Yummymoon komentáře u knih

Velmi pěkný a nápomocný úvod do gender problematiky. Oceňuji především filosofické kontexty a taktéž musím vyzdvihnout zajímavou část týkající se honu na čarodějnice a jakousi "duální konfrontaci" chápání ženství (a mužství) z pohledu Freuda a pohledu de Beauvoir. Má (poměrně velká) výtka ovšem směřuje k enormnímu množství překlepů, které tak bohužel v zajímavých částech absolutně rozhodily pozornost, a taktéž k podivnému "sebeodkazování" autorky na svou tvorbu ve třetí osobě, kdy ovšem celá publikace je psána v osobě první, což vytváří dojen značné neprofesionality.

05.02.2021

Filosofické dílo s poselstvím nebo dekadentní výstřelek člověka se silným sexuálním komplexem? Pravděpodobně obojí. Rozhodně je zajímavé na knihu pohlížet z hlediska psychologického a filosofického, kdy při nepovrchovém čtení lze zjistit, že tam je velká spousta myšlenek spjatých jak s dobou ve které to autor psal, s různými filosofickými pohledy na problematiku eudaimonie a hédonismu (radikálně ateistická variace na Thrasymachovy ideje) a i s rozpadem osobnosti narušených jedinců (je otázka, jak by se choval jedinec nenarušený - viz Zephyr, kde je ale zase nutno brát v potaz jeho věk), který dostane do ruky moc bez jakýchkoliv zábran. Celý dílo je navíc chytře koncipováno opakujícím se stylem, jenž dává nutkání postavit ho do paralely s typickou představou Pekla, kde se všechno utrpení neustále opakuje. Co se týče díla samotného, tak nemůžu říct, že jsem se nudil. Četlo se to až na výjimky docela dobře (chyby a překlepy v překladu z Levných knih neberu v potaz), jen dle mýho do díla až moc prosákla autorova subjektivní motivace (nebo jedna z nich) tvorby toho díla - vlastní uspokojení sexuálních představ a deviací. Dílo je tak mnohdy až zbytečně barvitě popisováno v částech, kde by být nemuselo (protože se to třeba neefektivně opakuje - nikoliv v smyslu pekla ale čistého autorského grafomanství) a naopak části, které by zasloužily více rozebrat jsou jen nakousnuty. Fakt, že kniha nebyla plně dopsána tomu dodává onu potřebnou mystiku ve smyslu "Ani vesmír nechtěl, aby někdo takovou zrůdnost dokončil" a musím uznat, že jsem za to docela rád, protože poslední dvě části se mi i přes to, že byly psány pouze zkratkovitou formou důležitých bodů, jež měl autor původně rozepsat, opravdu obsahově nečetly vůbec dobře a nedovedu si představit, že bych oněch cca 60 stran měl číst rozepsaných na 400 stran - to by bylo fakt Peklo. Co se týče hodnocení tak z mého pohledu 120 dnů Sodomy nedokážu ohodnotit tak, jak hodnotím jiné knihy, protože tahle kniha byla úplně něco jiného než jsem kdy četl. "Technicky" tedy průměrný tři, přičemž jsou v tom všechny autorský pozitiva textu, autorský negativa textu... a čistě pocitově ponechávám bez hodnocení.

3 02.12.2020

Moc hezky psaný, čte se to úplně samo a má to krásnou atmosféru. Nicméně to ve mně téměř nic nezanechalo. Celej příběh je psanej dost zkratkovitě (což je ve formátu novely pochopitelný) a člověk tak má jenom malou šanci se sžít s nějakou postavou, která není Gwendy. Richard Farris samozřejmě suprový propojení s Kingovým multiversem, nicméně samotnej bohužel ten prázdnej pocit moc nezaplňuje. Podobně to vidím s myšlenkou celýho příběhu, která je moc hezká, ale v tomhle formátu dle mýho drasticky nevyužitá - resp. přeužitá. Dovedu si představit, že ve formě kratší povídky by to fungovalo mnohem líp na formě symboliky a naopak na poli románopisectví by se lore kolem "skříňky" dal mnohem líp rozpracovat. V tomhle výsledku to je ale zůstalo tak na půli cesty, což mě zamrzelo. I tak ale hezký tři hvězdičky, protože Gwendy byla fajn, atmosféra taky a člověka přecejenom zajímá, jak se to celý vyvrbí. (Pozn. čteno v originále.)

