V horách šílenství

,,Mám za to, že tou nejmilosrdnější věcí na světě je neschopnost lidské mysli usouvztažnit veškerý svůj obsah. Žijeme na poklidném ostrůvku nevědomosti uprostřed černých moří nekonečna a neočekává se, že se budeme vydávat daleko od břehů"
Z strach z neznáma - klíčový motiv Lovecraftovi tvorby. Představa, že člověk je jen bezvýznamným smítkem v nekonečném vesmíru.
Z bezvýznamnosti člověka pak vychází druhý motiv - indiferentnost vesmíru aneb vesmíru jste u prdele . Cthullu není děsivý proto jak vypadá. Lovecraft nikdy své monstra příliš nepopisuje, protože v jejich vzhled není to, co má být děsivé, to že si uvědomíte onu souhru bezvýznamnými a nicotnosti to je horror. Není tedy divu že postavy buď umřou anebo se zblázní.
Všechny povídky, tento soubor nevýmaje, jsou poněkud zdlouhavé a mě se úplně dobře nečtou. Obsahově jsou kvalitní. V horách šílenství (povídka) se Howard vytasil s takovou historii naší planety, že Alien je slabý čajík.
Takže za mě perfektní důvod do Lovecrafta.

Pro mě byla tato povídková sbírka prvním dílem, které jsem od Lovecrafta přečetl a troufám si tvrdit, že je to naprosto ideální možnost, jak se s jeho tvorbou seznámit. Koupil jsem si ji v podstatě jen proto, že jsem se s v poslední době stále vícekrát setkával s mýtem Cthulhu a zajímal mě jeho původ - který je vesměs shrnutý v jedné povídce. Ta mě ale nakonec tolik chytla, že jsem během pár dní přečetl i všechny zbylé.

Co mi nejvíce padlo do oka, byla ta dokonale vylíčená atmosféra a hrůzostrašnost prostředí, které mě občas dohnaly až k mrázu po zádech a husí kůži - což je nejkýženější věc, kterou v hororových (i jiných) příbězích mnoho čtenářů včetně mě vyhledává.

Jediné, co bych tak asi vytkl jsou občasné překlepy a malé chybky v přepisu a korektuře. Jinak za mě opravdu povedené a doporučuji všem, kteří jsou v Lovecraftově tvorbě zatím neznalí, ale rádi by jeho tvorbu prozkoumali. Jen upozorňuji na hutnost a rozsáhlost vět a odstavců.

Řekl bych, že tahle kniha trochu zestárla. Autor strach nenavozuje situacemi, ale spíše popisem vzhledu příšer a starověkých tvorů. Což v době vzniku mohlo znamenat mnoho, ale pro dnešní generaci, která všechny myslitelné příšery už viděla v televizi, by to přece jen chtělo něco navíc.

Jakkoliv jsem velkým ctitelem H.P. Lovecrafta a jeho dílo skutečně miluji i obdivuji, nepřijímám jej nekriticky. Nemám teď na mysli jen problematické aspekty jeho psaní, ty obhajitelné dobou i ty neobhajitelné, ale spíše účinnost jeho popisů, obratnost jeho vyprávění, zdatnost psaní hororu jako takového. Jsou části jeho tvorby, jež nemusím, a sbírka "Zjevení Cthulhu" v překladu Milana Žáčka z Carcosy naneštěstí zahrnuje několik z nich.

Jsa si vědom, že jdu proti proudu mnoha lidí, musím i tak přiznat, že nemám rád ani zásadní "Volání Cthulhu", ani proslulé "V horách šílenství", ani "Stín z hlubin času". Tedy, nikterak neobdivuji ani "Dagona", ale to je jen taková jednohubka, kde se nestačí projevit mnoho slabin, jimiž leckteré příběhy H.P. dle mého soudu trpí. První jmenovaná povídka má hutný a spletitý příběh, místy zdatně vyvolávající pocit hrozivé celosvětové, eóny trvající konspirace, ale povaha zde popsaných kultů je... směšná i pitomá s ohledem na partikulární výběr svých členů (zasvěcení asi tuší, ostatním nechť stačí definice "až směšně rasistická"). A akční závěr úplně podráží nohy představě nepochopitelně mocného Cthulhu, jíž zbytek příběhu buduje.

Má kritika ovšem směřuje spíše k druhým dvěma jmenovaným novelám. Ty jsou sice zcela klíčové pro budování celého lovecraftovského universa, ale právě v jejich povaze coby "lore" vyprávějících příbězích leží jejich slabina jakožto hororových příběhů. Obě zahrnují sáhodlouhé pasáže věnující se historii prastarých předlidských ras, jejich protivníkům, posloupnosti vlády na Zemi (včetně hrubého časového zařazení), velmi podrobným líčením fyzického vzhledu těchto emzáků a analýze funkcí jejich chapadlovitých končetin etc.

