vlkcz komentáře u knih

Závěr trilogie se mi zamlouval nejvíc. Calum ztrácí svou nezúčastněnost, trochu víc prostoru dostává i Fischer. A celé to není jen o tom, jak provést dokonalou vraždu, jako spíš o intrikách, ale ke slovu přijdou i obyčejné lidské emoce a složitost rozhodování v situaci, kdy si vybíráte jen nejméně špatné zlo.
Přesto plné hodnocení dát nemůžu. Ale není to o moc.

5 28.11.2022

Pro člověka, který o tématu něco ví, se samozřejmě nejedná o nic fenomenálního. Ale pokud knihu člověk bere jako vstupní bránu k osobnosti Milady Horákové pro mladé "čtenáře", je udělaná výborně. Už jen tím, že se nevěnuje jenom Miladě Horákové, ale její příběh zasazuje do dobových souvislostí. A medailónky v závěru jsou třešničkou na dortu.

15 24.11.2022

Navazuje dějově na první díl, ale už tam chybělo to překvapení z poněkud neobvyklého přístupu, kdy hlavní akcent je kladen na "záporáky" a policie se jen sem tam mihne. Závěr, přestože je očekávatelný, je překvapivý, ale kniha jako celek na mě působila jen jako lehký nadprůměr.

4 21.11.2022

Spíš 4,5*.
Výborná polemika s převládajícím kultem utrpení v křesťanské církvi, a vlastně nejen tam. Protože ta tolik opěvovaná poslušnost a nezpochybňování autorit k utrpení nutně vede. Naproti slepé poslušnosti, možná vedle ní, autorka klade požadavek věnovat se nejenom formě a zdroji příkazu, ale pečlivě zkoumat i jeho obsah.

5 19.11.2022

Klasický styl Zdeňka Svěráka, s nádhernou češtinou, lehkým humorem, ze kterého ale někdy, vzhledem k době, kdy se děj odehrává, mrazí.
Přesto je vidět, že jde spíš o scénář, takže mnohé epizody jsou spíš vizuálně nastíněné a nerozvinuté, což je trochu škoda.

19 18.11.2022

Z nějakého důvodu se můj původní komentář nezobrazil ani neuložil, takže zkusím znovu.

Nerad dávám nízké hodnocení, tím méně to úplně nejnižší, ale u téhle knihy to jinak nejde, protože se v ní nahromadilo tolik prohřešků, že ten odpad prostě udělit musím.
I když jsem od začátku ke knize přistupoval s tím, že to je červená knihovna a nepůjde o žádnou "velkou" literaturu, očekával jsem, že autorka dodrží alespoň základní obecná pravidla.
1.) Anachronismy. Pokud už autor trvá na přesné dataci děje, měl by dodržovat reálie dané doby. Lékař na sklonku 50. let nemohl hrdince rozmlouvat hormonální antikoncepci už z toho důvodu, že se začala používat až na začátku 60. let, v Československu až v jejich druhé polovině. Obdobně i testy DNA se pro určení otcovství začaly používat až v 80. letech, takže o nich mohla hrdinka v šedesátkách těžko vůbec uvažovat. Walkmany nebyly běžnou výbavou středoškoláků ani za mých studií na začátku osmdesátek, tím spíš už o deset let dřív (opět z toho důvodu, že přišly až na samém konci sedmdesátek. Ve světě, u nás vůbec nemluvím). Představa Židů s dvojím československým a západoněmeckým občanstvím, kteří by na začátku padesátých let, charakteriských honbou za špióny a nepřáteli, dle libosti přijížděli z Německa do Čech na svou vilu jako na letní byt je také úsměvná. Nehledě k tomu, že jejich vilu by nejspíš už obýval nějaký zapálený soudruh. A to je jen výběr.
2.) Jazykově mě nejvíc zarazilo používání nářečné češtiny i mimo přímou řeč. Nehledě k výraznému počtu překlepů, které ale padají na vrub vydavatelství.
3.) Stylisticky na úrovni průměrného žáka gymnázia.
4.) Samotná dějová stránka je i na poměry žánru také slabá.

Prostě Gaiman. Vezme vás na trip po nočních můrách a vy jste rádi.

