Veru.nka
komentáře u knih
Fantom Opery
Gaston Leroux
Upřímně, film se mi líbil mnohem více než kniha. Sice i sepsaný příběh má něco do sebe, ale přece jen zfilmovaná verze je mnohem lepší.
Na západní frontě klid
Erich Paul Remark
(SPOILER) Tuto knihu jsem četla už mnohokrát. Poprvé z čisté povinnosti splnit seznam četby do školy, po druhé ze zájmu o válečné období a pak už prostě proto, že se stala jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Nutí mě vážit si každého klidného dne a hlavně přemýšlet...
Jak ubohé a bezvýznamné jsou naše životy v porovnání s mašinérií války. Kolik lidských útrap, ale i prázdnoty se v ní skrývá. A kolik té neskutečné ironie..
„Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě klid.”
Návrat do divočiny
Aleš Palán
Návrat do divočiny není knihou, ve které by nám již známí samotáři byli hlavními hrdiny textu. Označila bych jí spíš takovým epilogem/dodatkem k první knize, textem, díky němuž se můžeme podívat na samotáře očima pana Palána.
Bylo to jiné než jsem čekala, ale úplně zklamaná nejsem.
Dozvídáme se něco málo z toho, co se dělo po vydání první knihy. Jaký vliv měla kniha na čtenáře a naopak jaké "důsledky" měl zájem o knihu na samotáře. Ale i to, jaký vliv mají samotáři na autora.
Kniha odkazuje na šest hlavních rozhovorů (z původních osmi) - vystupuje v ní: Rudy, Roman Szpuk, Dáša, Mirek Sedláček, Martina Kyselová a bratři Klišíkové. Setkáváme se s nimi v krátkých medailoncích, proložených nějakou tou vzpomínkou na ně. Některé si i celkem opakují (je pouze rozvinuto to, co bylo zmíněno už v první knize). Občas se dozvíme i něco nového o jejich dalším životě, ale je toho pomálu. To samozřejmě nedávám za vinu autorovi - život a čas na samotě plyne jinak a nelze očekávat převratné změny a rozuzlení. A protože ani samotáři nejsou nesmrtelní, autor se v textu loučí s jedním z protagonistů - s Mirkem Sedláčkem.
Kniha by samozřejmě sama o sobě nefungovala, ale jako doplnění předchozí knihy ji považuji za celkem povedenou.
Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku
Giles Milton
Kniha je (s trochou nadsázky) takovým velmi jednoduchým "historickým bulvárem", spojujícím výhradně profláknuté bizarnosti z novodobých dějin. Možná kdyby mi bylo třináct a měla bych minimální povědomí o historii, tak bych ji označila za celkem povedené dílo. No, třináct mi už dávno není.
I tak jsem ji ale dočetla - možná v rámci prokrastinace (a nechuti pustit se do vánočního úklidu) a možná proto, že jsem chtěla vědět, jestli najdu alespoň jeden příběh, který bych vůbec neznala (a ne, nenašla jsem).
Takže verdikt... Pokud máte rádi takové ty "zajímavosti" jakože Hitler trpěl plynatostí, měl poruchy erekce nebo jiné "strašně závratné informace", bude vás knížka pravděpodobně bavit. Pokud ji chcete k Vánocům koupit synovci, kterému teprve před měsícem vyrašil první knírek, který odmítá číst a myslí si, že Hitler byl středověký vládce Mongolska, máte (díky "šokujícímu" titulu knihy) relativní šanci, že do jeho pubescentního mozku dostanete alespoň nějakou tu informaci (k maturitě to sice stačit nebude, ale v hospodě se s tím docela vyšvihne). A jestli vás zajímá historie, vemte do ruky raději jiné čtivo.
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
(SPOILER) Moje úplně první přímé knižní setkání s Kingem (a upřímně uznávám, že ve 24 letech je to vcelku ostuda).
Knihu jsem brala do ruky především kvůli (nebo možná bude lepší použít - díky) knižní výzvě.
Jsem sportovní analfabet, takže ve chvíli, kdy jsem knihu začínala číst, neměla jsem nejmenší povědomí o tom, kdo je Tom Gordon (znova uznávám, že i toto je ostuda).
