Otec Goriot

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Otec Goriot pracuje jako dělník v továrně na výrobu těstovin, později se z něho stane obchodník. Daří se mu a finančně je velmi dobře zajištěný. Má dvě dcery (Anastázii a Delfínu), které jsou již vdané. Jedna si vzala bankéře, druhá šlechtice a od otce dostaly velmi tučná věna. Po čase se na věno zapomnělo a manželé zakázali dcerám, aby je chodil otec navštěvovat. Otec Goriot svůj majetek prodá a odstěhuje se do penzionu, kde je levné ubytování. Manželka, kterou měl velmi rád, mu zemřela velmi brzy a veškerou svou lásku věnoval svým dcerám. Dcery jsou rozmazlené, sobecké a za otce se stydí. I přesto chodí navštěvovat otce, ale ne pro lásku, ale pro peníze. Ve stejném penzionu bydlí druhá hlavní postava románu, student Evžen Rastignac. Evžen přichází do Paříže studovat práva. Pochází z chudé rodiny. Peníze, které dostává od rodičů stačí pouze na bydlení. Postupem času Evžen poznává, že se ve společnosti bez peněz neobejde. Peníze si půjčuje u svého kamaráda Vautrina. Na jednom plese se seznamuje s Delfinou a zamiluje se do ní. Kvůli ní se Evžen stane hazardním hráčem, Goriot již nemá mnoho peněz a dcery ho proto přestanou navštěvovat......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/3203/otec-goriot-3203.jpg 3.6864
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Petit Press (SK)
Orig. název:

Le Père Goriot (1835)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (84)

Kniha Otec Goriot

Přidat komentář
verulik196
17. března

Otec Goriot je příběh muže, který své dvě dcery miluje až příliš a přes svou lásku nevidí, že je jen využíván.
Když nad tím tak přemýšlím, kniha se mi celkem líbila. Je to avšak starší dílo, takže se mi to nečetlo tak lehce jako knížky staré jen pár let, a proto jsem musela být neustále v pozoru. Vadily mi všechny ty předlouhé přímé řeči a absence kapitol. Ale především se mi nelíbilo chování Goriota. Kolikrát jsem měla chuť s ním zatřást a začít na něj křičet, protože ta jeho bezmezná láska byla až strašidelná.
Krátce řečeno, nebylo to špatné, ale jsou lepší.

RemiBlack
22. ledna

2019/4
Povinná četba. První tři čtvrtiny knihy se mi docela líbily. Sice byly příliš popisné, ale to je u klasické literatury běžné. Líbil se mi popis zkažené společnosti a různé charaktery měšťanského domu. – Myšlenky mi připomínaly např. dílo Oscara Wilda. V poslední třetině mě ale kniha zklamala popisem nevděčných dcer. Možná snad ještě horším dojmem působil v té době samotný otec Goriot – jeho láska k dcerám byla tak přehnaná (docela creepy, popravdě), až se o tom nedalo číst. Sečteno a podtrženo, tak zlé to zase nebylo. 2,5-3* Co k tomu říct?

„Ach, ach! To je báječné polévkoráma,“

Veramark
17.12.2018

Kniha mě dost zklamala. Měli jsme ji na seznamu povinné četby, a tak jsem se do ní musela už od začátku trochu nutit. Začátek knihy mi to ale dvakrát neulehčil. Byl zbytečně zdlouhavý a nudný a vůbec nic by se nestalo kdybychom prvních padesát stránek vynechali. Poté následuje dalších sto stránek jakéhosi děje, který ovšem skončí takřka dříve než vůbec začal a po vyvrcholení děje máme před sebou dalších padesát stránek bez děje. Musím říct, že i část knihy, kde ten děj byl, mě dosti nudila a nějak jsem nepochopila výjimečnost tohoto příběhu. Vůbec se mi nelíbila změna v chování otce Goriota na konci knihy, která podle mě moc nedávala smysl. Celkově mi nejvíc vadil vrchol děje ve tři čtvrtině knihy (a i ten byl kvůli přeřeku naprosto předvídatelný). Možná, že realismus není nic pro mě, možná, že Balzac není nic pro mě, nebo toto dílo doopravdy není nic zlomového.

Marekh
13.12.2018

Tuto knihu jsme měli jako povinnou četbu na střední škole. Knihu jsem však na střední škole nečetl. Od Balzaca jsem prozatím žádnou knihu nečetl, a tak jsem si jednoho dne řekl, že se do knihy začtu a udělám si názor na tuto knihu. Jak je známo, Balzac měl dluhy, takže psal velmi hodně, aby všechny dluhy poplatil. Byl schopný napsat v jednom roce i 20 románů.

Musím přiznat, že se mi tato kniha četla docela těžce a určitě existují v období realismu mnohem čtivější knihy, které mne bavily více. Některé části mi přišly nezáživné a těžkopádné. V knize nalezneme také řadu myšlenek. Za sebe mohu říci, že knihu bych si k maturitě nevybral, dal bych přednost jiné knize. Nicméně jsem rád, že jsem si knihu přečetl a rozšířil si obzory, ale asi další knihy od Balzaca číst nebudu.

