Krakatit
kniha od: Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/688/bmid_krakatit-Lyj-688.jpg
3.9
1710
Čapkův román Krakatit (časop. Lidové noviny, 25. 12. 1923 15. 4. 1924, O. Štorch-Marien 1924) vychází z obdobného vynálezu, jaký autor popsal v Továrně na absolutno. Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou "krakatit" nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami. Prokop si uvědomí dosah svého objevu - vlastník krakatitu by se mohl stát vládcem světa. Uvědomí si to i jiní a pokoušejí se Prokopa o vynález připravit. Část vzorce získá bývalý Prokopův spolupracovník Tomeš a snaží se výbušninu vyrobit také. Prokop svodům odolá, vzorec neprozradí a ke konci je svědkem tragického výbuchu laboratoře, v níž se Tomeš pokoušel výbušninu připravit. Prokop, blouznící v horečkách, se na závěr setkává s pohádkovým stařečkem - bohem a přijímá od něj smiřující poselství o dobru a nutnosti dělat pouze věci prospěšné lidem.... celý text
Komentáře (213)
Komentáře 213 Recenze 2
Přečetla jsem jedním dechem. Jazyk, obsah, postavy, realita i jakési rekapitulační nadreálno, odpovědnost za činy. Chytré, nadčasové.
Audiokniha fantasticky načtená Jiřím Štědroněm na mě působila neuvěřitelně tísnivě, což ještě víc podtrhovalo šílený obsah knihy. Za mě Nadšení!
První dílo od Karla Čapka, které mě zklamalo. Začátek mě vcelku bavil, prvních asi třicet stran jsem přečetla rychle. Jenže pak už to šlo hrozně pomalu, děj se táhl a přestalo mě to bavit. Navíc mi to celkově přišlo takové divné, zvláštní a občas jsem ani nechápala, co se tam dělo. Prokop mi byl nesympatický, byl zvláštní a nesedl mi. Možná on byl důvod, proč mě to nudilo. Do čtení jsem se nutila a byla jsem šťastná, když jsem knížku dočetla. Opravdu mě to neoslovilo. Aspoň cením nápad a téma knihy, ale zpracování mi bohužel nesedlo.
Větší pitomost jsem nikdy nečetla. A to nejenom kvůli obsahu a "geniálnímu" poselství, ale i kvůli formě. Infantilně laděný fantasmagorický příběh "zralého" muže vědce, se odehrává v neuvěřitelném snově zamotaném stylu, plném zdlouhavých pasáží bez ladu a skladu. Jakoby kniha neměla daný koncept a Čapek jen sázel co mu zrovna vytane na mysli. Celou knihou se táhne nějaký skrytý sexuální deficit, vyjadřovaný abnormálním zbožňováním půvabných žen, které muži div nepadají k nohám. Ani on sám neprokazuje dost pevné vůle a morálky, nebot' stačí před ním zamávat feromony a zaprodal by svět.. Dost nechutné blitíčko od takového velikána. Takovéto hodnocení dávám velice zřídkavě...
Čapkova dramata mi určitě sedla víc. Je to sice nadčasové dílo, ale vedlejší dějové linie mne nebavily a často mi nepřipadaly do celkového kontextu důležité. Chápu, že se hlavní hrdina měl vypořádat hlavně se sebou samým a ženy v jeho životě představovaly různé druhy lásky a tužeb, ale např. poslední jeho "ctitelka" se v příběhu sotva mihla a nepřišla mi pro příběh nijak důležitá. I tak pro mne Čapek zůstává mistrem a jeho díla budu číst dál. :)
Pro mě zatím jedno z největších knižních zklamání. O námětu a poselství se tu samozřejmě nemá cenu bavit. Stejně tak závěr je výborný. Zbytek je ale nepříliš povedený. V úvodu Prokop sužovaný kombinací chorob, která by pro běžného smrtelníka nebyla slučitelná se životem, následně nepříliš povedená a hlavně zbytečně natahovaná milostná detektivka.
