veriszv komentáře u knih

Super originální nápad, který se jen tak nevidí. Nicméně ve fungování světa jsem našla pár děr.
Prazvláštní pokus o romantickou linku mi bohužel vůbec neseděl, asi jsem na to už stará.
Celé je to hodně pomalé vyprávění, které oceníte hlavně pokud máte rádi pletichy u dvora.
Konec nechá víc otázek než odpovědí, tak jsem zvědavá, jestli se u nás dočkáme dalšího dílu.
Celkově za mě spíš průměr, ale dalšímu dílu bych dala šanci.

1 08.02.2023

Krátké rozsahem, hluboké zásahem. Delphine de Vigan, tak jako vždy.

Rozvod a následně střídavá péče, dětský alkoholismus, trauma z dětství, dvě tváře člověka, kterého si myslíme, že dobře známe, osamělost, postupné ztrácení sebe sama…

Přijde vám, že se to všechno nemůže na 150 stran vlézt?
Mně to tak taky přišlo.
A stejně to zase dokázala a vůbec to nebylo podivně sešroubené, nýbrž to fungovalo naprosto dokonale.
Tak díky Delphine, příště zas!

8 05.02.2023

První dvě části mě, přiznám, příliš neoslovily. Přišlo mi to takové neslané, nemastné. Nicméně třetí a čtvrtá část se mi líbily moc. Byla to přesně ta Atwoodová, jak ji mám ráda. Sarkastická a ostrá jako břitva!

31.01.2023

Návrat do školy pro čaroděje, která je sama učitelem mě opět moc bavil.
Tohle není jen tak obyčejná škola, tohle je škola, kde je každý den boj o přežití. A na konci čtvrtého ročníku se z ní musíte probojovat. Doslova!
Naomi Novik napsala skutečně osvěžující young adult fantasy, která je jiná než všechno, co jsem kdy četla.
Nesmírně mě baví propracovaný systém, baví mě hlavní postavy i důraz, který je kladen na slova a jejich významy.
Asi to nesedne každému, protože je to opravdu složitý systém fungování a styl vyprávění je takový pomalejší, ale pokud vám to sedne, tak si to zamilujete.
Tento díl je trochu méně akční než ten první, ale posledních sto stran je taková smršť, že je vše vynahrazeno.
Navíc ten konec? Co to bylo? A co mám teď dělat se životem než vyjde třetí díl?

4 27.01.2023

Kniha je určena čtenářům od 12 let, takže jsem ráda, že se tato důležitá témata dostávají i k mladším čtenářům. Na druhou stranu příběh místy působil trochu zkratkovitě a zrychleně, což nevím, jestli byl záměr vzhledem k věkové skupině? Nicméně to bych odpustila.
Co mi vadilo o mnoho více bylo chování přítomných dospělých postav, které nic moc neřešili a vlastně vše brali dost na lehkou váhu, případně měli nevhodné poznámky.
Celkově ale hodnotím spíše pozitivně. Je fajn tato témata do komiksu, který zvládnou i ne moc velcí čtenáři, přinášet.

4 27.01.2023

Se Zaklínačem, ke kterému je kniha často přirovnávána jsem tolik podobností neviděla. Snad jen povídková forma a osamělá postava na koni.
Je to spíš taková pohádka pro dospělé, která mě moc bavila.
Straka v názvu zatím moc prostoru nedostala, tak doufám, že bude pokračování!

9 27.01.2023

Tak tohle bylo hutný.
Osudy, ze kterých je člověku úzko. Příběh, který zlomí srdce. A přitom to Viktorie Hanišová napsala realisticky a naprosto skvěle, jak je u ní zvykem.
Nejprve jsem chtěla obejmout malýho Tea a říct mu, že to bude dobrý. Potom, když se dostala s vyprávěním na řadu máma, chtěla jsem obejmout i ji a pak vlastně i toho tátu, co se každou neděli odpoledne někam ztrácí.
Můžeme být dobrými rodiči, když jsme dobrýho rodiče nikdy nezažili? Můžeme předstírat, že se nic nestalo, když o tom už nikdy nepromluvíme? Kolik různých omamných látek je potřeba, aby zaplnily prázdnotu? A uslyšíte pod tou prázdnotou ještě někde svoje svědomí?
Autorka otevírá spoustu těžkých témat, klade je na sebe a jedno podtrhuje druhé. Přitom tu nic nepůsobí překombinovaně ani na sílu.
Zkrátka je to skvěle napsaný a naprosto mě to zničilo. Tohle chvíli nedostanu z hlavy.

