Můj otec Galileo
Luca Desiato
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22348/bmid_muj-otec-galileo-mSK-22348.jpg
3
13
5
Málokterý výrok je tak známý jako výrok „A přece se točí“. Jeho autorem je hrdina tohoto románu, italský učenec Galileo Galilei (1564–1642), který jej pronesl před církevním soudem, kde obhajoval na tehdejší dobu převratnou koperníkovskou teorii o sluneční soustavě. Za tuto teorii byl roku 1600 církevní inkvizicí upálen jeho předchůdce Giordano Bruno. Kniha nám přibližuje Galilea i z odvrácené strany, jako člověka se všemi světskými strastmi i radostmi, jako otce tří nemanželských dětí, o které se musel starat. Luca Desiato koncipoval svůj román jako deník jedné z dcer.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 1988 , Svoboda
Originální název:
Galileo mio padre , 1983
více info...
Přidat komentář
Navazuji na komentář esmy, kde se zmiňuje o vyjádření papeže Jana Pavla II. ke kauze Galileo. V roce 1992, 359 let po Galileově procesu, vydal papež Jan Pavel II. omluvu, v níž ruší výnos inkvizice proti Galileovi: „Galileo pociťoval ve svých vědeckých výzkumech přítomnost Stvořitele, který podnítil hloubku jeho ducha, povzbuzoval ho, předesílal a podporoval jeho intuice.“ Dále se o něm vyjadřuje, že „… Galileo, upřímný věřící, se ukázal z tohoto pohledu popisu vědeckých a biblických pravd mnohem citlivější než teologové, kteří stáli proti němu.“ Současný pohled na vědu z hlediska katolické církve ilustruje dokument Druhého vatikánského koncilu Gaudium et spes, kde se píše: „Když se provádí metodické bádání ve všech vědních oborech skutečně vědecky a podle mravních zásad, nebude nikdy ve skutečném rozporu s vírou, protože věci světské i věci víry pocházejí od jednoho a téhož Boha.“
Ano, tomu rozumím a jde o prohlášení hlavy katolické církve zásadní .
Na rozdíl od t.zv. "omluv" v mnoha jiných uklouznutích nejen katolické církve, kterých bylo v historii nepočítaně.
Ale zpět ke knize. Námět je zajímavý. Ačkoliv byl upřímným katolíkem, Galileo byl otcem tří dětí mimo manželství. Všechno to byly děti Galilea a Mariny Gamby. Ta nejmilovanější Virginia přijala v klášteře jméno Maria Celeste, tvrdí se, že právě ona zdědila po otci ty nejlepší geny.
No, pokud Vás láká detailní informace toho, jak trávila Galileova dcera svůj život v klášteře, tak ano. Drama života jejího otce se umenšila pouze na pár posledních kapitol... (naštěstí i se stručnou rekapitulaci doby a jmen těch, kteří si "dovolili" přemýšlet jinak a sdělovat tyto výsledky ostatním.)
Že na rozdíl od Giordana Bruna Galileo neskončil na hranici, víme. Co jsem ale já nevěděla : v roce 1979 papež Jan Pavel II v projevu v Pontifikální akademii věd prohlásil, že proces a odsouzení GG byl ze strany církve politováníhodným historickým omylem...
Velmi zajímavý námět. Bohužel ale autor nevyužil příliš jeho potenciál. Text se chvílemi četl velmi těžce, občas byl nudný a nezáživný.
Kniha psaná formou deníku Galileovy dcery Virginie, která žije jako jeptiška a pečuje o svého otce. V deníku popisuje časy jeho velké slávy a společenského uznání i období pádu, inkvizičního procesu, při kterém byl GG nucen pod hrozbou mučení odvolat svou teorii.
Také popisuje své dětství, jako nemanželské dcery GG, popisuje život jejich rodiny (matky a sourozenců), která sice žila pospolu s GG v pěkném domě a přesto si ji GG nikdy nevzal.
Námětem pro tuto knihu byla dochovaná korespondence mezi dcerou a otcem z doby, kdy již byla jeptiškou. Po historické stránce určitě zajímavé čtení, ale musím bohužel hodnotit jako čtení nezáživné. Autorovi se nepodařilo zasadit historická fakta do zrovna čtivého příběhu, a tak pro mě zůstává spíš jen takovou ne zrovna povedenou učebnicí dějepisu.
Štítky knihy
italská literatura životopisné, biografické romány Galileo Galilei, 1564-1642
Můj otec GalileoKniha Můj otec Galileo je v
| Přečtených | 18x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Knihotéce | 28x |
| Chystám se číst | 2x |
Naštěstí si autor odpustil profláknuté "A přece se točí", které Galilei určitě neřekl. Naštěstí je více prostoru věnováno jeho dceři Marii Celestě, z jejíhož pohledu příběh sledujeme. Proto je celá problematika Galileovy osobnosti pojata poněkud jednostranně. Trochu překvapivě autor nezastírá některé Galileovy osobnostní rysy, které mu ke cti neslouží.
Bohužel se autor neubránil, aby neoslavoval Galilea jako vědce. A tady je ta jednostrannost na škodu. Přes všechny zásluhy, které GG má, nejde přehlížet, že u lecčeho měl štěstí a leckdy si pomáhal ne vědeckým postupem ale spíš PR. Problematický je jeho "vynález" dalekohledu nebo samotné zastávání heliocentrického názoru. Na nesprávnost jeho "důkazu" pomocí přílivu a odlivu poukazovali už jeho současníci, nemohl nabídnout ani lepší předpovědi, protože Keplerovy eliptické dráhy planet nepřijal a s kruhovými drahami se Sluncem ve středu byly jeho předpovědi nepřesnější než ptolemaiovské epicykly. Navíc o samotném procesu se ani dneska neví všechno, takže je možné, že "tanečky" okolo publikování Dialogu byly pouze zástupným důvodem pro to, aby GG nebyl souzen jako kacíř kvůli věroučným prohlášením podobně jako Bruno.
Pokud ale i pominu mojí subjektivní nechuť k postavě GG jako "mučedníka vědy", je celá kniha psána zdlouhavě a nudně, místy zmateně a anachronicky (klášter, který by vytrhával tulipány by v první polovině 17. století nemohl trpět nouzí).