7 14.11.2022

Tak 4,5*, tu půlku ubírám za místy přílišnou "užvaněnost".
Mockrát během četby jsem se zamyslel nad tím, jak by s podobným tématem naložil P.K. Dick, protože téma hledání vlastní identity mu bylo vlastní. Pro Heinleina je ale jenom vedlejším motivem, jeho hlavním tématem je téma osobní svobody, spojené ovšem se zodpovědností, úcta k vlastnímu bytí a z toho vyplývající požadavek "žít a nechat žít". V mnohém se mi zdál navazovat na Cizince v cizí zemi, tou zdůrazňovanou sexualitou musel prudérní Američany strašně popuzovat. A když si člověk vezme, jak osvíceně "předvídal" naši současnost, tedy ne v technologické, ale morální a sociologické rovině, klobouk dolů. Zbytnělá moc státu a jeho byrokratických institucí (relativně snadno ovlivnitelných penězi), Hnutí za rovnoprávnost bílého muže, genderové hrátky (i když si vystačí pouze s 8 "pohlavími").
Všechno ozdobené několika dějovými veletoči, parádní kniha. Ale jak píše kuruteku (jeho komentář bych s klidným srdcem podepsal od N po u), jako vstupenka k Heinleinovi by asi moc nefungovala.
Překladatelce odpouštím i poněkud kreativní překlad titulu, kdy jsem celou dobu přemýšlel, proč se kniha jmenuje zrovna Vůně strachu (Nebudu se bát ničeho zlého nejen odpovídá originálnímu názvu, ale je pochopitelné i z pohledu děje). Neustálé přemýšlení, zda zrovna překládat v mužském nebo ženském rodě (komplikace, která v angličtině není) muselo být strašně vyčerpávající.

11 12.11.2022

Těžko mi hodnotit. Myšlenkově určitě bohaté, i když mi tyto asketické formy duchovnosti přijdou poněkud přepjaté.
Ale ta forma. Suchopárné, školometské až apologetické. Bez životnosti, jako kdyby autor popisoval sochu nebo pomník. Pokud jsem si mohl o smýšlení otce Isidora z těch sto stránek udělat nějaký obrázek, tak jsem přesvědčen, že by autorovu snahu shovívavě ocenil, ale nejspíš by se v podaném obraze sám nepoznal.

5 04.11.2022

Jako inspirace na cestování dobré, ale kniha trpí spoustou neduhů. I když asi všechny budou moje subjektivní.
I když se v anotaci píše o pomalejším cestování, itineráře představují turbo turistiku v nejryzejší podobě. Pokud bych ty cesty měl podstoupit v představeném tempu, budu po nich potřebovat měsíc na zotavenou. Stihnout za den prohlídku dvou i tří měst s neustálými přesuny, to je nejvýš pro dvacátníky nebo ty, kteří mají opravdu málo času a potřebují si v životě odškrtnout "prohlídku" co nejvíce pamětihodností.
Obrazová část je vybraná s citem, ale bez popisek, co na fotografii je (s jednou výjimkou) a ke které destinaci patří, působí jenom jako manýristický doplněk k nafouknutí objemu knihy.
Neustálený přístup ke geografickým názvům občas působí zmatek. Někdy překladatelka volí originální jméno, i když je v češtině ustálený jiný tvar, jindy postupuje opačně a počešťuje i tam, kde se běžně používá původní název (nejrušivější je to u názvů ulic).
Ale abych jen nekritizoval. Jako skvělý nápad vidím odkazy na zdroje informací k vlastnímu cestování. I když časy odjezdů jednotlivých vlaků mohly být změněny, stejně jako ceny a podmínky slevových programů, na uváděných webových stránkách člověk snadno zjistí aktuální situaci.

8 02.11.2022

Na severský humor musí být, myslím, člověk naladěný. S tím já problémy nemám, takže jsem si čtení užil. Ale není to nějaká třeskutá sranda od začátku do konce. Stejně tak, jako to není úplná detektivka, i když mrtvoly se v ději také najdou. A zároveň je tam hodně myšlenek, které člověka vyprovokují, aby nějak reflektoval vlastní život a konečnost. Všechno v tom správném poměru, okořeněné špetkou erotiky dává dohromady výbornou knihu.

17 01.11.2022

Jedna hvězda za to, že autor nejede na vlně hrdinných husitů a jejich charakterního velitele. Naopak Žižku vykresluje jako pragmatického lapku, který je ochoten pro záchranu vlastního života a prospěchu klidně přejít k nepříteli a jediné, co ho žene je nenávist k Zmikundovi. A husity podává jako zmanipulovanou lůzu, která je v krutosti vůči nevinným a bezbranným stejně "vynalézavá" jako její protivníci. Celé období husitství pak vidí jako totální rozvrat českého království.
Druhá je pak za to, že i když se pár anachronismů vetřelo, historicky doložené události respektuje a nepracuje s nimi kreativně jako jeho grafomanský kolega Vondruška.
Jinak je ale kniha napsaná velice jednoduše, spíš než o souvislý děj jde o střípky, které ve výsledku ukazují celkový obraz. A také schématicky. Vždycky, když je třeba se nějaké postavy zbavit, nastupuje kat a je po problémech.