Ve "Stínu z hlubin času" tu máme dokonce charakteristiku politického uspořádání ústřední pradávné rasy, která dokáže posílat své vědomí napříč časem a posedávat těla jiných inteligentních druhů. Což je hrozně zajímavý koncept, implikace toho, jak by mohla vypadat rasa a civilizace, co má úplně jiné pojetí času, co zná budoucnost a dokáže se na ni připravit, jsou nespočetné. Když přidáme fakt, že během posednutí těla je původní mysl prohozena s tímto emzákem, a tedy vržena do úplně neznámého těla s roztodivnými smysly (jak se to stane našemu vypravěči), máme recept na kromobyčejně zajímavý body horor, na kosmickou hrůzu vyvěrající z absolutní nepochopitelnosti této časem manipulující rasy. Místo toho se však příběh pokouší přivolat děs svým zasazením lidstva do kontextu širšího kosmu, předvedením jeho malosti a pomíjivosti. Což fungovat může, jenže to by nesměli být nejstrašlivější cizáci odhaleni sami jako smrtelní (i s přibližným datem vyhynutí), cestovatelé napříč časem, z povahy věci těžko poznatelní, by tu nesměli mít popis policie a zahrádek s kytičkami. Ano, Lovecraft dokáže vymýšlet nehumanoidní cizáky, ale jakmile se pustí do jejich detailnějšího popisu, jsou antropomorfní až běda.

Mám dojem, že jeho pozdní tvorba, jež se stala trestí Mýtu Cthulhu, je mnohem slabší než jeho střední období. Svým způsobem to připomíná autorstvo, co propadá nadšení pro historii, kulturu a každičký detail svého fikčního světa, až pro všechno vršení faktů zapomene, že nepíše historickou nebo místopisnou knihu, ale román/povídku/novelu se záměrem děsit čtenářstvo. To se tady děje spíše způsobem, který autor dozajista nezamýšlel. Jazyk je výborný, jako vždy (pokud máte styl H.P. rádi), překlad taktéž, avšak dojem z něho minimálně v prvním vydání kazí značný počet chyb a překlepů, někdy opakujících se bezprostředně po sobě.

Celou sbírku tak v mých očích drží jen výborná "Hrůza v Dunwichi" a atmosférická, jazykově nejzábavnější "Slavnost".

Ja bych to rozdelil. Nedriv obecne a pak jednotlive povidky. Strasne ale opravdu strasne spatne se to cte. Neni nahoda ze po jinak naprosto skvely povidce jsem se k dalsi dokopal skoro az za rok. Strasne dlouhy nudny a zbytecny popisy. Neustale opakovani stejnych nebo podobnych frazi. Ani nechci vedet kolikrat jsem se docet o nepopsatelne nebo nepredstavitelne hruze. Vecem co se vymykaji lidske predstavivosti atd. atp. Hruznem Necronomiconu sileneho Araba. V tomhle je to fakt sileny. Stejne jako to to ze veci neustale opakuje dokola. To si clovek cte a ma pocit ze se snad zblaznil a cte stejnou stranku znova jenze to cet pred dvema strankama...Opravdu i v jinak napinavych a desivych castech jsem si kolikrat malem vykloubil oci. Neznam jine povidky ale rozhodne se k dalsim dlouho nevydam i kdyz je mam doma. Vubec jsem nechapal autorovu popularitu nez jsem se dostal k horam silenstvi. To je fakt skvelej kousek (ty silenosti co jsem psal jsou bohuzel i tam. Tam je totiz universum zajimavy. Za zpusob psani jsou to 2* max.
Povidky (hodnotim ciste pribeh bez ohledu na to jak jsou napsany)
Slavnost a Dagon
Nic extra ale napinavej a stejnej zaver. 2*
Volani Cthulhu
Totez jen delsi a zacne byt zajimava o neco driv. Na stejny brdo. 2,5*
Hruza v Dunwichi
Tady to konecne zacina byt zajimavy. Napinavy je to prakticky od zacatku a prvni povidka u ktere jsem si rek ze to ma kvalitu (a des). 4*
V horach silenstvi
Pominu vsechny veci ktere jsem vycital. Tady je totiz atmosfera vykreslena naprosto paradne (porad se to cte blbe minimalne cast) a des jakbysmet. Co je ale hlavni tak se tady konecne neco dozvime o svete universa. A to je moc pekny cteni. Ciste za tohle 5*
Stin z hlubin casu.
Navzdory ohromny pauze pred touhle povidkou jsem si malem ukroutil oci a fakt se mi to nechtelo cist a mel jsme tendenci preskakovat cele stranky kvuli silenym popisum a vsemu co jsem psal. Tady se toho proste nemuzu zbavit protoze mi to vylozene kazilo zazitek a obtezovalo me to mirou temer neunosnou. Zase jsem se dozvedeli neco osvete a samotnou povidku bych hodnotil tak 4,5* ale jinak je tak na 1*. Normalne jsem si rikal ze si zacnu vypisovat vsechny ty nepopsatelny veci a budu si delat carky vzdycky kdyz se to zase objevi. Fakt umorny.

