. Musím přiznat, že pro mě bylo zdrojem určité sebereflexe heslo "cílový feťák". A že opravdu vtipné je sotva každé desáté či dvacáté heslo a že se mnoho opakuje? Je to přece jenom slovník, a ne nějaká prvoplánově "humoristická" knížka. P. S. Četl jsem to v podstatě zároveň s Velkým slovníkem floskulí od V. Justa. To je samozřejmě úplně jiná kniha, ale v něčem si nejsou úplně nepodobné... (pardon, floskule :-))


Kniha Rút
? - listopad 2020
Kniha Rút 1990, Hanns Cibulka

Mimořádná knížka. Nikam nespěchá, je to dějově prostý příběh prokládaný všelijakým jiným vyprávěním a esejistickými úvahami na různá témata. Plno fascinujících myšlenek, místy vysloveně poezie. Ocení zvláště milovníci Bachovy hudby, Goetha, archeologie, středověkého umění, hradů a raně novověké historie. A turisté - určitě se budou chtít podívat na Wartburg a do Durynského lesa. Velmi zajímavý pohled na Čechy a Prahu očima německojazyčného rodáka z Krnova. A mimo jiné už v roce 1978 píše: "..., naše planeta začíná stárnout. Již dnes dochází k ochuzení mnohotvárnosti života vymíráním některých rostlinných a živočišných druhů. My však jako očarovaní hledíme na ukazatele hospodářského růstu a pleníme při tom bezohledně surovinové zdroje, děláme všechno pro vyhubení života na Zemi a jednáme stále jednostranněji. (...) Rozhodující otázka nezní: Co může člověk očekávat od budoucnosti? nýbrž: Co musí člověk vyžadovat od přítomnosti? Co musí udělat, aby budoucnost jeho vnuků a pravnuků byla zajištěna?" Samotný milostný příběh je velmi komorní, cudný a plný zralé životní moudrosti. Téměř to žádný příběh není, nejsou v něm prakticky žádné dějové zvraty. Jak říkám, je to spíš kniha esejů a básní v próze než opravdová próza. Četl jsem na dobrou noc, vždycky stránku, dvě před usnutím. Chtěl jsem spěchat stejně málo jako autor. K podobnému účelu velmi doporučuji. Je to opravdu vzácná knížka. Tak proč jen tři hvězdy? Některé úvahy jsem nedal, ztrácel jsem se v nich a připadaly mi podivně rozbředlé. Občas se v knize objevily soudružské kecy, kritizující sice reálný socialismus, ale zároveň agitující k tomu, aby se dělal poctivěji, lépe. A to takovými těmi hnusnými prázdnými frázemi, které známe i z našich časů před rokem 89. Vůbec mi to nesedí k postavě, která je podle ostatních zápisků ve svém deníku hluboce duchovně, nebál bych se říct křesťansky založená. Ale co naplat, vysídlený český Němec Cibulka se stal dederónem. A byl to antinacista - a němečtí antinacisté velmi často tíhli ke komunismu (pokud se mýlím a někomu ubližuju, klidně se mnou polemizujte). Takže za to tohle jedna hvězda dolů. A druhá za ten konec. Ten příběh prostě nemá závěr. Autor ho na posledních stránkách utne tak, aby nemusel žádný závěr řešit. Překladatel v doslovu to vidí jinak, chápe to jako symbol atd., ale mně to prostě nesedlo. V každém případě knížku velmi, velmi doporučuji a přeju jí, aby se jí dodatečně dostalo čtenářské pozornosti, jakou si zaslouží.


Zapadlí vlastenci
? - listopad 2020
Zapadlí vlastenci 1974, Karel Václav Rais

No, upřímně, žádné veledílo. Banální příběh jako z červené knihovny, rozvleklý... Ale krásně vykreslené dobové Paseky nad Jizerou a okolí, z tohoto hlediska pro mě jako milovníka toho kraje opravdu velmi cenná kniha. Také hezky vylíčené postavy (samozřejmě černobíle, ale neva) a krásný a vtipný jazyk (farářovo neustálé "tuhle tohle" apod.). Jo, dalo se.


