Mrakodrapy
Marka Míková
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/131487/mid_mrakodrapy-S8r-131487.jpg
4
9
2
Po třech úspěšných knihách, z nichž dvě (Josef/JO537 a Knihafoss) byly nominovány na Magnesii Literu a jedna (Knihafoss) získala Zlatou stuhu v kategorii beletrie pro děti a mládež, napsala Marka Míková tři moderní pohádkové příběhy inspirované autorčiným pobytem v USA. Typické americké mrakodrapy jsou v jejím podání fascinujícím světem, kouzelnou zemí, v níž se nikdy nenudíte, kde vše je možné, kde najdete peklo i nebe, krásu i ošklivost, zlo i dobro. Jak je pro autorku charakteristické, také v těchto nových textech srší nápady, fantazií a humorem, její jazyk je hravý, neučesaný, rytmický a dynamický. Míková přitom nezapře textařku a hudebnici, když s lehkostí vytváří rýmy a slovní hříčky. Hrdinkami příběhů Tak jdem! a Ema jsou malé holčičky zažívající báječná, podivuhodná dobrodružství, jedna v newyorských ulicích, druhá v jednotlivých patrech mrakodrapu. Protagonisty třetí pohádky Mrakodrapy jsou samotné personifi kované mrakodrapy.... celý text
Přidat komentář
Triptych Mrakodrapy čtenáře zavádí mezi věžáky.
Všechny části kromě mrakodrapů spojuje motiv dětí a rodičů, jejich vzájemný vztah.
Zatímco první povídka Tak jdem zachycuje tatínka s dcerkou někde na Brodwayi, druhá povídka Ema zachycuje pohled na mrakodrap z pohledu dítěte. Na rozdíl od úvodní a třetí povídky není mrakodrap zasazen do konkrétního města. Celkově ale působí velice důvěrně. Odhalování tajemství jednotlivých pater je nápadité – ať už se jedná o šlehačkovou bitvu, práce řezníka nebo činností správce mrakodrapu. Když má Ema „nohy spuštěné
z okna v šedesátém patře“, nezamrazí jen jí.
Autorka dokáže s citem a vtipem upřesnit například počet prodavaček.
Závěrečná rodinná sešlost je očekávaným vyústěním Emina příběhu.
Podobně jako i v jiných svých knížkách Marka Míková prokládá prozaický příběh verši.
„Však my, děti moje drahé,
však my, děti mé,
jsme součástí jedinečné árie.“ (s. 57)
Momentku ze San Franciska vypráví několik tamních budov, např. Momáč (SF MOMA - San Francisco Museum of Modern Art).
Příběhy Marky Míkové jsou pestrobarevné. „Trávník hýřil barvami. Modrá jedna červený meloun a vyplivovala černé pecky na zelenou trávu, oranžová si upravovala zelené vlasy a černý pruhovaný dával bílé ochutnat žlutou a červenou pizzu s bílými a černými tečkami navrchu. Bylo slyšet šumění fontány a přes ně se draly hlasy lidí a ptáků až nahoru ke stromům a ještě výš, až k domům, až k mrakodrapům.“ (s. 123)
Ilustrace Alexandry Švolíkové dokonale využívají motiv mrakodrapů pro každé písmeno. Podobně jako v Domu v Rugolu je zajímavě sestavený obsah knihy.
„Mrakodrapy drápou mraky…“
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Škvíry |
| 2015 |  Varvara: kniha o velrybím putování |
| 2021 | Kabát a kabelka |
| 2009 | JO537 |
| 2016 | A smutek utek |
Kniha Mrakodrapy je v
| Přečtených | 13x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 1x |
| Chystám se číst | 11x |
Je fajn, když si člověk i v dospělosti uchová dětskou imaginaci a otevřenou mysl. A ještě lepší, když se o ní umí podělit jako Marka.
Hlavním tématem celé knihy je víra v sílu všednodenní lidské lásky, které pomáhá celý svět vyřešit běžné problémy. Ať už pomocí andělů jako při potulkách tatínka s dcerou po NYC v povídce Tak jdem! nebo při až Alenkovském putování malé Emy ze stejnojmenné povídky po mrakodrapu představujícím celý svět nebo samotných mrakodrapů ze závěrečné povídky, která dala celému triptychu jméno.
No a samotné zpracování obsahu celou tu hravost jen podtrhuje.