Krakatit

od:


KoupitKoupit eknihu

Čapkův román Krakatit (časop. Lidové noviny, 25. 12. 1923 15. 4. 1924, O. Štorch-Marien 1924) vychází z obdobného vynálezu, jaký autor popsal v Továrně na absolutno. Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou "krakatit"; nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami. Prokop si uvědomí dosah svého objevu vlastník krakatitu by se mohl stát vládcem světa. Uvědomí si to i jiní a pokoušejí se Prokopa o vynález připravit. Část vzorce získá bývalý Prokopův spolupracovník Tomeš a snaží se výbušninu vyrobit také. Prokop svodům odolá, vzorec neprozradí a ke konci je svědkem tragického výbuchu laboratoře, v níž se Tomeš pokoušel výbušninu připravit. Prokop, blouznící v horečkách, se na závěr setkává s pohádkovým stařečkem-bohem a přijímá od něj smiřující poselství o dobru a nutnosti dělat pouze věci prospěšné lidem....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/68_/688/krakatit-688.jpg 41203
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Millennium Publishing
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (114)

Přidat komentář
possekre
předevčírem

Jedna z mých milovaných knih. Jedna z těch, které mě přivedly ke sci-fi. Napadá mě, že je čas si ji zase po letech přečíst :).

Sajdak
05. prosince

Mám ráda Čapkův styl psaní a vypravování, takže jsem z knihy nebyla nijak zklamaná. Co mě však překvapilo, byl děj knihy. Než jsem si knihu přečetla, myslela jsem, že to bude laděné více do sci-fi žánru a příběh bude více "výbušný". Proto mě velmi překvapily příběhy o lásce. Na knize mi trochu vadilo, že Prokop nebyl nikde dobrovolně, tudíž se těžko odhadovalo, jaké je ve skutečnosti povahy.
Celkově se mi však kniha líbila a opravdu bylo nad čím přemýšlet...:)

Marekh
08. listopadu

Hlavní postavou je inženýr Prokop, který objeví třaskavinu, která by mohla zničit celý svět. Třaskavina je však odcizena a Prokop prochází různým prostředím, ve které potkává lidi, kteří se chtějí zmocnit třaskaviny za každou cenu. Prokop se seznamuje s několika ženami, ke kterým pociťuje lásku. Jeho city jsou nestálé, poněvadž když se vzdálí od jedné ženy, navazuje vztah s jinou ženou a na tu předchozí zapomíná. Kvůli lásce by byl ochoten předat třaskavinu jiným lidem. Tyto Prokopovy vlastnosti byl viděl jako negativní. Závěr knihy je téměř pohádkový, neboť se potkává se staříkem, který mu ukazuje cestu, jakou by se měl vydat. Humanistickou myšlenkou je dělat malé věci "dobré lidem".

Upřímně jsem si myslel, když jsem začínal číst tuto knihu, že se více poveze na vlně sci-fi, neočekával jsem takový děj v této knize. Kniha byla náročnější na četbu, nad některými popisy jsem se musel více zamyslet, je to kniha u které se musí více přemýšlet. V knize se nachází také romantické linka, humorné okamžiky (např. když se Prokop snaží utéct z opevnění, kde je zadržován nebo když se zjistil skutečný původ princezny - tatarská pýcha aj.). Tyto události mi připadaly legrační. Zajímavé byly také popisy snů, které působily na mě hrůzostrašně.

Myslím si, že kniha stojí za přečtení, nicméně čtenář musí číst pomaleji a pozorněji, aby dokázal vstřebat všechny myšlenky, které se v knize nacházejí.

Oceňuji na tomto vydání knihy, že byla vytištěna velkými písmeny, dobře se četla.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Člověk nemá být šťastný; to ho změkčuje, víte? Pak se mu zdá všechno ostatní zbytečné, malé... a nesmyslné. Nejvíc... nejvíc udělá člověk ze zoufalství. Ze stesku, ze samoty, z ohlušování.

