yaoiyuri komentáře u knih

"Čemu se smějete? Sami sobě se smějete!"

Vtipné. Nadčasové. Jedna z knih, která by neměla chybět v seznamu maturitní četby, přestože - nebo právě protože - je to typická "klasika".

27 10.02.2022

Očekávání se nenaplnila, chválu na první Metro jsem slyšela z různých stran, hru jsem nehrála... ale za mě bylo čtení očistec. A to jsem ho kombinovala ještě se čtením ušima, protože jinak bych skončila někde v půlce. Kvůli maturitní četbě jsem se ale musela hecnout.

Největší problém je, že si to hraje na něco, čím to není. Postapo a celé metro jsou jen kulisy, Arťom je geroj negeroj, loutka s takřka nulovou osobností, pasivní prostoduchý matlák ve vleku náhodných událostí, který sice celý život žije v metru a jeho otec je celkem znalý, ale synovi prakticky nic potřebného k přežití v tomhle světě nepředá. Smutné.
Na svou velkou cestu se vydává z naprosto nepochopitelného a nevěrohodného důvodu, překonává generické a repetitivní překážky, se kterými mu pomáhají doslova náhodní kolemjdoucí (protože neexistuje způsob, jak by v tomhle podání příběhu, mohl do cíle dojít bez neustálého deus ex machina). Ty nejzajímavější postavy se dějem jen mihnou a zmizí, či vzápětí umřou. Všech těch náhodných záchran, pomocí, setkání whatever věcí je moc i na 470 stran. Arťom sám o sobě přitom skoro nic nedělá – chodí, pozoruje, občas něco řekne, to je na protagonistu poměrně málo.

Zajímavé pasáže jsou proložené hromadami nudy a planého filozofování, což celou knihu neúnosně natahuje. Svébytné společenství metra je neskutečně přeplácané frakcemi, fanatiky, ideologiemi a typickými „postapo“ problémy. Je toho moc, je v tom bordel a půlka z toho tam je jen proto, aby tam prostě byla – protože v postapo světě je to podle autora zřejmě nutnost. Chyběly mi výraznější ženské postavy, sakra, ženský tam jen vaří, uklízí a starají se o děti – žádný vojačky, průzkumnice, kultistiky, mezi stanicemi prakticky nepřechází, proč proboha? Je to postapo... to stojí na boření genderových streotypů. Na ty ve světě po jaderné válce není čas.

A konec je prostě meh.

Pokud člověk není znalec moskevského metra, tak si tento originální námět tolik neužije, pokud neumí alespoň trochu rusky, začne se v názvech stanic dokonale ztrácet. Protože námět jako takový je skvělý, ale zpracování kulhá na všechny tři zmutované nohy.

Pokračování – ne, díky.

23 03.02.2022

Kniha se snaží o ucelený přehled všech dosud známých faktů, hypotéz a spekulací, které s touto světoznámou – děsivou a znepokojivou – záhadou souvisí. Bohužel se vážně jen „snaží“. Nepřináší nic nového ani objevného, jen trochu rozšiřuje vše, na co můžete v češtině narazit na internetu.

První část, popisující výpravu až do kritické události, je zajímavá a velmi čtivá (i přes množství „poznámek“ pod čarou, které jsou mnohdy delší než hlavní text), podobně jako popis neuvěřitelně diletantsky provedeného vyšetřování. S postupujícími kapitolami se ale kniha utápí v balastu…
Teorie o možných příčinách zkázy výpravy – a především argumenty proti – jsou představeny povrchně, mnohokrát je jen doslova zkopírované to, čím byla vyvrácena teorie o pár řádků výš. Nevím, proč je skoro vždy jako jeden z argumentů „proti“ lidskému zásahu uvedeno, že dívky byly panny = nebyly znásilněny. Jakoby je nemohli zabít i bez toho.

