yaoiyuri
komentáře u částí děl
Skvělá povídka, ve které se v mrazivé povánoční atmosféře mísí detektivka i nadpřirozeno, ale ze všech Lionetových případů je to rozhodně ten nejsmutnější.
Mohla to být vcelku běžná vzpomínka na léto, které dvěma malým klukům otrávila rázná německá vychovatelka. Ale čím víc jim leze na nervy, tím víc se - plíživě - schyluje k překvapivé tragédii.
"Přišla jsem si zatelefonovat."
Za mě rozhodně nejsilnější povídka knihy. Psycho. Shoda nešťastných příhod a na první pohled banální nedorozumění obrátí hlavní hrdince život naruby neskutečným způsobem. (Ačkoliv ani ona, ani její manžel mi nebyli sympatičtí.)
Další spíš taková "pocitová / atmosférická" povídka nasátá smutkem z odloučení a (místy poněkud úsměvným) šokem z kulturních rozdílů, na které v Itálii narazí jedna pobožná vdova.
Moje úplně první setkání s Márquezem (skrze literární seminář). Tuhle povídku beru jako reprezentativní ukázku magického realismu - krátkou, silně koncentrovanou a ve své podstatě dokonalou - a dokonale "magickou".
Povídka na pár stránek, která je vlastně o ničem - a už vůbec ne o strašení. :/
Drobný detail ohledně zvláštní tragédie, o které se vypravěč dozví ze zpráv, pomůže rozvinout jeden z těch sympaticky "divných" příběhů s nádechem tajemna a mystiky.
Moje srdcová záležitost. :3
Snové říše mám hrozně ráda.
Nebýt to ve výboru z díla spolu s takovými peckami jako Stín nad Innsmouthem a V horách šílenství, klidně bych dala plný počet. V této konkurenci musím ale * snížit. Těšila jsem se, že se konečně dostane i na nějakou ("silnou a nezávislou") ženskou protagonistku a no... hmm... yes but actually no. Ale o to byl příběh zajímavější.
Mno... podle názvu jsem se těšila, ale tahle povídka mi prostě nesedla. Přišla mi ve svých snových / náměsíčných výjevech šmrcnutých geometrií a divokými teoriemi jaksi utahaná a roztahaná... ani "čarodějnice" to moc nespravila.
Nebýt to v posledním svazku sebraných spisů a v tak velké konkurenci o level vyšších příběhů, přiklonila bych se i ke 4*, ale... mno, je to dobře napsané, ale nepříliš originální. Takové vyčpělejší 3,5*.
Hmm... Krátké a nedotažené. Zasazení do dob Římské republiky je osvěžující změna, ale celé je to utnuté vskutku neoriginálně a zasloužilo by si to mnohem víc rozpracovat.
Takové "vědečtější" pojednání o historii Necronomiconu. Jeden z mnoha dílků skládačky do celého Lovecraftova univerza. Obsahuje i odkazy a zmínky na místa a osoby, o kterých jsme již četli.
Ehh, podivná skoro až moralizující zpotvořenina, která za mě nemá ani za nehet lovecraftovský "vibe"
Já jsem paměť...
Takový malý střípek nadpozemsky nadpřirozené vzpomínky na budoucnost... ačkoliv "příběh" je vlastně veskrze jednoduchý, dokáže vzbudit na malý okamžik takové lehounké zamrazení v zádech.