Na statku a v chaloupce
? - listopad 2020
Na statku a v chaloupce 1951, Vítězslav Hálek

Občas na hranici kýče a červené knihovny, ale dobře napsané a občas opravdu krásné myšlenky. Nelituju.


Vesnický román
? - listopad 2020
Vesnický román 1970, K. Světlá (pseudonym)

Povinná četba, sám od sebe bych se do Světlé nepustil. Ale překvapení: dá se to číst! Ba je to skvělé čtení, na 19. století rozhodně. Srovnatelné se světovou literaturou té doby. A pro mě, Liberečana, plné velmi zajímavých informací o kraji, který máme přes kopec. Stínání kohouta, vztah Podještědí k Liberci, k Žitavě, k Ochranovu, dobové reálie... Samozřejmě konec mě nasral, ale aspoň to neskončilo jako nějaký šestákový milostný román. A nutno říct, že celou dobu mě fest sral Antoš. Chudáček ubližovaná, Mirek Dušín, přitom sebestřednej hajzl. Zkrátka začetl jsem se, prožil jsem si ten příběh. Skvělé. Živá literatura, napsaná dosud živým jazykem. P. S. Teď se prokousávám Jiráskovým Temnem. Skoro o půlstoletí mladší kniha, ale jazykově asi tak o sto let starší. No uvidíme, třeba se taky začtu.


Úvod do studia literatury a interpretace díla
? - červenec 2020
Úvod do studia literatury a interpretace díla 1999, Aleš Haman

Strašný. Příšerný. Antiučebnice. Chaos. Blábol. Nevstřícnost vůči čtenáři a sadismus vůči začínajícímu studentovi češtiny, který se z toho má naučit na první zkoušku. Občas autor vysvětluje notoricky známá cizí slova, jako kdyby měl čtenáře za debila, občas zvrací naprosto nesrozumitelné shluky nevysvětlených odborných termínů. Přitom to má být ÚVOD do studia literatury, ne odborné dílo pro vystudované bohemisty. A nejvíc mě fascinuje, že tenhle pan profesor přes jazyk a literaturu neumí ani psát, ani pořádně česky. Vyhni se tomu, jestli můžeš. Malá ukázka: "... epická fikce nepracuje s elementy, nýbrž se segmenty. Jestliže poziční iterace a ekvivalence elementů v lyrice vede k simultaneizaci vytvářející komplexní konfigurace těchto elementů, pak epika pracuje s motivační implikací segmentů, která je zdrojem sukcesivity..." - WTF??


Žert
? - červen 2020
Žert 2007, Milan Kundera

Pro mě asi úplně nejlepší kniha ze všech, které jsem dosud četl. Jsem rád, že jsem ve škole kašlal na povinnou četbu a dostávám k těmto titulům až ve středním věku. Zrovna Žert bych dřív rozhodně nepobral. Těžko říct, o čem ta kniha vlastně je. Myslel jsem si, že hlavně o odvrácené straně budovatelského nadšení 50. let. Pak mi spíš přišlo, že o vývoji od stalinských padesátek k uvolněnějším šedesátkám. (A byly asi hodně uvolněné, protože když mohlo už tehdy toto vyjít...) V tom mě rozsekal autorův nadhled: padesátky jsou tu vykresleny tak, jako kdyby na ně vzpomínal s půlstoletým odstupem, a ne po patnácti letech! Ale ani o tom není jádro knihy. O čem tedy je? Možná o nástupu středního věku a o různém pohledu na svět a na život očima stárnoucích a očima nové mladé generace. Takhle mi to připadalo, když nastoupila na scénu slečna Brožová a všechny ty hrůzy prožité v 50. letech se najednou staly jakoby bezvýznamnými. Ale šlo se ještě dál, ještě víc do hloubky. Bylo to o zpětném pohledu na sebe sama a na vlastní minulost a o vyrovnávání s ní. O nesmyslnosti msty. Těžko to ale nějak shrnout, těch motivů je tam daleko víc a vytvářejí jakousi geniální polyfonii příběhů a významů, kde všechno do všeho zapadá, kde i nejrůznější zdánlivě nepodstatné okolnosti a detaily fungují jako velice výmluvné symboly toho, co chce autor vyjádřit. Neuvěřitelně zralá kniha. Neuvěřitelně formálně vyspělá - žádný příběh, který by někde začal, nějak se vyvíjel a nějak skončil. Prostě Kundera. Když začínáš číst, říkáš si, co z tohle bude. Je to zezačátku nemastný, neslaný, studený jak psí čumák, přitažený za vlasy. A pak se to pomaličku rozjíždí a nakonec tě to vezme tak, že se ti o tom i zdá. Jasně, i tady jsem měl slabší chvilky. Třeba "milostná" scéna s Helenou. Říkal jsem si, tohle už je moc, to se mu nějak nepovedlo. Jenže on to byl zase hlavně symbol, ke kterému se pak vracel a bez kterého by ta strhující fuga nefungovala. Zkrátka žádná slabší místa tam ve skutečnosti nejsou, všechno dává smysl a není tam ani písmenko navíc. Howgh.


