Veramark komentáře u knih

Nádherné dílo. Surrealistické obrazy a nesmyslnost je něco, co si neskutečně užívám. Pěna dní mi to přinesla se vším všudy. Kdyby se na pozadí a kolem příběhu neodehrávaly tak zvláštní věci, vůbec by mě to nebavilo. Ale takhle to do sebe skvěle zapadalo. Občas se dělo něco, co by nám přišlo opravdu divné, ale postavy to přijímají jako fakta, jako součást života a obyčejnou realitu. Zároveň se v popředí odehrává příběh o lásce, rozkladu osobnosti lidí, ale i smrti, která má mnoho podob. Občas se vyskytl v podobném pozadí příběhu někdo, kdo umřel. Vian to podal neskutečně suše, jako něco, co je absolutně normální a nikdo si nad tím neláme hlavu. Najednou se ale smrti postavy přecejen bojí. Nejvíce mě zasáhlo totální dno a prázdnota, hlavně Chikova, ale dala se pociťovat i u Colina. Konec obou z nich je opravdu silný, ačkoli oba poznali lásku. To mě zasáhlo nejvíc.

6 21.12.2020

Marilyna Mansona mám ráda. Jeho texty vždycky měly hlubší význam. Kniha byla dost upřímná a vůbec si mě nezhnusil, naopak. Spíš jsem k němu cítila čím dál větší sympatie. Dost toho zažil, ať už vlastní vinou nebo shodou okolností. Musím říct, že je velmi inteligentní a snaží se světu něco předávat, což by měla být podstata umělce, ale v dnešní době se to dost ztrácí. Takže si tohoto člověka neskutečně vážím, i když dělal spoustu věcí, které bych asi schvalovat neměla. Ale ani je neschvaluji, spíš v tom všemu hledám smysl, snažím se ho pochopit, vidět v tom znamení nebo jen zoufalství. Ačkoli se to nezdá, vlastně za tím je čistá psychologie. Oslovil davy, davy, které ho nesnáší i davy, které ho milují. Líbilo se mi, že je všechno podáno hodně přímo, bez obalu, bez lží, čirá dekadence. Vlastně v rukou držíte jednu velkou pravdu, ať se vám to líbí nebo ne. Kniha mě bavila, nadchla a rozhodně nezklamala.

6 25.01.2020

Už dlouho jsem chtěla vyplnit svou literární mezeru v příběhu Alenky. Musím říct, že jsem přímo unešená, příběh je naprosto geniální. Promyšlenost všech těch básní a chování všech divných postav, které vám ale přesto přirostou k srdci. Mnohokrát jsem se i nahlas smála, nebo se i přistihla, že mám otevřenou pusu. Lidé často píšou, že druhá část příběhu už je na ně moc, ale to se mě vůbec netýká. Obě části byly skvělé, nemohu ani říci, že by se mi některá líbila víc. Nedokážu vytknout snad nic. Akorát mi přijde, že aby člověk příběh plně pochopil, musí dosáhnout vyššího věku. To ale neznamená, že by menší děti neměly být s tímto příběhem seznámeni. Kniha má své vnitřní kouzlo, ale ne každý mu dokáže porozumět, což mě docela mrzí, protože takto mimořádné dílo si to rozhodně nezaslouží.

6 18.07.2018

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Ze začátku jsem se hodně ztrácela, protože byl sestaven z metafor a občas jsem vůbec nevěděla jak se hlavní hrdinka do této situace vůbec dostala. Potom už jsem se ale plně začetla. Styl psaní autorky byl opravdu zajímavý a netradiční. Ale nevím, jestli jsem na tuto knihu byla úplně připravená. Ze všech těch hrůz mi běhal mráz po zádech a celou knihu jsem napjatě čekala, jak to dopadne. Neoblíbila jsem si snad jedinou postavu, všechny se mi v něčem strašně příčily (možná až na Denise), ale musím říct, že i to mělo své kouzlo. Celkově si myslím, že tato kniha stojí za přečtení, protože pojednává o něčem, o čem se u nás tolik nemluví.

