Krakatit

kniha od:


Koupit

Čapkův román Krakatit (časop. Lidové noviny, 25. 12. 1923 15. 4. 1924, O. Štorch-Marien 1924) vychází z obdobného vynálezu, jaký autor popsal v Továrně na absolutno. Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou "krakatit"; nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami. Prokop si uvědomí dosah svého objevu - vlastník krakatitu by se mohl stát vládcem světa. Uvědomí si to i jiní a pokoušejí se Prokopa o vynález připravit. Část vzorce získá bývalý Prokopův spolupracovník Tomeš a snaží se výbušninu vyrobit také. Prokop svodům odolá, vzorec neprozradí a ke konci je svědkem tragického výbuchu laboratoře, v níž se Tomeš pokoušel výbušninu připravit. Prokop, blouznící v horečkách, se na závěr setkává s pohádkovým stařečkem - bohem a přijímá od něj smiřující poselství o dobru a nutnosti dělat pouze věci prospěšné lidem....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/688/krakatit-Lyj-688.jpg 3.91464
Nahrávám...

Komentáře (163)

Kniha Krakatit

Pája961
11. června

Musím uznat, že nápad na příběh a děj je skvělý. Ale od Čapka jsem čekala asi větší mistrovské dílo. Nevím, ale zpracování se mi opravdu nelíbilo, trpěla jsem s každou stránkou.

JulianaH.
07. dubna

„Krakatit“ je zaprvé dílo veliké a zadruhé zvláštní, nepopsatelně zvláštní – v dobrém smyslu, samozřejmě. Troufla jsem si ho přečíst až na teď na universitě, ačkoli si pamatuji, že mi ho otec odněkud přinesl, už když mi bylo patnáct. Tehdy jsem se nedostala přes Prokopova horečnatá vidění v začátku. Hned po nich paradoxně následuje část knihy, která se mi líbí nejvíc: hrdinovo zotavování v Týnici, uprostřed jarního venkova. Anči (vedle Paula) mi byla ze všech postav nejsympatičtější a milostné pasáže – které mi v jiných knihách přijdou nudné, nadbytečné a trapné – autor zvládl tak vnímavě, až mě překvapilo, že s jeho postavami dokážu soucítit i v téhle oblasti.

Příliš nerozumím výtkám, že „Krakatit není o Krakatitu“ – vždyť „Bílá nemoc“ také není o epidemii, nýbrž o lidech; všechny Čapkovy knížky jsou o lidech; a autor zjevně považuje za důležitější než výbuchy vynálezu všechny ty výbuchy ve vynálezci: exploze svědomí, bojovné svobodymilovnosti, lásky a tvůrčí vědecké dychtivosti.

Myslím, že „Krakatit“ lze označit za geniální hned z několika hledisek. [možná malý SPOILER?] Prolínají se tu různé skutečnosti, hmotná a duchovní – chemická materie přivolá do světa ďábla a boha. Výraz „magický realismus“, který tu v komentářích párkrát padl, mi připadá velice výstižný. A právě proto, že román pracuje s duchovní rovinou, jsou podle mě důležitá všechna ta blouznění nemocného Prokopa, naznačující jiný řád reality. Obdivuji symboličnost, kterou do díla vnášejí mluvící jména (Wille, d’Haimon, snad i sám Prokop? – sv. Prokop přece přemohl ďábla) a biblické odkazy.

Druhou geniální rovinu vidím právě v tom realismu: Karel Čapek dokáže popsat i přeběhnutí přes dvorek nebo jízdu autem jako naprosto nevšední a pozoruhodnou, ne-li poetickou činnost. A poslední postřeh/dojem: je to svým způsobem velice české dílo (byť na světové úrovni – autor by si nobelovku vážně zasloužil), a přitom se téměř všechny dialogy musely odehrát německy.


Luluhappy
17. února

Geniální. Scifi, které neomrzí.

VeruRomanská
16. února

Od konce jsem bohužel čekala víc. Továrna na absolutno se mi líbila mnohem víc.

Kontryhelka
26. ledna

Čapek je nadčasový a jeho díla neztrácejí lesk ani odstupem času.

rencovav
19.12.2020

Tohle bylo geniální. Alespoň prvních 100-200 stránek. Pak jsem se v tom trochu ztratila. Ale ta myšlenka, to, co se dělo ve světě... Já prostě Čapka obdivuji. Navíc se mi Krakatit četlo asi nejlépe ze všech Čapkových próz. A nejradši jsem měla Anči.

capricorn__
11.12.2020

Mně se "Krakatit" moc líbil. Je pravda, že první polovina mě nadchnula podstatně více, ale celkově kniha nebyla vůbec špatná. Právě ta první polovina se mi moc líbila právě tím, že byla tak zamotaná a že si čtenář nemohl být vůbec ničím jistý - škoda, že se v takové atmosféře "Krakatit" neudržel delší dobu. Hlavní myšlenka knihy je moc pěkně podaná a srozumitelná. Zaujalo mě, že na takovém (relativně) malém prostoru Karel Čapek dokázal přijít s tolika liniemi a všechny dotáhl do konce.

Katka2382
09.12.2020

Pane Čapku,moc se omlouvám,ale nedočetla jsem.Snad někdy jindy.

1 ...