Než natáhnu brka

od:

Než natáhnu brka

Jaakkovi je 37, když mu lékař oznámí, že nemá chřipku, ale umírá na otravu – a nemá už moc času. To člověku na dobré náladě nepřidá. A aby toho nebylo málo, když se z ordinace vrátí domů, přistihne svou ženu, jak si užívá s Petrim, mladým, přitažlivým zaměstnancem jejich společné firmy. Firmy, kterou začíná ohrožovat nebezpečná konkurence. Jaakko se rozhodne vypátrat toho, kdo mu usiluje o život. A taky chce, aby jeho firma prosperovala, až on tady nebude. Obchod s houbami matsutake, které se za vysoké ceny vyvážejí do Japonska, běží výtečně. A ve Finsku rostou ty nejkvalitnější. Ale zbraně nové konkurenční firmy mají skutečně tvrdý kalibr. Je to snad Jaakkova chyba, když začnou umírat její zaměstnanci? Ale copak má čas starat se o jiné lidi? Protože jedno je jasné: se smrtí za zády jde všechno rychleji a je potřeba užít si i využít každou minutu. „Než natáhnu brka“ není obyčejná detektivka, ale mimořádně zajímavá kniha: veselá i tragická, citlivá i podivínská, plná životní moudrosti a vtipu, je to román, který navzdory černému humoru probouzí radost k životu a při jeho čtení si připadáte, jako by vám před očima běžel film Akiho Kaurismäkiho....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/37_/378046/nez-natahnu-brka-7ey-378046.jpg 44
Originální název:

Mies joka kuoli (2016)

Žánr:
Literatura světová, Detektivky
Vydáno:, Kniha Zlín
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

soukroma
25. června

Podle anotace a nadšených ohlasů na obalu knihy jsem čekala něco jiného, výrazně důraznějšího, než se mi nakonec dostalo. V podstatě je to banální (naštěstí krátký) příběh dnešního podnikatele ve středním věku. Až na to, že je lemován myšlenkami na blížící se smrt.
Černého humoru se nedostává a z běžného každodenního humoru jsem zaznamenala snad jen následující kancelářský (protože to nijak zvlášť nezapadalo do příběhu, vyvolala to zřejmě jen momentální frustrace autora):
"To tiskárny dělávají. Je jim to vlastní. Tisknou, když to člověk nepotřebuje. A když naopak něco vytisknout potřebuje, tak dojde inkoust nebo se vevnitř zaseknou papíry nebo tiskárna oznámí, že spojení se přerušilo a že nepoznává přístroj, z něhož má tisknout. Mně se zdá, že celá idea digitalizace a bezpapírové komunikace vznikla z toho, že tiskárny dohnaly už hromadu lidí k šílenství a sebezničení. Papír je fajn a krásný, nemá žádnou chybu, je příjemný na omak a líp se z něj čte, ale je zatraceně náročný dostat ty malý černý značky na jeho povrch. To je se současnými technologiemi skoro vyloučená věc. Vlastně mám podezření - ne, jsem si jistý -, že světoví výrobci tiskáren uzavřeli tajný komplot s výrobci antidepresiv a léků na uklidnění."
Chybělo mi zejména víc dumání nad životem a smrtí, než nám autor uštědřil, přestože se to víc než nabízelo. Kdybych knihu nečetla, nic by se nestalo. Takže celkový dojem nic moc: 55%


Autor a jeho další knihy

Antti Tuomainen

Antti Tuomainen
finská, 1971

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených3x
v Přečtených5x
v Knihotéce9x
v Chystám se číst40x
v Chci si koupit14x