6 16.07.2018

Jak to ten Sapkowski dělá, že každý díl vygraduje takovým způsobem? Už si až nadávám, že jsem zhtla dva díly za tři dny. Tentokrát jsem se konečně dozvěděla i něco z historie, což mě dost potěšilo. Nové postavy, Milwu, Regise a hlavně Zoltana, jsem si hned zamilovala. Nejvíc jsem si užívala scény s trpaslíky, jejichž hlášky jsou úplně nejlepší, umírala jsem smíchy. Celkově mě humor v Zaklínači neskutečně baví, ono vlastně není moc, co by mě nebavilo. Ale zároveň jsem si na konci i trochu poplakala. Hned si jdu koupit další díl.

5 17.07.2020

Čekala jsem od toho něco úplně jiného. Začátek byl zajímavý, poutavý, lehký, humorný styl psaní autorky mě zaujal a bavil, postupně ale její osobitost upadala a stal se z toho průměrný román. Dějová linka s Terezinými rodiči mě nebavila, nikdy se mi nechtělo se tím prokousávat. Terezin osud mě nejprve zajímal nejvíc, protože jsem knihu vlastně začala číst kvůli tomu, že trpí úzkostmi, ale postupně mě přestával bavit. Proložení příběhem o Marii mi ani nevadilo a později vlastně zachraňoval celou knihu, protože to byla jediná část, která se nezvrhla do nudného ženského románu. Čím dál jsem se dostávala, tím častěji jsem si pokládala otázku, co to vlastně čtu, co to je za červenou knihovnu. Po éře, co mi bylo třináct čtrnáct let, červenou knihovnu fakt nemám ráda a tohle se tomu pořád přibližovalo, až se to tím snad i stalo. Přestože jsem z celkového příběhu vůbec nebyla nadšená, celková myšlenka, která je na konci, se mi moc líbila. Opravdu mě mrzí, že se lehký styl psaní autorky tolik vytratil, protože potenciál to rozhodně mělo.

5 04.04.2020

Kniha se četla docela dobře, ale jak už psali ostatní, je v ní zbytečně moc překlepů a chyb, což značně kazí celkový dojem. Je škoda, že spousta z nás zná řeckou, římskou či germánskou mytologii, ale na slovanskou se zapomíná a to i přestože mi touto knihou dokázala, že je neskutečně zajímavá a rozhodně není méně propracovaná než ostatní mytologie. Cíleně jsem pátrala po něčem, co by mi slovanskou náboženskou kulturu přibližovalo a musím říct, že toto dílo je svým způsobem výjimečné a jsem autorovi vděčná, že se do toho pustil, ačkoli to rozhodně nemohlo být lehké a myslím, že se svého úkolu zhostil velice nenásilně. V druhé části knihy mi přišlo, že autor příběhy bere až moc stručně a bylo by příjemnější je více rozepisovat. Někdy mě mrzelo, že nebyly ujasněny určité souvislosti, ale možná se to do knížky takovéhoto žánru a rozsahu zkrátka nevešlo. Celkově bych ale doporučila doplnit si alespoň tímto dílkem mezeru ohledně slovanského pohanství.

5 02.07.2019

Tak tohle byla síla. Kniha byla opravdu velice těžká na čtení. Musela jsem si asi uprostřed dát 3 týdny pauzu, než jsem se odhodlala k pokračování. Nebylo to způsobeno jen obsahem, od kterého opravdu bylo nutno si odpočinout, ale také stylem autorčina psaní, který mě na jednu stranu trochu rozčiloval, ale na druhou stranu fascinoval. Právě uspostřed příběhu byla část, která mě moc nebavila a četla jsem opravdu z donucení, ale nakonec se to ještě vyvinulo velmi dobře. Gertin příběh byl ozvláštněn pohledy jiných postav, zjistili jsme spoustu dávno zapomenutých věcí. Celkově knihu hodnotím kladně. Opravdu stojí za přečtení, ale je třeba se připravit na hodně silný příběh.

5 03.09.2018

Konečně jsem se dostala k Zolově Zabijákovi. Kniha řeší stále aktuální problémy požitkářství, nejen alkohol ale i jídlo nebo lenivost. I dnes se ženeme za nesmyslnými materiálními věcmi a mnohdy se neohlížíme za roh. Hlavně se najíst, vyspat a opít. O nic jiného nejde. Zabiják ukazuje úpadek lidí, kteří začínají s ideály, od kterých postupně upouštějí právě na tyto tři činnosti. Občas mi některé scény přišly až moc rozvláčné, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem slyšela od jiných lidí. Myslím, že se jedná o knihu, kterou by si pro výstrahu měl přečíst každý.