Jako celek pokud vam sedne styl (mne teda tezce ne) tak si umim predstavit ze to bude pro vas skvela knizka. Pokud ne tak je to vlastne neco umornyho kdy styl zabiji i veskere zajimave napinave a desive radosti co tam jinak jsou. Po posledni povidce tak dam prumer.

Od Lovecrafta jsem doteď četla jenom jednu povídku, která se mi tehdy sama o sobě moc nelíbila - Slavnost. Paradoxně je přítomná i tady, a v kontextu všeho ostatního je to najednou dost jiný zážitek. Myslím, že jsem úplně zamilovaná do stylu, jakým autor popisuje, objevuje, buduje svůj svět. Je to jakoby civilní, neosobní, racionální. Jednotlivé povídky/novely jsou více či méně skvělé (nejvíc se mi líbilo V horách šílenství a Hrůza v Dunwichi), ale způsob, jakým všechny dohromady osnují to maniakální podhoubí...! Je to čirá radost číst a objevovat. (Anglicky.)

Prostě kdo propadl Lovecraftovému horroru tak nemá vůbec cenu něco psát a kdo ne, tak by si to měl přečíst, jelikož je to skvělý výběr povídek....

Sbírka povídek na pomezí horroru a sci-fi. Strach je založen na něčem neznámém, ošklivém a obrovsky převyšujícím člověka. Strach má budit představa, že člověk není vrcholem civilizace a pánem tvorstva, ale jen drobnou epizodkou v mnohem delších dějinách země a vesmíru. Ve své době to asi mohlo být účinné. Je však znát věk těch povídek (úsměv na tváři mi vyvolala zmínka o Einsteinově teorii relativity jako o diskutované novince).

Autora a jeho povídky jsem četl někdy v devadesátkách ve čtrnácti a tehdy se mě nelíbily. Teď jsem si přečetl tuto knihu a povídky se mi opět nelíbily. Já samozřejmě chápu, že je to určující a zásadní autor pro oblast nejen hororu. Zároveň i chápu, že je to mistr popisu a z těch 330 stránek je tak 250 čistě popisných a fakt vám ty popisy krásně evokují, to co mají. Ale bohužel to je za mě vše. Jinak je to stále opakující se scénář se stále velmi podobným budováním textu a celé je to vlastně dost nudné. A musím se přiznat, že za mě by to mělo k hororu fakt daleko. Respektive dost často jsem nechápal, čeho se mám bát.

Autora znám dost dobře a jeho povídky jsou pro mne doslova kultovní ;-). A domnívám se, že nejen pro mne... Toto je ovšem úplně první sbírka, kterou jsem četla, obsahující hned několik příběhů. Ohledně jejich obsahu se podrobněji rozepisovat nebudu, oceňuji totiž hlavně jejich dokonalou mrazivou atmosféru a také to, jak autor mistrně dokáže vystupňovat napětí. Jsou možná tak trochu rozvláčnější a mají poměrně pomalé tempo, ale jako celek to podle mého názoru funguje dobře - a já jsem tak byla definitivně spokojená ;-). No a určitě si časem vyhledám zase něco dalšího od tohoto skvělého autora.

Mythos Cthulhu a Lovecraftovo universum považuji za geniální, nicméně musím přiznat, že autorův literární styl je velmi těžkopádný a jeho díla prakticky postrádají přímou řeč a ženské postavy (a to nejsem genderová fanatička).

Posloucháno jako audiokniha, jinak bych to nepřečetla. Novodobý horor mne zaujal, ačkoli nejsem fanynkou tohoto žánru, pár podobných románů jsem s chutí přečetla. Autorovi nelze upřít výsostnou představivost a fantazii, které se projevují zejména v dlouhých a barvitých popisech krajiny a toho, co bylo zde objeveno. Jinak děj nijak nezaujal, o vypravěči se člověk také nic moc nedozví. Na seznámení s Lovecraftem celkem dobré.

