Cesta ze schizofrenie

Kniha mi z dostupné literatury pomohla asi nejvíce, protože mi dala naději v dobrý konec a možnou cestu. Nevím, jak moc může prakticky posloužit nemocnému, hodně záleží na tom, jak na tom nemocný je. Já jsem v pozici partnerky. Partner nemá náhled a chuť cokoli číst nebo se měnit. A i kdyby si to přečetl, momentálně je ve stavu, kdy by si z toho akorát vyzobal to, že léky jsou k ničemu a jeho paranoia je způsobena složitým světem a tudíž oprávněná a on tedy nemocný není. Takže praktické využití knížky asi záleží na každém, jak na tom individuálně je. Kdyby partner náhled měl, pak by mu kniha určitě pomoct mohla, protože zde vidím mnoho paralel a mně pomohla tuto nemoc a její příčiny a průběh pochopit a uchopit.

Hodnotit tuhle knihu je pro mě docela těžké. Protože jsem rád, že vyšla a že o schizofrenii někdo hovoří tak otevřeně. Na druhou stranu nemohu zapřít, že s některými věcmi prostě nesouhlasím a mám na ně jiný pohled.
Moje mamka má paranoidní schizofrenii a setkávám se i s dalšími lidmi s duševními onemocněními. Samozřejmě každý prožívá nemoc jinak a tak přistupuji i k této knize.
Autor vypráví o jeho pohledu na věc, o svých zkušenostech či o své výhře nad nemocí. A je to skvělé, že chce pomáhat dalším lidem.
Hodně věcí v knize je skutečně moc hezky podaných, ale jsou i takové, kde jsem poněkud skřípal zuby. Bohužel spoustu postřehů nebo rad mně osobně přišlo pro většinu nemocných nepoužitelných.
Nicméně jako celek chválím, že tu je taková kniha, která má rozhodně co říci a může ponouknout k přemýšlení.

Kniha úzká rozměry, ale silná obsahem. Jsem za podobné knihy „od zdroje“ velmi rád. Autor samotný si schizofrenií prošel a dokázal se z toho bludiště dostat ven. Tuto knihu napsal, aby pomohl dalším lidem prožívajícím své osobní peklo a pokusil se edukovat i ty ostatní. Kniha je psána otevřeně, citlivě a lidsky, kdy si autor povídá přímo se čtenářem.

Občas o sobě náhodně zvolenou četbou zjistíte věci, které jste si ani neuvědomovali. Mám takové okamžiky rád. Autor mi zde pomohl najít pár „drobností“, které na sobě rád změním. Najde se také několik detailů, které mám oproti autorovi pocitově přesně naopak, ale většina čtenářů nejspíš bude s knihou ve shodě. Rozhodně doporučuji k přečtení, pokud na Cestu ze schizofrenie narazíte. Je to kniha psaná z lásky.

Na závěr si dovolím citovat: „Není podstatné, kolikrát spadneš, ale kolikrát vstaneš. Svět ti může házet klacky pod nohy, ale jen na tobě záleží, jestli si z nich postavíš ohrádku, za kterou se uvězníš, anebo je budeš přikládat do ohně, který tě bude pohánět.“

Líbilo se mi seřazení témat v každé kapitole, které ovlivňují schizofrenii. Myslím si, že každý člověk je originál a každý musí zvolit svůj specifický boj s touto nemocí, přesto může být velmi inspirující se podívat jak se autor s tím vypořádal a s jakými problémy se na své cestě setkal.

Autor tuto knihu, jak sám řekl, píše ve stylu jakoby psal svému mladšímu já, což pro mne tvořilo velmi osobní dojem a pocitu většího propojení s autorem. Vůbec poprvé jsem o schizofrenii četla ve společenském kontextu a musím ocenit autorovu inteligenci a vědomosti. Řekla bych, že kniha je nejen pro schizofreniky, ale všechny, kteří se kdy potýkali s nějakou psychickou potíží. Po přečtení knihu odkládám s pocitem moci, víru v sebe sama a větší pozorností vlastním myšlenkám. Knihu bych doporučila všem, kteří potřebují motivaci, pochopení a podporu, ale zároveň i témata k zamyšlení, protože kniha jich obsahuje nemálo. Za mne dílo opravdu 10/10.

Tato kniha pro mě byla přelomová. Vůbec jsem o schizofrenii nepřemýšlel ve společenském kontextu, bral jsem ji jako fyzickou patologii. Přitom Jasik doslova trefuje hřebík na hlavičku, pokud razí tezi, že hranice mezi paranoidním bludem a realitou je dnes dost nezřetelná. Aneb je David Icke se svými reptiliany či Petr Cibulka se svými agenty GRU schizofrenik, anebo jen člověk s neobvyklým názorem?

Věřím, že tuto knihu ocení člověk se schizofenií a bude mu užitečná. Já naštěstí mezi ně nepatřím, ale tato nemoc mě velmi zajímá. Od knihy jsem čekala více faktů a více osobních zkušeností. Na mě byla až moc filozofická. Bohužel nedočteno a odloženo. Proto dávám 3*, ne protože by byla špatná, ale nebylo to čtivo pro mě. Svoje oblíbence si ale jistě najde.

Silná osobní zkušenost předávaná s velkou pokorou a také reflexí. Jsem ráda, že alternativy k farmakologické léčbě se aspoň občas začínají připouštět. Autorovi i knize moc fandím, snad se v pravý čas dostane k těm, kteří ji potřebují. Vytkla bych snad jen pár hrubek...