4 14.07.2020

Kniha byla rozhodně velmi čtivá, ale něco mi na ní chybělo. Atmosféra maloměsta a samotná maloměstská společnost byly vykresleny geniálně. Vývoj postav byl popsán skvěle, ale přesto to postrádalo něco, abych s tím jako s psychologickým románem byla naprosto spokojená. Asi mi chybělo, abych se víc ponořila do nitra postav, přišlo mi to málo osobní, což se ke konci zlepšilo. Celkově příběh hodnotím kladně, není to žádná prvoplánovitá pohádka, ale krutá realita, která se promítá i do dnešní doby. V průběhu čtení jsem si mnohokrát uvědomila, co dnes řešíme za stupidní problémy a jak jsme ve skutečnosti naivní. Už jen výběr hlavní postavy, která není hezká a povahově mi zprvu moc nesedla, mě zaujal a později přes nesympatie vám je jí líto, cítíte soucit, rozumíte jí a přestože jste úplně jiní, noříte se čím dál více do jejího světa a máte pro její chování pochopení.

3 13.04.2020

Knihu jsem četla jen kvůli povinné četbě. Asi jsem ji nepochopila, v povídkách jsem nezvládala číst nic víc než nudný děj, umělecká a jazyková stránka mi nepřišla nijak zvláštní. Četlo se mi to hodně špatně a dočetla jsem jen z donucení. Myslím, že největší problém byl, že mi Hemingwayův styl psaní vůbec nesedl, byla to má první kniha od něj. Takže bych tuto knihu nedoporučila, ale možná někdo dokáže najít v povídkách ten skrytý smysl, který mi uniká.

3 14.11.2019

Knížku jsem přečetla za pár hodin, ačkoli by bylo asi moudřejší nechat si některé pasáže více rozležet. Téma psychiatrie mě zajímá a tato kniha mi byla doporučena. Četla se sice lehce, ale bylo v ní hodně věcí na zamyšlení. Samotné vyléčení schizofrenie je dost fascinující. Líbí se mi myšlenka, že by se schizofrenici neměli odbývat jen psychofarmaky a měli by se snažit žít bez léků. Zároveň je kniha i docela destigmatizačním prvkem. Já jsem zrovna do témat duševních nemocí docela zasvěcená, ale spousta lidí okolo mě stále trpí předsudky a to samozřejmě nejen k schizofrenikům. Hádky většinou dobře nedopadají, ale možná by si každý měl přečíst tuhle knihu a zjistit, jaký boj se v těchto lidech odehrává, že si nevymýšlí a opravdu trpí a že když se nevzdávají, dokážou se i vyléčit, což jakékoli léky neumí. Myslím, že to je hodně silný skutek, vyléčit sám sebe, přesvědčit svou mysl, aby jednala jinak a tahle kniha je důkazem, že to lze.

3 07.08.2019

Ke knize jsem se dostala kvůli povinné četbě a popravdě mi to nijak nevadilo. Přibližně jsem věděla, o čem příběh je a i bez toho bych si ho nejspíš přečetla. Nebojím se říct, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem četla, minimálně stylisticky. Je to jedna velká jazyková slast. Hugovy pověstné popisy, na které jsem popravdě občas nadávala, protože jsem na to neměla náladu, ale později jsem si je začala užívat a úplně si zamilovala jeho styl psaní. Postavy byly propracované a uspořádání kapitol, kde se prolínaly příběhové, popisné a pohledy různých osob, mne uchvavovalo. Quasimodo mi přišel úplně zlatý, často mi při scénách s ním slzely oči nebo jsem se rovnou rozbrečela. Rozhodně byl mou nejoblíbenější postavou. V podstatě všechny zlomové části děje jsem byla schopna předpovědět, připadala jsem si jako věštkyně, ale všechno až v průběhu knihy a nějak mi to ani nevadilo a konec mě vlastně trochu překvapil. Kniha kromě toho čítá mnoho myšlenek, Hugovy názory, které mě občas rozesmívaly a samozřejmě jedno hlavní poselství, které by si měl každý najít sám.