Ač nemám sci-fi ráda, čtenáři a čtenářky, toto byl mrazivý a dechberoucí poslech aknihy. Skupina mě provedla antarktickým světem, kde byl před milióny snad až i miliardy lety svět, který je nyní mrtvý, zato ponechává dosud děsivé hrůzy. Expedice objeví, co dosud nebylo objeveno ani v lidské fantazii. Tady se spisovatel opravdu "vyřádil". Tento horor bych nechtěla na vlastní kůži zažít. Moc pěkně popsané, skutečně jsem měla pocit, že jsem členem týmu a naplňuji poslání tohoto projektu, objevit dosud nepoznané.

Nedá sa uprieť Lovecraftov nesmierny prínos do sci-fi žánru, napriek tomu si myslím že jeho predstavivosť presahovala jeho spisovateľský talent. Milujem Lovecraftovské námety v populárnej kultúre (Slizké, chápadlovité, tajuplné, tisícky rokov staré zlo mimo chápanie ľudstva - napr. The Thing či Alien), napriek tomu mi jeho poviedky prinášali poväčšinou nájmä pocity nudy a ubíjajúcej repetitívnosti. Nekonečné variovanie rovnakých motívov podzemných príšer a knihy Necronomiconu sa rýchlo preje (napriek tomu že napríklad poviedka o Cthulhu je dnes už klasickou a určite z tých lepších) a jeho postavy sú tisíckrát viac vydesené ako čitateľ. Navyše netreba opomenúť Lovecraftove svetonázory - dnes už vieme že išlo o white supremacistu a podporovateľa nacizmu, či kukluxklanu. Na jeho poviedkach to chtiac-nechtiac neraz cítiť, vyspelá civilizácia zajtrajškov, ktorú v poviedkach popisuje, je podľa neho "fašisticky-socialistická". Vo výsledku teda môžem povedať, že si vážim, čo urobil pre sci-fi, no že bol za svojho života neúspešným autorom má príliš nemrzí, skôr som rád že sa od jeho nesmierneho odkazu mohli odraziť ďalší, šikovnejší autori. Ak mám však niečo aj oceniť, bude to asi kompilačná práca vydavateľa, ktorý zoradil poviedky (nepísané v takomto poradí za sebou) také, ktoré spolu vzdialene, nepriamo súvisia, či skoro až nadväzujú, či dopĺňajú sa. 3,5*

Přesto, že je kniha sto let stará, dokáže posluchače zaujmout, jsem spokojená, o kterém současném autorovi to můžeme říci? Moc jich nebude.
Zajímavé reálie i neotřelá myšlenka. Využít stylu literatury faktu taky není špatné, stejně jako v Trhlině.

Skvělá sbírka příběhů HPL. Musím znovu konstatovat, že jsem byl uchvácen velmi sofistikovaným slohem a skvěle vystavěnou temnou atmosférou. V horách šílenství se ihned dostalo mezi moje nejoblíbenější Lovecraftovy počiny.

Pěkný úvod, sníh, led, samota, psí spřežení... Pročpak jsem si vzpomněl na film The Thing? Ne nadarmo se H.P. Lovecraft řadí mezi ty, kdo pokládali základy hororové tvorby.

Neznámo vzbuzuje strach. Když to nevidíte, možná trochu zaslechnete... ucítíte v zádech cizí pohled a pak zahlédne jen rozmazaný pohyb. A máte pocit, že se vám to jen zdálo? Snad.
Když vám autor podává jen drobné střípky a nechá pracovat vaši představivost, oh, to je pocit. To je to napětí, mrazení... Pokud to však autor natahuje až příliš, tento efekt se vytrácí. Být to kratší, jistě by to budování napětí, strachu a příběhové lince prospělo.

Originální Cthulhů.

Pokud máte rádi přímou řeč, tady se nesetkáte snad žádnou.

Posloucháno na Vltavě.

Od H. P. Lovecrafta jsem čekala trochu něco jiného. Je mistrem hororových povídek. Možná jsem ke knize přistupovala s příliš velkým očekáváním. V horách šílenství mě nezaujalo. Nedostavil se pocit napětí a strachu. Co všechno výzkumníci vyčetli z reliéfů je nepravděpodobné. Vyčetli z nich vše o pravěké civilizaci s návazností na dnešek. Často jsem se přistihla, že mi to připomíná výklad na hradě... a támhle vidíte gotické okno, v olověných lištách je zakotvena skleněná mozaika... tak asi takto to na mě působilo.

Titulní povídka nebo novela poslouchána jako audiokniha v ČRo. Nejsem velkým fanouškem sci-fi a byl jsem zvědavý hlavně na formu prehistorické civilizace. Ta mě velmi překvapila. Příběh mi připomínal trochu Julese Verna pro dospělé, ale jazyk a styl vyprávění je výborný. Nedávám plný počet, ale byl jsem spokojen a mile rozrušen.