17 27.01.2023

Skvělé a podnětné čtení, které mě nutilo googlit si další informace. Určitě doporučuju!

2 27.01.2023

Vadí mi, že od první kapitoly vím jak to dopadne?
Ne.
Vadí mi, že jsou všechny knihy jak přes kopírák?
Ne.
Miluju tu atmosféru pohody, klidu, dobrýho jídla a milejch lidí, díky kterým se v cizím městě vždy hlavní hrdinka cítí jako doma?
No to víte, že jo.
Čím víc knih jsem od Julie Caplin přečetla, tím víc si uvědomuju, že moje nejoblíbenější postavy jsou vždycky ty, co dělají to milé a laskavé pozadí všech ztracených, čerstvě rozejitých a ve městě i v životě ztracených hrdinek.
A proto mám ty knihy ráda. Nejen, že to na mě dýchne atmosféru místa, ale především mi ty knihy připomenou, že i když to tak někdy nevypadá, laskaví lidé jsou všude na světě.

12 27.01.2023

Povídkám moc neholduju, ale holduju nakladatelství Gnóm! Proto jsem si tuto sbírku pořídila a rozhodně toho nelituju.
Za dobrou povídkovou sbírku považuju každou, kde mě oslovila alespoň polovina povídek. Ale tady mě nadchlo pět ze šesti! To je skóre co?
A i ta šestá se mi vlastně líbila, jen mě neoslovila tolik jako ty ostatní.
Jak už jsem zjistila v knize Město, nedlouho poté, s Pat Murphy si velice rozumíme. Proto mě nepřekvapilo, že obě její povídky se mi líbily nejvíce. Skvěle mi sedla ale i třeba povídka od Charlie Jane Anders.
Povídky jsou to různorodé, ale všechny jsou velice dobře vystavěné a mají skvělou pointu.
Pokud vás láká tahle ochutnávka současné americké žánrové literatury v čistě ženském podání, tak tuto sbírku určitě doporučuju!

4 27.01.2023

Jeden večer jsem zkusila do knihy nakouknout a přečetla jsem ji za necelých dvacet čtyři hodin celou.
Skutečná cesta ven je autobiografie českého novináře a hudebníka Patrika Bangy, kterou autor ohraničil devadesátkama, což mě trochu mrzelo, protože jsem chtěla vědět, jak to bylo dál. Nicméně chápu, že nějak ukončené to být muselo.
Pražský Žižkov, rasismus, policejní násilí, drogy a zážitky na několik životů.
Nesmírně zajímavý pohled na romskou komunitu zevnitř. V naší společnosti plné předsudků velmi důležitá kniha.
Navíc Patrik jako novinář opravdu umí psát, což u autobiografických knih není vždy pravidlem. Tohle je opravdu napsané tak, že to přímo vdechnete.
Pokud vám jméno autora přijde podvědomé a vybavil se vám Radek Banga, tak ano, jsou to bratři. Knihu Radka Bangy jsem nečetla, ale viděla jsem pár rozhovorů. Nijak rozlišné varianty dětství podané každým z bratrů nesoudím, jen mi přijde zajímavé, nakolik odlišně dvojčata situaci vnímají.