Romance pro křídlovku
? - květen 2020
Romance pro křídlovku 1966, František Hrubín

Těch 77% tady snad nemůže být z jiného důvodu, než že tuhle knížku hodnotila i masa středoškoláků unavených povinnou četbou - jinak si to neumím vysvětlit...


Největší z pierotů
? - duben 2020
Největší z pierotů 2002, František Kožík

Smíšené dojmy. Občas strhující či neuvěřitelně dojemné. Občas nuda, místy k ukousání. Opravdu nevím, jestli jde o geniálně vystavěné dílo, nebo o propracovanou spekulaci s pocity čtenářů (a s vyprávěným příběhem, samozřejmě) a krasomluvu. Připomíná mi to Pucciniho opery s těmi velkými áriemi, při nichž jedno oko nezůstane suché a po nichž následují nekonečné aplausy (jako tady :-)). Geniální kýč, řekl bych. Věřím ale tomu, že zdejší patos není falešný, že to autor psal v roce 1939 opravdu ze srdce. P. S. Možná jsem jen neměl předtím číst Vzpomínky staré paruky, které jsou námětem tak podobné, ale zpracováním a vyzněním tak odlišné.


Hovno hoří
? - únor 2020
Hovno hoří 2005, Petr Šabach


Putování mořského koně
? - únor 2020
Putování mořského koně 2003, Petr Šabach


Vzpomínky staré paruky
? - únor 2020
Vzpomínky staré paruky 1966, Johan Fabricius

Absolutně nechápu, že jsem první, kdo tu hodnotí tuhle fantastickou knihu. Pravda, ani mně se nechtělo do životopisu dramatika 18. století. Zběžné prolistování ale dávalo tušit, že to nebude suchopárné čtení. A realita je taková, že jde o strhující příběh, neobyčejně životně vylíčený, a navíc zábavnější než leckterá "humoristická" kniha. (Tím se ostatně jen znovu potvrzuje, že nejlepší humor vzniká jako vedlejší produkt vážně míněného vyprávění.) Krátká ukázka: "Řekni mi alespoň, koho máš ráda: mě, nebo jeho?" "Tebe! Tebe! Nikoho jiného než tebe!" V ráži tohoto ohnivého argumentu prudce rozhrnula župánek a uchopila vášnivě jeden z prsů, jako by se ho dovolávala za svědka, že mluví pravdu. Bojoval jsem těžký boj. Prostě Goldoniho realita se neustále mísí s jeho divadelnictvím. A plno dalšího. Postavy jeho tatínka, maminky, Tonie, Nicoletty..., které si nemůžeš nezamilovat. Úroda životní moudrosti. Všudypřítomný italský temperament. Zkrátka "Bravo, Goldoni!" Respektive "Bravo, Fabricie a Olgo Krijtová."