A i přes toto všechno - jsem nadšená. Text se četl snadno, příběh mne chytil a nepustil a já byla napnutá "jak kšandy" od začátku až do konce.
Hororové prvky kniha má, ale mnohem podstatnější pro mě bylo postupné vykreslování psychologie ztraceného dítěte - vnitřní přerod malé Trish. Ačkoliv si můžete v průběhu děje říkat, proč se vlastně zrovna zachovala tak jak se zachovala (nezůstala na místě, nesnažila se zanechat jakoukoliv stopu,..), vždy vám pak dojde, že jde o malé ztracené dítě a ne o dospělého, který by postupoval pravděpodobně trochu jinak.
Příběh jde chvílemi do mystična a sám čtenář se může rozhodnout, zda jde právě o "realitu", představy a nebo halucinace - způsobené únavou, hladem a strachem.
Jediné, co mně osobně úplně nesedělo (a co bych mohla čekat, kdybych bývala věděla, kdo je Tom Gordon) byly úryvky přenosů zápasů Red Socks. Vždy jsem je jen zběžně přelétla.
Ale i tak jsem ráda, že jsem ji četla. Jen možná bude mít za následek, že si v budoucnu na děti pořídím vodítko nebo GPS locator. A rozhodně se pustím i do dalších knih od S. Kinga.
(A TEĎ SPOILER. ) Na konci jsem si přišla trochu ochuzená, protože se vlastně vůbec nedozvím, jak to s ní a její rodinou dopadlo. Přežila to i přes veškeré zdravotní komplikace? Jaký vliv měla tato "tragédie" na rodiče dětí? Přestal otec pít nebo se utápěl ještě víc? Začal Trishin bratr nakonec komunikovat se svou matkou? Otázky, otázky a žádné odpovědi.
Domov pre neobyčajné deti slečny Peregrinovej
Ransom Riggs
Když jsem knihu brala do ruky, očekávala jsem prostě něco trochu jiného. Protože v knihkupectví byla zařazena v sci-fi/fantasy sekci, byla jsem dost překvapená, když jsem zjistila, že se vlastně jedná o knihu zajímavější pro náctileté čtenáře. Nejsem cílová skupina, ale dočetla jsem ji.
Kladně hodnotím obálku a celkově vizuální styl knihy. Příběh mě moc neoslovil, nebavil, nezačetla jsem se. Ale věřím, že číst jí o pár let mladší, budu z ní nadšená. Jen prostě už nejsem v tom správném věku...
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Mazaná prohnilost Heathcliffovi duše a lstivá bouřlivost Catherine.
Starorůžově vykreslená hrůzostrašnost příchylnosti.
Tati, prosím ne!
Barbara Naughton
Na knihu jsem narazila náhodou a koupila jsem ji pro maminku (zaujala ji v knihkupectví kdesi na výletě). Nemohla jsem odolat a přečetla jsem si ji. Kniha se četla velmi dobře, ale to, čeho byl ten muž schopný je odporné a nepředstavitelné. Rozhodně to není četba na zlepšení dne, musíte si připravit pevné nervy...
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Hobita jsem přečetla jedním dechem, skutečně jsem se od něj nemohla odtrhnout. Překvapilo mě to, protože po pokusu o přečtení Společenstva prstenu jsem tomu nedávala velkou šanci. Hobit je ale psán víc pohádkově a má (alespoň pro mě) mnohem větší spád.
Báječná léta pod psa
Michal Viewegh
Postava Kvída mi byla již od začátku krajně nesympatická, proto jsem celou knihu jaksi trpěla jeho velké ego (myslím, že pan Viewegh má poměrně přehnanou představu o své vlastní inteligenci). Příběh sám o sobě není špatný, humor se mi poměrně líbil, jen to není jaksi.. z mého soudku.
Krysař
Viktor Dyk
Krásně odpočinková četba na chladný podzimní večer. Krátké, ale poutavé, zanechává v čtenáři emoce. I přes fakt, že je v seznamu povinné četby musím uznat, že se mi velmi líbila.
Posel
Markus Zusak
Jestliže od něj napoprvé čtete něco tako velkolepého jako je Zlodějka knih, těžko se to později překonává.
Pokud posuzujete knihy Markuse Zusaka mezi sebou, musíte uznat, že Posel je ze slabšího soudku.
