Stín z hlubin času / Stín času
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
V horách šílenství, Stín z času a jiné horrory, Stín z času, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů
Setkání v západní Austrálii odhalilo nebezpečí, které by mohlo způsobit problémy celému lidstvu.
The Shadow Out of Time
Rok vydání originálu: 1936
Komentáře (6)
Přidat komentář
Opět si troufnu tvrdit, že by tomu slušel kratší formát než tato opakující se a natahující se forma. Ale oproti V horách šílenství mi to tady vadilo podstatně méně, myšlenka je zde opravdu zajímavá a vcelku děsivá, jen to tempo mi tolik nesedí, stejně tak nelineární vyprávění, které může chvílemi mást.
Mistrně napsané. Tedy, než jsem si zvykla na styl skákání během vyprávění o vizích. Zároveň mi přijde vtipné, že předchozí čtená V horách šílenství mě právě tím stejným iritovala. Ale tady to bylo jiné. Táhlé, okecané, ale tady jsem byla přikovaná k gauči. Možná proto, že to bylo vážně chytlavé a místy i děsivé.
V mých očích naprosté mistrovské dílo. Z nějakého důvodu mě zde popisné části neskutečně bavily a autor je velmi efektivně střídal s postupem v ději, který byl sám o sobě velmi zajímavý a promyšlený. Představení Velké rasy z jiného času a vše okolo nich mi přišlo neskutečně dechberoucí. Zároveň se jedná o jednu mála Lovecraftových povídek, kde jsem neměl pocit, že by se jednalo vyloženě o horor. Samozřejmě děsivé části a popisy jsou přítomny, ale celý ten nádech spadá jaksi až do druhých kolejí, přičemž v těch prvních vnímám hlavně autorovo nadšení pro objevování záhad jiných civilizací a problematiku času jako takového. Jestliže Volání Cthulhu pro mě bylo nejstrašidelnějším autorovým příběhem a V Horách Šílenství nejatmosféričtějším, pak Stín z Času bude nejspíše tím nejinspirativnějším a nejpromyšlenějším. Zároveň se jednalo snad o jedinou autorovu povídku, od které jsem se jednoduše nemohl odtrhnout.
Ukrutně okecávaná povídka, která ve výsledku nikam moc nevede - takový Lovecraftův standard - 40 %
Strašne dlho som sa do toho nevedel dostať. Vlastne až do konca. Bola to skôr novela, než krátka poviedka, čiže utrpenia viac, ako by zniesol veľký Cthulhu. Neskutočne dlhé opisy, svojím spôsobom by sa dalo povedať, že je to 76-stranový opis bez výraznejšieho deja. Ku koncu už som bol polomŕtvy od vyčerpania.
Tak tohle jsem v životě nečetl! Fakt ne. To je jedna z mála povídek, které jsem v Lovecraftově díle vydaném v těchto pěti svazcích, přeskočil. A byla to chyba, čtení to bylo zajímavé.
Autor v textu kombinuje prvky již známé. Něco vezme z Věci na prahu, něco z Bezejmenného města, něco z V horách šílenství. Hlavně V horách šílenství. Jedná se o rodné dvojče. Starce nahrazují Velcí, Shoggothy polipoidní potvory ovládající počasí. Příběhy to jsou každopádně skoro stejné. Je mi mimochodem upřímně líto, že Dryer nedostal v této povídce prakticky žádný prostor. Myslím, že by se z jeho střetu s Velkými z Yythu, protivníky hvězdicovitých Starců, daly vykouzlit kouzelné scény. A vzhledem k tomu, že Peaslee je očividně politickým zastáncem fašistického socialismu (heh...) Velkých, kdežto Dryer nacionálního konzervativismu Starců, mohla by z toho navíc vzniknout zajímavá politická debata.
I morální přiblížení oněch Jiných k lidem je v tomto díle stejně patrné jako v Horách. Jistě, Velcí, či Starci nám možná semo tamo ublíží, ale dělají to vyloženě omylem a jen proto, že tito A) Trojůhelníci, B) Válce, jsou mnohem vyspělejší než my a tak nás vlastně mohou zkrátka přehlédnout.
Rozdíl tak tedy je v tom, že Hory jsou oblastně popisnější, kdežto Stín se soustředí spíše na peychologické vnímání jednou postavou ostatně platí zde právě opačný postup oproti Horám, které nás až zběsile rychle hodí do děje zde posloucháme vypravěče polovinu povídky hovořit o podivuhodných příhodách jeho života, až posléze se přesouváme do místa objektivně děsivějšího, než Antarktida do Austrálie. Ne, myslím to vážně, raději potkat shoggotha, než bydlet v Austrálii.
Dohromady vzato, není mi tato povídka možná tak atmosférickou, jako Hory (nota bene Innsmouth), ale je stále strašlivě zajímavá svým horkem a svištěním, ze kterých vás musí rozbolet hlava. Číst to v dnešních dnech nechutného horka bylo o to autentičtější.