Úplně mimo už mi pak přišly (ne)teorie lidí z internetové stránky (WTF) a (ne)názory českých odborníků. Fotky, ač zajímavé a znepokojivé, jsou v otřesné kvalitě, takže v nich ani s popiskem nic moc nevykoukáte.
Osobně bych ocenila více informací o účastnících výpravy jako takových (stručný medailonek byl vážně… stručný), něco o jejich rodinách, větší rozvedení těch „konspiračních“ prohlášení lidí, kteří se tenkrát k případu nachomýtli...

Knihu bych rozhodně doporučila lidem, kteří o tomhle případu moc nebo vůbec nic neví. Každý, kdo má alespoň zběžné znalosti z YT videí a české Wikipedie už tak unešený nebude.

14 26.01.2022

(SPOILER) Celá tahle kniha na mě působí spíš jako sbírka fanfikcí než jako plnohodnotné doplnění série – o to je smutnější, že to fakt psal sám autor. Povídky mají značně nevyrovnanou úroveň a prakticky žádná nevybočuje z šedé řady „klasických“ hraničářských schémat (nikoli zápletek, protože tak důmyslné to většinou fakt není), hrdinové jsou neomylní a nezničitelní, když si to děj žádá, a tupí a nepozorní zrovna tak. Hlavně Willův charakter neuvěřitelně osciluje mezi chladně uvažujícím profesionálem a rozmazleným spratkem.

Hraničáři si z ničeho nic fakt natvrdo začali povídat se svými koni a ti koně jim začali odpovídat – což je dost schizofrenní, působí to divně a v takové míře to v předchozích knížkách nikdy nebylo.
Rádoby originální vědeckou vsuvkou z budoucnosti (která mi spolu s pár dalšími drobnostmi přišla jak obšlehnutá od Sapkowského) si hezky si otevřel dvířka pro „spin-off“ sérii ve Skandii.

No, od Hraničářova učně a všech jeho dalších pokračování si dám na dlouhou dobu pauzu.

8 25.01.2022

(SPOILER) Já se přiznám, jediný důvod, proč jsem začala číst Hraničářova učně, byl, že jsem zaslechla kus audia z tohohle dílu. A byl to cringe af, protože „přeložit“ Nihon-ja jako Nihon-džin je vskutku překladatelský majstrštyk, což potvrdí každý, kdo se jen letmo otřel o první kapitolu jakékoliv učebnice japonštiny.

Začátek vypadal slibně, jenže pak se z toho stalo úplně to stejné, co v předešlých dílech, jen v bledě modrém, pardon „nihondžinském“. Dokud byli Horác a císařova parta sami za sebe, zavánělo to zajímavou akcí v exotických kulisách, jakmile se „objevili“ naši staří známí, jde všechna potenciální originalita do kopru a jede se podle zažité šablony. Je jasné, že všechny (naprosto zbytečné mrk, mrk Seletine) postavy, které do Nihon-džinu přijedou, z něj zase v pořádku odjedou. Žádný zajímavý zvrat, posun v charakterech… prostě nic.
Naopak. Naši hrdinové se chovají jako banda puberťáků, ne jako dospělí a zkušení bojovníci. Jako fakt. Charakterový progres od 1. dílu je buď nulový či záporný. Jejich „humorné“ poštuchování mi extrémně leze na nervy, protože nic humorného na něm už asi 4-5 dílů není.

Všichni neustále čekají na to, co si myslí / udělá Halt, jinak jsou naprosto neschopní. Pokud teda náhodou není pro děj potřeba, aby byli zázračně schopní / bystří / odvážní, to pak zase jsou *doplňte si libovolnou vlastnost* až hrůza.

Znovu se ukazuje, že autor neumí pracovat se (*silnými) ženskými hrdinkami. Být jim tak 12-15 tak to beru, ale proboha jim je snad všem přes 20. Tak proč se ty dvě chovají jak vypatlaný pubertální slepice. „Lov na obludu“ jakožto jejich velký feministický empowerment moment je tak debilní, až to bolí. Ty dvě, který neumí číst stopy, ty dvě, který se druhou noc na cestě málem nechají sežrat vlky, ty dvě, co vlastně neumí bojovat… dostanou zvíře, které dokázalo zabít 17 chlapů z obávaného mýty opředeného národa bojovníku. Prakem. MUHAHAHAHAHAHAHAAAA. Jo, jasně.

