Osudová setkání

Osudová setkání https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435103/mid_osudova-setkani-C2D-435103.jpg 3 3 3

Zahradnice z předměstí série

1. díl >

Na počátku zastihujeme hrdinku Lorku ve věku 26 let, pár let po tragické smrti snoubence a jejím slibu, že se nikdy neprovdá. Často pozoruje lavičku blízko svého domu a právě na ní se mají uskutečnit její "osudová setkání". To první s nezletilou uprchlicí z dětského domova, které Lorka pomůže zjistit, kým vlastně je. To druhé s mladou osamělou maminkou, které na čas pomůže v nouzi. Tato dvě setkání ji přivedou k touze po vlastním dítěti, ale jak ji skloubit s oním slibem? Odpověď možná přinese třetí setkání... 1. díl z cyklu Zahradnice z předměstí.... celý text

Přidat komentář

jana-cisarova
22.03.2023 4 z 5

(SPOILER) Vrátím se opět ke svým vlastním knihám, které jsem ještě neokomentovala. Dlužím první a druhý díl z cyklu rodinné ságy Zahradnice z předměstí. Je to příběh jedné rodiny. Začíná v roce 1967 a končí v počátečních letech 21. století.
O čem pojednává? Zamýšlela jsem se nad tím, zda v dnešní době ještě existují manželství, kde jsou si dva lidé po celý život věrní, ani jednou se žádný z nich nedopustil nevěry. Jeden pokládá toho druhého za důležitější osobu než je sám. V případě situace, kdy je potřeba se pro druhého obětovat, něco slevit ze svých přání, tužeb, nebo pohodlí, udělá to z lásky ke svému partnerovi.
V mém románu jde o manželství, které se vymyká normálu, kde žena je téměř o jedenáct let starší než muž. Seznámili se v druhé části prvního dílu, když on byl ještě mladý chlapec, student, a oba měli svá trápení a tužby, které nešly naplnit. Lorka, na svoji dobu dosti bohatá žena, žila deset let jako jeptiška. Zůstávala věrná svému zemřelému snoubenci, který tragicky zahynul tři dny před jejich svatbou. Dala mu nad hrobem slib, že se nikdy za nikoho jiného neprovdá. Obětovala mu deset let svého nejkrásnějšího mládí.
Pak přišly do jejího života tři osoby, které značně ovlivnily její osud. Poznala dívku Lénu, která v dětství ztratila po nějakém těžkém úrazu paměť. Pomohla jí najít její identitu a zjistit, kým je. Z dívenky Lény se stala Elsa Müllerová, která našla ze svého příbuzenstva jen svého bratra.
Rok nato se seznámila s mladou svobodnou maminkou, které pomohla v nouzi. Zatoužila po vlastním dítěti. Nechtěla se vdát, chtěla dítě jen pro sebe. O další rok později poznala mladého hocha, studenta, který byl rovněž na dně. Také toužil. Na rozdíl od ní po věcech, na které nemohl dosáhnout, které měli jeho spolužáci a rodiče mu je nemohli obstarat. Cítil se odstrčený a zamindrákovaný. Nabídla mu vzájemnou pomoc. Splní si své touhy, a jakmile sliby a závazky jeden vůči druhému naplní, rozejdou se jako přátelé. Ona bude svobodnou matkou a on si půjde svou cestou.
Jenže se v něm přepočítala. Byl jiný než kluci jeho věku. Daleko citlivější, svědomitější a odpovědnější. Navíc se do ní hned při prvním sblížení hluboce zamiloval, neboť byla skutečně krásná a vypadala o moc let mladší než byla. Kromě toho byla milá, laskavá, něžná a nápomocná druhým. Když se s ním chtěla rozejít a dát mu volnost, nechtěl ani slyšet. Bojoval o ni všemi prostředky. Nakonec si ji vybojoval, neboť ani ona už nemohla déle odolávat. Zamilovala se do něho hned v ten první den, kdy se poznali. Začala mu věřit. Přestala se bát, že ji a dítě opustí, zkomplikuje jim život a zanechá ránu v srdci. Tímto končí první díl a druhý díl začíná jejich svatbou.

