Vítězové přehled
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509589/bmid_vitezove-u5N-509589.png
5
532
532
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Vyvrcholení trilogie z hokejového městečka Medvědín. Od událostí, o nichž nikdo nechce mluvit, uběhly dva roky. Všichni se snažíme posunout dál, jenže cosi v této krajině to člověku nikdy úplně nedovolí. Jsme město se smutkem v srdci a násilí tady visí ve vzduchu, máme rádi pohádky s dobrým koncem, ale vlastně jsme asi tušili, že tahle mezi ně nepatří. Tentokrát to začíná vichřicí a končí střelbou. Někdo, kdo byl dlouho pryč, se vrací domů. Někdo nás opouští navždy. Někdo se zamiluje, někdo sní o NHL a někdo o pomstě. Někdo usíná vedle své nejlepší kamarádky, někdo se pokouší zachránit manželství a někdo se snaží ochránit své děti. Někdo nenávidí, někdo bojuje, někdo popadne zbraň a zamíří ke stadionu. Ne všichni, za něž jsme bojovali, se dočkají šťastného konce a ne všichni, které milujeme, zestárnou.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vítězové. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (137)
Skvělé završení trilogie. Jak to dopadne s jednotlivými hrdiny bylo naznačeno už v prvním díle, ale ten příběh, který vedl k naznačenému konci, byl fantastický. Psala jsem to už minulých dvou knihách, kdyby nebylo Kance a Boba, nebylo by to ono. V téhle knize k nim přidávám ještě Anu, Adri, Mayu a Amata... Jedou se k celé sérii vrátím.
Byla jsem upřímně překvapená, když jsem zjistila, že vyjde 3. díl Medvědína. Druhý díl měl sice otevřený konec, některé příběhy však autor uzavřel tím, že nám dovolil nahlédnout do budoucnosti, jiné příběhy by si právě ten otevřený konec a naději zasloužily, snad ani nebylo třeba je uzavírat. Před otevřením knihy jsem si znovu připomněla předchozí díly, abych se znovu ocitla v Medvědíně a znovu se vcítila do všech postav. Tenhle díl byl podle mě, a nerada to píšu, nejslabší. Dlouho jsem se nemohla začíst a přišlo mi, že autor rozepsal příliš mnoho příběhů, zaměřil se na příliš mnoho postav. Ale nechci, aby můj komentář vyzněl negativně. Druhou půlku knihy jsem přečetla snad najednou, přestože jsem tušila, co se stane, doufala jsem, že jsem si náznaky jen špatně vyložila. Postavy jsem milovala úplně stejně, chápala jsem je, často jsem jim ale taky nadávala a vím, že na ten jeden přátelský hokejový zápas budu dlouho vzpomínat, protože tam byli tak šťastní.
Související novinky (4)
100 nejčtenějších knih roku 2023
27.12.2023
10 nejčtenějších knih (duben)
15.04.2023
Všechno, co jsme ztratili, Dny rozhodnutí a další knižní novinky (10. týden)
05.03.2023
Více souvisejících novinek je uloženo v archivu.
Citáty z knihy (7)
„Naše děti nás nikdy nevarují, že se chystají dospět, jednoho dne jsou už zkrátka velké na to, aby se nás chtěly držet za ruku, a ještě štěstí, že nevíme, kdy nás drží naposledy, protože jinak bychom je nikdy nepustili. Dokud jsou malé, šílíme z toho, jak brečí, kdykoli odejdeme z místnosti, protože si neuvědomujeme, že pokaždé když někdo zakřičí "táto!", jsme potřební. Je těžké si zvyknout na to, že už to tak není.“
„Když někteří lidé zemřou, je to, jako když se přetrhne provázek od nafukovacího balonku. Nechybí nám on sám o sobě, ale to, o co bez něj přicházíme.“
„Manželství. Mělo by existovat jiné slovo pro stav, kdy jsme svoji už mnoho let. Kdy už máme dávno za sebou okamžik, v němž jsme to přestali vnímat jako svou volbu. Už si tě nevybírám každé ráno znovu, to byl krásný slib, který jsme si řekli v den svatby, už si jen neumím představit život bez tebe. Nejsme čerstvě rozvité květy, jsme dva stromy se srostlými kořeny, zestárli jsme v sobě.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Zfilmováno
Vítězové (2002)
Kniha Vítězové v seznamech
| v Právě čtených | 33x |
| v Přečtených | 690x |
| ve Čtenářské výzvě | 230x |
| v Doporučených | 54x |
| v Knihotéce | 240x |
| v Chystám se číst | 304x |
| v Chci si koupit | 90x |
| v dalších seznamech | 9x |
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
(SPOILER) Konečně jsem se dostala k završení mé oblíbené série Medvědín!
"Každý člověk, o němž vyprávíme, každá pohádka, kterou uslyšíte, to všechno vede k ní. Tady končí příběhy všech ostatních. Tady začíná její.
To ona je totiž medvěd. Medvěd z Medvědína!
Jednou si díky ní budeme opět připadat jako vítězové.“
Bylo to dlouhý, bylo to vleklý, ale bylo to i neskutečný.
Bylo to uslzené, dojemné, ale také zábavné.
Bylo to jiné, a přesto pořád stejně Backmanovské.
Bylo to zdlouhavé, ale i tak to bylo dech beroucí.
Bylo to zamotané, ale nakonec všechno do sebe zapadlo jako puzzle.
A pokud by vám během čtení přišlo, že je v příběhu něco zbytečné a navíc, tak v konečném celku si uvědomíte, že by to bez toho nebylo ono.
Ale proč se muselo stát to co se stalo? Proč se tento příběh neukončil o sto stránek dříve? Možná proto, abychom pochopili, že nežijeme v pohádkách a ani lidé z Medvědína v nich nežijí.
„Jsme lidé, kteří vyprávějí příběhy, pomocí pohádek se snažíme zasadit to, co prožíváme, do širšího rámce a vysvětlit tak, za co bojujeme, neboť doufáme, že tím omluvíme vše, co jsme natropili.
Pohádky v nás však odhalují to nejlepší i nejhorší.
„Co víc je život nežli okamžiky? Co víc je smích než drobné vítězství nad smutkem? Vteřina, jedna jediná vteřina, kdy v nás není všechno rozbité.“
Copak tohle lze číst bez emocí?
Copak tohle lze číst bez toho, aby jste měli po dočtení srdce na cucky a tváře mokré a slané?
Copak lze to město někde v lesích, kde to voní po třešních, nemilovat?
Copak lze nemilovat Benjiho, Boba, Amata?
Nebo copak lze se nevcítit do Mayi, Any, Miry, Tess, Hannah, a Adri?
Alicie?
Copak to lze?
Když po dočtení si přejete být jako ony!
Být medvěd z Medvědína?!…