Měsíční močál

1 01. května

Moje TOP 3 povídky z těchto spisů:
1. Vyvrženec/Vyděděnec
2. Reanimátor
3. Měsíční močál

Měla jsem ale problém knihu dočíst. Budu si teď muset dát od H.P. Lovecrafta chvíli pauzu, jeho povídky se opravdu musí dávkovat.

4 11. března

Jak já HPL miluju. Jeho fantazie je geniální. I když musím uznat, že jednotlivé povídky si musím dávkovat.

3 13. února

Jak zde již bylo zmíněno, ve druhém svazku se setkáváme s Lovecraftem, který už tak nějak věděl, co chce psát. Někdy po první polovině knihy, která se ještě nesla v duchu předchozího svazku, Lovecraft opouští snové povídky a krátké texty (jenž považuju za jeho nejslabší kousky), a jeho příběhy naopak nabírají na délce i důmyslnosti. Některé motivy - podzemí a především tématika kultů - které předtím spíše jenom tak naznačoval nebo se o ně lehce opíral, už tady začíná využívat naplno. S uvědoměním, co ho baví a jde mu nejvíc, však přišlo i Lovecraftovo nejvíce typické a výrazné negativum - a to, že se často opakuje. Ubírá to nějak na samotné kvalitě příběhů? Rozhodně ne, i přes určitou repetetivnost tu jsou opravdu výtečné kousky s úchvatnou atmosférou a autorovou fantazií zapojenou naplno. Spíše si to ale člověk začne více dávkovat, protože se tím dokáže snadno přejíst.

Moji osobní favoriti z této knihy jsou Krysy ve zdech a Hudba Ericha Zanna, naopak mě vzhledem ke svojí reputaci nejvíce zklamal Reanimátor (což z něj ale nečiní v tomto svazku to nejhorší), jenž je kvůli svému tehdejšímu způsobu vydávání dnes už hůře čitelný (každá nová kapitola = pomalu 3 strany zopakování předchozího děje + 1 strana nového děje), a i v upravené podobě by mi ten příběh přišel tuctový.
Tak jako tak, kniha si svoje lepší čtyři hvězdičky již se blížící pěti zaslouží.

2 13. ledna

Druhá kniha sebraných spisů H.P.L. se nese v podobném duchu jako ta první. Obsahuje zhusta krátké povídky a pár delších, zpravidla vzniklých jako seriálové čtení. Opět se noříme do snového světa ovlivněného Poem, Machenem a Dunsanym a vedle gotických hororů z Nové i Staré Anglie, ale i autorem nenáviděného New Yorku, vystrkují růžky další informace o vznikajícím Mýtu. Pokud vám ty snové příběhy moc nesedí, musíte se obrnit trpělivostí, jednak jsou i ty snové vždy nějak propojeny s Mýtem Cthulhu a hlavně dovršení Snového cyklu nás čeká až v další knize. Přesto se tady najde více příběhů, oproti knize první, které lze směle označit za kvalitní horory, jež spolehlivě způsobí nebývalý pocit mrazení v zádech.

1 04. ledna

První svazek byl decentním souborem vesměs příjemně tajemných povídek vhodných pro odpočinkové čtení nejlépe za deštivého odpoledne při svíčce a o bylinkovém čaji. Lovecraft se ale jako spisovatel neustále zlepšoval a tato druhá sbírka obsahuje v uvozovkách druhou generaci jeho příběhů, které jsou již rozsáhlejší, napínavější, hlubší a děsivější, a jde vidět, že Lovecraft si řádně uvědomil, co chce psát. Jako důkaz zlepšení kvality bych uvedl dvě sice nehororové, ale za to vydařené povídky vyskytující se v tomto svazku: Iranonovo hledání a Sladká Ermengarda. To první je dojemný příběh o zasněném hudebníkovi, který se pokládá za prince ztraceného království, a druhé je komediální povídka/divadelní hra, která nemusí nutně rozesmát, ale úsměv na tváři vykouzlí. Velmi se mi líbí způsob, jakým Lovecraft propojuje svá díla; nezáleží na tom, jakou povídku si od něj člověk přečte jako první, fungují všechny samostatně, ale v mnohých se skrývají odkazy na jiné v podobě témat, objektů nebo postav, nebo jen zmínek o nich, jež si tak jakoby žijí vlastním životem a dodávají svou útržkovitostí tzv. Mýtu Cthulhu (tj. fiktivní vesmír, ve kterém se naprostá většina jeho povídek odehrává) komplexnost a pocit důvěryhodnosti. Mohu vzpomenout například případ ohledně fiktivního okultního svazku Necronomicon, který marně hledali mnozí nadšenci v knihkupectvích a knihovnách. Velice jsem si oblíbil dvě povídky: již zmíněné Iranonovo hledání a Hudbu Ericha Zanna, která dokonale navozuje atmosféru tajemné cizí uličky, kosmické hudby a poukazuje na křehkost našeho světa, který může být lehce otřesen něčím velmi mocným. Za zmínku stojí ještě povídka Nepojmenovatelné, ve které si spisovatel briliantně hraje s představivostí a myšlenkami, které se jakoby na zavolanou zjeví ve skutečnosti.

3 25.07.2022

Lovecraft dokazuje, že je mistrem tajemné, děsuplné atmosféry, kterou umí skvěle navodit. I bez dialogů se mu daří vytvořit skvělé originální povídky plné zajímavých postav, příšer. Hlavní hrdinové jsou vesměs sympatičtí, plni odhodlání bojovat se zlem. Někdy jsou povídky obtížnější ke čtení, chybí o trošičku víc akce.

4 29.04.2022

Na rozdíl od Hrobky jsou povídky delší a propracovanější (motivy postav, temná atmosféra). Ubyly povídky s příjemnou tématikou, kde hlavní hrdina putuje neškodnými snovými světy. Přibylo více podzemí, démonů, prokletých domů a starých bohů. Ale také i hlavních hrdinů, kteří mají silný pud přežití a v jednom případě se postaví zlu s dobrým úmyslem zamezit jeho pokračování.
Celkově je vidět vývoj v autorově tvorbě a zdokonalování jeho stylu.