Snové putování k neznámému Kadathu
Povídka od:
Howard Phillips Lovecraft
Z knihy:
K branám Stříbrného klíče, Volání Cthulhu 1, H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů
Popis není zatím k dispozici.
The Dream-Quest of Unknown Kadath
Rok vydání originálu: 1943
Komentáře (7)
Přidat komentář
Snové putování osobně považuji za jeden ze dvou vrcholů Lovecraftovy tvorby. Mnoho lidí preferuje V horách šílenství (A nelze se jim divit!), ale já za vrchol kreativity pana Lovecrafta opravdu považuji Snové putování. Co do stylu je však jeho vrcholem jednoznačně Stín and Innsmouthem.
Snové putování je specifické z několika pohledů. Předně samozřejmě svou délkou. Více než kdy jindy jedná se o román. Není nejdelší, to je Ward a tuším i Hory jsou delší, ale co do složitosti obsahu je Kadath jednoznačně nejkomplikovanější, jeho struktury nejkomplexnější a obsah nejmasivnější. Chápu, že to leckomu může vadit a naprosto souhlasím s poznámkou níže, že by se dílo jednoznačně lépe četlo, kdyby bylo rozčleněno do kapitol. To je vlastně patrně jeden z důvodů, proč se například Ward čte mnohem lépe. Je prostě fakt, že Kadath není na čtení nenáročný. Lovecraft se zde víc než kde jinde vyřádil na složitosti syntaxu, odstavcích – což je v rámci této knihy totéž nikoliv výjimečně – i množství postav a tvorů do knihy včleněných. Ale ptám se sám sebe, mohl tuto svou Odyseu vůbec napsat jinak? Bylo by možné ji kastrovat dělením? Nebo je toto dílo ve své složitosti tím čím být má? Srdcem všech Lovecraftových snů?
Druhé specifikum je, již naznačené, zasazení do zbytku mistrova díla. Přímou, či nepřímou návaznost na Kadath má nejméně osmnáct povídek zasazených chronologicky před Kadath, o povídkách pozdějších a sonetech ani nemluvím. Tím se materie tohoto románu ještě podstatně rozšiřuje externími zdroji jakožto spojovací uzel předchozí, u pozdější autorovy tvorby. To je další ukázka geniality tohoto díla.
Mythos celého univerza je tu vykreslován naprosto fascinujícím způsobem a kniha propojuje co bylo dříve rozděleno a odděleno. Téměř bych se nebál říci, že je to právě Kadath, kde dochází ke vzniku mýtu Cthulhu, mýtu který ovlivnil náš skutečný svět až neskutečným způsobem, mýtu, který žije v popkultuře i tam, kde by jej nikdo nečekal. Že ano, pane Eco?
První dvě slova, co mě napadají po dočtení tohoto díla, jsou "obdivuhodné" a "dlouhé". Sám moc nedám na dlouhosáhlé popisy krajin a staveb, a i v tomto díle mi to zcela upřímně překáželo. Těchto pasáží tam na můj vkus bylo prostě až moc a dost často se jednotlivé popisy opakovaly (fontány, chrámy, hradby, hory, fontány, chrámy,...). Na druhou stranu, kdyby tam ty popisy nebyly, nedokážu si představit, že by to ve mně zanechalo ten "obdivuhodný" pocit. Celý příběh je i přes svůj zvláštní styl psaní a některé podivné události neskutečně epický a pokud máte smysl pro fantazii a představivost, máte vyhráno. Když jsem se do díla pouštěl, rozhodně jsem nečekal že dostanu hororový fantasy, který mi mnohdy připomněl Conana či Johna Cartera, aby mi v další chvíli připomněl pasáže z těch nejhororovějších a nejbizarnějších představ. Pochválit musím také velké množství různorodých tvorů a postav, čímž se mi pohled na Lovecraftovo vesmír zase trochu rozšířil. Žádný z těchto faktů ovšem ale nepopírá to, že v některých částech (popisných, kdy dost často měla jedna věta půl stránky) jsem se nehorázně nudil a měl jsem chuť přeskakovat. Ale hej, to už je můj problém a tahle novela si rozhodně zaslouží dobrý hodnocení, protože nehledě na osobní preference je opravdu obdivuhodná.
"Ta povídka je především dlouhá. A to tak dlouhá, že kdyby byla snad o polovinu kratší, tak by furt byla dost dlouhá." (Sklep)
Zpětně však doceňuji množství tvorů, postav a bytostí, které mi rozšířily či zpřesnily Lovecraftovo universum. Pardon, Cthulhu universum!
Naponěkolikáté a opět musím říct, že mi svět(y) H.P.L. bohužel nepřijdou přitažlivé a nejspíš patřím k té polovině čtenářstva, která je vůči této formě až na pár výjimek imunní - 35 %
Jedna z Lovecraftových "snových" povídek, vyčnívající jak svým rozsahem (v podstatě by mohla být tenčí knížkou sama o sobě) tak i gejzírem autorovy fantazie. Určitě se nebude líbit všem, tipuju, že polovina lidí ji bude zbožňovat, druhá ji zatratí. U mě rozhodně převažovalo nadšení, i když občas jsem se potápěl až k zoufalství v proudu názvů míst a jmen. Na druhou stranu potěšilo, když některé z nich jsem poznával z povídek předchozích svazků ,což naznačuje, že povídka v podstatě propojuje mnoho dalších do jednoho uceleného světa, kterým cestuje nám už dobře známý Randolph Carter, snažící se najít snové bohy země, ale víc neprozradím, snad jen, že příběh je napínavý, pestrý a v podstatě geniální/šílený (vyberte si sami vhodné slovo po přečtení).
Moje srdcová záležitost. :3
Snové říše mám hrozně ráda.