4 31.10.2022

Zajímavé nápady, ale utopené ve spoustě balastu. Být to o třetinu kratší, mělo by to větší spád. A že prostor pro krácení by se našel snadno. Jenom kdyby se vynechaly zbytečné popisy toho, kterou ulicí kdo kam jde, na jaké obchody narazí cestou, atd. To by bylo stránek. Ale mám pocit, že to teď tak nějak patří k módě. :-(
Ukázkový průměr.

5 30.10.2022

Nebýt několika naivních, takřka budovatelských textů (zejména Povinnost k radosti), nebylo by souboru co vytknout.
Jesenské eseje jsou psány svižně, zároveň ne povrchně, probíraná témata (nejčastěji vztahové otázky) nazírá z mnoha stran. V některých textech obhajuje tradici, jindy horuje pro modernost a i po téměř sto letech působí současně.
Jen feministkám by asi při čtení některých esejů vyskákala kopřivka (hlavně už z názvu ironický - O té ženské emancipaci několik poznámek velice zaostalých).
Vhodné ke čtení v dlouhém časovém rámci po jednotlivých textech, aby měl člověk čas, myšlenky vstřebat.

9 28.10.2022

Kdyby to napsal někdo jiný než PKD (ale kdo by to tak asi mohl být?), tak s 5* neváhám. Ale možná, že už toho mám načteno moc, takže mi prostě přišlo, že už jsem skoro všechna témata někde četl. Předně se mi vnucovala myšlenka na to, že Dick rozpracoval svojí vlastní povídku "Svět, který si vysnila". Zároveň tam byly záblesky Mamlase z maloměsta a urputně se mi vybavoval Heinleinův Job (i když toho Heinlein vydal notně později).
Když pominu uvedené, ryze subjektivní výhrady, přeci jen je vidět, že jde o jeden z prvních Dickových románů a určitá nevypsanost je z textu cítit. Na druhou stranu, tahle přímočarost a nekomplikovanost (ve srovnání s pozdějším Dickem) může z Oka na nebi dělat ideální vstupní bránu k PKD. Protože přese všechno to Dick prostě je se vším všudy.
A velkou černou kaňku má tentokrát Argo za nezvykle vysoký počet gramatických chyb a překlepů.
Shrnuto: 4,5*

10 11.10.2022

První dvě třetiny famózní. Ovšem v okamžiku, kdy začíná obecné principy ilustrovat na konkrétních příkladech, dostává celá konstrukce mírné trhliny. Přitom možná stačilo vybrat jiné příklady, takhle mi občas přišlo, že to potřebné a oslavované kritické myšlení autor používá k obhajobě předsudků, které jsou součástí politiky KDU-ČSL, k níž má blízko (např. fetišizace manželství a proč není možné tento posvátný svazek dopřát homosexuálům). Navíc je místy argumentačně nekonzistentní, když nejdřív po lékařích chce, aby vystupovali jako vědecké autority, aby vzápětí "doktorskou kliku" v parlamentu obvinil z prosazení "diskriminačního" protikuřáckého zákona. V těchto chvílích jsem litoval, že ho nemám po ruce, aby mi své argumenty vysvětlil blíž, protože takhle to vypadalo ne jako argumenty, ale jako čistá "dojmologie".
Přesto jde o knihu velice potřebnou a podnětnou.

