vlkcz komentáře u knih

Ingrid Winterová je úplně nahraná? Budiž. Jenže hlavně proto, že je úplná nána. A nebýt neskutečně chápavého manžela (jediné jakžtakž sympatické postavy v celé knize), tak už musí být dávno mrtvá. Aspoň já bych ji zabil určitě.
Jenže i když odhlédnu od nesympatických postav, tak to prostě není napsané dobře. Jak píše lucakuca, je to jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Vtipu pomálu, rádoby reflexe ožehavých témat, spousta klišé. Hodně jsem si vybavoval "komunální satiru" za socíku, ale ze všeho nejvíc mi při čtení bylo smutno. Když si totiž člověk odmyslí tu křečovitou snahu o humor, tak současný svět autorka vykreslila dost realisticky. Bohužel. To je jedna hvězda. Druhá za náznak jakési katarze v závěru. Ale na dobrou knihu to je málo.
Možná jsem čekal něco jiného, Dopler v ženském podání se rozhodně nekonal.

7 18.09.2022

V tomto případě kresba velice pomáhá scénáři. Postavy jsou jasně odlišitelné a v potřebných místech umí zprostředkovat i emoce.
Scénář je bohužel selektivní a příliš oslavný. Pomíjí kontroverzní témata (vyjádření k procesu s Miladou Horákovou, pozdější odsouzení Charty) a zcela rezignuje na přiblížení pozdějšího života legendy, který byl možná mnohem zajímavější.
Takže v souhrnu průměr.

8 17.09.2022

Vyjímečně nechávám bez hodnocení. Jako učebnice vypadá dobře, jenže dodržování všech těch pravidel by vyžadovalo hodně motivovaného jedince, což mi aktuálně chybí. Na druhou stranu ta metodika, která je rozdělená do 12 týdnů a neslibuje zázraky do tří dnů, se mi líbila. Přitom to není napsané suchopárně, řada pasáží dýchá poetikou.
Každopádně jde o knihu, ke které se ve vhodné době vrátím a po odzkoušení dojde i na to hodnocení.

Hluboké pravdy, které si odmítáme připustit, dokud nám opravdu není ouvej. A někdy ani dlouho potom. Pěkně zvolené ilustrativní příběhy ukazují, jak je u autorky zvykem, na první pohled skryté souvislosti.

4 08.09.2022

Tímto se řadím do rodiny fanoušků DD. Skvěle napsáno, příběh trochu exotický, solidně gradovaný, ale přesto uvěřitelný. Takže jediný drobný kaz je mírně odbytý překlad.

19 07.09.2022

Jiné než předešlé díly, ale ne nutně horší. Dokonce bych řekl, že zatím z celé série nejlepší. Rozhodně nejpřístupnější, takže se osvětlí i leccos z předchozích příběhů.

7 04.09.2022

Po více než dvou letech jsem se vrátil ke Cottonovi a jeho další dobrodružství mě znovu nadchlo tak, jako kdysi Templářské dědictví. Opět se obrací k americké historii a na pozadí tradičně napínavého a pořádně zamotaného příběhu dává i neamerickým čtenářům možnost dozvědět se spoustu věcí o fungování a občasném nefungování americké politiky. A když si člověk uvědomí, jaké zásadní věci jsou ve Státech "na vodě", musí ho nutně udivit, že ještě existují.
Za mě absolutní spokojenost a řadím zatím k Top 3 této série.

3 31.08.2022

Opět, pro mě, trochu mnohomluvné. Určitě mnohem lepší a víc do hloubky jdoucí než Tajemství a podobná sorta. Ale také mnohem náročnější čtení. A hlavně praxe.

3 29.08.2022

Čteno ušima. Jan Zadražil výborný, Jan Maxián, jak ho mám rád, tak tady mi přišlo, že trochu tápal. Rozjásaným hlasem přečte přímou řeč, aby pak dodal "zamumlal". A podobných úletů bylo víc, než bych čekal. I když tohle měl asi ohlídat spíš režisér.
Ale k vlastní knize. Skvěle napsaný příběh s návratem do divokých devadesátek, opět s vyzněním, které člověka může uvrhnout do deprese nad stavem věcí veřejných.
Jen mám, na rozdíl od autora, daleko nižší mínění o morálních standardech švýcarských byznysmenů a taky skutečnost, že by člun během půlhodinového kroužení kolem místa "nehody" nenašel postřeleného ve vodě mi přišla dost přitažená za vlasy.
Ale jinak spokojenost a za čas určitě dojde na Terencův další "případ".

20 25.08.2022

Vypadá to, že URaNovA Lenky Elbe bude pro mě letos stejným objevem jako Teorie podivnosti loni. I v tomhle textu je podivností fůra. Nejvíc ze všeho se mi při čtení vybavoval Urbanův Kar, stylově se mi místy vybavil Rudišův Winterberg. Jednou z podivností pak je to, že i když má člověk pořád pocit, že čte něco dobře známého, je to originální. Další, že i o tragických věcech se dá psát s humorem i cynismem, který neuráží.
A když vezmu v potaz, že jde o prvotinu, tak klobouk dolů a už teď se těším na další autorčin počin.