Bez zpátečního lístku
? - leden 2020
Bez zpátečního lístku 1996, Didier van Cauwelaert

Fakt nevím, co si o tom myslet - jestli je to moderně pojatý dojemný příběh s pozitivním poselstvím, nebo tendenční slátanina. A takové momenty jako ten, kdy průvodkyně Valerie opustila zájezd a plynule přešla "k nám", anebo vůbec úloha sexu v celém příběhu (včetně "modlitby" za Jean-Pierra v podobě sexu Azize s Valerií) mi to vůbec neusnadňují. Nejvíc mi ale vadil pocit, že jsem knihou k čemusi vychováván, ba snad že vznikla přímo na nějakou politickou objednávku. Ocenění tou slavnou cenou mi smrdí tím samým. Opravdu nic proti výchově k toleranci, taky jsem v podstatě sluníčkář, ale knížku jsem si půjčil kvůli tomu, abych si početl, a ne abych se poddal nějaké edukaci jako při četbě školní čítanky. Ale koneckonců početl jsem si taky, tak aspoň ty tři hvězdy.


Královny nemají nohy
? - prosinec 2019
Královny nemají nohy 2000, Vladimír Neff

Příjemné čtení, zajímavé reálie, živoucí postavy a vtipný jazyk - toť pro mne vše. Zkrátka žádný zázrak, který jsem čekal podle komentářů. Nicméně chtěl jsem dát 4 hvězdy. Když se ale Petr stal vládcem Stramby, tak jsem začal mít pocit, že čtu úplně jinou knihu. On sám strašlivě zhloupl, začal se chovat a mluvit s prominutím jako kretén, a zároveň s tím pro mě neúnosně zhloupla i kniha. Opravdu ten bystrý mladík uvěřil, že papež je veselá kopa a jemu u něj všechno projde? Opravdu bylo nutné, aby se pokoušel ve Strambě realizovat utopistický komunismus? Opravdu bylo nutné, aby prosazoval materialistický světový názor a bojoval proti křesťanskému tmářství? Chápu, kniha je z doby nejtvrdší normalizace, ale teď, 30 let po listopadu, asi nemám úplně zapotřebí číst nějaké agitky. Chtěl jsem se pustit do druhého dílu triologie, ale ten závěr mi Petra dost znechutil... P.S. Všimli jste si, kolik je v knize nenápadných prasečinek a krutostí?


Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky)
? - srpen 2019
Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky) 2013, J. R. R. Tolkien

Pro mě bez nějakého hlubšího obsahu, prostě pohádka. Občas mě zamrazilo z různých krutostí ve jménu "dobra". Každopádně parádní prázdninové čtení. A prima český překlad.


Mudrc, surfař a byznysmenka
? - červenec 2019
Mudrc, surfař a byznysmenka 2011, Robin S. Sharma

Kniha nabitá neobyčejně inspirativními myšlenkami. Jedna z nejlepších "motivačních" knih, které jsem kdy četl. A vše vlastně docela příjemně zabaleno do "příběhu", samozřejmě se skutečnou beletrií to nemá nic společného, např. "dialogy" jsou otřesné. Ale kvůli tomu se tahle kniha rozhodně nečte, takže nemám problém hodnotit ji jednoznačně pozitivně.


Veteráni
? - červenec 2019
Veteráni 1981, Eric Lambert

Překvapivě drsná válečná kniha, zřejmě proto, že autor podobné masakry sám zažil. Tedy nesmírně autentická, bravurně napsaná (v českém vydání jistě i zásluhou překladatele), občas hluboká a silná, občas poněkud "výchovná" (otec - šmelinář, který nakonec "prozře"). Autorovo "levičáctví", zmiňované v některých předchozích komentářích, mi tu fakt nevadí. Každopádně velmi doporučuju.


Dětství ve Slezsku
? - červen 2019
Dětství ve Slezsku 1979, Ilja Hurník

Prostě Ilja Hurník. Pro mě mnohem větší spisovatel než skladatel. Knížka je plná úžasných vzpomínek a jedinečných reálií zmizelého meziválečného Ostravska. A hlavně plná hurníkovské poezie. Bez přehánění - jedna z nejkrásnějších knížek, které jsem kdy četl. (A pro mě navíc inspirativní, i co se týká hudby, mám k tomuto světu dost blízko...)


