wooloong
komentáře u knih
Nejkrutější měsíc
Louise Penny
Pro mě druhá kniha autorky a o dost lepší než Zátiší. Promyšlenější, čtivější a potěšil mě klasicky poirotovský závěr. Jenom ta intrikánská linka ze Sureté mi tam nějak neseděla a přišla mi překombinovaná, přehnaná a prostě divná. Zajímalo by mě, zda má autorka nějakou vazbu na Čechy. Rodina Nicholové pochází z Československa (i když tatínek má spíš ruské příjmení) a další rodina v Three Pines má příbuzné v Čechách, takže maluje kraslice a peče mazance. Každá zmínka o naší vlasti mě vždy potěší. Za to a za několik povedených vtípků přidávám autorce hvězdičku navíc.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Kdysi jsem si Malého prince vybrala jako povinnou školní četbu, nikdy jsem nelitovala a četla ho od té doby několikrát. Nedávno jsem se ovšem přichomýtla k seriálu o malém princi http://www.serialzone.cz/serial/petit-prince/ a byla jsem zděšená. Udělat z poetické knížky seriál s mnoha díly nastavované kaše a naředěného vývaru mi přijde kacířské.
Inspektor Prevít
František Niedl
Jeden svérázný inspektor a jeho životní peripetie doplněné několika kriminálními případy. Mně tenhle styl humoru docela sednul a pobavila jsem se. Zkusím další knihy autora.
Zločin na stříbrném plátně
Vilém Křížek
Pokud budu brát knížku jako náhled do historie počátků československé kinematografie, pak nemá chybu. Pokud ji budu brát jako historickou detektivku, tak je to dost slabé.
Afrika
Zdeněk Svěrák
Jmelí! Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech, Tančila jako blázen až do bílého rána, Lovila veverky v korunách stromů ... prakem, Skákal přes oheň, až si propálil mokasíny, Kouřil dýmku míru, ačkoli nebyl v radě starších, Opeřený had, Ten, který krade, Nerada se myje, Hladila sviště proti srsti, Ječela až padalo listí, Tetu sis neměl rozhněvat, Vlčí lejno, ... člověče, vy tam máte postav jak na orloji.
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Hromada stránek mě odradila, tak jsem sáhla nejdříve po audioverzi, a pak jsem si ji doplnila dvoudílnou filmovou sérií. Musím říct, že v trojboji kniha - audiokniha - film jednoznačně vychází nejlíp právě film, který je oproštěn od spisovatelčiny grafomanie (ne že by psát neuměla, naopak, ale dost se v tom vyžívá na úkor čtenářského zážitku). Filmová verze má navíc hodně dobře obsazené hlavní postavy (Tom Burke a Holliday Grainger). Přesně tak jsem si je představovala, no, Strika možná trochu víc baculatého.
Příšerné příběhy strýce Montaguea
Chris Priestley
Knížku jsem si zapůjčila v dětském oddělení písecké knihovny kvůli nadšeným komentářům zdejších uživatelů a nebyla zklamaná. Krátké hororové povídky spojuje postava strýce Montaguea jakožto vypravěče a malého Edgara, který dychtivě hltá každé jeho slovo. Nejvíc se mi líbila povídka Nelez tam a Nedveře a samozřejmě závěrečná pointa, i když se, díky všem těm náznakům, nabízela už od začátku.
Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině
Pavel Eisner
Další krásná kniha pana Eisnera o českém jazyce, ze které vyvěrá veliká láska a odbornost.
Dětské duše
Angela Marsons
Oceňuji krátké kapitoly, díky kterým se kniha dobře a rychle čte (jako vždy). Hlavní linie příběhu není špatná, ale chyběla mi možnost luštit záhadu společně s autorkou. K odhalení padoucha jsem neobjevila dost indicií, abych na něj mohla přijít sama. Problematika geniálních dětí byla ovšem zpracována velmi poutavě a zajímavě. Absolutně jsem nepochopila důvod, proč byl do děje vložen vedlejší příběh s Pennem, a i tady bylo odhalení padoucha pro čtenáře téměř nemožné. Penn najednou konstatuje, že už ví, kdo to byl, ale nějaká vodítka pro čtenáře chybí (nebo jsem možná nedávala dost pozor, nevím). Pro mě slabší příběh autorky.
Beton, kosti a sny
Pavel Renčín
Říkala jsem si, že by nebylo od věci trochu změnit žánr a zkusit zase něco nového. Pan Renčín nemá jen bohatou fantazii, má ji doslova bujnou, místy divokou a občas dost přes čáru.
Jen tančí, nemluví, nespí *** - divná povídka, dobrá pointa
Loutkové divadlo **** - horor jak má být a s přesahem
Ukolébavka pro město krys **** - fantazie urvaná ze řetězu
Tanči mezi vločkami ** - já na ty elfy a jiná lesní zvířátka moc nejsem
Čarodějův dům **** - znáte animák V tom domě straší?
Skokani *** - na Nuselák mě v noci nikdo nedostane
Stvořitel **** - hodně divný, ale mně se to kupodivu líbilo
Tři páry papuček ** - na můj vkus poněkud moc nepřehledné a příliš epické, nejlepší byl Herkules
Na křídlech zlatých draků ***** - krásná povídka
Balada krve **** - zprvu žánr klasické detektivky, ten hororový závěr to docela sundal.