13 22.08.2022

"Major Votický má za to, že zjistil, že nemluvňata normálně nemluví - a mluvit nesmějí! - protože znají jakési tajemství. Tudíž nemluví - a mluvit nesmějí! - aby to tajemství nevyzradila. Až když tajemství zapomenou, když už vlastně není o čem mluvit a co říct, přestanou být nemluvňaty. Začínají se učit mluvit s těmi a od těch, kdo dávno nevědí."
To je taková nádhera. Ještěže je ČV a díky ní se dostanu občas i ke knihám, na které bych normálně nenarazil. Což je divné, protože Alenáš je přesně můj šálek čaje. Vybroušený jazyk, hra se slovy a významy, do toho zdánlivě dětinského vyprávění sem tam vypadnuvší myšlenka, která člověka omráčí. Přestože název ke Carrollově Alence zjevně odkazuje, styl vyprávění mi na mnoha místech připomněl spíš Bukukururunu. Navzdory tomu bych se silně zdráhal označit Alenáše za dětskou četbu. Samozřejmě, že ten příběh je vlastně pohádkový, ale ta záplava odkazů a dvojsmyslů musí spoustu dětí spíš odradit. Kdo si cestu jako dítě najde budiž, ale brát to jako školní četbu pro prvňáčky? Toho bych se asi dost bál.
Ale já se královsky bavil a čtení si užíval.

14 21.08.2022

Zvláštní krimi vyprávěná hlavně z pohledu pachatele, nájemného vraha. Ke slovu se dostanou i ostatní postavy včetně oběti, objednatelů vraždy, vyšetřujícího detektiva a dalších. Autor zvolil velice úsporný styl (možná ho mohl u jednotlivých postav trochu pozměnit, aby je individualizoval, ale zase tolik to nevadí). Postavy nejsou černobílé, u většiny z nich jejich pohnutky chápete a aspoň chvíli s nimi žijete.
Na to, jak detektivky nejsou můj top žánr, tahle zaujala, a určitě dojde i na pokračování.

7 20.08.2022

Na úrovni Šamana, k absolutní spokojenosti ale přeci jen kousíček chybí.
Klady: Silná ženská hrdinka. Velice civilní příběh, který poklidně plyne přes různá úskalí. Současný, takže, i přes některé specifičnosti amerických reálií, mu člověk hned rozumí. Žalující tím, že lékařům už v provozování jejich poslání nebrání jen nevědomost, náboženství a předsudky, ale i politika a byrokracie.
Mínusy? Vlastně nevím. Asi tam jenom chyběla ta pověstná špetka čehosi. I tak ale potvrdila vzestupnou tendenci celé trilogie. (Vím, že jdu proti proudu, ale já to všeobecné nadšení Ranhojičem prostě nesdílím.)

11 18.08.2022

Ale upachtěné 4* hlavně díky závěru.
Tím, že jsem nejdřív četl Homo Deus, tak jsem víceméně věděl, do čeho jdu. Bohužel, alespoň z mého pohledu, jde Hararimu futurologie a kladení provokativních a znepokojivých otázek mnohem lépe než historie. V Sapiensovi se musí držet toho, co už bylo. A přesto, že historii podává z trochu jiného pohledu než je běžné, je to stále v podstatě mainstream. Což nemusí být nutně na škodu, pokud si odpustí faktické chyby a subjektivní ideologické soudy (Coca Cola ani Peugeot nejsou společnosti s ručením omezeným - byť tady může mít máslo na hlavě překladatel, protože v problematice obchodních společností se v různých právních systémech může objevovat různá termonologie; Koperníkův "objev" heliocentrismu nebyl nijak převratný, protože o něm mluvili už pythagorejci a vážně ho brali i někteří církevní představitelé, např. Mikuláš Oresme či Mikuláš Kusánský už před Koperníkem; celá problematika náboženství je podávána značně tendenčně; Kolumbův příběh a jeho "objevení" Ameriky je taky podáno "kanonicky" atd.). Takhle to před člověka neodbytně staví otázku, jak je to doopravdy v těch oblastech, ve kterých nemá sám dostatek vědomostí.
Co oceňuji, je Harariho schopnost psát čtivě i o složitých tématech a pokládat otázky, které si většinou nepřejeme ani slyšet, natož se nad nimi zamyslet. Právě proto je, alespoň pro mě, Homo Deus mnohem lepší.