Tři hvězdy, ale jen ze slušnosti a proto, že mám Čapka jinak rád. Krakatit je často popisován jako prorocký román, kde je předpovězena hrozba atomových zbraní a má to být nějaké varující nadčasové dílo. No tak to ani náhodou přátelé. I když to na začátku ještě vypadá jako solidní špionážní thriller. Onen Krakatit a otázky jeho zneužití tam sice zazní ale jsou až na druhé, ne li na třetí koleji za tím o čem Krakatit opravdu je - o halucinujícím magorovi který prožívá několik milostných románků. Nejdříve platonický s mladou vesnickou dívkou, poté extrémně toxický s pyšnou princeznou(ano, opravdu a ten zabírá navíc většinu knihy) a nakonec se ještě objeví lehčí děva a její zkažení anarchističtí přátelé, přičemž sám neustále hledá dívku u níž ani nezná jméno a která by měla být onou vytouženou láskou(což mu ale nebrání poletovat za jinými). Tady si asi Čapek půjčil nějaké Jungovské archetypy, protože dívky hlavního hrdiny jim docela dobře odpovídají(nevinná panna, hrdá vládkyně, děvka + nedosažitelná bohyně). Celý román je daleko více Kafkovský a Meyrinkovský, plný dosti podivných zvratů, snových scén a nepříliš pochopitelného jednání postav(Prokop i princezna jsou zralí do blázince). Líbil se mi ten závěr se "staříkem". Žádná velká bomba ale Krakatit bohužel není.
Absolutní klasika, co dodat. Jelikož jsem se kdysi pokoušel studovat chemii na vysoké škole, dost mě zaujalo, jak hluboké znalosti chemie výbušnin vlastně Karel Čapek měl... Anebo co všechno si dokázal v rámci přípravy před napsáním knihy osvojit. Klobouk dolů. A co se literární hodnoty týče, tak tam mi snad ani nepřísluší více hodnotit. Pro mě úžasná, perfektní, nadčasová kniha. A asi nejen pro mě.
7 bodů z 10
Jazyk knihy je vytříbený a Čapkovy popisy jsou vynikající. Autor dokáže věrně zachytit napětí a dramatické okamžiky, čímž posiluje atmosféru celého příběhu, i když jsem byl několikrát během četby zmaten, co se vlastně děje. Postavy jsou dobře vykreslené a mají své vlastní motivace, které se odrážejí v jejich rozhodnutích a konání. Je to vědeckofantastický román, který vás pobaví, provokuje k úvahám a zároveň zanechává silný dojem. Karel Čapek je mistrem ve vytváření zajímavých konceptů a otázek, které oslovují nejen vědeckou komunitu, ale také širší čtenářskou veřejnost.
Pokud máte rádi inteligentní literaturu s tíživými dilematy, Krakatit je kniha, kterou byste neměli minout.
Krakatit.. Karel Čapek tehdy byl v Chyši u Žlutic a viděl až tam hřib výbuchu muničky v Plzni v Bolevci, to ho inspirovalo k napsání této knihy.
Knihu jsem četl a na díry po muniční továrně jsem se byl podívat.. knihu hodnotím na 5 hvězd. Výbuch na -10
Až neuvěřitelný mix žánrů. Člověk sáhne po tajemném románu o "atomové zbrani" (z doby, kdy ještě zdaleka nebyla reálná) a dostane psychologický román propletený kafkovskou absurditou, detektivní pátrání s mezinárodním přesahem (a spiknutím) i jakýsi podivný dívčí román, kde se rozhodně nešetří polibky (...a dál nic :) a zamilovaným blázněním. Ona by se asi kniha měla spíš jmenovat "Milostné peripetie zmateného chemika, který svými vynálezy a nepromyšleným chováním láme dívčí srdce a ohrožuje svět".
Musím říct, že se sice kniha čte moc dobře, ale čím víc mizí dramatická temnost s kafkovským zabarvením a naopak přibývá červené knihovny, tím méně je to zajímavé. Desítky a desítky stránek "bláznění s princeznou" byly opravdu až moc. Zároveň musím říct, že jsem u Čapka rozhodně nečekal až tolik kafkovský styl - nemluvím jen o snových pasážích jako z Procesu, ale o samotném podivném konci, který někam směřuje, ale ve velkém množství detailů nedává smysl. Cíleně znejisťuje, zneklidňuje a hraje si s realitou...
PS: Bavila mě stará čeština a dnes už nepoužívaný nebo výrazně omezený slovník, kde některá slova už byla nedohledatelná (resp. vyhledávání vedlo jen na online verze knihy) a používání (zdaleka nejen) tehdejších anglicismů, které už mají své české varianty. Stejně tak je zajímavé použití "sebevražedného anarchisty", který by dnes už byl jasně označen za teroristu. Svět se mění a jazyk s ním...
