Honoré de Balzac

francouzská, 1799 - 1850

Populární knihy

/ všech 119 knih

Nové komentáře u knih Honoré de Balzac

Succubus Succubus

Interpretace středověké legendy o působení církevní inkvizice v dobách honů na „čarodějnice“, sepsána autentickým dobovým jazykem. Historicko-společenská kritická sonda do dob francouzského vrcholného středověku. Zulma, mauretánská mouřenínka, která byla vychována v klášteře ve Francii, je ve svých patnácti letech odvlečena jedním z mnichů a sexuálně zneužívána. Stává se z ní milenka dobře situovaných pánů, vydržována a obklopována bohatstvím. To neunikne závisti jejího okolí a přes udání ani církevní inkvizici ve městě Tours. Ta nejprve podrobí výslechům a denunciaci její milence, posléze připraví „čarodějnický“ monstrproces samotné Zulmě. Na pozadí probíhá mocenský souboj o vedení kapituly ve městě Tours a o to, jakým způsobem bude rozdělen její značný majetek mezi církevní hodnostáře. V závěrečné části novely je popisováno mučení Zulmy za účelem vynucení jejího přiznání (obvinění z čarodějnictví) a veškeré atributy související s inkvizičním procesem, včetně závěrečné popravy upálením na hranici. V doslovu je citován dopis jednoho z účastníků procesu svým potomkům, kde je nabádá držet se stranou od mocenských bojů ve vyšších kruzích společnosti, k žití prostým životem v ústraní zájmu vrchnosti. Paradoxem je, že dopis je nalezen v domě vnuka, který byl popraven za účast na vzpouře jedné části šlechty proti panovníkovi… Svým zaměřením se jedná o odsouzení středověké pokrytecké morálky a neomezeného vlivu katolické církve a jejich hodnostářů, soupeřících mezi sebou nejen o vysoké posty, ale i o majetek obětí inkvizičních procesů. Pod domnělou ochranou morální „čistoty“ se odehrávají mocenské boje a jedinou skutečně podstatnou hodnotou je pro zúčastněné postavení a z něj plynoucí moc a majetky. Také ti z řady Zulminých milenců, kteří se dovedou před inkvizicí vykoupit, odcházejí nepotrestáni. Démonizování a zatracování jinakosti, jako další motiv, je v podstatě lidské společnosti vlastní do dnešních dní. Literární realismus ve své čiré společenskokritické formě.... celý text
tomas6658


Vzpomínka na velkou revoluci Vzpomínka na velkou revoluci

Zajímavá povídka přesně v Balzakovském duchu.
Hobo


Sestřenice Běta Sestřenice Běta

Vydržet prvních zhruba 50 stran a pak je to tedy jízda. Krásně vyjádřené charaktery postav, strhující, úžasné.
TaJeMa



Lesk a bída kurtizán Lesk a bída kurtizán

Tak jsem dokončil onu slavnou trilogii v rámci mnohem širší ságy Lidské komedie. Začal jsem Ztracenými ilusemi, abych se navracel pár let zpátky k Otci Goriotovi, a pak přeskočil opět nějaké ty roky dopředu k Lesku a bídě kurtizán, takže jsem občas byl mírně zmaten tím, kdo je kdo a jakou roli ve spletitých sociálních vztazích hraje. Balzac byl skvělým pozorovatelem života všech vrstev lidí a ve svých románech, novelách a povídkách dokazuje, že nejen, že byl schopným vypravěčem, ale dokonce géniem, který spřádal osudy postav skrze desítky románových let. To je to obdivuhodné a málokterý autor po Balzacovi dovedl takovýto uvěřitelný fikční svět vybudovat. Je Lesk a bída kurtizán román pro současnou dobu? Myslím, že zcela určitě je. Lidská přirozenost se nemění, jen se mění háv kulis. Přesto i já, ač fanoušek románů z 19. století, musím uznat, že sáhodlouhé popisy Conciergerie (věznice v rámci Justičního paláce) byly i na mne celkem nezáživné a vůbec se nedivím, kdyby někdo v takové chvíli román odložil. Balzacovy časté odbočky z děje ve snaze obecněji se dotknout nějakého politického či sociálního tématu byly zajímavé, ale opět to platí pouze v případě, dotýká-li se něčeho konkrétní epochu překračujícího, zabředne-li ale do snahy spíše žánru soudobé politické esejistiky zaměřené na nějaký pouze historicky platný jev, je to zase ta část románu, kterou někdo strávit prostě nemusí. Otec Goriot, Gobseck či Plukovních Chabert mě bavily více, možná právě proto, že kvůli svému omezenému rozsahu stran, dovolily Balzacovi vyprávět jenom to, co je pro vyprávění nezbytně podstatné. Přesto je Lesk a bída kurtizán dobrým románem. „Štěstí není vhodný námět pro vyprávění a povídkáři všech zemí to pochopili tak dobře, že větou byli šťastni všechny své milostné příběhy končí.“ (s. 63-64) „Znalost mužovy tváře je milující ženě tím, čím je námořníkovi znalost širého moře.“ (s. 206) „Moc si sama sobě dokazuje svou sílu jen podivným svým zneužitím, že totiž ověnčí palmou úspěchu nějaký nesmysl, aby potupila génia, jedinou sílu, na kterou je absolutní moc krátká. Povýšení Caligulova koně, císařská ta fraška, měla a stále ještě bude mít velký počet repris.“ (s. 425)... celý text
Knišíl


Sestřenice Běta / Bratranec Pons Sestřenice Běta / Bratranec Pons

Čteno v rámci povinné četby kdysi dávno, ale Balzak mne nikdy zcela neuspokojoval.
ujira