veriszv komentáře u knih

Náročné čtení o náročném tématu, napsané tak, že ho stejně přečtete jedním dechem.
Autorka umí skvěle vybudovat atmosféru i vystavět příběh. Kniha je navíc psaná s jistou strohostí, což ještě přidává na naléhavosti.

I přesto, se u mě nadšení nekoná.
Kniha mi přišla napsaná jaksi odosobněně, a tak ve mně kromě odporu nenechala vlastně žádné emoce.
Navíc jsou tu jisté nelogičnosti, hlavně ohledně jednoho ztraceného otce.

Zkrátka beznaděj a žádné světlo na konci tunelu. Nevím, co si z knihy kromě nekonečného smutku mám odnést? Asi mi tu chybělo nějaké poselství, že se ze zajetých rodinných vzorců dá, i když obtížně, vystoupit.

Kniha skvěle napsaná, ale bohužel jsme se prostě nepotkaly.

14 18.05.2023

Komorní příběh, i když se na jeho pozadí odehrávají velké světové dějiny.
Olga byla výjimečná tím, že nikdy neslevila ze svých představ a názorů. Byla to velmi silná a emancipovaná žena. Navzdory životním okolnostem se stala učitelkou, prožila velkou lásku a i přes svoji samotu vlastně nebyla sama.
Tato kniha patří k těm, které na pár stránkách odvypráví velký příběh. Nicméně v tomto případě by mu podle mě pomohlo větší rozepsání a větší hloubka. Obavám se, že za pár měsíců mi příběh Olgy vyprchá z paměti, protože ve mně nedokázal rozdmýchat emoce.
Bernard Schlink mě ale i přesto svým stylem psaní oslovil a zkusím od něj něco dalšího.

2 16.05.2023

Na lovu kvizonů je povídková sbírka, která se vejde do kapsy.
Ač je malinká velikostí, svojí rozmanitostí a fantazií je ale obrovská.
Každá povídka je úplně jiná, to co mají společné je skvělý nápad a trefná pointa. Příběhy jsou skvěle vystavěné, vtipné a svojí originalitou nesmírně osvěžující!

2 15.05.2023

Colleen Hoover píše neskutečně svižně a čtivě, takže knihu neodložíte. Navíc umí napsat opravdu krásnou romantiku.
Nicméně i tak mi to úplně nesedlo. Postavy se občas chovaly trochu nelogicky a celé to bylo strašně moc pohádkově neuvěřitelné.
Na mě zkrátka až příliš naivní, ale pokud máte na něco takového náladu, tak proč ne

4 12.05.2023

Rozmarýnová zátoka patří do mé oblíbené skupiny knih - romantika s tajemstvím z minulosti.
Tento typ knih mám ráda proto, že i přesto, že tušíte, jak dopadne romantická část, i tak nejste ochuzeni o překvapení, které se ukrývá v pomalu odhalované minulosti.
Prázdninová atmosféra, hate-to-love linka, sympatické postavy a tajemné dopisy.
Pokud hledáte knihu, u které vypnete tohle je ona. Pohodová oddechovka, u které se budete prostě a jednoduše cítit příjemně.

4 10.05.2023

Rodinná sága tří generací s velmi barvitými charaktery. I přes svoji barvitost, mi ale bohužel k srdci příliš nepřirostli. Nějak nám chyběli vzájemné sympatie.
Autorka píše krásným jazykem plným metafor a kniha má i povedenou audioverzi.
Ač tomu objektivně nemám vlastně co vytknout, protože se jedná o řemeslně opravdu poctivě napsaný román, tak subjektivně to po mně pouze steklo, jak voda po voskovaném papíře. Nedotklo se mě to a místy jsem se dost nudila. Očividně tohle nebyl můj šálek kávy