Posloucháno jako rozhlasová hra.
Nikdy jsem netušil, že Čapek je takovej ... Kafkovskej. Nevím jestli je to jenom tahle jeho knížka nebo i ostatní, ale Krakatit je hodně ujetej. Tak už třeba jenom taková snová nesmyslná jednání hlavních hrdinů, oba dva Prokop (od Čapka) i K. (od Kafky) se chovají hodně útržkovitě a tak nějak se většinou nechávají strhnout ostatními. Je teda fakt, že Prokop je o dost větší šulin co se nebojí vyhodit věci do vzduchu, když je naštvanej, ale jinak skoro jako kdyby K. z oka vypadl. Čapek je ale přece jenom lepší autor a alespoň to zalepí otřesem mozku, zápalem plic nebo horečkou, ale stejně do tohoto snového stylu vypravování spadává docela často.
Druhá věc je jejich vztah k ženám. Asi budu muset probrouzdat wiki abych viděl jak na tom byl Čapek, ale mám pocit že o nich ví asi tolik jako Kafka, takže nic moc. Všechny ženy co potká jsou takové trochu parodie na klasické typy - záhadná kráska, hloupá husička, pyšná princezna (!) nebo zapálená anarchistka (!!). A po všech šílené touží, dokud jsou v dohledu, pak na ně rychle zapomíná (stejně jako K.).
Ale celkově jsem si Krakatit užil. Jsou to tak trochu dvě knihy v jedné - začátek a konec je Krakatit a to uprostřed by se mohlo jmenovat třeba jako Prokop na Tinderu. Ale obě dvě části zábavné a dobré, každá jenom trochu jinak. Za mě docela slušné čtyři (a půl) hvězdy.
Krakatit je tak naivní a neaktuální dílo, ze to současná mlada generace prostě nemůže brát vážně. Hlavní hrdina Prokop mne leckdy pripomina nervově narušeného a nevyrovnaného Raskolnikova z románu Zločin a Trest F.M. Dostojevského.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem byla ohromena tou krásou češtiny, a tím, že se přeci jedná o klasiku, tak to prostě musí být dobrá kniha. Bavily mě i zajímavé a pro mě nečekané romantické linky. Na druhou stranu, v ději jsem se trochu zamotávala, mnohdy nedokázala přesně rozpoznat, co je realita a co Prokopovo blouznění. Mnoha slovům a chemickým postupům jsem samozřejmě nerozuměla. A ač jsem, myslím, pochopila poselství a myšlenku knihy, vlastní konec knihy byl pro mě už úplně matoucí.
Konečně jsem se přiměl přečíst klasiku, kterou jsem měl naučenou kdysi z hodin literatury, ale kromě očekávaných frází a závěrů jsem nic víc neznal. Příběh je tak veskrze nevěrohodný, že tím i uniká jakési poučení, či varovaní, nebo jak to nazvat. Prokop je čtyřicátník, učinil velký objev na koleně v kůlně za Smíchovem, budiž. Jeho fyzické dispozice jsou nadpozemské, jeho fyzické výkony probíhají v horečnatých stavech, kdy běžní smrtelníci upadají do mdlob. Chová se jako puberťák zalitý hormony, kdy mu hlavu splete prakticky každá sukně, která se mu připlete do cesty. Jeho jezdecký výcvik pozorováním mě taky dostal. Scény, kdy milenci upadají takřka do extáze, jen co druhý vstoupí do místnosti, přikládám dobovému vkusu. Prakticky nejlepší část knihy pro mně byla, když princezna Prokopovi vysvětlovala, že může mít ji, ale nikdy ne princeznu.
přečetl jsem Krakatit po mnoha letech znovu, a bohužel jsem mu ani tentokrát nepřišel na chuť; líbí se mi motiv "mravenčení hmoty-energie v dlaních", rozumím varovnému poselství, ale čtenářsky nezvládám patos vyprávění, Prokopovo blouznění a "vášnivé" pasáže s princeznou
nicméně souhlas se závěrem: "člověk má víc myslet než cítit"
Píšu vám pane dopis, zpozdil se o sto let.....mě napadá. Tohle dílo je tak staré a pořád tak aktuální . Mám ráda Čapkovu češtinu, jeho bohatou slovní zásobu , jeho fantazii.