Celé Japonsko je zoufale nevyužité, protože většinu času se běhá po horách. Japonci a samurajové jsou z velké části též zoufale nevyužití, protože „vysílací čas“ jim kradou naši staří známí.
O hlavní záporákovi se furt jen mluví, jednou se tam mihne u brodu, aby se pak na konci odkopal jako další genericky zlý kretén bez špetky charismatu, cti a hlubší vize. Naprosto promarněný potenciál.

Podtrženo sečteno, za mě tragédie, s touhle sérií končím, protože radši už nechci vidět, jak hluboko může autor při ždímání svého díla ještě klesnout. Jediné, co mě drželo nad vodou byly náměty na fanfikce Shigeru/Horác, které se mi při čtení honily hlavou, a osypky pokaždé, když Ruml blbě vyslovil nějaké japonské slovo. Kdyby se autor vykašlal na Halta, Mary Sue – chci říct Willa – a zbytek skvadry zoufalců, a místo toho představil nihondžinské postavy, o které jsme se spolu s Horácem mohli bát, udělal by stokrát líp. A ten konec... panebože. Končím.

8 11.01.2022

Bradbury představil nadčasový dystopický svět unifikovaného (ne)myšlení a povrchních a pokleslých forem zábavy vymývajících lidem to, co mají místo mozků. Svět, kde se kniha může stát rozsudkem smrti. Svět, ve kterém není čas se zastavit, lelkovat, v klidu popřemýšlet, kde se ze všech stran valí barevná blikající světýlka, uřvaná hudba, hesla, slogany… Samozřejmě doplněný o ve své době patřičně futuristickou technologií – takovou, kterou my dnes o 70 let později denně užíváme, čímž se pro nás kniha stává ještě naléhavější a aktuálnější.

Za mě je problém, že svět opravdu jen představil, ale nerozpracoval. Ty opravdu zajímavé postavy se příběhem jen minou, veškerá pozornost je zaměřena na schematického Montaga, jehož proměna mi přišla stejně povrchní jako svět, ve kterém žije. První část skvělá, pak to jde z kopce. Útěk byl tak bezproblémový, až se mi nechtělo věřit. A závěrečný deus ex machina odpovídá době vzniku, ale dnešního čtenáře spíš rozhořčí – prostě bum a konec, jdeme vstříc lepším zítřkům, a přitom citujeme klasiky a filozofujeme o nesmrtelnosti chrousta.

451 stupňů vyšlo původně jako povídka – možná u toho měl autor zůstat. Námět geniální, plný zajímavých, nadčasových myšlenek, ale utopený v rozvleklých, nepříliš čtivých pasážích a formě, která rozhodně nesedne každému. Za mě zklamání, existují lepší, čtivější a promyšlenější dystopie.

21 07.01.2022

Starý, a přesto nový Asterix. :) Je dobře, že Uderzo předal žezlo někomu mladšímu, kdo do série (zatím povedeně) vlil novou energii a nápady, protože jeho poslední kousky byly po scénáristické stránce tragédie.

Díl se nese v duchu klasických „Asterix v“ ještě z pera Goscinnyho, a je podobně svěží a zábavný jako jeho dávní předchůdci ze 60. let. Snad to scénáristovi Ferrimu a kreslíři Conradovi vydrží a i v budoucnu udrží kvalitu a především ducha původních komiksů a vyhnou se všem nešvarům moderních adaptací a předělávek.

6 29.12.2021

Vzhledem k tomu, že mám v očích stále pachuť ze včerejší četby Caesarovy galéry, dávám 3*, protože to bylo o chlup lepší, ale v kontextu celého díla je to opět nezajímavá, neoriginální a nevtipná slabota.