4 04.10.2020

Výtečně napsaná jižanská gotika. Mozaikovitej styl vyprávění mi ohromně sedí a všechny postavy mi přišly skvěle vykreslený... nicméně pro pátou hvězdu mi chybí nějakej větší přesah a něco, kvůli čemu bych se chtěl k tý knize znovu vrátit.

5 18.09.2020

Po přečtení posledních řádek jsem vůbec nevěděl, co ke knize napsat... a nyní, po několika hodinách od přečtení, to pořád nevím. Těch myšlenek je prostě tolik a jsou tak nejasně mlhavý (a přesto tak skutečný), že je nedokážu sesumírovat do smysluplnýho komentáře. Napíšu teda jen, že na to, jak jsem prvních cca sto stran byl skoro přesvědčenej, že celou knížku spíš protrpím, po epilogu jsem byl utvrzen v tom jak moc jsem se mýlil. Krvavá "odysea" plná symbolů a vágních podobenství, hnusu v činech a srdcích a kráse v nečinných momentech, které McCarthy umí popsat tak neskutečně barvitě a originálně bez jediného pocitu opakování se ( i přes to, že mnohdy popisuje tu samou věc). Démonickýho Soudce Holdena jakožto neskutečně pevně symbolickej, děsivej a "nadpřirozenej prvek v naprosto nenadpřirozený knížce" asi jen tak nezapomenu a směle si ho řadím vedle Kingova Flagga. Závěr potom naprostá mozkodrtička, nad kterou musím neustále přemejšlet. ... "Vše, co z veškerenstva existuje bez mého vědomí, existuje bez mého souhlasu."

7 24.08.2020

Jak tak čtu některý komentáře o tom, že Oslice je knížka pro "pozéry", děti a podobně, běhá mi mráz po zádech z toho, že někdo takhle drasticky dokázal nepochopit smysl toho, co autor do svýho díla vložil. Komplexní mozaika ztracený lidský duše, kterou umí tímto způsobem rozložit a zase složit pouze hrstka autorů a Nick Cave je jeden z nich. Neskutečně barvitý popisy a myšlenkový pochody hraničící až s básnickou lyričností jakou má ve svých písních, který rozhodně nejsou samoúčelně stylizovaný, ale empaticky odráží autorovu schopnost vžít se do postav, který tvoří a vidět svět kolem jejich očima, dost často zabarvenýma krutě sarkastickou vizí existence. Oslice je knížka, kterou můžete číst v jednotlivých fázích života (rád odkazuji na Ericsona) a pokaždé se vám ta mozaika seskládá do trochu jinýho obrazu. O knížku pro děti se rozhodně nejedná, protože si nedovedu představit, že by dítě mladší patnácti let dokázalo Oslici vůbec SKUTEČNĚ dočíst, natož jí díky svojí komplexnosti plně pochopit. Sám jsem ve 12-13 (mrk) letech četl různě náročný věci, ale nedovedu si představit, že by se mi do ruky - jakožto zdánlivě určený skupině - dostalo něco takovýho. Oslice je mistrovský a mnohovrstvý dílo, ke kterýmu se dá přistupovat z několika různejch cest a který zároveň na mnoho dalších cest odkazuje a už se těším, až si v budoucnu na něj zase udělám čas.

9 02.08.2020

To na mě zapůsobilo asi trochu sugestivněji, než jsem po předešlé knize čekal.

5 23.07.2020

Přítel mi jednou řekl, že tuhle knihu pochopí správně jenom ten, kdo někdy přišel o někoho, koho miloval. Skutečně miloval. A asi měl pravdu. S knihou, ač je nádherně psaná, lyrická a emotivní a plně si zaslouží veškerou chválu, kterou dostává, jsem se přes specifickej styl psaní prostě nedokázal sžít (tak jako například s filmem, kterej na mě zapůsobil mnohem víc) a po několika letech už si jen mlhavě vzpomínám na to, co jsem cítil při jejím čtení. Možná se k téhle knize jednou vrátím a budu vše vnímat jinak... a možná taky ne. Jestli jsem někdy četl knihu, která byla spíše jakousi těžce zachytitelnou myšlenkou nebo pocitem vmáčknutým do několika stovek řádků slov, a ke které si člověk musí skutečně něčím projít, aby plně pochopil to, co říká, je to právě tahle. ... "Pokaždé, když si začneme s někým novým, tak tomu člověku můžeme nabídnout stále méně a méně."

