yaoiyuri
komentáře u knih
Služebník a pán
Lo
(SPOILER) Jako shonen ai jednohubka asi dobrý - vzhledem k zoufalému (aka prakticky žádnému) výběru v našich končinách, jedna z mála věcí, kterou lze Zoneru přičíst k dobru.
Shrnutí příběhu ve stylu AO3 tagů (protože jsem dneska líná psát): age gap, power imbalance - svým způsobem na obou stranách, MASIVNÍ daddy issues, hudba (okrajově), idiots in love - naprosto spolu neumí komunikovat a z toho plynou některé dost toxické interakce. Hlavně Christiana bych občas nakopala... ten si měl v L.A. najít psychologa a ne kapelu.
Ale jako být náctiletá yaoistka jedoucí v mangách a doujinshi, tak bych byla nadšená (teď už jsem nenáctiletá a cynicky kritická).
Tomie
Džundži Itó
Takový itóovský střed. Divné, znepokojivé, ale víme, že autor umí i víc. Povídky mají kolísavou kvalitu, osobně mě moc nebrala středoškolská dramata, zajímavější mi přišly příběhy cca od půlky. Vzhledem k délce jsou některé motivy a zápletky poněkud repetitivní, ale přesto je to dost zajímavý počin.
Jaro je tady
Anne Passchier
Opravdu “bytelné” leporelo se vcelku zajímavým zpracováním, ale ten text je bohužel dost o ničem.
Jak Krtek cestoval
Josef Brukner
4* ale jen protože je to Krtek. Verše mi nijak úchvatné nepřišly.
Halí, belí, koně v zelí - říkanky pro děti
Zdenka Talpová
Ilustrace jsou moc pěkné, ale verše samotné místy docela meh – občas je to neúplný kus nějaké lidové písně, u méně známých „říkadel“ (kterých je většina) verše často vyloženě drhnou. Za mě existují i lepší knihy říkadel.
Od hlavy až po paty
Eric Carle
Není to tak „geniální“ jako Tuze hladová housenka, ale i tak je to velmi povedené leporelo, dobré třeba na rozcvičku. :)
Oidipus Rex
Karel Jerie
Zajímavě zpracovaná antická klasika, kresba mi úplně neseděla, ale pokud se nechcete mordovat přímo se Sofoklem, doporučuji.
Tuze hladová housenka
Eric Carle
Krásné a hravé leporelo, velmi doporučuji. Dírky uvnitř jsou tak akorát na dětské prstíčky a nenasytné housenky. :)
Divná planeta
Nathan W. Pyle
Svým způsobem je to tak blbé, až je to geniální. Za mě naprostý masterpiece, stačí mi knihou jen prolistovat a hned mám lepší náladu.
Královská hra 5
Nobuaki Kanazawa
Slibně rozjetá série bohužel trpí častým nešvarem mang – má naprosto dementní a neuspokojivý konec. Nevím proč, ale děje se to dost často, skvělé / slibné / zajímavé příběhy jejich tvůrci prostě nedokáží po určitém počtu dílů rozumně ukočírovat a především ukončit. Tohle je zářný příklad. Rádoby vysvětlení finále Královské hry je prostě naprostá ptákovina a kazí to celkový dojem. Škoda.
Jak to žije v kadeřnictví
Rebecca Finn
Hravě pojaté leporelo pro nejmenší, které děti seznamuje s chodem kadeřnictví. Moc pěkně si v něm poradili se “zkracováním” i “barvením”. :D
Člověk na konci
Michael Crichton
Taková tradiční crichtovina (třetí * dávám vlastně jen pro to). Některé myšlenky jsou univerzální a nadčasové - a můžeme je najít i v autorových pozdějších a známějších dílech, varování před zneužitím techniky / bezohlednými experimenty / jejímu vymknutí se z rukou tvůrců jsou stále obecně platné, ale kniha jako taková už celkem ztratila šmrnc a po technické a medicínské stránce šíleně zastarala.