Lidem jsi ublížil. S rozumem bys to nedělal, musí být rozum; a člověk musí myslet, k čemu je každá věc. Třeba... můžeš stovku zapálit, nebo zaplatit, co jsi dlužen; když zapálíš, je to jako větší na pohled, ale... Stejně to máš se ženskými..

Člověk... má víc myslet nežli cítit. A ty jsi se hrnul do všeho jako střelený.

Kdyby to nebylo v tobě, nebylo by to v tvém vynálezu. Všecko dělá člověk sám za sebe.

sgjoli
03. listopadu

Myšlenkově zajímavé dílo, které budí rozporuplné reakce. Místy se to může zdát nesmyslné, nepochopitelné (když je Prokop nemocen a mysl mu bloudí bůhvíkde). Ale mně se kniha hodně líbila. Člověk tak nějak asi musí číst mezi řádky a hledat tam ty významy. Je to dost symbolistní dílo, které ze strany čtenáře vyžaduje jistou spolupráci (ne jen styl čtení „rychle přelouskám a hotovo“). Nad knihou je občas potřeba se pozastavit a trochu přemýšlet nad těmi významy skrytými mezi řádky. Ale chápu, každému holt sedne něco jiného. Za mne plný počet hvězd. :)

sarka45
13. září

Karla Čapka mám ráda. Ale toto nebyl můj šálek kávy. Standardně musím pochválit jazykovou stránku, v tom je pan Čapek pro mě prostě nedostižný. Ale příběh ani forma mě nezaujaly. Prokop mi byl nesympatický a moc mě nebavily jeho citové "avantýry", v podstatě se "osudově" zamiloval do každé ženy, kterou v románu potkal. A závěr se staříkem byl také zvláštní. Hlavní myšlenka jasná, ale jinak jsem pana Čapka tentokrát asi moc nepochopila.

adramelech
06. srpna

Jedno z lepších Čapkových děl. Kdysi se mi velmi líbilo, ale dnes už bych tu knihu asi znovu nečetl.

zuzka894
27. června

Nevím co si mám o knize myslet. Na začátku mě to chytlo, četla jsem jak hladová a pak...v Balltinu....nuda nuda nuda. Někdy jsem četla, ale vůbec nevnímala co čtu, nedávalo to smysl. Pochodové myšlenky pana Prokopa jsem nepochopila ani po přeečtení knihy. A ty tečky.....slovo.....slovo....atd. To neuměl mluvit? No, bylo to těžké dočíst tuhle knihu.

Jacck
12. května

Tak toto bylo něco. Má první kniha od Čapka. Ještě ve 4/5-nách knihy jsem byl rozhodnut dát tomu max 3 hvězdy, protože mi to přišlo nesmyslné. Četlo se to jak kdyby byl autor nebo spíš možná Prokop na LSD tripu. Málokdy mne nějaká literární postava svým chováním iritovala jako Ing. Prokop v této knize. Choval se jak mužská hysterka. Nejprve sbalil na začátku knihy teenagerku Anči, pak se najednou sebral a odjel do Prahy, kde hledal nějakou dámu se závojem, o které ani neveděl jak vypadá, ale miloval ji, pak odjel do Beltinu, kde se do něj zamilovala princezna a Prokop se celou dobu choval jak naprostý pitomec. Nedávalo to žádný smysl a vypadalo to jak hodně špatný román z červené knihovny. Naštěstí se všechno vysvětlilo až nakonec při rozhovoru s pánem bohem, kdy z toho vyplynulo, že to všechno byly projekce Prokopova nitra a ty postavy a ty vztahy byly symbolické. Např. princezna symbolizovala pýchu, dáma se závojem lásku, která ještě nemá konkrétní tvář. Stejně tak Krakatit je pouhý symbol pro ctižádost a ambice. Většinou se uvádí, že kniha pojednává o tom, že se snaží varovat před zneužitím vědeckého vynálezu. Lidé co to vnímají takto dle mého četli jinou knihu nebo ji prostě nepochopili. Jinak se jedná o první knihu tzv. magického realismu, jakou jsem přečetl.

ollalla
29. dubna

Z této knihy jsem popravdě zmatená. Právě čtu 283 stranu a myslím, že to nedočtu. Některé pasáže, třeba když má ''halušky'' jsou zábavné a čtou se rychle, ale některé jsou zdlouhavé a nezáživné... Tato kniha mne vcelku zklamala.