Každopádně autor nastoluje závažné téma - odcizení dcer od svého vlastního otce. Otec Goriot miluje své dcery (Anastázie, Delfína) nade všechno, snesl by jim modré z nebe. Pokud má peníze, všechno je v naprostém pořádku, ale když už se zmenší zásoba peněz, dcery se ke svému otci nehlásí a stydí se za něj. Otce Goriota mi bylo líto, protože své dcery miloval z celého srdce, jenže ony s ním jednaly jako s někým cizím.

Tato kniha má poučení v tom smyslu, že je důležité se zamyslet nad výchovou dětí. Není správné dát dětem všechno, po čem touží a vyhovět jim ve všem, co si přejí. Rodiče by měli děti vychovávat, měli by jim vštěpovat mravní zásady, děti by měly vědět, že pokud udělají nějakou chybu, budou určitým způsobem potrestány. Bohužel tyto zásady otec Goriot nedodržoval, když byly dcery malé a nakonec se mu to vymstilo, když dcery provdal a dal jim věno. Říká se: "Ohýbej proutek, dokud je mladý." Otec Goriot omlouval a ospravedlňoval chování svých dcer. Zarazilo mne, že nemohl navštěvovat své dcery, a pokud ano, tak měl vymezenou určitou dobu, kdy mohl navštívit Delfínu. Aby alespoň viděl své dcery, tak čekal u cesty, když pojedou kočárem, a byl šťastný, když je zahlédnul.

Další dějovou linkou je, že se student Evžen Rastignac seznamuje s otcem Goriotem a stává se milencem jedné z jeho dcer. Evžena ovlivňuje také muž Vautrin, který s ním bydlí v jednom penzionátě. Rastignac si uvědomuje, že pokud chce vstoupit do vyšší společnosti, musí mít peníze a kontakty, jinak neprorazí v Paříži.

Závěr knihy je hodně smutný a otce Goriota mi bylo líto. Určitě si nezasloužil, jak se k němu vlastní dcery zachovaly! Bylo to neuvěřitelné a zarážející a nad závěrem jsem se dlouho pozastavoval.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Muž, který se vychloubá, že nikdy nezměnil své přesvědčení a chce jít vždy přímou cestou, je bláhovec věřící v neomylnost. Není zásad, jsou jen události; není zákonů, jsou jen okolnosti.; vynikající člověk sloučí události a okolnosti, aby je řídil. Kdyby byly pevné zásady a zákony, národy by je tak neměnily, jako měníme prádlo. Člověk není nucen být moudřejší než celý národ.

Mládí se neodvažuje pohlédnout do zrcadla svědomí, když se vydává na cestu nespravedlnosti, zatímco zralý věk se v něm zhlíží, v tom tkví všechen rozdíl mezi těmito dvěma životními údobími.

blonde_elis
09.12.2018

Ze začátku se mi kniha zdála zdlouhavá a nudná, konec mě ale dostal. Byl skutečně silný a velmi, velmi smutný. Odstrašující. Rozhodně četby nelituji. Autor mě dokázal opravdu věrohodně přenést do prostředí tehdejší Paříže.

lin3504
26.11.2018

Este nikdy ma ziadna kniha nedojala tak ako tato. Dala som si predsavzatie precitat niekolko knih zo svetovej literatury, inspirovala som sa tu v Zoznamoch kde je top 100 knih a naozaj som samou sebou prekvapena ako ma to chytilo. Pri citani som si dokazala dokonale predstavit tak detailne opisany Pariz aj osoby a dokonca si predstavit aj rozne pachy a chute, taky bol autor dokonaly. Akoby ste sa naozaj presunuli storocia do minulosti. Tesim sa na jeho dalsie citanie zo zbierky Ludska komedia pretoze som strasne zvedava ako dopadne Eugen a co sa stane s tymi nanichodnicami Delphine a grofkou Restaud.

MartinaMartina
30.10.2018

Četla jsem kdysi v mých 11 letech,kdy mě tuto knížku nechal poslat můj otec,který byl v té době ve vězění a kterého jsem vlastně neznala. Hledala jsem v příběhu nějakou souvislost mezi námi a ve 23 letech jsem si otce našla a od té doby jsme se stále stýkali až do jeho smrti.A pro peníze to fakt nebylo :D
Pro mě to byl silný příběh . Díky tati.

ChristineDaee
23.07.2018

Otec Goriot mi miestami pripadá ako protipól ,,otca'' Jeana Valjeana z Bedárov. Obaja venovali všetku lásku a životnú silu svojej/svojim dcére/dcéram. Kým jeden zostáva zabudnutý, druhému plače zúfalá dcéra pri lôžku. Rozdiel je v prístupe. Dieťa nesmie vždy dostať to, čo chce. Príbeh považujem za nádherný a zároveň veľmi smutný.