Detektivní obrat v zápletce mě překvapil, protože jsem zpočátku vůbec netušila, o co v knize půjde, ale jako celek to bylo vlastně dost přímočaré a jednoduché. Postavy dost nesympatické... Těm by Malcolm dal. :D
Temná půle
Stephen King
No… druhé hororové setkání s Kingem. Vzhledem k poměrně svižnému začátku bohatě doplněnému o naturalisticky vyvedené scény brutálního vraždění jsem čekala větší jízdu. Premisa zápletky byla správně nadpřirozeně pošahaná, ale příběh se brzy začal táhnout jako sopel (dokonce víc než v Pytli kostí a to už je co říct), opět milion odboček a hlavně hromada žvanění kolem… Hlavní hrdina si mé sympatie zvlášť nezískal, šerif se celkem rychle odsunul do pozadí… a z cool psychouše se ke konci stala už jen jakási karikatura sebe sama. Nejlepší teda byli vrabci. Opět jedna z knih, kterou jsem dočetla jen díky tomu, že jsem ji četla ušima.
Skrýš
Masasumi Kakizaki
Na mentálně narušené, psychedelicky znepokojivé výlevy Džundžiho Itóa to nemá ani zdaleka, ale je to příjemná hororové „oddechovka“ s hezkou kresbou. Sice jsem cca od půlky tušila, kam to bude celé směřovat, takže mě to v závěru nijak nešokovalo, ale četbu jsem si i tak užila.
Krutost
Kojoharu Gotóge
Ok, tohle asi nebude pro mě. Jako úvodní díl mi to přišlo tuctové, nemastné, neslané… do příběhu mě to rozhodně nevtáhlo a nutkání přečíst další díl(y) to taky nevzbudilo. A kresba se mi místy fakt nelíbila. Tuhle sérii tedy oželím.
Balónky oběšenců a další hororové příběhy
Džundži Itó
Další sbírka japonských hororových bizarností z pera pana Itóa. Musím říct, že po Spirále a Rybách to byla celkem slabota, čekala jsem větší ulítlosti a nechuťárny. Za mě jsou top Balónky a Velectění předkové, oba příběhy mají ten Itóův správný tísnivý divno šmrc. Zbytek byl průměr až pod průměr, s občasnými záblesky zajímavých nápadů.
Pytel kostí
Stephen King
K tomhle jsem se dostala úplnou náhodou a upřímně nečíst to ušima, tak to odkládám na dobu neurčitou, protože rozjezd nebyl pomalý, byl vyloženě šnečí.
Od Kinga jsem četla „jen“ Shawshank a Nadaného žáka (na všechny ty superslavné To, Osvícení a Zelené míle se teprve chystám) – proto mě překvapilo, jak strašně ukecané to je. Strašně. Čekala jsem horor, napětí, nějakou duchařinu… a jako jo, nakonec jsem to dostala, ale trvalo to, protože „něco“ pořádného se začalo dít tuším po cca 16 (?!) hodinách poslechu.
Základ zápletky byl solidní, ale nabalila se na to hromada balastu, kvůli čemuž se to celé místy nesnesitelně vleklo a ke konci už to bylo divně překombinované (vrchol byla Mattie, to bylo sice nečekané, ale taky mi to přišlo v této formě laciné a zbytečné, jakoby nešlo vymyslet něco lepšího + Rogette, ta byla už totálně WTF).
Na poslech k úklidu či nějaké monotónní činnosti nevyžadující závratnou myšlenkovou kapacitu asi dobrý, ale jako četba do postele, na cesty atd. by mě to nebavilo.
Moje první písničky
Edita Plicková
Kniha obsahuje “klasické” první písničky, které jsme všichni jako děti 100% znali - a s vlastními dětmi si je zase rádi připomeneme a oživíme. :)
Kromě pěkných ilustrací je doplněna i notami a CD s písničkami. Jen mě mrzí, že u některých písniček nejsou všechny sloky (snad kvůli snaze dodržet jednotnou délku?), ale jen ty počáteční / nejznámější, případně nekteré písně znám v maličko jiné verzi.
Nejkrásnější dětská říkadla
Vlasta Švejdová
Ilustrace pěkné, říkadla “klasická” (i když já některá znám v trošku jiných verzích, což je při čtení trošku matoucí) + je každé říkadlo doplněno o velmi jednoduché “aktivity”, které by pro lepší zapamatovaní / názornost / čistě pro radost měly doplňovat jejich čtení / přednes. Z nepřeberného množství podobných publikací rozhodně ta povedenější.
Objevujeme svět! Miminko
Nathalie Choux
Super leporelo s hezkými “hýbacími” obrázky, které děti zaujmou. Velmi doporučujeme.