5 07.10.2022

"Není to ďábel, kdo dělá z člověka osamělé stvoření, je to lidská podobnost s Bohem. To, co vytváří osamělost, je plnost Dobra, které se nemůže projevit nebo najít sobě vlastní "jiné místo"."
Při čtení se mi vybavovaly střídavě dvě knihy. Ale zatímco Exupéryho Malý princ jde takřka výhradně přes srdce a Pirsigův Zen a umění údržby motocyklu naopak spíš přes hlavu, Anna je skvěle vyvážená, takže si lebedí celý člověk. Přesto, že některé její myšlenky nejsou úplně jednoduché, díky nekomplikovanému jazyku a dětsky bezprostředním přirovnáním jsou snadno pochopitelné. Navíc, i přes zvolený způsob jazyka jde o knihu velmi poetickou, místy smutnou, jindy vtipnou, rozhodně uchvacující. A vůbec nechápu, jak to, že je v Čechách prakticky neznámá. Zřejmě je to dáno tím, že se v Čechách nesluší o Bohu mluvit a tím pádem ani propagovat knihy s takovým tématem. Možná se to změní s audioknihou, kterou namluvila Bára Hrzánová, ale nemůžu si pomoci, poté co jsem si poslechl několik ukázek, tak mi přijde, že na rozdíl od Budžese, tentokrát moc knížce nepomohla. Alespoň z toho, co jsem slyšel, se mi zdá, že se zbytečně pitvoří, ale možná je to dáno tím, že se prostě nepotkala s mojí představou. Každopádně osobně favorizuji knihu.
A druhé překvapení spočívá v tom, že knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství. Přestože se v názvu objevuje Bůh, celou knihou se prolíná hluboká duchovnost, ale pohrdání církevnictvím.
"Mezi chozením do kostela a povídáním s panem Bohem nenacházela Anna žádnou jasnou souvislost. Pro ni byla celá ta záležitost průzračně prostá. Když jsi hodně malý, jdeš do kostela, abys pochopil poselství. Jakmile ho jednou pochopíš, musíš jít a něco s tím dělat. Chodit pořád do kostela musejí ti, kteří poselství nepochopí, nerozumějí mu nebo "se tam chodí naparovat"."

12 06.10.2022

Vzhledem k tomu, že mám Bor prakticky za dveřmi, jsem byl zvědavý na detektivku z Budějc. Nakonec z toho vyšel průměr. Napsáno vcelku slušně, jen mi zpočátku přišel rušivý ten spisovný jazyk, kterým mluví i štamgasti v hospodě. Na Moravě bych tomu možná věřil, ale takhle se u nás fakt běžně nemluví. No a pak vcelku idiotské chování většiny postav. Jasně, kraviny děláme všichni, ale tady mi to už přišlo trochu za hranou.
No a pak výhrady, které má KlariN.
Příjemným překvapením naopak byl, na MOBU, nízký počet tiskových chyb.

8 04.10.2022

Čteno souběžně s Molekulami emocí od Candace Pert, se kterou se výtečně doplňuje.
Přiznávám, že moje hodnocení nutně odráží skutečnost, že jsem se v této knize setkal s precizně formulovanými vlastními názory. Není to úplně jednoduché čtení, ale na druhou stranu nic, na co by člověk musel mít doktorát. Spíš to chce otevřenou mysl a ochotu opustit myšlení "buď anebo" a připustit, že i "jedno i druhé" může být správně.
Nejvíc mě nadchla autorova syntéza ajurvédy a tradiční čínské medicíny.
Pro ty, kteří nevnímají slovo alternativa jako vulgarismus jde, myslím, o povinnou četbu.

11 02.10.2022

Velice neotřelá kniha.
V jedné rovině vysvětluje laikům, jak funguje informační síť lidského těla. To je ta nejnáročnější, protože i když se autorka téma snaží hodně zjednodušit, velkému množství pojmů a vztahů mezi nimi se vyhnout nemůže. Přesto je to vlastně napínavé čtení, kterému by leckterá detektivka mohla závidět.
V druhé rovině popisuje události z autorčina života, které s jejími objevy na poli peptidového základu komunikace těla souvisely. Popisuje svoje bitvy s byrokracií a zvyky ve vědecké a lékařské komunitě. Mnohde smutné. A i když je kniha už 25 let stará, při pohledu na covidovou hysterii je zřejmé, že se toho až tolik asi nezměnilo.
Třetí rovina líčí, jak fyzické a psychické spolu souvisí, a i když se to autorčinu vědeckému založení zpočátku příčí, připouští, že role vědomí je rozhodující.
Na závěr pak přikládá tipy na zdraví jak psychické, tak fyzické.
Přestože obsahově jde o velice poutavou knihu, 5* s klidným svědomím dát nemohu. Jednak údaje jsou zřejmě poněkud zastaralé, což je s ohledem na rok vydání pochopitelné. Druhá výtka směřuje k absenci nějakého oponentního pohledu a velice subjektivní podání fakt. I když poctivě zmiňuje jména svých spolupracovníků, mnohde jsem se nemohl zbavit dojmu přílišného jájínkovství.
Kapitolou samou o sobě je pak překlad. I když jsem rád, že kniha v češtině vyšla, přeci jen těch výtek je spousta. Hlavně proto, že na mnoha místech z textu čouhají slovenské "false friends" (např. krajina namísto země) a gramatické hrubky.
Ale i tak mohu četbu vřele doporučit. V mém případě ještě bylo umocněno souběžnou četbou Goswamiho Kvantového doktora, který se v některých tématech s Pert překrývá a dovádí dál.

11 25.09.2022