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
Terry Pratchett a jeho knížky o Zeměploše prostě nemají chybu. Je to přesně ten druh šíleného, bláznivého, hravého a absurdního humoru, který miluju. Navíc se mezi všemi těmi nafoukanými mágy, svéráznými čarodějkami, chemicky nestabilními draky, vznešenými upíry, huhňajícími Igory, zručnými skřety, chamtivými trpaslíky, sympatickými zombíky, pomalými trolly se sklonem k závislostem, zručnými skřety, sexy vlkodlaky, noční hlídkou v čele s Elániem, knihovnami s pokřiveným časoprostorem a knihovníkem s dlouhými pažemi, zálibou v banánech a slovní zásobou zahrnující Ook (a to je jenom stručný a neúplný výčet) najdou i geniální satirické postřehy a opravdu hluboké myšlenky, které povyšují Pratchettovo dílo z kategorie "prostě taková srandička s barevnou paperbackovou obálkou" do kategorie "Literatura".
"Pro zbytek světa to byl obrovský kocour, klubko naprosto nezničitelných životních sil a energie zabalených v kůži, které ze všeho nejvíc připomínalo krajíc chleba zapomenutý alespoň čtrnáct dnů na teplém vlhkém místě. Cizinci ho často litovali, protože z uší mu zbývaly jen potrhané pahýly a jeho kočičií obličej vypadal jako místo, kde nějakou dobu tábořili medvědi. Nemohli tušit, že za to všechno si mohl Silver sám. Ve své kocouří pýše byl ochoten bojovat s čímkoliv a znásilnit absolutně všechno, a to včetně nákladního vozu taženého čtyřpřežím. Když se Silver vydal hlavní ulicí, i ti nejzuřivější psi se zoufalým kňučením mizeli pod schody a ve sklepech. Lišky se zdaleka vyhýbaly okolí vesnice. Vlci ji obcházeli širokým obloukem."
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Výborná knížka, silné příběhy. Moc by mě zajímalo, nakolik jsou jednotlivé postavy a jejich příběhy reálné a nakolik jsou fiktivní. Obzvlášť příběh Surmeny, Fukseny a Dory.
Hospodyně
Joy Fielding
Děj byl dost předvídatelný až na ten samotný konec (zrovna jsem si říkala, deset stránek do konce, to se nedá stihnout uzavřít, a ono to nakonec šlo). Vypravěčka Jodi mě dost štvala, jak se pořád všem omlouvala, jak neustále ustupovala manželovi, kterého celou dobu živila, a jak si něco pořád vyčítala. Ona tomu chování ze strany rodičů, sestry i manžela šla dost naproti. Elyse byla napsaná bravurně.
Až na ten konec dobrý
Pavel Tomeš
Tak za mě teda dobrý. Autor si dal opravdu záležet na zápletce a nakonec mu všechno pěkně zapadne do sebe. Motiv s novinářkou a kartou (nechci prozrazovat příliš) je perfektní. Taky dokázal velmi dobře charakterizovat všechny hlavní postavy - sedmdesátiletého Dědáka, pětatřicetiletou Konečnou, jedenáctiletou Lunu i Urana, modrobílého prdícího psa neurčitého věku a rasy. Mluva postav je sice poněkud drsnější, ale dá se to. Navzdory pečlivě promyšlené struktuře románu se děj každou chvíli rozpadá do jednotlivých humorných epizod, autor v sobě dobrého fejetonistu nezapře. První noc mě kniha slušně vyděsila. Probudila jsem se uprostřed noci a zjistila, že obal knížky svítí! To mi ještě žádná jiná kniha neudělala!
Vraní oko
Michaela Klevisová
Tentokrát dost zklamání. Příběh nebyl úplně špatný, ale ta detektivní linka nějak nedržela pohromadě. A vrahovi jsem tu motivaci prostě nevěřila. Autorka umí lépe.
Případ mrtvé novicky
Jaromír Jindra
Autor se začíná odklánět od žánru historické detektivky a příběh z kláštera klarisek mi připadal přivěšený k příběhu Klárky, Václava a Franciho, Pavla, rodiny Ploderovy a dalších jaksi navíc, aby se neřeklo. I tak to bylo pěkné čtení.
Tohle lidi hodně berou
Pavel Tomeš
Výborná knížka jako vždy. Některé kapitoly "jen" potěšily, u jiných jsem řvala smíchy. Nejlepší byl pro mě kotel, rehabilitace, o divokých zvířátkách a maniak.
Případ zákeřného vyděrače
Jaromír Jindra
Příběhy kata Pavla, Franciho, Klárky, Kleineschnitzela, Magdaleny, Aničky, Hufnágla, Petronia a dalších postav příběhu pokračují a nabalují na sebe další postavy a jejich osudy. Tentokrát se purkmistr Kudrna a další obyvatelé Budějic potýkají nejen s odporným a mazaným vyděračem a později i vrahem, ale také s ničivým požárem jejich města. Tenhle díl se tolik neutápí v krvi a počet vražd klesl na přijatelný počet, o to je příběh čtivější a zajímavější. Vyděrače jsem už někdy v půlce knihy tipla správně. Dost se tahle postava nabízela.
Anděl smrti
Vlastimil Vondruška
Tak tohle byla slabota. Nepřehledný houf postav (především Přísnoborové a Sulkové se pletli), z nichž některé tam byly do počtu a neposouvaly děj, nepřehledné dějové linky, podivné chování postav, které neodpovídalo jejich charakteristice, především věčné zdůrazňování, jak je Lidka naivní a hloupá a Agáta chytrá a vzdělaná, bylo úplně zbytečné. A Ota byl pro změnu pořád "dobromyslný". Vrah mnoha postav byl sice odhadnutelný, ale přesto těžko uvěřitelný (fyzická síla, pohnutky, provedení). Tři hvězdy z milosti za starou dobrou sestavu - Oldřich, Ota a Diviš.
Ženská na odstřel
Martin Goffa
Jak zachránit dámu v nesnázích a vyvést ji z bezvýchodné situace. Nemožné? Nechte se překvapit.