9 19.07.2020

Moc pěkná kniha, která se čte opravdu sama ("page-turner" jak by řekli naši anglicky hovořící a píšící přátelé). Sympatické postavy a zajímavé propojení dvou linek, které jsou zcela odlišné a přesto se na symbolické rovině krásně doplňují. Ve "fantasy" rovině bych nicméně ocenil, kdyby byla napsána přecejen trochu barvitěji a obsáhleji. Takhle působí jen jako jakási "výplň", což je dle mého názoru hrozná škoda, jelikož takovéhle propojení dvou dějových linek má ohromný potenciál. Co musím ale ocenit jsou opravdu niterně (pro někoho možná explicitně, ale v rámci této knihy danou konotaci opravdu použít nemohu) popsané sexuální scény a jejich zakomponování do prožitků hlavního hrdiny... takhle skutečné pasáže v mnoha knihách nenaleznete.

3 03.07.2020

Achjaj, jsem jaksi v úzkých. Na Draculu jsem se chystal dlouhou dobu, jelikož filmovou adaptaci od Coppoly (se kterou ho v následujícím komentáři nebudu porovnávat) jsem si již v pradávných dobách naprosto zamiloval, a přistupoval jsem k němu (jak ostatně přistupuji u všech knih, u kterých jsem nejdříve viděl filmovou adaptaci) s velice otevřenou myslí a s pouze jedním očekáváním - skvělou atmosférou. Jediné očekávání se mi splnilo. Začátek atmosféricky slušně navnadil a i když jsem v některých částech cítil mírné výkyvy, v závěru zase pěkně zhoustla. Pochválit musím i některé opravdu skvěle a barvitě napsané hororové, popisné ale někdy i humorné pasáže. V tomto směru ale musím hned představit mou největší výtku celému dílu, která, ač se zřejmě jednoduše jedná o styl psaní, na mě nepůsobila příliš dobře. Tou výtkou je podivná, skoro až divadelní teatrálnost postav, kdy jsou ticho, následuje monolog na půl stránky a najednou v hysterickém řevu propuknou v pláč, následuje další půlstránkový monolog a pláč je pryč. To by se samozřejmě dalo pochopit, kdyby jednotlivé situace k onomu chování reálně vedly a bylo jich za celou knihu pár (mně ale přišlo, že to bylo v každé druhé kapitole a situace nebyly tak vyhrocené, popřípadě nebyly jednoduše dobře popsané, aby se tak postavy musely chovat). Tento faktor mi v mnoha pasážích, spolu s někdy až zbytečně dlouhými rozbory situací toho, co se postavy chystají dělat, značně znepříjemňoval čtení a nabourával onen pocit "reálnosti, který se snaží autor navodit tím, že je dílo napsané formou deníků, a když už jsem si říkal, že to konečně má spád, přišla další pasáž s těmito problémy. Na druhou stranu... právě díky těmto pasážím se kniha stává poměrně vděčným dílem k rozborům, ať už z hlediska literárního (střet gotického románu a melodramatu), psychologického (tuna sexuálních podtextů, na kterých by se Freud jistě vyřádil) či symbolického (celý příběh jako podobenství partnerského vztahu skrze své postavy poukazujícího na jednotlivé milostné archetypy?). Dojem z knihy je tedy značně nejasný a i když mám mnoho výtek, stejně ta mám mnoho pochval. Celkový pocit je nicméně znatelně pozitivnější, nežli negativnější a proto se prozatím usadím na hezkých 4 hvězdách a uvidím, co udělá další přečtení, ke kterému se nejspíše donutím nejdříve za několik let. Ale alespoň už vím, do čeho půjdu a díky tomu právě dokáži ocenit i to, co mi teďka spíše drásalo oční nervy (a nesvádím to na překladatele). ***POZNÁMKA K VYDÁNÍ:*** Čteno vydání od Argo z roku 2018, které musím, kromě jednoho detailu, pouze a jedině vynachválit do nebes. Vazba je skutečně mistrovské dílo a dřevoryty Františka Štorma (jehož tvorbu jsem si zamiloval už přes Lovecraftovy Spisy) mají neskutečnou atmosféru a obdivuji autorův smysl pro detaily a symboly. Formální výtka směřuje k závěrečnému doslovu, který velmi úspěšně přejmenoval herce Garyho Staříka (Oldman) na Garyho Starou Šunku (Gary Oldham) a dokonce obsahuje dvě podkapitoly s řadovým číslem II.!