Čtivý román, kde se snoubí krásná čeština s vypravěčským talentem. Lidstvo má tendenci každý vynález obrátit proti sobě, asi máme v sobě nějaký ten gen sebedestrukce. Karel Čapek se zamýšlí nad problémem zodpovědnosti vědce, aby nebyl jeho vynález zneužit.
Z počátku pro mě bylo velice těžké se do knihy začíst, což bylo pravděpodobněno způsobeno trochu matoucím dějem. I přes náročnější začátek se mi kniha velice líbila. Má silnou myšlenku a zajímavý příběh.
Vlastně netuším, proč se o téhle knížce tak často mluví jako o science fiction. Jako o Čapkově vizi atomové bomby. O tohle Čapkovy vůbec nejde. Ani náhodou. A sám to v románu pro málo chápavé říká. Je to o „krakatitu srdce“, o lásce a o vášni, která dokáže v minutě rozmetat všechno kolem člověka a donutit ho dělat věci, o kterých netušil. A podobně jako jiný jeho „sci-fi“ román (Válka s mloky) je i Krakatit zajímavý formou. Jak snoubí thriller se snovými pasážemi, deliriem, ale i pohádkou. V něčem je to trošku až jako bondovka s bond girl.
Samozřejmě musím vychválit Čapkův výborný spisovatelský um, velkou fantazii a hodnotnou myšlenku, kterou do Krakatitu zakomponoval. Zároveň mě ale příběh neoslovil tolik jako třeba R.U.R., místy se točil v kruzích a ztrácel mou pozornost, což je škoda.
Tuto knihu jsem absolvovala jako audio poslech a upřímně mě bavila nejméně ze všech literárních děl od pana Čapka, která jsem dosud měla čest přečíst... Třaskavá výbušnina, která se nesměla dostat do nepravých rukou, který by vynález zneužil... Chvíli jsem se v ději zamotávala ...
Zbožňuji Karla Čapka, miluji jeho knihy, myslím, že měl dostat Nobelovu cenu za literaturu, ale musím říct, že toto dílo není tak krásné a čtivé jako jeho jiné knihy.
Zatím nedávám hodnocení, protože nejsem schopná prokousat se tím horečnatým blábolením na začátku. Všeho moc škodí, to si pan Čapek zjevně do smrti neosvojil. Na druhou stranu se zatím zdá, že tahle kniha alespoň vybočuje z Čapkovy obvylké maloměšťácké trapnosti, ale to ještě uvidím, až se jednoho dne dokopu pročíst se aspoň o kus dál.
Mé nejoblíbenější Čapkovo dílo. Kdo viděl film a místy tápal, a knihu nečetl, ať tak učiní. Mnohé se mu vyjasní.
Vynález, který může pomáhat, ale i ničit. Skvěle uchopená myšlenka...ale i přesto se mi kniha nečetla dobře.
Prvních zhruba patnáct stránek jsem si zvykal na styl i mluvu, protože to bylo něco diametrálně jiného, než normálně čtu. Pak už se to četlo hezky. Asi jediné dvě věci mě trošku na příběhu zklamaly. Za prvé jsem čekal, že se bude příběh více točit okolo Krakatitu jako takového, ale většinu času byl spíše v pozadí a fungoval společně s Prokopovou honbou za tajemnou dívkou a jeho rozhodnutími jako nástroj jeho dalších peripetií. A za druhé to bylo zakončení příběhu, které bylo na můj vkus takové trošku nijaké. Jako celek mě ovšem knížka bavila více, než bych na začátku čekal.
Zvláštní, jako většina Čapkových děl, ale toto dílo mi moc nesedlo, spíše zklamalo.
Krakatit jsem četla hned po R.U.R., neměla jsem Čapka ještě dost. Tady už pro mě byla forma románu čtivější.
A co je to ten Krakatit? Je to vynález inženýra Prokopa, jedná se o velmi silnou až strašlivou výbušninu, která vybuchuje i na dálku pomocí elektromagnetických vln.