Liwilterhage
04. března

Zase jedna z knih, kterou jsem dočetla jen díky tomu, že jsem asi tak od půlky doufala, že to konečně začne dávat smysl.
Nevím, jestli to bylo mnou, ale jednoduše jsem nepochopila smysl této knihy, kdy se hlavní postava Prokop choval poněkud zvláštně a já doufala, že si konečně ujasní, koho vlastně chce a o co mu v životě jde.
Dějové linie byly poněkud zvláštní a přišlo mi, že je ani nic moc nespojuje. Prokop si stanovil vždy určitý cíl (doručit dopis, najít Tomše, najít dívku), ale vlastně se svého cíle nikdy moc nedržel, a pak vše působilo divně. A o krakatit v té knize ani vlastně moc nešlo.
Od půlky jsem skrytě věřila, že se ukáže, že se mu vše zdálo v horečce, tak by existovalo alespoň nějaké ospravedlnění.
Avšak bohužel se tak nestalo, a tak závěrem se z toho pro mne stala jen další kniha, kterou si mohu dát do přečtených.

gubesh
20. února

Velké, ambiciózní, napínavé dílo Karla Čapka, ještě z jeho rané tvorby. Kniha je plna silných motivů, střídají se pasáže z hrdinova osobního (sexuálního) a pracovního života, které se navzájem až nečekaně ovlivňují. Velkou myšlenkou tohoto díla je zneužití vědeckého pokroku ve válce, tudíž k destrukci a vyvražďování, znázorněno na Krakatitu, což je smyšlená třaskavina. A v jistém smyslu alegorie atomové bomby, čímž Čapek dokazuje svoji nadčasovost.
V knížce se několikrát změní prostředí i postavy, každá pasáž přitom má něco do sebe. Nechybí český folklór, Praha, vědecké laboratoře, vojenské podniky, sny. Právě horečnaté sny jsou napsány velice autenticky, mistrovsky.
Prokop, tedy hlavní hrdina, prožije románek s tak odlišnými ženami, jako je naivní děvče z vesnice, nebo paličatá princezna. Celé je to velmi pěkně napsané. Čte se to celkem lehce, určitě je to jednoduší, než třeba Válka s mloky.
Dávám 5/5*, doporučuji vřele.
P.S. Zajímalo by mně, jak moc jedna z postav, vesnický doktor, byla podobna tatínkovi Karla Čapka.

dennie3
10. února

Můj první román od Čapka, určitě ne poslední. Kniha má spád, je dobře napsaná, jazyk je srozumitelný, přestože je téměř století starý, myšlenka je zajímavá a čím dál tím více důležitá. Krakatit nezklamal, a navíc předčil očekávání.

RamonVarga
06. února

Skvělá utopie mistra české knižní tvorby.

DracoMalfoy
11. ledna

Ačkoliv je pan Karel Čapek rozhodně spisovatel s velkým S, Krakatit se mi moc nelíbil. Zápletka byla úžasně promyšlená a samotný příběh působil jako logická, a vcelku uvěřitelná reakce na vymyšlení takovéhoto prášku, ale nedokázala jsem se do knihy začíst. Víte jak, nepřejela jsem díky ní zastávku vlakem, nebo že bych nad ní tak moc přemýšlela, až bych nastoupila do špatného autobusu. Ne. S jakým chaosem je ten román psaný, vlastně se ani za sedm stran neposunete a hlavní postavu - Prokopa-, která se tam motá a motá, nepochopíte nejspíš nikdy. Do posledních řádků si říkáte, že jste vlastně čekali něco úplně jiného. Přesto si myslím, že pár myšlenek, které v knize byly, jinde budete těžko hledat, a že Krakatit do sebe něco má a že si zaslouží přečtení.