Dobře utajené housle
? - duben 2019
Dobře utajené housle 2005, Miroslav Horníček

Některé texty neuvěřitelně vtipné (právě o těch utajených houslích, o balení umyvadla aj.), jiné se musejí trochu vydržet nebo přeskočit. Nicméně pro mě zásadní kniha. Vždycky když my s tátou (25-30 let zpátky) už jsme dávno čekali před domem, máma si dávala na čas a táta vždycky říkal, že "hraje na housle". Už vím naprosto přesně, jak to myslel :-)


Nezbedné pověsti
? - duben 2019
Nezbedné pověsti 2000, V. Čtvrtek (pseudonym)

Sprosťárničky. Ale i tak typický Václav Čtvrtek: příběhy příšerné, ale vyprávěné tak nádherným a vtipným jazykem s tak neuvěřitelnou slovní zásobou, že za to Čtvrtka musíš milovat. "A když dopočítal, z radničního komína pšouklo, jako když si andělíček zapomene vzadu postavit vartu." No prostě Čtvrtek :-)


Terapie
? - březen 2019
Terapie 1996, David Lodge

Omlouvám se všem nadšeným, ale podle mě blábol. Jistě, místy i velmi vtipný (příprava na operaci), místy dojemný, ale jinak - podle mě - vychrlený jako jedna z mnoha autorových knih, podivně smontovaný (ty příběhy psané jakoby jinými postavami napsal, jak se nakonec ukáže, sám Balda, což absolutně nedává smysl - kde mohl tento omezenec vzít jejich zcela odlišné verze příběhů?), rádoby hluboký (ta věc s Kierkegaardem a s cestou do vlastní minulosti - celé je to ale naprosto scestné, co se psychologie a psychoterapie týká, je autor úplně mimo). Ještě víc sexu než v jiných "lodžovkách", obávám se, že se v tom pán poněkud vyžívá. Tak nějak mi připomíná našeho Viewega. I tím, jak do knih efektně (což nemyslím lichotivě, myslím prvoplánově pro efekt) promítá svou literárně vědnou erudici. I, nutno přiznat, mimořádnou čtivostí (mimo některé rádobyfilosofické tirády a citace), během nemoci jsem to slupnul jako malinu. Ale nezůstane z toho ve mně mnoho. Samostatnou kapitolou je české vydání. Do háje, to nakladatelství nemá redaktory? Nekonečně překlepů, chyb, mě/mně v polovině případů špatně, čárky ve větách umisťovány zcela nahodile, stylistické prasárny, spousta zbytečně explicitních či jinak nevhodně volených výrazů apod. Velká škoda, protože nebýt těchto nedostatků byl by český překlad prima - široká slovní zásoba, spousta vyloženě vtipných českých obratů... No, nakonec jsem měkkej jako vždycky, dávám 3 hvězdy...


Na jih od hranic, na západ od slunce
? - únor 2019
Na jih od hranic, na západ od slunce 2008, Haruki Murakami

Občas možná malinko na hranici červené knihovny, každopádně perfektní knížka. Přeloženo do skvěle čtivé češtiny. Stylisticky ne úplně dokonalé věty rád odpustím, co mi vadilo trochu víc, byly většinou špatně umisťované čárky ve větách. To nemá sakra slavný Odeon redaktory ovládající pravopis?


Veselice aneb Kostlivec ve skříni
? - leden 2019
Veselice aneb Kostlivec ve skříni 1975, William Somerset Maugham

Kolega Marvan00 píše, že Driffildovým předobrazem byl evidentně Thomas Hardy. Myslela si to asi už spousta lidí dřív, protože autor to v předmluvě dosti výmluvně vyvrací. Což samozřejmě neznamená, že to tak není :-D Nicméně pro mě ta kniha není ani tak o nějakém mrtvém spisovateli, jako hlavně o živoucích lidech kolem něj a nejvíc o Růžence. Ostatně komu jinému patří závěr knihy než právě jí? Našel jsem tuhle věcičku ve sběru a vzal si ji s sebou do tramvaje, protože jsem neměl zrovna nic jiného ke čtení. Nesympatická předmluva, nic moc začátek knihy a její nízké hodnocení zde mě pak nijak memotivovaly, abych ve čtení pokračoval, leč učinil jsem a dobře jsem udělal, od prázdnin v Blackstablu mě to začalo obrovsky bavit (chytla mě atmosféra anglického pobřeží) a bavilo mě to pak čím dál víc až do konce. Absolutně jsem neměl v úmyslu dát tomu 5 hvězd, protože nejvyšší hodnocení si šetřím na ty úplně top knihy, ale prostě nemůžu jinak, i tahle si je zaslouží - je neuvěřitelně poanglicku zábavná (kdo to tu psal, že autor humorem šetřil??), inteligentní, moudrá, hřejivě lidská... A dalších 5 * za vynikající češtinu, do níž byla převedena!