Ovšem když na něj nahlédnete z hlediska celkově literárního, jedná se o poměrně dobrou knihu.
Příběh se četl sám, byl nápaditý a svým způsobem zábavný.
Mírně mě zklamal konec, ale s tím se nedá nic dělat.
Němý Bobeš aneb Český Tarzan
Zdeněk Svěrák
Hned zprvu se přiznám, že jsem samotný text četla pouze v rámci čtenářské výzvy.
Jsem velkým milovníkem divadla Járy Cimrmana a hry znám prakticky už nazpaměť (k nelibosti mého okolí - když ze mě padá jedna hláška za druhou).
Celou dobu jsem během čtení měla "scénu" před očima a vytvořila si tím takové soukromé imaginární divadlo.
Jako ostatně všechny hry Divadla JC je i tato vtipná, geniální a geniálně vtipná - tudíž plný počet hvězdiček je na místě. Vyřizuje Štruncová.
Podivná medicína
Nathan Belofsky
Kniha se nezabývá celkovým vývojem medicíny a lékařství od dob dávno minulých až do současnosti, pouze v dosti omezené míře předkládá některé vybrané "podivnosti" napříč historií. Text je určen laikům.
Jednotlivé postupy léčby jsou předkládány jako "jednohubky" a z každého období jsou vybrány ty nejvíce odpudivé a kontroverzní druhy léčby.
Nečekala jsem odbornou publikaci (kdybych chtěla tu, sáhnu rozhodně po jiných titulech) a tak kniha víceméně splnila má očekávání.
Zpracování je prazvláštní a chvílemi nepochopitelné a zmatené. Trochu mi to připomínalo, jako kdybych si z nudy projížděla Wikipedii nebo si četla Epochu. Ale což...
Odlehčený způsob, jakým autor přistupoval k tématu, mě ale vůbec nerušil a nepohoršoval. Popis některých situací mě i upřímně rozesmál.
K obsahu nejde moc co říct. U spousty metod bych ráda věděla, jak vůbec mohly někoho napadnout - například to, že novorozenci necítí bolest (tohle konkrétně byla asi jediná kapitola, při které mi bylo bytostně zle). A jiné metody jsou i v dnešní době velmi praktické. Například - když manžel brblá, že ho bolí v krku a asi na něj "něco leze", stačí mu nabídnout starý zaručený lékařský postup, při němž mu zavěsím mrtvou krysu do krku. A i samotná zmínka o této geniální metodě ho naprosto vyléčí - prostě úplný zázrak.
Celkové hodnocení. Od knihy jsem dostala víceméně to, co jsem čekala (nikdo po letmém projití knihy prostě nemůže očekávat odborné seriózní čtivo, to se na mě nezlobte). Vcelku mě to pobavilo a i když je kniha zařazena mezi literaturu naučnou, pro mě spadá spíš do odpočinkové četby.
Ještě dodatek - pokud má někdo vyloženě slabý žaludek (nezvládáte zmínky o krvi, mrtvolách, pitvách, atd...), raději knihu nečtěte. A ti, kdo chtějí kvalitně a chronologicky zpracované dějiny medicíny - tato kniha vám nic takového rozhodně nenabídne.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Mám rozporuplné pocity, co se týče Ostře sledovaných vlaků i samotné hlavní postavy - Miloše Hrmy. Některá místa mi přišla jako hluchá, občas jsem se ztrácela ve vypravování. Jindy mě to zaujalo a bavilo. Bohužel celkový styl vypravování mi přišel příliš nezaujatý, jako kdyby odtržený od příběhu. Konec byl předvídatelný, ovšem nemohu říct, že by mě tato kniha nebavila..
Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
Jak inscenace s Miroslavem Donutilem, tak i samostatné čtení hry mě velice bavilo. Postava Truffaldina včetně jeho chování patří mezi nejgeniálnější komické divadelní postavy vůbec.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Na knihu jsem narazila díky povinné četbě a velmi jsem se na ni těšila. Válečná literatura, to je moje.
Zpočátku mě četba velmi bavila - popis pochmurnosti a marnotratnosti války mě nadchnul. Pak ale Petr potkal Lucii a kniha se omezila pouze na otravnou zamilovanost a plytké rozhovory. Bohužel celkový dojem nezachránil už ani konec knihy.