Delirium
17.12.2017

Tedy... nic extra, za mne. Možná jsem očekávala moc- četla jsem toto dílo aniž bych si četla recenze, protože když čtete knihu od někoho jako je pan K. Čapek, zřídka kdy to potřebujete. Ale hleďme- nejvíc se mi tam líbily ty zmatené scény, kdy měl Prokop halucinace. Četlo se to opravdu těžce a pomalu.

B4LU
13.12.2017

Po přečtení Čapkových Povídek z obou kapes a Války s mloky jsem byl přesvědčený, že se jeho díla čtou skoro sama, a když jsem v knihovně objevil nové vydání této knihy, řekl jsem si, že si aspoň doplním znalosti.
Po 70 stranách (což je zřejmě maximum, jakého jsem zde schopen dosáhnout) mám jasno - ne, nedoplním. Pochopil jsem (asi), co má být hlavní myšlenkou, a fascinuje mě fakt, že Čapek v podstatě popsal atomovou bombu deset let před jejím vznikem... ale neskutečně zmatený a nelogický děj (lépe řečeno počínání postav) čtenářský požitek zcela kazí. Pokud si vybíráte od Čapka první knihu k přečtení, vyberte si něco jiného, vážně.

faba
18.11.2017

To byla první kniha od K. Čapka, kterou jsem přečetl. A od té doby na něj nedám dopustit. Četl jsem snad všechno co napsal... Tento román překračuje hranice žánrů literatury. Najdete tu všechno. V době kdy jsem to četl poprvé jsem byl úplně pohlcen a něco tak napínavého jsem do té doby nečetl.

B-artX
04.10.2017

Jako.. zas tak úžasný to nebylo. Čapka miluji, a tak jsem se pustil do dalšího jeho díla, po Válce s mloky či Povídek z jedné kapsy jsem byl dost nahypován na další dílo tohoto mistra a ono jako nic. Nejlepší část byla zcela jistě "Prokop partyzán", u té jsem se skvěle nasmál. Zbytek byl takový.. jako nic moc.

jaste
28.08.2017

Bohuzel se musim priklonit k negativnim komentarum. Od maturity, coz uz bude dobrych patnact let jsem pana Capka necetla a tak trosku jsem mela pocit, ze mu to dluzim. Proto vyber knihy starsi nez ctenar, kterou jsem mela splnit v ramci ctenarske vyzvy, byl jasnou volbou. Tema sice velmi nadcasove...ale to bylo tak vsechno. Hrdina se choval jako blazen, mel pletky s kazdou kterou potkal, k tomu postava Boha a Dabla na konci knihy...a dilo zkazy dokonano.

LynxLynx
14.07.2017

Nejlepší kniha jakou jsem kdy četla. Najdu v ní totiž snad všechno, od sci-fi přes romantiku, drama, popis vesnické idyly až po filosofické úvahy, takže je to spíše taková postmoderna.
Díky téhle knize jsem si zamilovala dílo Karla Čapka a nedám na něj dopustit.

Stolda
05.07.2017

Po dlouhé době jsem se vrátil k Čapkovi, nepochybně i proto, že začínáme balit na dovolenou a já v naší knihovně hledal, co s sebou na tu dobu podvečerního relaxu a klidu, kdy vnučky budou spát a my dva s partnerkou budeme debatovat o knihách, v klidu a v pohodě, bez pracovního stresu. Letos dovolenové čtení vyhrála Čapkova Válka s mloky a to jen proto, že Krakatit mi padl do ruky dříve, nežli Válka. A musím se opět opakovat. Při čtení knih pana Čapka žasnete nad jeho předvídavostí, bojíte se budoucnosti a jste rádi za ucházející přítomnost. Víc neprozradím, spojlery nesnáším a krom toho si myslím, že číst Čapkova dramata, to je snad naše národní povinnost.