Začátek (cca první 3 stránky) vypadal ještě slibně, ale pak to šlo z kopce. Zápletka je opět 100krát provařená tahanice o lektvar, mimozemšťani a jejich technologie se do tohoto univerza vůbec nehodí.
Dorazilo mě poděkování / věnování Waltu Disneymu na konci, protože v celém díle jsem nenašla ani kousek odkazu na jeho tvorbu (a v Twynsdalecích už vůbec ne).

5 29.12.2021

Název je poněkud zavádějící, není to klasický díl, je to takový ten „seriálový speciál“ shrnující desítky let tvůrčí spolupráce Goscinnyho a Uderza, který přináší spoustu neznámých, méně známých a zapomenutých komiksových kousků – vždy doplněných o úvodní slovo obsahující nějakou anabázi, která vzniku daného stripu předcházela, a okořeněných nějakou tou zajímavostí. Kvalita (opravdu krátkých) příběhů je kolísavá, za mě vede Novoroční jmelí. :)

Chápu, že ne každému sedne tento formát, který se od ostatní dílů značně odlišuje, ale nezlobte se na mě, odpad to vážně není. ;-)

5 29.12.2021

Rozhodně lepší než Caesarova galéra – ale to je kde co, jinak šedý průměr. Zápletka je vyloženě prostoduchá, potenciál rodičů obou hrdinů je zoufale nevyužit, matky jen trapně peskují své syny a manžely, otcové do děje prakticky nezasáhnout. Motiv s dvojnicí nic originálního ani zábavného nepřináší – naopak.

Celé mi to přišlo, jakoby autora napadl ten skvělý a vlastně jediný pořádný vtip se „zlatým Caesarem“ a zbytek tvůrčího zaujetí strávil tím, jak k němu uplácat jakýs takýs děj, který by nás čtenářsky totálně neurazil. Povedlo se to tak napůl.

4 28.12.2021

Dost slabý díl. Míchá v sobě několik rádoby dějových linek (vzbouřenci, Obelix s lektvarem, pronásledování, piráti…), které jsou ale v konečném důsledku úplně o ničem (naprosto mimo pak byla ta vložka s Atlantidou). Nezajímavý, nezábavný a divně překombinovaný díl.

4 28.12.2021

Pussy: Co tě nezabije, to tě posílí.
Pac: Nebo oslabí.
Pussy: Nebo zmrzačí.
Pac: Nebo nakonec přece jenom zabije.
(O__o) ( o___O )

Skvělý díl plný trefných, jízlivých, sarkastických a servítky si neberoucích stripů, které míří (nejen) na nešvary současnosti. Oproti předchozím dílům jsou stripy tematicky jednotnější a přijde mi, že i „aktuálnější“ – i když spousta kočičích „mouder“ je dokonale nadčasová. Knize nemám co vytknout, skvělý dárek, který jsem si pod stromeček nadělila. :D

8 27.12.2021

Tak tohle byla MEGA SLABOTA, tušila jsem, že „pokračovací“ díl ani zdaleka nedosáhne kvality svého předchůdce, ale že bude sešup tak markantní mě i přesto překvapilo.

Příběh je prakticky o ničem, název naprosto vystihuje ¾ knihy, což je na 428 (!!!) stránek dost ubohý. Vývoj charakterů nebyl nijak propracovaný ani v minulých dílech, ale tady se dostává vyloženě do záporných hodnot. Naši neomylní a dokonalí hraničáři jsou většinu času totálně „out of character“ a ještě navíc po lobotomii a jejich plot armor nefunguje, jenom protože je to to jediné, co tvoří onen „plot“.

Půlku přešlapů a kiksů bych pochopila, kdyby tohle byl 2.-3. díl a Will byl učeň v zácviku, ne když už mají být všichni ostřílení a zkušení, protože chyby, které dělali, byly naprosto debilní a nelogické (Fakt je nenapadlo, že genovesané pracují s jedem? Fakt jim tak dlouho trvalo, než je napadlo zajet pro Malcolma?) Zbytek jejich chyb se ani pochopit nedá, chovali se prostě jako idioti. Uff... Nudné, nezajímavé, utahané, nelogické. Nejhorší díl.

