Honoré de Balzac

francouzská, 1799 - 1850

Populární knihy

/ všech 118 knih

Nové komentáře u autorových knih

Ztracené iluze Ztracené iluze

Perfektní román. Vynikající překlad.
Kabuky


Evženie Grandetová Evženie Grandetová

Bez zbytečného přehánění – jedno z vrcholných děl světového kritického realismu. Mistrná Balzacova studie jedné společenské vrstvy a jejich představitelů na přelomu 18. a 19. století, součást autorova cyklu Lidská komedie. Hlavní hrdinka, Evženie Grandetová, je dcerou zámožného pana Grandeta, váženého občana malého francouzského města Saumuru. Grandet je bývalý bečvář, nyní obchodník s vínem, majitel pozemků a pachtýř, který využil společenského vzestupu díky sňatku s dcerou bohatého obchodníka. To mu mimo jiné vyneslo rozsáhlé statky, místo v městské radě a šlechtický titul. Grandet je vychytralým obchodníkem a spekulantem, neustále se pachtícím po nových možnostech zbohatnutí, neostýchající se použít jakýchkoliv prostředků. V domácnosti je despotou a lakomcem, tríznícím svoji manželku i dceru v obtížných podmínkách. Peníze a bohatství jsou Grandetovou nejvyšší hodnotou, jejímu naplňování podřizuje vše. Prizmatem peněz a moci hodnotí i své blízké okolí, maloměšťáckou společnost obchodníků a úředníků, kterou je obklopen (Grandetův notář, spřízněné obchodnické rodiny, předseda okresního soudu). V tomto prostředí je Evženie jako perspektivní nevěsta s vysokým věnem (Grandetovo obchodní „umění“ i bohatství je předmětem čilých saumurských společenských debat) v centru zájmu dvou místních zámožnějších rodin (Cruchotových a Grassinových). Uzavřenou a tísnivou atmosféru Grandetovy domácnosti a Evženiina strastného mládí naruší příjezd Grandetova synovce Karla. Na pozadí rodinné tragédie Karlova otce (sebevražda kvůli obchodnímu bankrotu) se rodí Grandetův plán, jak pomocí svého notáře získat kapitál z exekuce bratrovy pozůstalosti. Karel těmto plánům překáží, a proto je rozhodnuto, že odejde do zámořských kolonií, aby se pokusil vybudovat své postavení i bohatství. Evženie, která byla vyhovávána v přísně katolickém a asketickém prostředí, se ovšem do Karla bezhlavě zamiluje a zaslíbí se mu, čímž svým způsobem obětuje svoji budoucnost. Grandet, který se dovídá stav věcí, uvrhne svoji dceru ještě přísnějším despotickým podmínkám a vypudí Karla, což způsobí nervové zhroucení jeho ženy a následně její smrt. I smrt ženy je pro Grandeta příležitostí – připraví Evženii o její část pozůstalosti. Evženie, osamělá a citově zlomená, se upíná ještě více k askezi a víře. Grandet umírá tak, jako žil po většinu svého života, obklopen svým nashromážděným pokladem. Po jeho smrti převezme Evženie obchod a uzavře formální manželský svazek s předsedou okresního soudu Cruchotem. Karel se po mnohaletému návratu z kolonií, kde skutečně zbohatne, ožení pragmaticky s dcerou z aristokratické pařížské rodiny. Tím udusí v Evženii veškeré naděje na to, že by dostál svému slibu, který jí dal, když byl vypuzen jejím otcem do ciziny… Precizní sonda do života francouzské měšťanské společnosti (či třídy), kde majetek, moc a postavení jsou nejvyšší lidskou hodnotou a ničí tak touhy a potřeby lidí, kteří svůj život nepodřídili plně těmto hodnotám. Evženie, se svým upřímným citem a lidskou čistotou - zamilovaná do svého bratrance a odhodlaná na něj čekat a přitom překonat jakoukoliv těžkost – je v přímém protikladu otcova hamižného spekulování a lakomství. Nemožnost naplnění Evženiích tužeb a snů a smrt její matky, prosté a upřímné ženy, kterou despocie jejího muže utýrá k smrti, jsou katalyzátorem Evženiina přerodu v nešťastnou a vnitřně uzavřenou ženu, která se nakonec podrobí otcově vůli a po jeho smrti převezme jeho obchod i bohatství, i s tím spojenou roli, dle společenských konvencí. Tím se definitivně připraví o naplnění svých tužeb po životě, jaký si vysnila, a jaký se jí nepovedlo naplnit. Stává se osamělou. Řečeno s autorem: „Peníze daly svůj studený lesk jejímu nebeskému životu a vzbudily v této ženě, jež byla cit sám, nedůvěru k citům,“ Působivé, podněcující se k zamyšlení.... celý text
tomas6658


