Než natáhnu brka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jaakkovi je 37, když mu lékař oznámí, že nemá chřipku, ale umírá na otravu – a nemá už moc času. To člověku na dobré náladě nepřidá. A aby toho nebylo málo, když se z ordinace vrátí domů, přistihne svou ženu, jak si užívá s Petrim, mladým, přitažlivým zaměstnancem jejich společné firmy. Firmy, kterou začíná ohrožovat nebezpečná konkurence. Jaakko se rozhodne vypátrat toho, kdo mu usiluje o život. A taky chce, aby jeho firma prosperovala, až on tady nebude. Obchod s houbami matsutake, které se za vysoké ceny vyvážejí do Japonska, běží výtečně. A ve Finsku rostou ty nejkvalitnější. Ale zbraně nové konkurenční firmy mají skutečně tvrdý kalibr. Je to snad Jaakkova chyba, když začnou umírat její zaměstnanci? Ale copak má čas starat se o jiné lidi? Protože jedno je jasné: se smrtí za zády jde všechno rychleji a je potřeba užít si i využít každou minutu. „Než natáhnu brka“ není obyčejná detektivka, ale mimořádně zajímavá kniha: veselá i tragická, citlivá i podivínská, plná životní moudrosti a vtipu, je to román, který navzdory černému humoru probouzí radost k životu a při jeho čtení si připadáte, jako by vám před očima běžel film Akiho Kaurismäkiho....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378046/big_nez-natahnu-brka-7ey-378046.jpg 4105
Žánr:
Literatura světová, Detektivky, krimi

Vydáno: , Kniha Zlín
Originální název:

Mies joka kuoli, 2016


více info...
Nahrávám...

Komentáře (24)

Kniha Než natáhnu brka

momo01
23. dubna

Celý příběh je strašně praštěný a pokud by se udělovala cena za nejoriginálnější kriminální román, tak Než natáhnu brka by byl jednoznačným favoritem. Nevím, na jakých houbičkám při psaní frčel autor, ale dějová linka je originální (líbilo se mi pojetí, kdy někdo vyšetřuje svou vlastní vraždu, když je ještě naživu), prolnutá suchým, temným a velmi svérázným humorem a postavy jsou bizarní a některé až šílené. Byla to osvěžující změna a děkuji Kapp66, která mě na čtení tohoto dílka svým komentářem navedla.

kap66
21. března

Až se se mnou bude někdo zas dohadovat o tom, že žádný „národní humor“ neexistuje, bude ten finský mým silným argumentem PRO jeho existenci. Tři autoři (na první dvě jména musím použít CtrlC-CtrlV) Paasilinna + Jääskeläinen + Tuomainen (třetí jméno je v pohodě, zato jeho postavy! – moje antroponomastická část mozku se až přeládovala) a jejich svérázný humor-nehumor. Přijde to jenom mně, nebo na tom něco je, že finský černý humor, tedy ten v pohledu na smrt, je tak trochu ledabylý? Jako by to nebyl prostředek, jímž se bráníme neúprosné konečnosti, ale spíš jenom téma k úvaze a podnět k novým činům. Žádná deprese, žádné fáze přijetí vlastní blízké smrti, šup do akce! Zřejmě jsem na to nakonec taky přistoupila, protože chvíle, kdy vrah vysvětluje svůj motiv, mě vyloženě pobavila. Kus čtvrté hvězdičky přidávám za to, že zrovna houby jsou tak silným hybatelem děje; jenom si říkám, že u nás by snad kapitalismus nad českou houbařskou vášní nezvítězil. My svoje hřiby Japoncům neprodáme, sami si je zblajzneme!


trudoš
29. ledna

„Smrt je v životě jediná jistá věc, až děsivě jediná věc, na kterou je možné se opravdu spolehnout.“
Nenáročný thriller o umírání, houbách a nevěře. Antti Tuomainen tentokrát vyměnil poetické hloubání za komediální rovinu, kterážto vyprávění sluší mnohem víc. Ovšem nečekejte od finského humoru rozvernou taškařici se spoustou vozembouchů. Tedy, pominu-li mé nekonečné snahy o vyslovení jmen jednotlivých aktérů, které mě rozesmávalo samo o sobě. Každopádně, autorova představa vtipného momentu spíš připomíná vkus Sama Raimiho, přičemž dávkování je ohraničeno velkými časovými intervaly. O to víc pak zaskočí, když na ně dojde, stejně jako pobaví svou morbidností.
Zbytek vyprávění už na tom tak vesele není; lépe řečeno, většinu prostoru zabírá hrdinovo nepříliš konstruktivní hájení nejen svého manželství, ale i vlastní firmy. Přestože však gradující události překvapí jen sporadicky, výsledné odhalení potěšilo právě kvůli tomu, že se vydalo jinou cestou, než jaká se zdála od poloviny narýsovaná.

1T0S_
26.12.2021

Po naprosto tragickém Léčiteli Antti Tuomainen příjemně překvapil. Než natáhnu brka je totiž poměrně bizarní detektivka, kterou jsem od někoho, kdo je znám jako autor noir krimi, vážně nečekal. S příběhem plným suchého a černého humoru, neotřelými postavami a pofidérní zápletkou, která sleduje pokusy obchodníka s houbami o vypátrání traviče, jež mu usiluje o život, je tato kniha bezpochyby originálním počinem. Navíc se čte snadno a překvapí, takže já můžu jedině doporučit.

NannyOgg24
19.12.2021

Pěkně napsaná kniha, plná černého humoru. Hlavní hrdina mi byl velmi sympatický.

Sandalkar
11.11.2021

Pribeh plny cerneho humoru. Obdivuju svezi, minimalisticky styl autora a necekane (byt trochu suche) rozuzleni.

slaska77
21.07.2021

Moc hezká detektivka, lehká jako mladé víno, řízný humor jako desetiletá whiskey, dávka sebeironie na soudek piva, stejně jako mnoho předkomentátorů, i mně trochu překvapila absence motivu, na druhou stranu, tady do tohoto příběhu to tak nějak lehce zapadlo, to nejde moc okomentovat, to se musí přečíst, a že to bude čtení krásné, svižné a slzookaté!

Alma-Nacida
07.02.2021

Tak tohle jsem si užila, černý a suchý humor, rychlý spád, nečekané zvraty; jen docela malá výtka k tomu, kdo je vrah, nebo spíš k jeho motivaci (nebo nedostatku motivace). Jinak to nemělo chybu.

1