12 16.12.2021

Jak už tu někdo někde zmiňoval navzdory poměrně dlouhému časovému rozpětí, ve kterém se díly odehrávají, je psychologický progres postav takřka nulový (výjimkou je snad jen Horác – a to jen občas), jedinou opravdu výraznou změnou je, že z kluků jsou mladí muži a Haltovi šediví vousy. :/ Hlavně Will je šíleně plochý Mary Sue charakter, ale naštěstí už většina dílů nestojí jen na něm, tak to není tolik poznat.

Dějově je to v Clonmelu sice zase to samé, ale bavilo mě to víc než některé předešlé díly, nejspíš protože myšlenka se sektou byla sama o sobě zajímavá a Haltův bratr je ukázka prvotřídního nekompetentního vola. Odhalení Haltova původu je pro většinu šokující (pro nás, kteří si to omylem vyspoilerovali na Hraničářské wikipedii ani ne), ale je pravda, že se na to lehce naráželo už Ledové zemi (3. díl).

Bohužel, ani tentokrát se nevyhneme úmornému „znáte z předešlých dílů, ale stejně vám to pro jistotu po desáté připomeneme“ a z konce opět čiší okatá snaha natáhnou děj na další díl – za mě zbytečné a obávám se, že podobně jako u Čaroděj / Obléhání bude další díl jen nastavovaná kaše, ale uvidíme...

8 05.12.2021

Za mě neuvěřitelné promarněný potenciál. O Máchovi se učil každý, už víme, že to nebyl svatoušek a "romantický pan umělec", kterého máme nekriticky stavět na piedestal. I o jeho deníku slyšela většina – i když kromě pár „šokujících“ útržků se s ním čtenářsky seznámil asi málokdo.

A není divu.

Tahle kniha je všechno, jen ne zajímavá a čtivá. V úvodu nastíněné informace se několikrát opakují, jako celek je to nesourodý a uměle natahovaný slepenec. Úvodní kecání, nástin analýzy šifry, deník (který zabírá všeho všudy 12 stran) – budiž. Ale do toho jsou přidány přednášky Nezvala a Jakobsona, pak dopisové tahanice mezi Jánským, Jakobsonem a dalšími, Jánského vyhrožování soudem… Závěrečná „kapitola“ o Lori je spíš k smíchu, protože víc informací je i v heslu na Wikipedii (tolik asi k „Výrazná pozornost je věnována také dosud opomíjené Máchově snoubence Lori Šomkové“ lol).

K samotnému deníku – snažit se zachovat autenticitu tím, že se každý druhý dešifrovaný řádek nechá napsaný obráceně po vzoru originálu, mi nepřijde nejšťastnější. Ruší to při čtení, a to je asi tak všechno. Dát do poznámek pod čarou překlad německých vět by bylo asi také moc. O Lori se toho nedozvíme prakticky nic, kromě toho, že byla „Máchova“. Nikdo *autor* se neobtěžoval nastínit blíže její rodinné poměry, kdo byli další lidé z jejího okolí, které Mácha v deníku jmenoval, jak si vůbec mohli dávat svoje „dostaveníčka“ někde „vzadu“ apod.

Stále nějak tápu v tom, co nám měla kniha kromě samotného deníku ještě předat. Velké zklamání. Běžnému smrtelníkovi fakt stačí, když si přečte jen strany 22-35.

4 28.11.2021

Oblehání přímo navazuje na Čaroděje na severu… a to je podle mě problém. První díl tohoto uzavřeného příběhu nastavil laťku vysoko, byl čtivý a zajímavý, i když se spíš jen pátralo, dedukovalo, odhalovalo a intrikovalo. Tady už se věci sice technicky „dávají do pohybu“ a vše směřuje k závěrečné akci, ale je to rozvleklé a místy až nudné. Chybí napětí, vtip i invence. Opět sklouzáme ke 100krát ohrané šabloně, kdy to Will s Horácem „nějak“ vymyslí a ono jim to „nějak“ vyjde (i když samotný plán na dobytí hradu byl fakt chytrý).

