vlkcz komentáře u knih

Nejde jinak. Poté, co jsem předchozí dva díly absolvoval ve společnosti Veroniky Kubařové (opravdu nechápu, jak se jí to mohlo povést načíst), tentokrát jsem ji slyšel i za písmenky v knize.
Pan Boček uzavřel celou sérii perfektně. Nejen svým humorem, ale i tím, že do textu občas "vpašoval" i myšlenku, nad kterou se vyplatí zamyslet. Například. Nebo tím, že v okamžiku, kdy slzíte smíchy vás uzemní větou, která změní slzy smíchu na slzy dojetí.
Už teď se těším na další autorovu knihu, jedno jakého bude žánru. Deníkem kastelána dokázal, že není jen humorista.

21 30.12.2022

Tak 4,5. Obsahově 6*, ale ostatní věci kolem s bídou 3*.
Načteno už mám z dané tématiky leccos a něco málo i odžito, ale nevybavuji si druhou takhle obsahově obsáhlou a přitom perfektně strukturovanou knihu.
Seznam nedostatků je bohužel delší. Asi nejvíc mě vytáčely všudypřítomné odkazy na kapitoly, kde je téma rozpracováno podrobněji. Pokud vezmu knihu jako učebnici, tak bezvadné, ale těch odkazů je v textu opravdu strašná spousta. A rudě jsem viděl vždycky, když odkaz směřoval na kapitolu ve 2. či dokonce 3. dílu. Uplynulo skoro 5 let a slibované pokračování pořád nikde.
Subjektivní výhrada pak směřuje k rozvláčnějšímu úvodu, ale chápu, že pro lidi, kteří se s tématem teprve seznamují, je nutný, aby pochopili a vychutnali si druhou polovinu knihy.
Další nemilé překvapení je skutečnost, že ačkoliv je autorka filoložka, v textu je gramatických chyb mnohem víc, než by omlouvalo občasné přehlédnutí. Ale možná už autor po odevzdání rukopisu nemá vše pod kontrolou. Místy navíc trochu kulhá i stylistika a ani používání zvláštních novotvarů jako nabudovat, případně časté používání slova kondice místo českého tvaru podmínka/-y nepůsobí úplně dobře.
Asi poslední výhrada pak směřuje k absenci elektronického formátu knihy. Téměř 700 stran textu není v papírové formě úplně přátelských, nehledě k tomu, že brožovaná vazba má s takovouhle porcí co dělat a snaží se výtisk salátovat.
Přes všechny uvedené námitky jde ale o vynikající knihu.

10 29.12.2022

Vypadá to na zajímavou edici. Po Stonehenge jsem narazil i na Pozemské sítě.
Bohužel zatím obě knihy trpěly podobnými "neduhy". Tím základním je přílišná stručnost. Působí to pak jako jenom základní seznámení s tématem. S tím ale koliduje skutečnost, že ta "základní" data jsou na úrovni, která už předpokládá poměrně značnou znalost, navíc z různých oborů.
Ale jako motivace pro další studium dost dobré.

9 27.12.2022

K Verneovi jsem se vrátil po nějakých 45 letech díky ČV.
Ale tak, jak jsem v dětství hltal příběhy kapitána Nema, Philease Fogga, Matyáše Sandorfa a dalších jeho hrdinů, Zmatek nad zmatek je jednoznačné zklamání. Technicky naivní, díky spoustě zbytečných dobových pasáží nudné. Chvílemi to vypadá, že dělostřelcům fandí, aby je v závěru zesměšnil, francouzskému inženýrovi je všechno jasné, zatímco představitelé dalších národů jsou směšní.
Buď se můj vkus změnil nebo je tahle Verneovka opravdu slabá.

4 27.12.2022

Těsně po dočtení bych zřejmě dal 4*, ale je to jedna z těch knih, kdy člověku až postupem času dochází, o co všechno v ní jde. Navíc Urban je můj favorit, asi i kvůli tomu, že čím víc jeho knih mám za sebou, tím víc jsem přesvědčen, že bychom si osobně velice rozuměli.
Zatímco Praga Piccola se zaměřuje spíš na vykreslení míst a doby, Továrna, ač ze stejné doby, je víceméně vztahový román (byť poněkud netradiční), stříknutý detektivkou. Ale podobně jako Piccola velice civilní a lidsky citlivý. Taková Závěrka z konce dvacátých let.

9 26.12.2022

Taková divnokniha. Tedy možná audiodivnokniha. Když se v dialogu nepozná, kdo zrovna hovoří, je to značně matoucí.
Ale i tak jsem měl problém s tím, dostat se do děje. Celé mi to přišlo takové rozplizlé, reálie toho světa se objevovaly jen hodně pomalu.
Ještě zkusím pokračování jako opravdovou knihu, ale trochu se bojím, že ani to mě s Kingem neusmíří, že naše vidění světa se dost liší.