3 09.05.2023

Jestli vnímám, že naší společnosti něco chybí, je to empatie, pochopení pro druhé a zájem. Skutečný, opravdový zájem o lidi.
A jestli se tohle všechno dá najít někde v literatuře, je to v rozhovorech Aleše Palána.
Pokud jste někdy byli na nějaké besedě s autorem, je vám jasné, že ten zájem o lidi a lidské příběhy je skutečně opravdový. V kombinaci s autorovou skromností se opravdu nedivím, že se mu lidi otevírají a dostane se s nimi často až na dřeň.
Není tomu jinak i v těchto rozhovorech, ke kterým přizval i svoji dceru Annu, která má podobný talent.
V pěti rozhovorech se ženami řeší jejich životní výhry i prohry, rodinné vztahy, obzvlášť ty k matkám. Další často skloňovaná témata jsou drogy, alkohol, sexuální zneužívání, dluhy, nemoci duše.
Čtení je to neveselé, ale praská bubliny, ve kterých žijeme. A červeně podtrhuje to, že opravdu nikdy nikoho nesuďme, protože často nemáme ani ponětí

6 03.05.2023

Neuvěřitelně laskavé čtení, které ve vás skutečně rozezní zvonkohru. Klavírní skladba ke každému dílku skládačky složená autorkou, to celé posunuje ještě o příčku výš.
Kniha má krásné sdělení, že každá laskavost se počítá a já vám ji určitě doporučuju!

2 02.05.2023

Backman ukazuje, že nic není černobílé. Ukazuje jak drobná rozhodnutí ovlivňují další a někdy mnohem větší události.
Jak to, že někomu prokážete drobnou laskavost, může změnit celý jeho vesmír.
Tato série stojí na postavách.
A já je miluju.
Všechny!
Miluju Ramonu, Miru, Anu, Boba, Adri,
A Benjiho, kdo by nemiloval Benjiho?
A i když je třeba nemilujete, tak jim rozumíte a naprosto chápete, proč udělali všechno tak, jak udělali.
Nemůžu nezmínit, že kniha je to opravdu dlouhá, protože má téměř 650 stran.
A já osobně bych ji klidně o 200 stran zkrátila. Vyškrtala bych všechno to, co autor opakuje, aby nám připomněl předchozí díly. Já se totiž těšila, takže jsem se připravovala a znovu si předchozí díly přečetla. Ten kdo ale před tím paměť neosvěžil, možná opakování ocení.
Zkrátka miluju to!
Rozhodně jsem tuto trilogii nečetla naposledy a do Medvědína se vrátím!

7 28.04.2023

Kniha má lehce povídkový ráz, kdy se jednotlivý aktéři míjí na chodbách a potkávají před domem.
Nejprve jsem si říkala, že bych uvítala větší propletenost, ale ono se to proplétalo čím dál víc, až to vygradovalo někam, kam jsme jako čtenáři při fandění postavám doufali, že to ani nedojde!
Podobný námět jsem četla v Myší díře od Simony Votyové, kde jsme také sledovaly osudy lidí jednoho domu. V Myší díře se mi propojenost příběhů zdála povedenější. Ale Tohle město, tahle řeka je podle mě reálnější v tom, že ve skutečnosti toho o svých sousedech vlastně zase tolik nevíme. A i jednotlivé příběhy mi přišly méně klišoidní a víc reálnější. (Čímž rozhodně nechci hanit Myší díru, líbila se mi moc, jen tam vše vyzní laskavě a pozitivně a v této knize méně radostně, ale asi víc reálně?)
Najdeme tu spoustu aktuálních témat a některé scény autorka dokázala popsat tak reálně, až jsem z nich měla husí kůži. Například Lída nebo Klára byly fakt silný kafe.
A nesmím zapomenou vyzdvihnout autorčin jazyk, který se mi líbil opravdu moc!

2 25.04.2023

Svižný a úderný text o postavení žen v Jižní Koreji. Spousta faktů dává příběhu trochu dokumentární ráz, ale i tak je to pořád velmi přístupný text, takže se není čeho bát. Doporučuju!

3 21.04.2023

Já na ty rodinné ságy moc nejsem řekla jsem si nejprve, ale pak jsem zaslechla magický realismus a hned jsem své rozhodnutí přehodnotila.
A dobře jsem udělala!
Tohle byla zase jednou kniha, co se dotkla duše
Autorčin jazyk je krásný, a celý příběh je opravdu poctivě napsaný. I přesto mi trvalo se začíst, když to ale přišlo (cca kolem strany 100), tak už jsem se neodtrhla.
Postavy jsou trochu černobílé a jejich charaktery po celou dobu 500 stran vcelku neměnné.
Je to vlastně dobro versus zlo.
Lvi versus kojoti.
Ale tahleta zjednodušení v některých příbězích nejsou na škodu a naopak podtrhují to podstatné.
Zkrátka, stálo to za každou stránku i slzu (jo, i na ty po dlouhé době došlo). A k příběhu se snad jednou vrátím.