Rose-Mary
09.12.2022 4 z 5

Kniha nepříliš známé autorky Jany Císařové, Osudová setkání, je prvním dílem šestidílného cyklu rodinné ságy „Zahradnice z předměstí“. V něm autorka popisuje život rodiny Bachmanovy od konce 60. let minulého století do začátku 21. století. Šestý díl cyklu „Letuškou v Emirátech“ končí v letech 2004 až 2005 a navíc v poslední kapitole končí vzpomínkami prostřední dcery, letušky Lory „po deseti letech“ - 2016 až 2017.
Osudová setkání jsou velmi čtivou knihou, v níž autorka teprve začíná představovat hlavní osoby rozsáhlé rodinné ságy. Lorka, která žije sama v růžovém domku naproti parku, své mládí ztratila před osmi lety, když pochovala svého snoubence Pavla tři dny před jejich svatbou. Nad hrobem mu slíbila, že se nikdy za jiného muže neprovdá. Je zahradnicí, svůj krásný malý domeček a rozlehlou zahradu, která ji živí, zdědila po svých adoptivních rodičích.
Léna, patnáctiletá dívka, která v dětství po nějakém těžkém úraze ztratila paměť, utíká z dětského domova a v nejtěžší chvíli svého života se setkává s Lorkou. Ta jí pomůže, a náhodným, téměř až zázračným způsobem, se dívce podaří s Lorčinou pomocí najít svůj ztracený domov a svou pravou identitu.
Jana, mladá svobodná maminka, přijíždí do Brna s šestitýdenní holčičkou hledat svého ztraceného přítele a otce svého dítěte, který je tam na vojně. Nezastihne ho, a hrou náhody se v parku na lavičce před Lorčiným domkem setkává s nádhernou a laskavou ženou. Lorka ji u sebe ubytuje na dva dny a od té doby, kdy poznala Janu a její miminko, začíná toužit po vlastním dítěti.
Petr, student v předmaturitním ročníku, v ten osudný den naštvaný, zklamaný a rozhozený po hádce s matkou, chce také utéct z domova. Na lavičce v parku ho najde Lorka, která mu nabídne útočiště před prudkým deštěm a bouří ve svém domku. Petr je frustrovaný ze své situace, kdy touží po věcech, které mají jeho spolužáci, a které mu rodiče nemohou, nebo nechtějí koupit. Lorka mu nabídne vzájemnou pomoc pro ně pro oba.
Kniha se mi moc líbila, stejně jako všech dalších pět dílů. Obdivuji autorku, kde nashromáždila tolik poznatků z oboru letectví, z práce pilotů a letušek, stejně tak jako poznatků z desítek evropských a světových destinací, kam nás s rozvětvenou rodinou Bachmanových ve svém vyprávění přivádí.


vlkcz
16.11.2022 odpad!

Z nějakého důvodu se můj původní komentář nezobrazil ani neuložil, takže zkusím znovu.

Nerad dávám nízké hodnocení, tím méně to úplně nejnižší, ale u téhle knihy to jinak nejde, protože se v ní nahromadilo tolik prohřešků, že ten odpad prostě udělit musím.
I když jsem od začátku ke knize přistupoval s tím, že to je červená knihovna a nepůjde o žádnou "velkou" literaturu, očekával jsem, že autorka dodrží alespoň základní obecná pravidla.
1.) Anachronismy. Pokud už autor trvá na přesné dataci děje, měl by dodržovat reálie dané doby. Lékař na sklonku 50. let nemohl hrdince rozmlouvat hormonální antikoncepci už z toho důvodu, že se začala používat až na začátku 60. let, v Československu až v jejich druhé polovině. Obdobně i testy DNA se pro určení otcovství začaly používat až v 80. letech, takže o nich mohla hrdinka v šedesátkách těžko vůbec uvažovat. Walkmany nebyly běžnou výbavou středoškoláků ani za mých studií na začátku osmdesátek, tím spíš už o deset let dřív (opět z toho důvodu, že přišly až na samém konci sedmdesátek. Ve světě, u nás vůbec nemluvím). Představa Židů s dvojím československým a západoněmeckým občanstvím, kteří by na začátku padesátých let, charakteriských honbou za špióny a nepřáteli, dle libosti přijížděli z Německa do Čech na svou vilu jako na letní byt je také úsměvná. Nehledě k tomu, že jejich vilu by nejspíš už obýval nějaký zapálený soudruh. A to je jen výběr.
2.) Jazykově mě nejvíc zarazilo používání nářečné češtiny i mimo přímou řeč. Nehledě k výraznému počtu překlepů, které ale padají na vrub vydavatelství.
3.) Stylisticky na úrovni průměrného žáka gymnázia.
4.) Samotná dějová stránka je i na poměry žánru také slabá.