Líbí se mi autorovo pojetí knihy, která se nenásilně, ale přesto snaží být jakousi možností, ke které se dostal přes různé cesty života se schizofrenií. Ta možnost, o které mluvím, je důstojný život i bez užívání psychofarmak.

Upřímná a obohacující kniha, díky které může čtenář pochopit ostatní a možná i sám sebe.

O schizofrenii jsem nevěděl vůbec nic. Po přečtení mám solidní představu o co jde a čím schizofrenik prochází. Ačkoliv je kniha určena pro schizofreniky, já jsem si v ní také našel mnoho užitečného. Stojí za přečtení.

Pro lidi, co si třeba právě procházejí nebo prošli touhle hnusnou nemocí, knížka může dodat jistý záchranný lano a naději, že se věci můžou zlepšit. Z hlediska porozumění nebo lepší představy o tom, jak takový schizofrenik prožívá bludy, halucinace a tak dál, knížka bohužel účel nesplnila. Mě třeba by konkrétně zajímaly více hlasy, o těch bludech toho asi moc nového být nemůže... Značnou část knížky zahrnují Jindrovo možná až filozofický úvahy o tom, proč asi ta nemoc vzniká a tak podobně. Velkej bod ale za sdílení svých způsobů, jak se třeba vyrovnávat s těmi špatnými myšlenkami. Pro hodně lidí to může být první popud s tou nemocí začít bojovat i jinak, než nabízí medicína. Knížka ze začátku působí dojmem nějakýho filozoficko-psychologickýho díla, kde hrají prim autorovo názory a myšlenky, potom se rozbíhá víc ta praktičtější stránka věci a tady mají nemocní šanci se naučit, nebo chtít se naučit, jak s jejich problémy bojovat.

Jedinečné, co se týče autorovy sebereflexe a vůle, a samozřejmě autentické. Důležitý je podle mě též výklad latentních psychických "poruch" v celé společnosti, hranice mezi normou a nepřijatelností je dosti tenká zvlášť v dnešní době a může vést citlivé jedince k nepřijetí vnější reality.

Jindrovu knihu jsem přečetl s nadšením. Oceňuji obrovskou odvahu a úsilí, které za jejím napsáním evidentně stojí. Ale taky prostý jazyk a lidskost, s níž jsou ta slova psána. Moc se mi líbí také nekonfrontační přístup, který chybí mnoha "alternativním" přístupům - léky ani psychiatrie zde nejsou démonizovány. Cesta, kterou Jindra popisuje, jistě není pro každého. Ne každý možná dokáže projevit takové odhodlání. A možná jsou někteří lidé zasaženi nemocí natolik silně, že léky zkrátka jsou nutnou součástí jejich zotavení z duševního onemocnění. Ale mám pocit, že pro všechny, kdo schizofrenii zažili, mohou být postřehy z této knihy zdrojem naděje, že mohou alespoň některé oblasti svého života vzít zpátky do svých rukou. A víc než to, myslím si, že úvahy o spokojenosti se životem a únicích k realitám, které v důsledky vedou k omezeni životních horizontů, jsou relevantní i pro ty z nás, kteří takovou zkušenost sami nemají.

Verim, ze laicke verejnosti a schizofrenikum muze byt kniha napomocna, ja vsak doufal v trochu hlubsi myslenky, predstavoval jsem si, ze mi kniha priblizi psychoticke prozivani, to se bohuzel nestalo.

Velmi si vážím lidí, co jdou s kůží na trh. Tedy nám povypráví o svých vlastních zkušenostech, o tom, co si prožili a zažili. Mluvit o tom je těžké a vyžaduje to mít srovnáno v hlavě. Jindřich to má tak nastaveno. Přeju mu v životě jen to nejlepší. Rozhodl se jít cestou válečníka a porazit tu psychickou chorobu. Knihu považuju za hodně užitečnou. Může lidem pomoci i jako příručka, aby si našli vlastní směr a cíl jak s tímto onemocněním bojovat a porazit ho. Tuto knihu jsem podpořila na Starovači, protože má smysl takové věci podporovat, aby se dostaly mezi širokou veřejnost. Je to v dnešní době nutné.

Knížku jsem přečetla za pár hodin, ačkoli by bylo asi moudřejší nechat si některé pasáže více rozležet. Téma psychiatrie mě zajímá a tato kniha mi byla doporučena. Četla se sice lehce, ale bylo v ní hodně věcí na zamyšlení. Samotné vyléčení schizofrenie je dost fascinující. Líbí se mi myšlenka, že by se schizofrenici neměli odbývat jen psychofarmaky a měli by se snažit žít bez léků. Zároveň je kniha i docela destigmatizačním prvkem. Já jsem zrovna do témat duševních nemocí docela zasvěcená, ale spousta lidí okolo mě stále trpí předsudky a to samozřejmě nejen k schizofrenikům. Hádky většinou dobře nedopadají, ale možná by si každý měl přečíst tuhle knihu a zjistit, jaký boj se v těchto lidech odehrává, že si nevymýšlí a opravdu trpí a že když se nevzdávají, dokážou se i vyléčit, což jakékoli léky neumí. Myslím, že to je hodně silný skutek, vyléčit sám sebe, přesvědčit svou mysl, aby jednala jinak a tahle kniha je důkazem, že to lze.

Knihu jsem si pořídila, protože jsem chtěla trochu víc pochopit, co takový schizofrenik může prožívat. Pokud máte blízkého člověka, který prochází schizofrenií, knihu si přečtěte, nabízí vhled a boří domněnky. :) Díky panu Jašíkovi za skvělou práci. :)