Sestřenice Běta / Bratranec Pons Sestřenice Běta / Bratranec Pons

Klasika světové literatury.
Kabuky



Novely Novely

Vynikající soubor povídek.
Kabuky


Plukovník Chabert Plukovník Chabert

Vydání obsahuje dvě novely Plukovník Chabert a Dívka se zlatýma očima. Začnu chronologicky, tedy u starého dobráka Chaberta: „Duše některých lidí je tak silná a vysoká, že jsou schopni obětí, jejichž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistili štěstí.“ (s. 84) „Neštěstí jest jakýsi elixír, který utvrzuje základní ráz naší povahy; u některých lidí zvyšuje nedůvaru a zlomyslnost, u jiných, kteří mají od přírody dobré srdce, dobrotu mnohonásobně stupňuje. Plukovník byl dobrý člověk, rád pomáhal jiným; neštěstí v něm tyto vlastnosti ještě posílilo; mohl se tedy vmyslit v ženská hoře, většině mužů neznámá.“ (s. 85) Tyto uvedené citáty postačí myslím k tomu, aby byla vykreslana ústřední postava novely. Setkáváme se zde také s mladičkým právníkem Dervillem, který se snaží Chabertovi pomoci vyhřát při se svou právoplatnou manželkou. Jak to dopadne, neprozradím. Balzac zde promítnul jakýsi ideál, který naráží na ostré lokty reality, a právě proto není romantikem, ale kritickým realistou. Plukovník Chabert je zajímavá novela, stylisticky zvládnutná a děj, ačkoliv není nějak extra na vnějšek dynamický, ukazuje více než některé 600 stránkové romány, dynamiku lidského srdce. Druhá novela Dívka se zlatýma očima počíná se 20 stránkovým popisem Paříze, jakéhosi zhuštěnéno panoptika lidského společenství, a ten popis patří a sedí i na dnešní společnost. Tato novela je pro mě již více expresionistická, zachycuje zajímavě okolí a celkově erotickou atmosféru. Balzac ukazuje, že o erotice se dá psát i na vysoké literární úrovni, bez přílišné jazykové vulgárnosti a míření na nejjednoduší zkratky k lidské touze pomocí velmi přímého a prostého slovníku, který nemá s literárností nic moc společného. Nic více o novele snad prozradit nemohu, ale ukazuje se tu typický motiv pro Balzaca, tj. mladý, nabubřelý a až chorobně ambiciózní mladík, a typický motiv pro literaturu 19. století, ale ten ponechám, ať odkryje ho sám čtenář. „Vykládá se nám o nemravnosti v takových Nebezpečných známostech a té knihy – nevím už, jaký má název, ale je to jméno nějaké pokojské; a zatím existuje kniha, strašná, nestoudná, hrozná, nemravná, ustavičně otevřená, kterou nikdy nikdo neuzavře, veliká kniha lidské společnosti, ani nemluvě o jiné, tisíckráte nebezpečnější knize, kterou tvoří všechno to, co si večer na plese šeptají muži do ouška či ženy pod vějířem.“ (s. 184)... celý text
Knišíl