7 27.01.2023

Hájíčkovy knihy si šetřím, takže jsem se k završení volné “venkovské trilogie morálního neklidu” dostala teprve teď.
A opět jsem nebyla zklamaná!
Hrdinou románu je Zbyněk, který je správcem pozemků, trpí nespavostí, krizí středního věku a se svou partnerkou řeší neplodnost.
Celá kniha je hodně melancholická a hlavní roli tu hraje jihočeský venkov - lyrické popisy přírody a reálné popisy vztahů na vesnici. Dějově je to poklidnější, ale místo toho je tu nadhozeno spoustu zajímavých témat. Třeba ukotvenost člověka, právo vlastnit půdu,…
V Hájíčkovi se nezapře básník a jeho jazyk a obraty mě nesmírně baví.
Kniha má navíc úžasnou audioverzi, kterou má na svědomí Martin Pechlát a Onehotbook, kteří ten text neskutečně pozvedli.

10 27.01.2023

Skvěle vyvážená kombinace tragédie, dojetí, humoru a laskavosti. Milé čtení, které určitě doporučuju!

3 27.01.2023

Originální, feministické, bavilo!
Ocenila bych, kdyby se autorka o mnoho více rozepsala, klidně i do dvou knih. Bylo tam spoustu akce a bylo to dost nahuštěné.
Nicméně i tak se mi to moc líbilo!

2 27.01.2023

Přiznám se, že mě tento díl trochu odrazoval svojí obálkou. I když jsou všechny krásné, tato se mi líbí nejméně.
Nicméně příběh je podle mě mnohem více povedený, než třeba Chata ve Švýcarsku, kde jsem se do obálky úplně zamilovala.
Vlastně se mi tento díl líbil zatím nejvíc z těch, co jsem přečetla. Bavily mě sympatické postavy a proměna hlavní hrdinky Hannah z upjaté právničky na trochu víc odvázanou obzvlášť.
Samozřejmě jako vždy popisy Irska, útulné prostředí a skvělé jídlo.
Těším se, kam mě autorka zavede příště.

4 27.01.2023

Myšlenka skvělá, provedení mě bohužel příliš neoslovilo.

27.01.2023

Spíše než o sci-fi se jedná o psychologický román, takže se určitě nenechte odradit.
Je to příběh o lidech, chovajících se jako roboti. O robotech, chovajících se víc lidsky než lidé. Ale především je to příběh o lidství jako takovém a jeho nenahraditelnosti.
Je to smutné, poetické a melancholické.
Je to pomalé vyprávění, postavené na zdánlivě obyčejných scénách, ze kterých autor dokáže vykouzlit neobyčejné emoce.
I tak si ale myslím, podle reakcí, které jsem zaznamenala, že mě to nezasáhlo tak, jako ostatní. Nějak to ke mně naplno neproniklo. Nicméně je to skvělá kniha a určitě ji můžu doporučit dál.

7 27.01.2023

Jedná se o young adult, takže je příběh trochu jednodušší. Ale svou poctivou rešerší, úderností vět a spádem příběhu si autorka získá i dospělé čtenáře.

4 27.01.2023

Je to tak věrohodné, až je z toho člověku úzko. Postavy jsou reálné, tím způsobem, že máte pocit, že každou chvíli vyskočí ze stránky. A celé vás to strhne, že to zhltnete když ne najednou, tak nadvakrát.
Ve vyprávění se střídá matka, náctiletá dcera a mladší syn. Přijde mi fascinující, jak je každý napsaný svým způsobem a přitom to dohromady skvěle funguje.
Možná to oproti starším autorčiným knihám není nic extra nového, ale mě to nijak nevadilo. Pokud totiž někdo umí vystihnout věci přesně tak, jak jsou, je to právě Soukupová a to mě prostě baví!

9 27.01.2023

Poutavý jazyk a skvělý vypravěčský styl.
Celé je to takové, možná v kontrastu s tématem, melancholické a poklidné vzpomínání.
Asi proto mi trochu nesedělo to zrychlení na konci, i když bylo přesně tak překvapivé a působivé, jak by si zasloužil každý příběh.
Zkrátka jednohubka, co vás bude bavit, i když za pár měsíců si ji asi příliš nebudete pamatovat.

6 27.01.2023