1. Domů
2. Autoři
3. Honoré de Balzac
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 122
• Bazar 65
• Životopis
• Citáty 128
• Diskuze 14

Populární knihy

/ všech 122 knih

Nové komentáře u knih Honoré de Balzac

Otec Goriot

„Tato kniha byla jedna z prvních po děckých knihách, kterou jsem četla a navždy mi zůstane v srdci. Balzac a Otec Goriot mě naučili číst, milovat to a chápat svět bez pozlátka.“... celý text
— Vendy52

---

Otec Goriot

„Kniha se mi poměrně líbila, protože se kniha zbytečně netahala dějem. A zároveň se mi líbily charaktery postav. 6/10“
— di(c)kyson

---

Otec Goriot

„Při čtení Otce Goriota ve mně převládal pocit, že chápu jeho význam, ale nedokážu se pro něj nadchnout. Román na mě nepůsobí jako silný příběh ani jako hluboká psychologická studie, spíše jako chladná analýza společnosti. Balzac pracuje s typy postav, které jsou vlastně velmi známé: naivní otec, nevděčné dcery, ambiciózní mladík, cynický manipulátor. Tyto figury se opakují napříč literaturou, od antiky až po pohádky. V pohádce se však obvykle objevuje ještě třetí „hodná dcera“ a dobro nakonec zvítězí. U Balzaca nic takového nenastává. Postavy se nepoučí, spravedlnost nepřijde a systém funguje dál. A právě v tom snad spočívá jeho přínos. Ne v originalitě témat nebo postav, ale v tom, jak jsou zasazeny do prostředí moderní společnosti. Vše se točí kolem peněz, postavení a vztahů. Balzac ukazuje svět, kde neplatí morální zákony, ale pravidla hry. Problém je, že to, co mohlo působit objevně v 19. století, dnes už nepůsobí nijak překvapivě. Samotná tragédie Goriota mě také příliš nezasáhla. Je podaná poněkud věcně a čtenář ji spíše chápe než prožívá. Postavy nepůsobí jako plně živé osobnosti, ale spíše jako nositelé určitých principů. To snad dává románu intelektuální sílu, ale oslabuje jeho emocionální účinek. Z dnešního pohledu může být navíc problematická i rozvláčnost - množství detailů o prostředí a poměrech čtení zpomaluje. Chápu, že právě pomocí nich Balzac buduje obraz společnosti, ale čtenářsky to není vždy vděčné. Respektuji román jako důležité dílo, které pomáhá/pomáhalo pochopit fungování moderní společnosti. Zároveň ale musím přiznat, že mě osobně nenadchl, protože nepřináší ani zvlášť nové téma, ani silný čtenářský zážitek.“... celý text
— GeorgiusClívus

---

---

Bratranec Pons

„Majstrovské dielo, i keď na začiatku bolo príliš veľa opisov. Množstvo dialógov pri listovaní v knihe však dávalo istotu, že sa začne niečo diať. A bohužiaľ sa aj dialo - toľko zloby a vypočítavosti v kontraste s dobrosrdečnými dvojičkami pri čítaní spôsobuje až fyzickú úzkosť. Stredná pasáž knihy je len pre silné povahy. Pri začiatku poslednej tretiny som prepadol nádeji, že to Pons zvládne a hyeny vyjdú na psí tridsiatok. No i keď je dej vymyslený, nejedná sa o rozprávku... Autorov štýl je bravúrny, prekvapí aj nadčasový humor a zaujmú reálie života parížskej smotánky a chudiny zo začiatku 19. storočia. No a výsledný dojem z deja možno vylepší uvedomenie si, že staré dobré časy nikdy neboli "dobré", takže určite v dnešnej dobe nespejeme do pekla - peklo tu síce je, ale vždy aj bolo.“... celý text
— DzordanoChruno

---

Chouani

„Ve svých 30 letech publikoval Balzac první román, který též podepsal svým vlastním jménem, a tím také začala řada děl jeho monumentálního celoživotního díla Lidské komedie. Zajímavostí ohledně časových aspektů tohoto díla je též, že děj románu se odehrává ve stejném roce, kdy se narodil sám autor, tj. rok 1799. Balzac pod Scottovou inspirací napsal historický román, který se ale odehrává spíše na pozadí niterného děje dvou zamilovaných. Není to však žádná laciná červená knihovna, jako jí ostatně není ani Romeo a Julie. Existuje dokonce i sekundární literatura, která srovnává tato dvě díla, mající – možná překvapivě – mnohé podobné. Už v tomto díle je patrný realismus, se kterým autor popisuje válku mezi chouany a modrými. Surový popis válčení a jeho důsledků tak nabourává typicky romantické popisy lásky a krajiny. Nezapomenutelný je brutální obraz spojený s koncem osudu jednoho chouana ze závěru románu. Obraz, který i otrlému čtenáři musí připadat hororovým, a který ukazuje jaké svinstvo je válka. Balzac zde vylíčil nejeden aspekt bratrovražedného důsledku občanské války. Román bez nadsázky lze uvést mezi čtivější díla Balzaca a ač „prvotina“ – dovolím si napsat – je to román, který by mnohé současné pokusy o historickou prózu strčil do kapsy. Balzac však měl výhodu, že byl téměř současníkem doby, o které zde psal, a tak měl možnost se potkat přímo s historickými protagonisty děje samotného. Jeho další romány, dnes možná brány jako historické, i když se z definice o historickou prózu nejedná, pak vlastně sám žil. Ale berte mě s oceňováním Balzaca trochu s nadhledem, jsem jeho dlouhodobý obdivovatel a sám Balzac je mi sympatický též proto, jaký vztah měl k pití kávy. Setkání s Balzacem nad kávou by bylo velmi zajímavým literárním zážitkem, ale také bych asi nestíhal tempo, s kterým by Balzac objednával další a další šálek černého moku.“... celý text
— Knišíl