7 18.04.2023

Bylo to krásný!
Mělo to všechno, co by měl správný příběh mít a ještě něco navíc.
Bylo to milé, něžné, dobrodružné a navíc s přesahem.
Nesmím také zapomenout zmínit, že kniha je překrásně zpracovaná i po grafické stránce.
Zkrátka pokud hledáte čtení pro děti nebo pro dětskou duši ve vás samotných, tohle je ono, slibuju!

7 14.04.2023

Další člověk co má blízko k Josie v centru případu? Už to začíná být trochu zvláštní
Jinak ale nemám co vytknout a těším se na další díl.

4 12.04.2023

Pokud hledáte kvalitní a poctivý román, tak tohle je on!
Geniálně vystavěné a poskládané, takže vám 600 stran uteče jako voda. I když tomu možná musíte chvilku dát, než se skutečně začtete. Ale až to přijde, bude to stát za to, slibuju.
Příběh o přátelství, vnitřní rozpolcenosti a o tom, zda je možné někoho skutečně znát
Spousta těžkých a důležitých témat. A zároveň až trochu detektivní linka.
Detailní psychologie postav, koneckonců je sledujeme opravdu dlouho, takže na to je prostor a autorka ho plně využila.
Příběh často skáče v čase, takže je nutné být opravdu ve střehu, nicméně o to víc vás to pohltí.

11 11.04.2023

Zajímavý nápad, dobře zpracovaná psychologie postav. Nicméně hlavně začátek byl dost rozvleklý a celé to pro mě prostě nemělo dostatečný šmrnc.
Za mě tedy bohužel slabší průměr, autorka má lepší knihy.

3 05.04.2023

Návrat do Medvědína mě opět zničil.
I když byl první díl beze sporu lepší, stejně mě My proti vám zasáhlo.
Jasně, dá se namítnout, že už je to trochu překombinované. Ale tenhle díl utáhnul Benji a mě fakt zajímá, jak to bude dál.
Obzvlášť v této trilogii potom oceňuju, že se dokáže věrohodně vcítit do mužů i žen a zachytit různé nuance mezilidských vztahů.
Jinak je to prostě klasický Backman, kterého buď máte rádi nebo ne.

13 04.04.2023

Pokud nemáte trpělivost rybáře, možná se s touto knihou nepotkáte, tak jako jsem se s ní úplně nepotkala já.
Autorovi se podařilo vytvořit fajn komorní atmosféru, ale jinak mě osud Ivara a jeho synovce, přiznám se, příliš nezajímal.
Nebylo tam nic, co by mě nutilo číst dál. Rady do života byly takové jaké jsme všichni slyšeli už několikrát. Popisy přírody se povedly, stejně tak mě bavil autorův jazyk, ale k nadšení to bohužel nestačilo.
Každopádně jestli jste duší rybáři, třeba vám Rybářská chata přesně sedne.

3 31.03.2023

Bílá kniha je kniha o smutku.
Křehká, melancholická, poetická.
Doporučuju nezhltnout na jeden zátah, ale dát jí čas pro větší prožitek.
Autorka má opravdu krásný jazyk a kniha je svým způsobem zážitek.
A přesto mě nezasáhla tak, jak jsem si myslela, že mě zasáhne.
Možná proto, že smutek je nepřenositelná věc? A každý jeden smutek je originál?

2 30.03.2023

Chvíli mi trvalo než jsem se v textu zorientovala a dostala jsem se na autorčinu notu, ale potom mě to bavilo a nechala jsem se unášet na vlně snů a podivností.
Jazyk je perfektní, i když místy to na mě působilo jen jako snaha o efekt.
Rozhodla jsem se to ale brát prostě jako hru s jazykem, takže mi to nakonec nepřekáželo.
Je to skvělá reflexe dnešní doby, nicméně pokud neradi experimentujete, tohle vás troufám si říct moc nenadchne.

1 28.03.2023