Yummymoon
komentáře u částí děl
Povedená parodie na akademický texty, která i přes to, že jsem jí skoro vůbec nerozuměl, mi dokázala přinést úsměv na tvář (ale musím uznat, že Ethyl Ermengarda Booranová byla trošku jinej kalibr). Mistr a inovátor hororu opět ukázal, že nějaký ty humoresky se občas rodí v hlavě každýmu. Doporučuji přečíst těm, kdo píší/se chystají psát diplomovou práci.
Seděl jsem venku pod pergolou, slunce krásně hřálo, kolem uší mi pofukoval jemný větřík, od sousedů radostně vřískaly děti a já jsem četl Barvu z kosmu a po celém těle jsem měl nepříjemné mrazení a v hlavě pocit, že když odtáhnu oči od stránek, i přes atmosféru letního veselí uvidím kolem sebe barvy, které nebudu s to popsat. Mistrovské dílo od mistrovského autora.
Jsem, co se týče hororu, poměrně otrlý čtenář a máloco mě dokáže vyděsit. Tomuhle se to povedlo.
V životě bych nečekal, že se u Lovecraftovo povídky málem udusím smíchem na štrůdlu. Tato povídka je jasným důkazem toho, že ač je Cimrman skutečným všeumělcem, svou inspiraci stejně někde musel mít. :)
V mých očích naprosté mistrovské dílo. Z nějakého důvodu mě zde popisné části neskutečně bavily a autor je velmi efektivně střídal s postupem v ději, který byl sám o sobě velmi zajímavý a promyšlený. Představení Velké rasy z jiného času a vše okolo nich mi přišlo neskutečně dechberoucí. Zároveň se jedná o jednu mála Lovecraftových povídek, kde jsem neměl pocit, že by se jednalo vyloženě o horor. Samozřejmě děsivé části a popisy jsou přítomny, ale celý ten nádech spadá jaksi až do druhých kolejí, přičemž v těch prvních vnímám hlavně autorovo nadšení pro objevování záhad jiných civilizací a problematiku času jako takového. Jestliže Volání Cthulhu pro mě bylo nejstrašidelnějším autorovým příběhem a V Horách Šílenství nejatmosféričtějším, pak Stín z Času bude nejspíše tím nejinspirativnějším a nejpromyšlenějším. Zároveň se jednalo snad o jedinou autorovu povídku, od které jsem se jednoduše nemohl odtrhnout.
Skvělá povídka, která mě bohužel od absolutního hodnocení v závěru odradila. Ten sám o sobě rozhodně není špatný, ale mně subjektivně přišel hrozně na sílu, jako by autor chtěl co nejvíce "šokovat" a na úkor toho zničit celý ten "reálný feeling", který budoval zbylých 90% stránek a na kterém jsou ty nejlepší Lovecraftovo povídky postavené. Takhle mi ten závěr přišel spíše úsměvný a jaksi nahodilý. Nicméně to je v rámci mého hodnocení asi jediná vada na kráse. Zbytek je skvěle napsaný, tajemný, napínavý a skvěle rozšiřující celý mistrovo vesmír.
Opět jsem měl místy lehký problém s Lovecroftovo úchylkou na popisný části.... ale koneckonců, bez toho by to nebylo ono, že?
První dvě slova, co mě napadají po dočtení tohoto díla, jsou "obdivuhodné" a "dlouhé". Sám moc nedám na dlouhosáhlé popisy krajin a staveb, a i v tomto díle mi to zcela upřímně překáželo. Těchto pasáží tam na můj vkus bylo prostě až moc a dost často se jednotlivé popisy opakovaly (fontány, chrámy, hradby, hory, fontány, chrámy,...). Na druhou stranu, kdyby tam ty popisy nebyly, nedokážu si představit, že by to ve mně zanechalo ten "obdivuhodný" pocit. Celý příběh je i přes svůj zvláštní styl psaní a některé podivné události neskutečně epický a pokud máte smysl pro fantazii a představivost, máte vyhráno. Když jsem se do díla pouštěl, rozhodně jsem nečekal že dostanu hororový fantasy, který mi mnohdy připomněl Conana či Johna Cartera, aby mi v další chvíli připomněl pasáže z těch nejhororovějších a nejbizarnějších představ. Pochválit musím také velké množství různorodých tvorů a postav, čímž se mi pohled na Lovecraftovo vesmír zase trochu rozšířil. Žádný z těchto faktů ovšem ale nepopírá to, že v některých částech (popisných, kdy dost často měla jedna věta půl stránky) jsem se nehorázně nudil a měl jsem chuť přeskakovat. Ale hej, to už je můj problém a tahle novela si rozhodně zaslouží dobrý hodnocení, protože nehledě na osobní preference je opravdu obdivuhodná.