Na začátku sledujeme Prokopa, jak horečnatě bloudí městem, má poraněnou ruku od svého právě objeveného zkázonosného vynálezu a potkává svého někdejšího spolupracovníka Tomeše. Ten se Prokopa ujme a doma jej ošetří. Jak Prokop blouzní, vykřikuje části vzorce, jichž se Tomeš zmocní a prchne s nimi. Prokop pak všude možně hledá Tomeše, pak hledá záhadnou dívku, která také hledá Tomeše a vůbec mi připadalo, že chudák Prokop pořád něco hledal.
Líbilo se mi to moc, ač jsem měla dlouho pocit, že sledujeme celou dobu jakési horečnaté blouznění. Ale spíš než o zkáze a výbuších je to pěkná psychologická sonda o tom, co je dobro a zlo a jak s nimi nakládat, obzvlášť pokud máte v rukou nástroj moci. Čekala jsem na rozuzlení, jestli Prokop nakonec našel, co hledal - a jestli vás to taky zajímá, tak si to přečtěte, protože ta krásná čeština jakou je to psáno, to je prostě lahoda!
Příběh profesora Prokopa, který vynalezl výbušninu – Krakatit. Dostává se do spárů světových mocností, které ho potřebují pro své válečné plány. Příběh nám ukáže, jak se zachová a zda je pro něj důležitější válka nebo lidskost.
Zase jednou klasika, která si mě moc nezískala. Hned po prvních stránkách jsem měla pocit, že knížku odložím, ale jelikož knížky dočítám, odolala jsem a přečetla celé. Pro mě zvláštní kombinace výbušnin, zbraní a zároveň milostný příběh.
Na jednu stranu se mi to četlo dobře, bavilo mě, jak je to napsané, Čapkův jazyk, ale na druhou stranu samotný příběh mě nudil a nebylo to nic pro mě.
Do budoucna ještě určitě přečtu nějaké jiné autorovy knihy, ale Krakatit schovávám hluboko do knihovny.
Říkala, jsem si jestli se při čtení nebudu bát – ne nebála jsem se.
Začátek byl trošku, lehce strašidelný, ale dál to byly spíš dva milostné příběhy a chvílemi – ten druhý obsahoval i dost vtipné scény.
Kniha se četla dobře, ale nesplnila zcela mé očekávání něčeho temného a varujícího. Konec měl obsahovat mravní poučení, ale i to bylo takové zvláštní, v náznacích a každý si to vlastně může vysvětlit podle sebe.
V podstatě, po celou dobu čtení této knihy, jsem si říkala, jestli to není jen sen blouznícího a nemocného vědce, který má výčitky svědomí, že vynalezl něco, co by mohlo ublížit lidstvu.
Čekal jsem těžké a ponuré drama, ale ona to byla místy docela sranda. Často trochu bláznivé a humorné, ale ke komedii to má pochopitelně daleko.
Autor hodně předpověděl a ještě více varoval, o tom tu již bylo napsáno mnoho. Určité vize v příběhu nám předkládají ošklivé alternativní scénáře. Snadno pochopíme. Protagonista Prokop byl často pořádný pako, ale musí se mu nechat, že si dobře uvědomoval tíhu odpovědnosti, jež držel v rukou.
Trpké zklamání. Příběh vyšel odněkud a došel kamsi a mezitím se děla spousta podružných podivností, tvářících se rádoby učeně, leč vyznívajících až hloupě a doprovázených Čapkovou příznačnou mnohomluvností... Několikrát nastavovaná romantická linka působila naivně, tak nějak si představuju špatně napsanou červenou knihovnu, samé "ach" a "milý", jako by se bavili poďobaní šprti na základce, a ne nafrněný vědec a pyšná princezna. O absurdním jednání / nejasné motivaci postav a prazvláštním závěru ani nemluvě. A tak tři hvězdičky vyjadřují spíš úctu k autorovi a jeho další tvorbě...
(SPOILER) Co čtenář, to autorův příznivec. Stojí za to, si knihu přečíst. Doporučuji.
Těšila jsem se na sci-fi román, ale z tohoto žánru bylo v románu jen pomálu. Dost nevyrovnaných milostných vzplanutí hlavního hrdiny, sice mistrně autorem popsaných, mě neuchvátilo.
Štítky knihy
zfilmováno rozhlasové zpracování utopické romány
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha Krakatit je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 2 938x |
| Čtenářské výzvě | 148x |
| Doporučených | 95x |
| Knihotéce | 973x |
| Chystám se číst | 345x |
| Chci si koupit | 37x |
| dalších seznamech | 12x |