7 09.05.2020

Brilantní satira plná groteskních postaviček a situací zkarikaturizovaných do takových rozměrů, že naprosto chápu komentáře těch, které to jednoduše nebavilo. Já jsem v tom ovšem shledal nevídaný humor, který (samozřejmě i díky výtečnému překladu) mi v několika pasážích naprosto brutálně namohl bránici a prostor k zamyšlení (40 let stará kniha a samé jádro problému, na kterém kniha hoduje a tak umě satirizuje, se v mnoha směrech dá považovat za aktuální). Je pravda, že se mi v některých částech, které mi při čtení přišly mnohdy až zbytečné, mohutně uzavírala záklopka (haha), naštěstí ale v závěru všechny ty zdánlivě nepotřebné situace dostaly smysl a krásně do sebe zapadly. Zajímavé je i to, že když čtu různá hodnocení a komentáře k této knize, docela snadno se dá poznat světonázor onoho čtenáře. Lehce líto je mi ale těch, kdo se sžívají s Ignáciem a jen kvůli tomu, že sdílí jeho "pohled na svět" považují tuto knihu za nevtipnou a spíše jaksi smutnou a tudíž si jí nedokáží patřičně užít... spadají tak totiž do přesné definice toho, co si myslím že Toole v této knize primárně satirizoval. Tito čtenáři jsou tedy jednoduše hlupci... ale to jsme ostatně i my, kteří jsme se u této knihy dusili smíchy, není-liž pravda? (viz. Dorian Greene). Radost číst.

12 02.05.2020

I když by podle hodnocení jednotlivých povídek průměrově vycházely spíš hodně hezký čtyři hvězdičky, celkový pocit ze sbírky je jednoznačně pětihvězdový. Lovecraft má jedinečný styl, který i ve svých nejslabších momentech může stále konkurovat téměř komukoliv. Brilantní (ne vždy) hororové fikce plné snové (ne)reality a neuvěřitelně atmosférických popisů prostředí a myšlenek postav. Už teďka vím, že se během nějakého času k jistým příběhům určitě budu chtít vrátit.

7 15.04.2020

"Řekli mi, že nás naši bohové přežijí. Lhali."

2 13.03.2020

Literární hodnota tohoto díla je nepopiratelná a dovoluji si pouze spekulovat o jejích výšinách. Moje hodnocení je tak čistě subjektivní (ostatně jiné ani být nemůže, jelikož nejsem fundovaný literární kritik) a odráží se především od toho, že u spousty próz jsem měl opravdu problém dočíst a vůbec poprvé se mi stalo, že jsem jednu vůbec nedočetl. Témata samotná a jejich experimentální způsob uchopení jsou bezesporu všedně originální, nicméně jsou zpracována tak komplexním způsobem (svou roli v tom jistě hraje i starší jazyk), že jsem mnoho pasáží musel číst hned několikrát, abych vůbec mohl pokračovat dál a úplně se neztratil. I přes to, že si uvědomuji, že Weinerem jsem se nejspíš ukousl příliš velké sousto, na jehož chuť jsem nebyl připraven, jsem velmi rád, že jsem mohl ochutnat a prózy jako Ela či Let vrána jistě jen tak nezapomenu.

28.02.2020

Asi nejnáročnější kniha, co jsem zatím četl. Dobrou polovinu knihy jsem se soustředil víc na louskání daného jazyka a komplexních vět/veršů, kde mnohdy byla i jedno souvětí na víc, než půl stránky. I přes to mě ale Ztracený Ráj nějakým podivným způsobem uchvátil. Ať už zajímavou atmosférou a mnohdy až provokativním vykreslením světa, nebývale velkolepě působícím příběhem (naprosto v pohodě bych si to dokázal představit jako obrovskej Hollywoodskej akční velkofilm, aniž by se to muselo od předlohy nějak vzdalovat) nebo zajímavýma postavama, kdy jsem se nemohl nabažit pasáží se Satanem (o to víc mě potom mrzelo, že se z jeho příběhu přenesl děj spíše na Adama a Evu - což je pochopitelné, ale někdy mi toho přišlo až moc). Samotnej zážitek z knihy asi na pět hvězd není, ale kvůli inspiraci v mé vlastní tvorbě, kterou mi v rámci jistým pasáží přinesla, a kvůli faktu, že nejsem zběhlý ve čtení rozsáhlých poetických děl, takže jsem si určitě neodnesl vše, co jsem mohl, dál ale plnej počet. Mám vnitřní předvědčení, že si to dílo rozhodně zaslouží.