Neviditelný
? - prosinec 2018
Neviditelný 2006, Jaroslav Havlíček

Nečtu, poslouchám jako rozhlasovou inscenaci. Neuvěřitelné!!!!!!!!!


Můj strýček Oswald
? - prosinec 2018
Můj strýček Oswald 2002, Roald Dahl

Největší prasárna, jakou jsem kdy četl. Velké překvapení, že Dahl napsal něco takového - že byl ochoten zajít ještě o dost dál než třeba ve slavné Velké rošádě. Když ale přistoupíš na to, o čem ta kniha je, a dohodneš se sám se sebou, že ti to nevadí, fantasticky se pobavíš. Pravda, je tam i dost primitivních vtípků, vlastně úplně obyčejných dvojsmyslů; převažuje ale velmi inteligentní humor, zvláště v té části knihy, kde Yasmin naštěvuje jednoho génia za druhým. Jako člověka, který studoval hudební vědu, mě asi úplně nejvíc pobavilo jméno Arnolda Schönberga na seznamu zamýšlených "dárců" semene; škoda, že tahle návštěva nakonec popsána nebyla. Taky epizoda s Puccinim byla hodně vtipná (jediný nepotřeboval puchýřníka :-)). Rozhodně nejvíc na knize oceňuju, jak ji Dahl dokázal vygradovat. Jedna historka za druhou, ale ani vteřina nudy, pořád se dělo něco zajímavého. Jo, a ještě jeden pozoruhodný moment - úcta k velikánům: když Yasmin odchází od Renoira či Moneta, je to téměř dojemné. (Proust, Shaw a někteří další "šašci" ovšem dopadli trochu hůř :-D). Ještě krátce k překladu. Převedeno do perfektního vyprávění v češtině, podle mě na úrovni Jaroslava Kořána, nechce se mi věřit, že jinak ten člověk překládá skoro samé blbosti typu Batmana. Jen mohl přitlumit některé výrazy - "píchat" apod., to tam být nemuselo, kniha v těch místech pozbyla typické dahlovské elegance, se kterou dokázal psát i čuňárny. Naopak práce redaktora, byl-li vůbec nějaký (mám na mysli vydání z 90. let), mizerná, nechal tam mraky chyb všeho druhu. Škoda, ale za to Dahl nemůže. Samozřejmě je škoda číst takovouhle literaturu doma, ale cesty metrem s ní ubíhaly nanejvýš příjemně. Jako odpočinkovou knížku naprosto doporučuji.


Diogenés v sudu
? - prosinec 2018
Diogenés v sudu 1985, Hana Doskočilová

Jedna z mých nej dětských knížek - přečtena milionkrát a leccos, co v ní je, dodnes vím jen díky ní.


Smích ve tmě
? - listopad 2018
Smích ve tmě 1993, Vladimir Nabokov

Nabokov, stejně jako Kundera, mi není ani trochu lidsky sympatický, ale MUSÍM uznat, že byl opravdu mistr pera, kniha je výborně napsaná (přitom - pokud se nepletu - v rámci Nabokovovy tvorby jde o relativně nevýznamné dílečko). Naprosto nesouhlasím s autorkou komentáře, že postavy nejsou psychologicky propracované. A nesouhlasím ani s tím, že je to temná kniha bez naděje. Prostor pro ni tu podle mě je, záleží ovšem na čtenáři. A konečně, i sympatické postavy by tu byly, co třeba Paul? Na druhou stranu, nevím, jak trvalé dojmy ve mně z té knihy zůstanou, jestli jsem si z ní něco podstatného vzal...


Zázračný úklid v hlavě – Kouzlo nehrocení
? - říjen 2018
Zázračný úklid v hlavě – Kouzlo nehrocení 2017, Sarah Knight

odpad!