Kdyby se oba díly spojily do jednoho a seškrtala se zbytečná vata, mohlo to být čtenářsky mnohem zajímavější – závěrečné pasáže, které mají být nabušené napětím a akcí jsou totiž navzdory délce obou dílu strohé a zkratkovité. O Skotiích a Piktě se bohužel skoro nic nedozvíme (snad v nějakém dalším díle).

Jedinou světlou stránkou tu je psychologické vykreslení hlavního záporáka se všemi jeho pochybnostmi. Ale upřímně jeho motivace mi přišla nepřesvědčivá, sice nebyl plně doceněn okolím / rodinou, ale byl schopný a lidé ho měli rádi – určitě by se v Araluenu zvládl uplatnit na nějakém významnějším postu. Takhle spláchl svou budoucnost do prevétu a navíc za použití ne tak moc chytrého plánu (protože pochybuji, že by ho Skotiové na hradě v dlouhodobém horizontu trpěli).

11 27.11.2021

Nevím proč, ale tenhle díl mě hrozně bavil. V základu se ničím extra nevymyká, ale… prostě tam bylo „něco“, co ho ve čtivosti pozvedlo nad ostatní. Nejspíš za to mohlo oživení v podobě Willovy samostatné tajné mise, psa, kejklíře (náplní práce mi připomínal teda spíše „barda“) a záhadného čarodějného lesa s čarodějem navrch.
Přirozeně působilo i uvedení Willa do nového působiště a tamější zdánlivě vyřešená vedlejší zápletka se Skandijci (protože autor někdy vymýšlí „nečekané“ zvraty strašně na sílu). Jen škoda, že navazující díl už opět sklouzl k šedému průměru.

10 27.11.2021

Takový vycpávkový díl, který sice volně navazuje na předchozí události, ale (překvapivě) tvoří uzavřený celek. V porovnání s předešlými a následujícími díly mě ale moc nebavil.
Bylo tam hodně postav, ale ne dost výrazných nebo nemajících dost prostoru se projevit, generičtí záporáci bez špetky charismatu, obyvatelé Aridy se mi zdáli schématičtější a stereotypnější víc, než je obvyklé, hrdinové byli tentokrát až moc "dokonalí" a náhoda jim hrála do karet až příliš okatě... ani Arida jako taková úplně nezaujala - s výjimkou pouště.

7 17.11.2021

Z kresby si na zadek nesednete, originalitou a invencí manga taky zrovna neoplývá. První a nejdelší „povídka“ měla potenciál (přeci jen je to poměrně známá urban legenda), ale celé to spíš sklouzlo k laciné snaze šokovat, napětí je takřka nulové, jen nepochopitelné šílenství a násilí – o nějakém gore naturalistickém ztvárnění ale nemůže být řeč, autor se v klíčových scénách držel zpátky a jen naznačoval.

Nejlepší byl druhý (krátký) příběh s domem plným podivných loutek – ten byl alespoň trochu znepokojivý a zaváněl originalitou, díky délce navíc nebyl prostor cokoliv "scénáristicky" zkazit.
Třetí pak byla divná japonská – snad až parodická – verze Misery nechce zemřít (a samozřejmě, že „redaktorka“ musí být tlustá, ošklivá a jeblá fangirl už od pohledu), která ale vůbec ničím nezaujala a působila na mě spíš jako autorův interní joke vůči... hmmm, že by nějaké redaktorce?

7 10.11.2021

Doslova kniha o hov**, ale udělaná vcelku zajímavou a vtipnou formou s "edukativním" přesahem. :D Nevím, jak se k ní staví děti, protože v mé přítomnosti prošla rukama jen 3 dospělým.

3 31.10.2021