Hadrna
31.05.2017

Tak, Krakatit, mě samotnou překvapilo jak mě ta kniha nadchla. Autor si mě získal svým vypravováním, typu, když člově je zaskočený, tak koktá, to znamená, rozděluje slova, to platí i když je popletený atd. Pak se mi strašně líbily scény milostné, na scénách bylo přesně vidět co Prokop cítil a jaký boj se odehrával v jeho těle. Knihy jsem se chopila díky maturitě, ale jsem za to vděčná, už se těším na bílou nemoc :)
Přeji krásně počteníčko NH

amaenium
24.05.2017

Krakatit bych označila za velmi zvláštní knihu. V některých částech mě příliš nebavila, ale i přesto jsem ji neodložila a četla dál. Hlavním motivem byl zničující vynález, ale přesto se více času hlavní hrdina věnoval ženám. Když o tom ale přemýšlím zpětně, kniha se mi líbila.

StihOMam
02.03.2017

Literarne bohate dilo. Je az zarazejici, povznasejici, desive i uzasne, jak dokaze promlouvat pan Capek i k soucasnym ctenarum - jsou-li tedy ochotni ustupku a pocitaji s jazykem lehce archaickym. Myslim, ze je zde na nekterych postavach neuveritelnym zpusobem vykresleno mnoho charakteru, ktere dnes autori zobrazuji primeji, mnohem hrubsi mluvou a nedavaji nam prostor k vlastnimu dokreslovani. Za me skutecne cteni s odmenou.

josef5899
23.02.2017

Krakatit se mi přesně trefil do vkusu. Moc se mi líbí jak je to napsáno a že je tam velký prostor pro fantasii. Tuhle knihu si určitě nepřečtu jen jednou v životě.

Msourkova
17.02.2017

Nějak vám nevím, co si o tom myslet... Kdykoliv čtu knížky víc jak sto let staré (a tomu se Krakatit rychle přibližuje), jen výjimečně v nich najdu myšlenky nové, které by ve mně rozsekaly ten pomyslný led, jak to někdo tak hezky řekl. Krakatit byl pro mě v tomto případě těsně na rozhraní toho, jestli mi něco nového donesl nebo ne. Ve své době to asi musela být vizionářská bomba (skoro doslova), dnes Čapkova témata možná zůstávají nadále aktuální, zpracováním už ale asi tolik neosloví. Rozhodně to ale není poslední knížla, kterou si od Čapka přečtu, mile mě překvapilo, že knížka nenaplnila moji představu nabubřelého moralizování.

Zednář
31.01.2017

Trochu ohrané téma, přílišná černobílá kontrasce postav, zajímavé ženské postavy. Nejlepší Čapek to rozhodně není.

Blancheerka
26.01.2017

Docela přijemné čtení, po chvilce jsem hlavnímu hrdinovi fandila a chtěla sama vědět, o co vlastně jde :)

domi13
25.01.2017

A mně se to líbilo. Vzhledem k tomu, že jsem to četla jako povinnou četbu, tak dost dobré. Každopádně jsem se někde dočetla, že je v této knize jediný milostný vztah v Čapkově díle. A to poslání je zřetelné.

Sidonie
03.01.2017

Zklamání. Čekala jsem mnohem víc.

Po přečtení si jen říkám: Díky bohu, že Věra Hrůzová (princezna) toho Káju nechtěla, on se zase vzpamatoval a psal pak zase jako dřív, aniž by do toho tahal romantiku. Byla to hrozná otrava. Neustálé motání se kolem princezny, až hlavní téma úplně zaniklo.