Stačilo mi nalistovat kapitolku KDY JE NA MÍSTĚ RANIT NĚČÍ CITY a přečíst si radu, co říct člověku ve Starbucks ve frontě před sebou, který si nedokáže rychle vybrat, zatímco já regulérně pospíchám: "Hele, jste snad krátkozraký? atd." Jiné rady nejsou o mnoho lepší. Kniha vysloveně učí, jak se stát buranem, hovadem. Jak si vygumovat mozek z hlavy. A říká tomu "zázračný úklid v hlavě, kouzlo nehrození." Podle mě absolutní odpad.


Názory na vraždu
? - září 2018
Názory na vraždu 2003, Michal Viewegh

Stejně jako byl kdysi Viewegh v módě, dneska je v módě jím a jeho knihami pohrdat. Jistě, z řady důvodů se to tak trochu nabízí, je to kontroverzní spisovatel, ale upřímně, jeho knížky nejsou špatné a najdou se mezi nimi i vysloveně výborné. Spíš ty ranější, podle mého názoru. Tohle má být jeho knižní prvotina a podle mě patří k těm vůbec nejlepším. Kdo ji kritizuje za slabý příběh, ten ji myslím naprosto nepochopil a nic si z ní nevzal. Je to především lyrická kniha o mládí a o životě na malém městě.


Lekce tvůrčího psaní
? - srpen 2018
Lekce tvůrčího psaní 2005, Michal Viewegh

Prostě Viewegh - řemeslně dobré, vlastně docela chytré, literárně a jazykově poučené, zábavné, dokonale čtivé, nechybí prasárny, hraje si se čtenářem a trochu ho oblbuje, místy opravdu dobré, místy slabé (ke konci katastrofa) a evidentně psáno pro kšeft. Rozhodně žádné dílo, které by vstoupilo do dějin literatury, ale do autobusu fajn. Jo, oceňuju práci s formou, je to opravdu maximálně sevřená novelka.


Šperhák
? - srpen 2018
Šperhák 1996, Rudolf Čechura

Nadšen. Ne úplně od prvních stránek, ale postupně čím dál víc. Absolutně doporučuju jako snadnou a humornou četbu, která je současně mistrovsky napsaná (žádný brak), a hlavně o něčem vypovídá - o dobách, které ve skutečnosti ani trochu veselé nebyly. Jen ke konci to bylo slabší, už zbytečně moc sprostých slov a vyprávění trochu natahované, a závěr podle mě vysloveně špatný. Ale všechno to předtím bylo tak dobré, že zůstávám u 5*.


Rychle než to zapomenu...
? - červenec 2018
Rychle než to zapomenu... 1990, Jan Burian

Vzpomínkové knihy moc nečtu. Tahle je ale naprosto parádní. Málo se vytahuje, spíš si dělá sám sebe srandu. O jiných lidech píše uctivě. Občas je hodně, hodně vtipný, přestože píše o neveselých časech. A hlavně, napsal to v 80. letech do šuplíku, takže předpokládám naprostou otevřenost a pravdivost.


Jedenáct
? - květen 2018
Jedenáct 2012, Mark Watson

Rozhodně příjemná kniha a současně k zamyšlení. Extrémně dobře se čte, šikovná k využívání času stráveného např. v autobuse či nějakým čekáním. Přeložená do pěkné češtiny. Na druhou stranu příběh dost umělý, klíčová otázka knihy týkající se míry zodpovědnosti jedince za jiné lidi řešena dosti povrchně a nakonec tak nějak zametena pod stůl a závěr vysloveně zoufalý - když autor neví, jak příběh uzavřít, nechá hlavní postavu tragicky zemřít. Takže z původně zamýšlených 4* nakonec sešlo. Zkrátka příjemný literární popík, ale nic moc víc...


Most přes navždy
? - březen 2018
Most přes navždy 1998, Richard David Bach

Nesdílím zdejší nadšení pro tuto knihu. Začátek se mi líbil velmi, ale jinak mi to čím dál víc připadá jako užvaněná pseudoduchovní slátanina a nastavovaná kaše. Díky čemu se tohle dílko stalo kultovní knihou?


1