3 02.12.2018

Tuto knihu jsem si vybrala jako četbu k maturitě. Překvapilo mě, že byla napsána docela čtivým způsobem, ačkoli místy děj dosti stál. Musím říct, že jsem čekala něco horšího, když jsem zjistila, o čem kniha je. Čekala jsem velmi ostrou kritiku víry nebo církve, ale satira byla mířena výhradně na kláštery. Chtěla bych dodat, aby si lidé nemysleli, že to takhle funguje v klášterech dnes (když jsem si četla reakce), je nutno si vyhledat historický kontext. Existovalo mnoho lidí, kteří byli donuceni k řeholnímu slibu podobně jako Zuzana a takovéto hrůzy se v klášterech děly jen díky tomu. Dnes chodí do kláštera pouze lidé, kteří opravdu chtějí. Na celém příběhu mi přišlo vtipné (jak už tu někdo psal), že Zuzana nikdy neřekla ani neuvedla, proč cítí takový odpor ke klášternímu životu. Konečný zvrat mi přišel dost suchý. Chápu, že kniha nebyla dopsána, ale možná by bylo lepší nechat na konci otevřený konec. Celkově se mi líbil styl psaní, ale příběh nebyl ani tak zajímavý, některé pasáže byly zbytečně přeskakované a Zuzana se chovala nelogicky.

3 04.06.2018

Kniha mě dost zklamala. Měli jsme ji na seznamu povinné četby, a tak jsem se do ní musela už od začátku trochu nutit. Začátek knihy mi to ale dvakrát neulehčil. Byl zbytečně zdlouhavý a nudný a vůbec nic by se nestalo kdybychom prvních padesát stránek vynechali. Poté následuje dalších sto stránek jakéhosi děje, který ovšem skončí takřka dříve než vůbec začal a po vyvrcholení děje máme před sebou dalších padesát stránek bez děje. Musím říct, že i část knihy, kde ten děj byl, mě dosti nudila a nějak jsem nepochopila výjimečnost tohoto příběhu. Vůbec se mi nelíbila změna v chování otce Goriota na konci knihy, která podle mě moc nedávala smysl. Celkově mi nejvíc vadil vrchol děje ve tři čtvrtině knihy (a i ten byl kvůli přeřeku naprosto předvídatelný). Možná, že realismus není nic pro mě, možná, že Balzac není nic pro mě, nebo toto dílo doopravdy není nic zlomového.

2 17.12.2018

Knihu jsem přelouskala za jednu směnu na brigádě. Napadají mě...slova. Kniha je jich plná; nejrůznějších obratů, opisů, navracením se k minulosti. Hlavní hrdinka mi v něčem strašně připomíná mě samu, v některých chvílích jsem měla chuť jí nafackovat a někdy naopak obejmout. Myslím, že tohle od knížky vyžaduji. Emoce. Abych se vžila do příběhu, abych knihu nechtěla neustále odkládat kvůli přicházejícím turistům, abych se odpoutala od reality, abych raději trávila čas s fiktivními postavami. Tady jsem si je okamžitě zamilovala. Za jméno Serafína dostala kniha ode mě miliardu plusových bodů, ještě než jsem vůbec začala číst, páč Serafína je nejvíc dokonalý jméno (no podle většiny budou moje děti chudáci). Moje nejoblíbenější postava byla Natálie. Bože, já ani neumím být konstruktivní. Takže, jdu tu knížku nacpat mámě, snad se změní její pohled na jméno Serafína a vezme mě do Itálie.

2 18.11.2018

Bála jsem se, opravdu jsem se bála této knížky, jelikož mi všichni vtloukali do hlavy, jak je tahle knížka úžasná a mnohem lepší než první díl, který mě zas tolik nenadchnul, a tím mi od četby dosti odrazovali...Musím říct, že mé obavy byly naprosto zbytečné, Sarah nezklamala a po skvělé sérii Skleněný trůn nám podává další složitý a čtivý příběh. Série jsou si v mnoha ohledech dosti podobné, ale to mi vlastně vůbec nevadí, protože styl psaní autorky prostě a jednoduše žeru i s navijákem. Tenhle díl byl o hodně lepší než první díl. Přecejen tomu musím něco vytknout a to je důvod, proč se Feyre naštvala na Tamlina. Přišlo mi to mírně stupidní a celou knížku mě to rozčilovalo, ale musím říct, že vývoj vztahu mezi Feyre a Rhysandem nebo nové postavy - Cassian, Azriel, Mor - mi to plně vynahradili. Všechny jsem si je zamilovala. Konečný zvrat skvěle zapadl do celého příběhu a nemůžu se dočkat, až si přečtu další díl. Myslím,že ten už nebude čekat rok v poličce knihovny, až se konečně odhodlám ho přečíst jako tento.