23 09.08.2022

Tohle se tak těžko hodnotí.
Strhující příběh jednoho z řady talentů až géniů, kterým nebyl dán dlouhý život a oni, jako kdyby to věděli, žili rychle. Mozart (ostatně i Miloš Štědroň v doslovu zmiňuje Schafferova či Formanova Amadea), Hendrix, Morrison, Marilyn Monroe, Sylvia Plath a další. Výpověď o době a svazujících konvencích.
Kateřina Tučková v nezvyklém formátu divadelní hry. Přiznávám, že jsem řadu scén přímo viděl před sebou a říkal si, to je skvělé. Na druhou stranu mi řada obrazů přišla pro divadlo příliš matoucí. Zejména pro velké množství postav, které jsou známé, jenže jejich totožnost není z děje (narozdíl od scénáře, kde jsou jejich promluvy přiřazeny ke jménu) úplně zřejmá. Nevím, jak na divadle působí posunování času a lokality pomocí komentářů. Takhle to vnímám trochu uměle. Ale zvědavost byla podnícena, a pokud se naskytne možnost určitě shlédnu i skutečné divadelní představení.
Nicméně autorka napsala, tak jak to umí, opět zajímavý text, kterému by možná slušelo i filmové zpracování, případně románová forma. Takto to je trochu kaleidoskopické a neuspořádané.

16 08.08.2022

Autor v úvodu píše, že texty pana Blouznila psal 20 let. Takže asi 5 stran ročně. Dále upozorňuje, že jde jen o rozptýlení. Už nespecifikuje, zda jeho či čtenářovo. Tipoval bych, že spíš jeho. A přišlo mi zbytečné, plýtvat na to papírem.
Ale třeba je to tím, že si obecně k produktům Francie hledám cestu jen obtížně. Dobře, Balzac. Zola. Rolland? Možná Vian, Houellebecq. Pingeta pro příště ignoruji. Zmatený děj, bez přímé řeči není jasné, co kdo říká a co si myslí, repetitivní témata, občas pokus o absurditu (vtipnou?). Chápu, že to zřejmě má ilustrovat destrukci mysli Alzheimerem, avšak se mnou se to minulo.
Hvězda za to, že kniha je krátká a občas se objeví povedenější pasáž. Ale jako celek obrovské zklamání a nevyužití potenciálu.

4 06.08.2022

Hodnocení jako u předchozích dílů. Tentokrát rozvláčný začátek se spoustou postav. Poté se děj rozběhne, ale Židovek se týká jenom zlomek děje, i když celý román se kolem antisemitismu točí. Myslím, že podává celkem věrný obraz, trochu boří mýtus osvíceného přítele krále Karla, arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
I přes značný počet tiskových a korektorských chyb (ale u Moby to člověk prostě čeká), jsem si čtení užil.

15 04.08.2022

Řekl bych typický Murakami. Narozdíl od Na jih od hranic... a Kafky je ale psána lehčím perem, ten náznak temnoty přijde až s obligátním Ovčím mužíčkem v závěru. Ale jinak se velice často objevuje takový lehce noirový humor, který mám rád. Tohle by mohli dát i ti, kteří jinak Murakamiho moc nemusí.

14 01.08.2022

Naštěstí si autor odpustil profláknuté "A přece se točí", které Galilei určitě neřekl. Naštěstí je více prostoru věnováno jeho dceři Marii Celestě, z jejíhož pohledu příběh sledujeme. Proto je celá problematika Galileovy osobnosti pojata poněkud jednostranně. Trochu překvapivě autor nezastírá některé Galileovy osobnostní rysy, které mu ke cti neslouží.
Bohužel se autor neubránil, aby neoslavoval Galilea jako vědce. A tady je ta jednostrannost na škodu. Přes všechny zásluhy, které GG má, nejde přehlížet, že u lecčeho měl štěstí a leckdy si pomáhal ne vědeckým postupem ale spíš PR. Problematický je jeho "vynález" dalekohledu nebo samotné zastávání heliocentrického názoru. Na nesprávnost jeho "důkazu" pomocí přílivu a odlivu poukazovali už jeho současníci, nemohl nabídnout ani lepší předpovědi, protože Keplerovy eliptické dráhy planet nepřijal a s kruhovými drahami se Sluncem ve středu byly jeho předpovědi nepřesnější než ptolemaiovské epicykly. Navíc o samotném procesu se ani dneska neví všechno, takže je možné, že "tanečky" okolo publikování Dialogu byly pouze zástupným důvodem pro to, aby GG nebyl souzen jako kacíř kvůli věroučným prohlášením podobně jako Bruno.
Pokud ale i pominu mojí subjektivní nechuť k postavě GG jako "mučedníka vědy", je celá kniha psána zdlouhavě a nudně, místy zmateně a anachronicky (klášter, který by vytrhával tulipány by v první polovině 17. století nemohl trpět nouzí).

4 31.07.2022

Napsané trochu syrově, s noirovým nádechem, změkčeným Markovým mládím a k tomu patřící naivitou. Ale to vůbec nevadí, naopak to knihu ozvláštňuje.
Jenom mi přišlo divné, že vzhledem k tomu, co se stalo (čtenář se dozví na konci) by opravdu nebyly nalezeny žádné stopy (i v případě deště). Předpokládám, že autor vycházel z nějakých reálných případů, ale i tak některé věci vypadají divně.
Na to, jak detektivky moc nemusím, tahle mě zaujala a určitě se k autorovi vrátím.

19 29.07.2022