8 25.12.2022

Nevím, jak hodnotit. Určitě nejde o špatnou a už vůbec ne zbytečnou knihu. Ale já jsem se nějak nepotkal s autorčiným stylem. Přišlo mi to příliš "americké". Stálé opakování několika hlavních myšlenek, k tomu "podivný" překlad (někdy se jména počeští, jindy ne).
Navíc mám dojem, že za těch skoro 20 let od napsání se posunula i společnost, takže dneska je to procento vědomých rodičů větší.
Osobně mě mnohem více oslovilo Magické dítě a Koncept kontinua, které sice nepracují s "klinickými případy" a nemají tedy formu příručky, zato jdou mnohem víc do hloubky a vnímavému čtenáři umožní dojít k vlastním závěrům, které se ale do značné míry budou s Aldortovou shodovat.
Obsahově 4*, forma 3*, takže průměr 3,5*.
A obálka? Děs běs.

6 16.12.2022

Nevím, zda to je kvůli mým vysokým očekáváním, ale vzhledem ke zdejším hodnocením jde pro mě víceméně o zklamání. Ne závratné, ale přeci jenom.
Člověku se nutně musí, alespoň občas, vybavit Atlas mraků. I zde se objevuje prolínaní časových rovin, ale ta vazba mezi hrdiny není mystická a je čtenáři předkládána na podnose, takže nad ní nemusí moc přemýšlet. Také rozdělení do krátkých kapitol moc nepomáhá k navázání bližšího vztahu s hrdiny.
Jako čistě psychologický, vztahový román by Historie včel, myslím, obstála víc, ekologické motivy, jakkoliv je považuji v životě za důležité, tady spíš ruší a dělají z knihy trochu agitku. Což mě dráždí, protože přesvědčené není třeba přesvědčovat a ostatní takováhle forma spíš popudí. Stejně tak, jako když se jako argumenty používají polopravdy a mýty, jako například v textu několikrát zmiňovaný výrok Alberta Einsteina. Příroda opravdu není závislá jen na včelách, jako opylovači mohou působit i jiné druhy hmyzu a třeba obilí si vystačí s větrem.
Nejuvěřitelnější mi přišla současná linka, v té z 19. století jsem se párkrát pozastavil nad věcmi, které mi přišly jako anachronismus, i když jsem nedohledával, takže možná moje chyba. Navíc William je ze všech tří hlavních hrdinů nejprotivnější. A v té z budoucnosti je už tolik logických děr, že se vážně brát nedá.
Nemám nic proti ekologickým tématům, ale musí se umět. Ve srovnání s Historií včel například Bacigalupovi Prachožrouti, přestože jde v podstatě o dětskou knížku, působí mnohem věrohodněji a naléhavěji.
Za mě průměr, spíš slabší.

15 13.12.2022

Jo, jo, jo!
Teď už jenom začít podle toho žít.

2 09.12.2022

Malin mě baví čím dál víc. Ale to je možná tím, že autor využívá detektivní zápletku víceméně jen jako kulisu pro psychologický román s prvky sociální kritiky. A to mám rád. Navíc v Jarních mrtvých se objevilo několik tak silných momentů, že se mi vybavil Backman a já si říkal, jestli je to jenom řemeslo nebo jestli takováhle schopnost podat scénu, která vás chytne za srdce a natlačí slzy do očí bez nějakých velkých slov a gest je Švédům vlastní.
Pro mě lahůdka.

9 02.12.2022

Zajímavé informace, i když na dvou místech jsem trochu pochybovačně zvedl obočí. Hodně hutně podané a bez nějakého základního povědomí už při začátku čtení asi i hůř stravitelné. Velice kvalitní grafická stránka.

6 30.11.2022

Je fajn, když si člověk i v dospělosti uchová dětskou imaginaci a otevřenou mysl. A ještě lepší, když se o ní umí podělit jako Marka.
Hlavním tématem celé knihy je víra v sílu všednodenní lidské lásky, které pomáhá celý svět vyřešit běžné problémy. Ať už pomocí andělů jako při potulkách tatínka s dcerou po NYC v povídce Tak jdem! nebo při až Alenkovském putování malé Emy ze stejnojmenné povídky po mrakodrapu představujícím celý svět nebo samotných mrakodrapů ze závěrečné povídky, která dala celému triptychu jméno.
No a samotné zpracování obsahu celou tu hravost jen podtrhuje.

5 29.11.2022

Závěr trilogie se mi zamlouval nejvíc. Calum ztrácí svou nezúčastněnost, trochu víc prostoru dostává i Fischer. A celé to není jen o tom, jak provést dokonalou vraždu, jako spíš o intrikách, ale ke slovu přijdou i obyčejné lidské emoce a složitost rozhodování v situaci, kdy si vybíráte jen nejméně špatné zlo.
Přesto plné hodnocení dát nemůžu. Ale není to o moc.

5 28.11.2022

Pro člověka, který o tématu něco ví, se samozřejmě nejedná o nic fenomenálního. Ale pokud knihu člověk bere jako vstupní bránu k osobnosti Milady Horákové pro mladé "čtenáře", je udělaná výborně. Už jen tím, že se nevěnuje jenom Miladě Horákové, ale její příběh zasazuje do dobových souvislostí. A medailónky v závěru jsou třešničkou na dortu.