2 07.07.2018

Tahle kniha byla rozhodně lepší než druhý díl, ale nic zas až tak převratného to nebylo. Nevím, jestli už jsem na takovéhle příběhy stará, ale zkrátka mě to moc nenadchlo. Přišlo mi, že se děj zbytečně táhl a opět se nic moc nedělo. Tentokrát mě to ani nebavilo jako druhý díl, dočítala jsem to jen z donucení. A jak to autorka vyřešila s Arthurem? Přišlo mi, že si to vycucala z prstu v posledním díle. Nelíbilo se mi, že to nemělo souvislost s předchozími díly (ani zmínka o něčem takovém) a taky mi přišlo, že autorka jednoduše nevěděla, jak to ukončit. Závěrečná část byla dost neakční, když už jsem si myslela, že to konečně začíná, už byl konec. A řešení Secrecy? Upřímně jsem něco takového čekala, ale to by mi ani nevadilo, jako to, jak to bylo zadarmo naservírováno jako fakt. Žádné popisování bádání, prostě jedna z postav přijde a řekne: "Ahoj, už vím, kdo je Secrecy." Nevím, dost mě to zklamalo. Teď mi přijde, že jsem knihu dost zkritizovala a nenapsala žádné plus...tak asi tam bylo více děje než v předešlém díle a aspoň jsme se těšili na konečnou akci, která sice nepřišla, ale aspoň do sebe hezky zapadly věci, které nebyly jasné.

2 05.05.2018

Tato kniha je pro mě nejen silným, ale i velice inspirativním příběhem. Inspirativním nemyslím ve smyslu, že bych trpěla nějakou duševní chorobou, řekněme, že jsem trpěla určitou neurózou, což je oproti schizofrenii naprosto směšná záležitost a narozdíl od schizofrenie její symptomy mohou postupem času odeznít. To se v podstatě stalo i v mém případě, ačkoli občas pořád cítím nutkání se neuróze poddat a někdy se mi nepovede je ovládnout. Ale pořád mi přijde, že jsem promarnila prvních čtrnáct let svého života, že jsem nemohla plnohodnotně žít. Když jsem četla příběh o Elyn, cítila jsem se jako ukňourané malé dítě. Od počátku až do konce jsem se nemohla odtrhnout. Elyn mi přijde jako neskutečně silná osoba, obdivuji její odhodlání se nevzdat, nikdy se nevzdala a to mi přijde jako strašně důležitá věc u duševních nemocí. Prošla si opravdu nepříjemnými situacemi a k tomu se přidávaly další a další, až jsem se rozbrečela, jak může mít život pro někoho přichystáno tolik těžkostí. Tato kniha mě utvrdila v mé volbě stát se psychiatričkou a opravdu mě povzbudila ve výběru mé cesty. Kolikrát jsem chtěla vskočit do příběhu a nějak pomoct, i když dnes ještě nevím jak. Ale jednou, jednou to vědět budu a budu pomáhat takovým jako je Elyn, ale nejen takovým, i těm, kteří se vzdávají. Kniha je napsána moc hezkým čtivým způsobem a doporučila bych ji úplně každému, protože smývá to ošklivé stigma duševních nemocí ve společnosti.

1 23.08.2019

Dobrá oddychovka. Pokud si chcete odpočinout od složitějších knížek, tato je dobrou volbou. U příběhu nemusíte nijak přemýšlet, hezky a rychle utíká. Samozřejmě nemůžete čekat spletitý promyšlený příběh. Je to trochu prvoplánovité a americky kýčovité, ale jak říkám, jako odpočinek poslouží dobře. Po pravdě jsem od toho víc nečekala, takže jsem v podstatě spokojená.

1 19.07.2018