21.02.2020

Portugalské velehory jsem měl v merku už delší dobu a hodně jsem se na ně těšil. Pí a jeho život spolu s Beatricí a Vergiliem považuju za neskutečně bohatá a nádherná díla a Roccamatiovy za velmi povedenou debutovou sbírku. O to víc mě neskutečně mrzelo, že jsem se na cca šedesáté stránce Portugalských hor přistihl, že se děsně nudím a čtu do víceméně z donucení "abych to dočetl". První třetina knihy mě totiž až na pár hezkých pasáží, symbolických momentů a závěru téměř nezaujala. Další třetina knihy už mi přišla trochu lepší, hlavně díky tomu, že se konečně kniha začala nějak propojovat, ale opět mi v některých chvílích přišla až podivně myšlenkově a popisně překombinovaná a nečetla se mi úplně "jednoduše". Opět ale musím pochválit hezkou symboliku a alegorie. Závěrečná třetina ovšem byla úplně něco jiného a přesně to, proč jsem si zamiloval autorovy dva předešlé romány. Nádherný příběh "člověka" a "zvířete", plný naděje, symbolů, skvělého propojení s předešlými částmi románu, vyvážených a hezkých popisných částí, sentimentality, lásky, vyrovnávání se. I po tomto přenádherném zakončení se ale nemůžu zbavit lehké pachuti předešlých dvou (hlavně první) třetin, kdy mám pocit, že to prostě od těch 30-40 stránek kratší bejt mohlo.

07.01.2020

Lehce náročnější kuchařka, které se ale vyplatí věnovat čas a pár těch pokažených pokusů.

3 07.01.2020

Mistrovské dílo, které ve mně vyvolalo chvíle hlubokého přemýšlení o existenci a světě, ale i neskutečné záchvaty smíchu. Nick prostě umí. ...
"'Pane Munro, jen pro vaši informaci - mám černý pás v taekwondu.'
'Vážně?' opáčí Zajda. 'No, já vám zrovna pochcal celou koupelnu...'"

3 31.12.2019

Jednoduché, krátké, ale hluboké a vyzrálé básně doprovázené hezky minimalistickými ilustracemi. Kvalitní sbírka, která, když jí věnujete svůj čas, rozhodně chytne za srdce.

1 06.12.2019

Jako první začnu pozitivy. Musím uznat, že autor má skutečně mistrovsky načtený a nacvičený styl H.P. Lovecrafta - ve většině popisných částí jsem měl pocit, jako by to psal sám Mistr, ale o skoro sto let později a s někdy trochu aktualizovanou dobovou terminologií. Samotné dílo je tedy velmi čtivé a těch 140 stránek uteče jako voda. Zároveň musím pochválit humorné vložky (hlavně závěrečný odkaz na seriál Big Bang Theory) a barvité, nicméně nikoliv nutně podbízivé popisy erotických pasáží. Při čtení jsem ale měl ohromný problém se dvěma věcmi, díky kterým tu čtvrtou hvězdičku prostě vyhrabat nedokážu. První problém byl ten, že dialogy a přímé řeči působily opravdu křečovitě a neuvěřitelně (a zvláště pak v erotických pasážích dle mého totálně rušily atmosféru). Zadruhé jsem pak měl strašný problém obecně s tím, že nehledě na to, jakkoli kvalitně napsané to je, stále je to jen jistá "fanfiction", která zajisté částečně působí jako parodie a jako pocta zároveň, nicméně přítomnost samotného Lovecrafta v příběhu obě zmíněné kategorie degraduje. Celá kniha na mně tedy nezanechala nejmenší umělecký dojem, který, jak věřím, by měl být součástí každého plně-kvalitního díla, nehledě na to, pod jaký literární (sub)žánr spadá. (+ jedno pozitivum na závěr - Obálka knihy je vážně úžasná.)

4 26.11.2019