15 24.11.2022

Navazuje dějově na první díl, ale už tam chybělo to překvapení z poněkud neobvyklého přístupu, kdy hlavní akcent je kladen na "záporáky" a policie se jen sem tam mihne. Závěr, přestože je očekávatelný, je překvapivý, ale kniha jako celek na mě působila jen jako lehký nadprůměr.

4 21.11.2022

Spíš 4,5*.
Výborná polemika s převládajícím kultem utrpení v křesťanské církvi, a vlastně nejen tam. Protože ta tolik opěvovaná poslušnost a nezpochybňování autorit k utrpení nutně vede. Naproti slepé poslušnosti, možná vedle ní, autorka klade požadavek věnovat se nejenom formě a zdroji příkazu, ale pečlivě zkoumat i jeho obsah.

5 19.11.2022

Klasický styl Zdeňka Svěráka, s nádhernou češtinou, lehkým humorem, ze kterého ale někdy, vzhledem k době, kdy se děj odehrává, mrazí.
Přesto je vidět, že jde spíš o scénář, takže mnohé epizody jsou spíš vizuálně nastíněné a nerozvinuté, což je trochu škoda.

19 18.11.2022

Z nějakého důvodu se můj původní komentář nezobrazil ani neuložil, takže zkusím znovu.

Nerad dávám nízké hodnocení, tím méně to úplně nejnižší, ale u téhle knihy to jinak nejde, protože se v ní nahromadilo tolik prohřešků, že ten odpad prostě udělit musím.
I když jsem od začátku ke knize přistupoval s tím, že to je červená knihovna a nepůjde o žádnou "velkou" literaturu, očekával jsem, že autorka dodrží alespoň základní obecná pravidla.
1.) Anachronismy. Pokud už autor trvá na přesné dataci děje, měl by dodržovat reálie dané doby. Lékař na sklonku 50. let nemohl hrdince rozmlouvat hormonální antikoncepci už z toho důvodu, že se začala používat až na začátku 60. let, v Československu až v jejich druhé polovině. Obdobně i testy DNA se pro určení otcovství začaly používat až v 80. letech, takže o nich mohla hrdinka v šedesátkách těžko vůbec uvažovat. Walkmany nebyly běžnou výbavou středoškoláků ani za mých studií na začátku osmdesátek, tím spíš už o deset let dřív (opět z toho důvodu, že přišly až na samém konci sedmdesátek. Ve světě, u nás vůbec nemluvím). Představa Židů s dvojím československým a západoněmeckým občanstvím, kteří by na začátku padesátých let, charakteriských honbou za špióny a nepřáteli, dle libosti přijížděli z Německa do Čech na svou vilu jako na letní byt je také úsměvná. Nehledě k tomu, že jejich vilu by nejspíš už obýval nějaký zapálený soudruh. A to je jen výběr.
2.) Jazykově mě nejvíc zarazilo používání nářečné češtiny i mimo přímou řeč. Nehledě k výraznému počtu překlepů, které ale padají na vrub vydavatelství.
3.) Stylisticky na úrovni průměrného žáka gymnázia.
4.) Samotná dějová stránka je i na poměry žánru také slabá.

Prostě Gaiman. Vezme vás na trip po nočních můrách a vy jste rádi.

7 14.11.2022

Tak 4,5*, tu půlku ubírám za místy přílišnou "užvaněnost".
Mockrát během četby jsem se zamyslel nad tím, jak by s podobným tématem naložil P.K. Dick, protože téma hledání vlastní identity mu bylo vlastní. Pro Heinleina je ale jenom vedlejším motivem, jeho hlavním tématem je téma osobní svobody, spojené ovšem se zodpovědností, úcta k vlastnímu bytí a z toho vyplývající požadavek "žít a nechat žít". V mnohém se mi zdál navazovat na Cizince v cizí zemi, tou zdůrazňovanou sexualitou musel prudérní Američany strašně popuzovat. A když si člověk vezme, jak osvíceně "předvídal" naši současnost, tedy ne v technologické, ale morální a sociologické rovině, klobouk dolů. Zbytnělá moc státu a jeho byrokratických institucí (relativně snadno ovlivnitelných penězi), Hnutí za rovnoprávnost bílého muže, genderové hrátky (i když si vystačí pouze s 8 "pohlavími").
Všechno ozdobené několika dějovými veletoči, parádní kniha. Ale jak píše kuruteku (jeho komentář bych s klidným srdcem podepsal od N po u), jako vstupenka k Heinleinovi by asi moc nefungovala.
Překladatelce odpouštím i poněkud kreativní překlad titulu, kdy jsem celou dobu přemýšlel, proč se kniha jmenuje zrovna Vůně strachu (Nebudu se bát ničeho zlého nejen odpovídá originálnímu názvu, ale je pochopitelné i z pohledu děje). Neustálé přemýšlení, zda zrovna překládat v mužském nebo ženském rodě (komplikace, která v angličtině není) muselo být strašně vyčerpávající.

11 12.11.2022